24 C 140/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o výživné zletilého dítěte

I. Žalovaná je povinna platit žalobkyni výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně od 1. 11. 2021 do 28. 2. 2022, ve výši 3 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022 a ve výši 3 500 Kč měsíčně od 1. 6. 2022 dále, a to vždy do 15. dne v měsíci předem.

II. Dlužné výživné za období od 1. 11. 2021 do 31. 10. 2022 ve výši 12 060 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách, ve výši po 1 000 Kč a s poslední splátkou ve výši 60 Kč, splatných vždy spolu s běžným výživným.

III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni výživné v další výši 1 500 Kč měsíčně od 1. 11. 2021 do 28. 2. 2022 a v další výši 500 Kč měsíčně od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně k Okresnímu soudu v Opavě dne 20. 12. 2021 a následně postoupenou zdejšímu soudu domáhá po žalované placení výživného ve výši 3 500 Kč měsíčně od 1.11.2021 vždy do 15. dne v měsíci předem s odůvodněním, že je dcerou žalované. Žalobkyně v rámci řádného denního studia studuje [anonymizováno] univerzitu v [obec], žije ve společné domácnosti s nezletilým bratrem [jméno] a otcem v bytě; náklady na provoz domácnosti činí 6 500 Kč měsíčně a hradí je zcela otec žalobkyně. Žalobkyně má měsíční výdaje cca 6 000 Kč, jejím pravidelným výdajem jsou zejména náklady na cestové (1 500 Kč měsíčně), stravné (800 Kč měsíčně), na studium (200 Kč měsíčně); žalobkyně nosí brýle. Žalovaná žalobkyni na výživu pravidelně nepřispívá od 1. 11. 2021, různé částky jí na účet zasílala nepravidelně, případně jí poskytovala dary za promoci, k Vánocům (boty) atp. Veškeré náklady žalobkyně (zejména a na ubytování a stravu) tak hradí její otec. Žalobkyně nemá žádný trvalý příjem ani trvalé brigády, ze [anonymizováno] univerzity v [obec] jsou jí nepravidelně vyplácena stipendia za prospěch včetně případného cestovného a stravného, resp. prostředky za prázdninovou praxi; dále obdržela v jednotlivých měsících finanční prostředky v různé výši za jednorázové akce, kde fotila; případně v některé měsíce vkládala na svůj účet prostředky, které dostala např. jako kapesné od otce nebo babičky. Protože žalobkyně není schopna sama se živit, žádá po žalované placení výživného v navrhované výši.

2. Žalovaná k věci samé uvedla, že v současnosti z finančních důvodů není schopna hradit žalobkyní navrhovanou částku, je schopna a ochotna hradit částku 3 000 Kč měsíčně. Žalovaná je od 1. 4. 2022 zaměstnaná u státní příspěvkové organizace [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] na pracovní pozici hospodářskosprávní referent, její průměrný měsíční výdělek od 1. 6. 2022 činí 41 000 Kč hrubého (po skončení zkušební doby došlo od června k navýšení). Doposud není rozvedena, vlastní majetek pouze v SJM, bydlí sama v garsonce, kde hradí nájem 11 600 Kč měsíčně (který se má zvyšovat), dále hradí 3 000 Kč měsíčně výživné na syna [jméno] (které bylo od 1.7.2022 zvýšeno na 4 500 Kč), dále měsíčně hradí úvěry ve výši 1 741 Kč a 490 Kč, 500 Kč za telefon, 1 500 Kč za drogerii, 500 Kč za MHD do zaměstnání, 650 Kč za jízdné k návštěvě syna, 500 Kč za důchodové připojištění, 800 Kč za kadeřníka, 6 000 Kč za stravu. Žalovaná žalobkyni na výživném plnila v listopadu částku 1 750 Kč, v prosinci částku 800 Kč a zakoupila jí boty za 1 100 Kč, v lednu částku 1 690 Kč; dále na účet otce žalobkyně zaslala částku za daňové zvýhodnění na děti (v listopadu ve výši 2 870 Kč) a zasílala mu částky 3 000 Kč za provoz vozidla žalované, které užívala žalobkyně. Žalobkyně kromě toho část měsíce pobývá u svého přítele, nadto má příjmy z brigád (přivydělávala si i jako servírka) a ze školních projektů. Žalovaná proto žádala stanovit výživné v maximální výši 3 000 Kč měsíčně s přihlédnutím k veškerým finančním prostředkům, které již žalobkyni poskytla.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Žalobkyně je dcerou žalované a otce [jméno] [příjmení] (zjištěno z rodného listu žalobkyně, centrální evidence obyvatel účastníků).

5. Žalobkyně byla v akademickém roce 2021 2022 studentkou [anonymizováno] univerzity v [obec] v prezenční formě, v 1. ročníku studijního programu [anonymizována dvě slova] (zjištěno z potvrzení o studiu). Účastnice učinily výslovně nesporným, že žalobkyně dále v tomto studiu řádně pokračuje ve 2. ročníku.

6. Účastnice učinily též nesporným, že žalovaná žalobkyni na účet uhradila výživné za březen, duben, červen, červenec 2022 ve výši po 2 000 Kč měsíčně, za květen 2022 ve výši 3 000 Kč měsíčně a že od srpna 2022 dosud platí výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně.

7. K majetkových a výdělkovým poměrům žalobkyně vzal soud dále za prokázané, že nevlastní žádnou nemovitost (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ohledně žalobkyně), žije ve společné domácnosti s otcem a nezletilým bratrem v družstevním bytě (zjištěno z nájemní smlouvy s bytovým družstvem - [anonymizována tři slova] [obec] ze 17. 10. 2006). Za doložené období od listopadu 2021 do srpna 2022 jí od [anonymizováno] univerzity v [obec] (průběžně v různých finančních částkách měsíčně) byly poskytnuty prostředky v celkové výši 39 250 Kč, za příležitostné focení na akcích jí byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 17 638 Kč (od [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizováno]), dále na svůj účet vložila blíže neidentifikované vklady hotovosti v celkové výši 17 000 Kč a od otce jí byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 10 530 Kč (prokázáno výpisy z účtu žalobkyně za 11/ 2021 2022), tj. v daném období disponovala průměrně měsíčně částkami ve výši cca 8 400 Kč. Z výpisů z účtů žalované i žalobkyně za období od 11/ 2021 do 08/ 2022 vzal soud dále za prokázané, že žalovaná na účet žalobkyně v listopadu 2021 zaslala 550 Kč za„ jízdné“, 200 Kč za„ výpis“ a 1 000 Kč za„ promoci“; v prosinci 2021 600 Kč za„ cestovné a hru“ a 200 Kč za„ cestovné“; v lednu 2022 150 Kč za„ cestovné“, 240 za„ MHD“, 1 300 Kč za„ obědy“ a 200 Kč za„ výpis“.

8. K majetkových a výdělkovým poměrům otce žalobkyně soud zjistil, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho průměrný měsíční příjem za období od listopadu 2021 do srpna 2022 činil 36 012,20 Kč (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele).

9. K majetkovým a výdělkovým poměrům žalované soud zjistil, že její měsíční čistý výdělek za období 10/2020-12 2021 činil 23 636 Kč (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Opavě z 7.3.2022, č.j. 14 Nc 274/2021-40), následně změnila zaměstnání a od března 2022 je zaměstnána u [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], její čistý příjem za zkušební dobu 03/ 2022, 04/22, 05/22 činil 26 250 Kč, resp. 26 250 Kč, resp. 27 486 Kč a dále činil za 06/ 22 32 293 Kč, za 07/ 22 43 072 Kč (včetně pololetních odměn ve výši 15 000 Kč) a za 08/ 22 29 917 Kč. Žalovaná bydlí v nájemním bytě na dobu určitou od 16. 10. 2021 do 30. 9. 2022 s možností prodloužení se sjednaným nájemným 9 500 Kč měsíčně a zálohami na služby ve výši 2 100 Kč měsíčně (zjištěno ze smlouvy o nájmu jednotky mezi žalovanou a [titul] [jméno] [příjmení]). Žalovaná (společně se svým manželem, otcem žalobkyně) uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření s předpokládaným termínem splatnosti 1. 9. 2032, na základě které měsíčně splácí částku 490 Kč (zjištěno ze smlouvy o stavebním spoření). Žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru s předpokládaným termínem splatnosti 15. 7. 2028, na základě které měsíčně splácí částku 1 741 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]). Žalovaná si hradí měsíčně penzijní spoření, k 6.5.2022 měla naspořeno 74 592,59 Kč (zjištěno z Informace o stavu prostředku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]). Žalovaná hradí měsíčně za mobilní služby 450,02 Kč (zjištěno z vyúčtování [anonymizováno] žalované). Žalovaná je evidována jako provozovatel [značka automobilu] (zjištěno z osvědčení o registraci vozidla [anonymizováno]). Zůstatek na účtu žalované činil k 31. 8. 2022 částku 22 622,76 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalované).

10. Žalovaná má další vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [příjmení], který byl svěřen do péče otce, žalované byla stanovena povinnost hradit od 1.11.2021 výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně a zaplatit dlužné výživné ve výši 11 500 Kč (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 3. 2022, č. j. 14 NC 274/2021-40) a od 1.7.2022 dále povinnost hradit výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně a zaplatit dlužné výživné ve výši 5 000 Kč (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 10. 2022, č. j. 14 P 202/2022-84).

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Provedené důkazy považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 910 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

13. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

14. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

15. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

16. Podle § 921 odst. 1 o.z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

17. Podle § 922 odst. 1 výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

18. S ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení jsou základními předpoklady pro vznik a trvání vyživovací povinnosti podle občanského zákoníku existence rodinněprávního poměru, ať už manželského, ex-manželského či příbuzenského v řadě přímé, stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, resp. jeho objektivní či subjektivní neschopnost samostatně se živit či jeho potřebnost, a existence schopností, možností a majetkových poměrů na straně povinného.

19. V daném případě bylo v řízení zcela prokázáno a mezi účastnicemi nebylo ani sporu o tom, že žalobkyně je zletilou dcerou žalované, přičemž žalovaná na výživu žalobkyně přispívala od listopadu 2021 nepravidelně různými částkami, od srpna 2022 hradí výživné 3 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost žalované k žalobkyni dosud nebyla žádným rozhodnutím soudu upravena, proto žádá žalobkyně stanovit své matce povinnost hradit jí výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně od 1.11.2021 dále dle § 910 odst. 1 o.z.

20. Soud se proto dále pro účely posouzení nároku na výživné pro zletilou žalobkyni zabýval otázkou, zda je žalobkyně jakožto dcera žalované odkázaná na výživu. Stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného představuje neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku nebo z dávek z pojistných systémů. Míra potřebnosti oprávněného je přitom závislá na jeho věku, zdravotním stavu, fyzické a duševní vyspělosti, na způsobu přípravy na budoucí povolání, existenci zálib a zájmů apod. Dosažení zletilosti dítěte obecně nemá pro trvání vyživovací povinnost hmotněprávní význam, i když je nutno odlišovat situaci u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, kde je třeba již na vyživovací povinnost nahlížet optikou výrazně odlišnou. U zletilého dítěte již lze očekávat, že bude samo vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se již uživilo a bylo schopno se samo o sebe postarat, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14). Těmito okolnostmi však může být i studium zletilého dítěte na střední nebo vysoké škole, pokud je účelné, tj. dochází jím např. ke zvyšování kvalifikace a může vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 2121/14 ze dne 30.9.2014). Tedy i zletilé dítě, pokud si dále prohlubuje své vzdělání a připravuje se tak na své budoucí povolání soustavným a cílevědomým způsobem, má po tuto dobu nárok na výživné, protože jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit svému potomkovi dosáhnout vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Tomu odpovídá i stanovení vyživovací povinnosti rodičů k dětem, která je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit.

21. V řízení bylo prokázáno, že okolností, která žalobkyni (jakožto oprávněné) brání, aby se zcela uživila sama (trvalým zaměstnání, soustavnou výdělečnou činností), je její studium, přičemž je třeba její studium na vysoké škole – [anonymizováno] univerzitě v [obec] posuzovat jako řádné navazující studium (navazující odbornou přípravu), které slouží k prohlubování jejího předchozího vzdělání a které na ně navazuje, neboť se jedná o první vysokou školu žalobkyně (což nebylo sporováno) a jde o řádné denní studium. Po žalobkyni tak nelze spravedlivě požadovat, aby se na úkor řádného studia či výhradně ve svém volném čase (na který má rovněž právo stejně jako její rodiče za účelem dostatečného odpočinku, kulturního a sportovního vyžití atp.) musela věnovat výdělečné činnosti, proto, že by její rodiče neplnili svou vyživovací povinnost. Soud však zohlednil (ve stanovení výše výživného žalované), že žalobkyně je zjevně schopna si přivydělat brigádami, resp. placenými projekty ze školy; jedná se však o nepravidelné občasné přivýdělky, které zjevně ve své výši nejsou schopny zajistit žalobkyni finanční prostředky na veškeré její nezbytné potřeby. Soud tak uzavřel, že žalobkyně z důvodu řádného studia na vysoké škole není dosud zcela schopna sama se zcela živit, tedy nadále trvá vyživovací povinnost k ní oběma jejím rodičům.

22. Soud se proto dále ve smyslu ust. § 913 o.z. a § 915 odst. 1 o.z. zabýval výší vyživovací povinnosti rodičů žalobkyně. Přitom vyšel z toho, že žalobkyně v řízení ani netvrdila (ani neprokázala) žádné nadstandartní výdaje (např. spojené se školným či jejím zdravotním stavem). Soud tak vyšel z toho, že má běžné výdaje osoby daného věku, vysokoškoláka (na stravování doma i ve škole, cestovné, hygienu, volnočasové aktivity).

23. Otec žalobkyně pak dle soudu plní vůči ní svou vyživovací povinnost zejména zajištěním bydlení (a tomu odpovídajícím službám včetně případné stravy) žalobkyně, příp. poskytováním výživného ve formě„ kapesného“, jak bylo prokázáno výpisy z účtu žalobkyně. Soud toto výživné považuje za odpovídající výši příjmů otce.

24. Stejně tak žalovaná má proto povinnost podílet se na výživě žalobkyně dle svých schopností a možností. V řízení bylo zcela prokázáno, že průměrný měsíční čistý příjem žalované činil do 12/ 2021 částku 23 636 Kč, od 03/ 2022 do 05/ 2022 byla ve zkušební době v novém zaměstnání s průměrným čistým výdělkem ve výši 26 662 Kč, dále pobírala průměrně (od 06/ 2022 do 08/ 2022) 35 094 Kč (ovšem při započítání pololetních prémií), když po zkušební době jí byl zvýšen tarifní plat. Rovněž žalovaná má běžné výdaje osoby daného věku (telefon, kadeřník, strava atp.), tedy v zásadě stejné výdaje jako žalobkyně, dále však měsíčně hradí nájemné a zálohy ve výši 11 600 Kč, splátky úvěrů ve výši 2 231 Kč a výživné na nezletilého syna ve výši 3 000 Kč od 11/ 2021 a ve výši 4 500 Kč od 1.7.2022, je však schopna si zároveň spořit na důchodovém spoření.

25. S ohledem na takto zjištěné schopnosti a majetkové možnosti žalované (která měla a má řádné trvalé zaměstnání a tedy stálý příjem), když životní úroveň rodičů a dětí má být zásadně shodná, považuje soud za přiměřené výživné (při zohlednění výživného plněného za stejné období otcem žalobkyně a částečných přivýdělků, jichž je žalobkyně schopná) částku ve výši 2 000 Kč od 1. 11. 2021 do 28. 2. 2022 (když žalovaná v předchozím zaměstnání dosahovala nižšího výdělku), dále ve výši 3 000 Kč od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022 (tj. v době, kdy žalovaná byla v novém zaměstnání ve zkušební době) a konečně ve výši 3 500 Kč od 1. 6. 2022 (kdy byl žalované po zkušební době zvednut základní plat, jak plyne z výše uvedeného). Takto stanovená výše výživného pak ani nijak nevybočuje z doporučující výše výživného (při zohlednění další vyživovací povinnosti žalované) stanovené Ministerstvem spravedlnosti, resp. je (s ohledem na přivýdělky žalobkyně) nižší než Ministerstvem spravedlnosti uváděné výživné.

26. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Pro výpočet dlužného výživného soud zohlednil platby, které žalovaná ve prospěch žalobkyně za období od 1. 11. 2021 do 31. 10. 2022 učinila, pokud se prokazatelně jednalo o plnění vyživovací povinnosti. Když soud podotýká, že žalovaná přes výzvu soudu učiněnou na jednání soudu dne 19.8.2022 řádně nedoplnila svá skutková tvrzení ohledně toho, v jaké zcela konkrétní výši a případně v jakých konkrétních platbách výživné žalobkyni poskytla. Soud tak za prokázané plnění výživného žalobkyni ze strany žalované považuje částky prokázané výpisy z účtu žalované i žalobkyně, a to dle jejich slovní identifikace, tj. konkrétně za 11/ 2021 částku 550 za stravenky a jízdné, za 12/ 2021 částku 200 Kč za cestovné a za 01/ 2022 částku 150 Kč za cestovné a 240 Kč za MHD a částku 1300 Kč za obědy. Mezi účastnicemi pak bylo nesporným (a rovněž plyne z výpisů z jejich účtů), že za 03, 04, 06, 07/ 2022 zaplatila žalovaná výživné ve výši po 2 000 Kč a za 05/ 2022 a za 08/ 2022 dále výživné ve výši po 3 000 Kč. Další platby např. za„ výpisy“ či zjevně za dary„ za promoci“ zakoupení bot, hry atp. soud neshledal jako platby výživného, ale jako jiné dobrovolné plnění ze strany žalované, které proto nelze zahrnovat do výživného. Jiné platby (např. za automobil atp.) pak přes výzvu soudu nebyly žalovanou řádně tvrzeny, soud se jimi proto nezabýval.

28. Soud tak rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku (s ohledem na výši soudem stanoveného výživného v jednotlivých obdobích) o povinnosti žalované doplatit žalobkyni dlužné výživné (při zohlednění výše uvedených plateb na výživné již poskytnutých) za 11/ 2021 ve výši 1 450 Kč, za 12/ 2021 ve výši 1 800 Kč, za 01/ 2022 ve výši 310 Kč, za 02/ 2022 ve výši 2 000 Kč, za 03/ 2022 a 04/ 2022 ve výši po 1 000 Kč, za 06/ 2022 a 07/ 2022 Kč ve výši po 1 500 Kč, a za 08/2020 až 11/ 2022 ve výši po 500 Kč, tj. celkem ve výši 12 060 Kč.

29. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu výrokem III. tohoto rozsudku ve zbytku požadovaného výživného zamítl jako nedůvodnou.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 150 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná a náležela by jí tak poměrná náhrada nákladů řízení, avšak soud ve věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které jí poměrnou náhradu nákladů řízení nepřiznal. Tímto důvodem není jen blízký příbuzenský vztah mezi žalobkyní a žalovanou (vztah matka a dcera), ale též dosavadní přístup žalované k plnění vyživovací povinnosti, kdy žalovaná svou vyživovací povinnost k žalobkyni alespoň částečně plnila.

31. O lhůtách plnění soud rozhodl dle § 160 o.s.ř., když dlužné výživné uložil s ohledem na majetkové poměry žalované plnit ve stanovených splátkách spolu s běžným výživným.