24 C 152/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr Irenou Šťastnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o 61 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení 61 200 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,75 % ročně od 1. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 23 474 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 2.5.2019 domáhá po žalovaném zaplacení částky 61 200 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1.5.2018 do zaplacení s odůvodněním, že je členem žalovaného a nájemcem družstevního bytu [číslo] v budově [adresa], na pozemku par. [číslo] k.ú. [obec] (dále též jen„ Byt“ a„ Pozemek“) ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný jako vlastník Pozemku a pronajímatel Bytu však žalobci nepředložil včas a řádně provedené správné vyúčtování služeb spojených s užíváním Bytu za období od 1.1.2015 do 31.12.2015, když žalovanému uplynula lhůta k dodání vyúčtování dne 2.5.2016, proti dodaným vyúčtováním žalobce vznesl řádně námitky. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ Zákon“) za porušení povinnosti doručit mu řádné vyúčtování služeb za rok 2015, za období od 3.5.2015 do 17.7.2017, tj. ve výši 22 050 Kč. Žalovaný byl dále v prodlení s vyřízením námitek žalobce k vyúčtování za rok 2015 (z 27.5.2016 a z 26.4.2017). Žalobce proto požaduje smluvní pokutu dle § 13 Zákona i za prodlení se splněním této povinnosti žalovaného od 1.7.2016 do 17.7.2017, tj. ve výši 19 100 Kč. Žalovaný byl dále přes výzvy žalobce (z e-mailu z 22.5.2016 a dále v jednotlivých jeho námitkách) v prodlení s řádným doložením veškerých podkladů, na jejichž základě vyhotovil vyúčtování za rok 2015. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu dle § 13 Zákona i za prodlení se splněním této povinnosti za období od 1.6.2016 do 6.6.2017 ve výši 20 050 Kč. Žalovaný uvedené částky žalobci nezaplatil ani přes předžalobní výzvu z 25.4.2018, žalobce proto požaduje zaplacení smluvních pokut v celkové výši 61 200 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1.5.2018 do zaplacení.

2. Žalovaný uplatnění nárok zcela neuznal s tím, že žalobce byl od 17.9.2013 do 30.6.2017 členem statutárního orgánu žalovaného, pokud měl tedy za to, že dochází k porušování povinností žalovaného, bylo jeho povinností z titulu této funkce věc řešit, resp. navrhnout způsob nápravy. Žalobce tak neučinil, sám tak přispěl k tvrzenému závadnému stavu, nemůže se tak dovolávat nápravy situace, kterou sám způsobil. Kromě toho vyúčtování za rok 2015 bylo žalobci řádně doručeno dne 26.4.2016, žalovaný v zákonné 30 denní lhůtě nevznesl námitky, když námitky byly odeslány žalovanému až 30.5.2016. Dopis žalobce z 27.5.2016 neobsahuje žádné konkrétní námitky k vyúčtování, a nelze jej proto považovat za včas podané námitky. Žalobci bylo dále opakovaně dlouhodobě nabízeno a umožňováno, aby se seznámil s podklady k vyúčtování služeb za rok 2015, např. dopisem žalovaného z 24.5.2015, byly mu sjednávány schůzky z účetní i správcovskou firmou (na jednání sjednané 20.7.2016 se však žalobce nedostavil). Žalobce i jako člen statutárního orgánu žalovaného měl po celé žalované období přístup do online přehledu faktur od [právnická osoba], měl přístup k bankovnímu účtu žalovaného, měl kontakt na správcovskou společnost ([název] & [název]), dne 6.6.2017 byl osobně účasten přebírání veškeré dokumentace od správcovské firmy. Žalovaný tak neporušil žádné své povinnosti, a nárok na smluvní pokuty je tak nedůvodný. Kromě toho dle § 13 odst. 1 Zákona povinnost smluvní pokutu nevzniká v případě, že by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat. To je dáno v tomto případě, protože stále se měnícím a neurčitým požadavkům žalobce není možné vyhovět; nadto byl žalobce členem statutárního orgánu žalovaného, povinnosti pověřeného člena však zásadně nevykonával, toto jednání žalobce, ve družstvu, kde jsou pouze 4 byty, proto žalovaný shledává za nemorální. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Žalovaný je vlastníkem Pozemku (prokázáno [anonymizováno] o Pozemku z KN z 2.5.2019), žalobce je nájemcem Bytu nacházejícím se v budově na Pozemku (prokázáno Smlouvou o nájmu družstevního bytu z [datum]).

5. Z Úplného výpisu z obchodního rejstříku žalovaného z 2.5.2019 ve spojení s notářským zápisem z 3.10.2018 N 407/2008, NZ 284/2008 z ustavující členské schůze žalovaného a zápisu z členské schůze žalovaného z [datum] plyne, že žalobce je členem žalovaného a od 17.9.2013 do 30.6.2017 byl též pověřeným členem družstva, který byl dle zápisu v obchodním rejstříku spolu s předsedou statutárním orgánem žalovaného a k účinnosti rozhodnutí předsedy družstva se v tomto případě vyžadoval souhlas tohoto dalšího člena pověřeného členskou schůzí, s tím, že při podepisování za družstvo připojí k obchodní firmě družstva svůj podpis společně předseda a tento člen pověřený členskou schůzí. Ze Zápisu z členské schůze žalovaného z [datum] plyne, že novým předsedou družstva se stal [anonymizováno].

6. Žalovaný vyhotovil Vyúčtování (služeb spojených s užíváním Bytu) za rok 2015 dne 26.4.2016, dle něhož měl žalobce celkem 5 523 Kč přeplatek; dále v přepracované verzi dne 26.4.2017, kde byl stanoven celkem 5 520 Kč přeplatek, jehož převzetí v den vyhotovení žalobce stvrdil podpisem (prokázáno Vyúčtováním za rok 2015 z 26.4.2016 a z 26.4.2017).

7. Žalobce vznesl námitky k vyúčtování záloh spojených s užíváním bytu za rok 2015 Dopisem z 27.5.2016 doručeným žalovanému dle Poštovní dodejky dne 31.5.2016 s tím, že namítal, že vyúčtování nesplňuje požadavky Zákona, když u tam uvedené služby„ ostatní“ není jasné, o jakou službu se má jednat. Žalobce vznesl opakované námitky k vyúčtování žalovaného za rok 2015 (a 2014) Dopisem z 23.1.2017. Žalobce vznesl opakované námitky k vyúčtování žalovaného za rok 2015 (a 2015 a 2016) Dopisem z 16.8.2017. Žalobce žádal žalovaného o možnost nahlédnutí do podkladů k vyúčtování za rok 2015 Dopisem z 23.8.2016.

8. Dopisem z 24.5.2015 [jméno] [příjmení] označený jako předseda žalovaného a [jméno] [příjmení] označený jako pověřený člen žalovaného [titul]. [příjmení] (tehdejšímu právnímu zástupci žalobce) sdělili, že pokud chce žalobce nahlížet do originálů dokladů žalovaného, nechť to sdělí na tam uvedené kontakty. Dopisem z 16.6.2015 a E-mailem s „ pravidly pro nahlížení do dokumentů družstva“ z 16.6.2015 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] informovali žalobce, že veškeré doklady jsou přístupné k nahlédnutí po předchozí dohodě v sídle žalovaného. E-mailem z 9.9.2016 [anonymizováno] žalobci soud zjistil, že sdělila žalobci, že na jeho e-mail z 22.5.2016 mu odpověděla a sjednala schůzku s manažerkou [anonymizována dvě slova], aby mohl nahlédnout do dokumentů, které uváděl v příloze, ale žalobce se nedostavil. Dopisem z 16.9.2016 [název] [název] informovala právního zástupce žalobce o možnosti nahlížení do podkladů k vyúčtování po předchozí domluvě termínu 2 dny předem na sdělených e-mailových adresách, tel. číslech v pracovní dny na adrese správcovské firmy.

9. Z podstatného obsahu spisu zdejšího soudu č.j. 34 C 78/2018 plyne, že žalobce se domáhal zcela obdobných nároků se stejnou argumentací i za období roku 2014.

10. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení žalovaných částek před podáním žaloby Dopisem z 2.5.2018 a Dopisem z 25.4.2018.

11. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že ohledně nahlížení do dokumentů na nástěnce visel telefon na účetní, která mu však nahlížení odmítla, vybavil si pouze jeden telefonický rozhovor s ní, jinak si žádnou schůzku s ní atp. nevybavil. Ohledně termínu nahlížení do dokumentů u správcovské firmy si již na nic nevzpomínal, je však pravděpodobné, že dostal dopis od správcovské firmy, to však bylo podepsané neoprávněnými osobami, ve správcovské firmě byl pouze jednou s [anonymizováno] [příjmení], sledoval o čem jednají, byl tam, aby se podíval, jak to tam chodí, na zkontrolování dokladů by samozřejmě potřeboval více času; rovněž u žalobce doma byl jednou [anonymizováno] [příjmení] ze správcovské firmy, který se dotazoval na námitky žalobce, žalobce namítal právě to, že k vyúčtování nejsou dodávány podklady/výchozí údaje. Dále žalobce dostal pouze e-mail, nebo telefonoval s p. [příjmení], že může nahlížet u něj doma, když se k němu však dostavil, uvedl, že zrovna odchází a nemá čas. Poté na členské schůzi mu bylo řečeno, že se může podívat do šanonu. Volný přístup k listinách, že by k nim mohl kdykoli, tedy neměl. Ohledně své funkce v družstvu uvedl, že pí [příjmení] s ním v dané záležitosti nijak nekomunikovala, sám žalobce se nenabídl, že vyúčtování udělám, měl pouze povinnost připojit svůj podpis, pokud by mu byla předložena. Rovněž zajištění správcovské firmy šlo mimo něj, není mu známo, že by družstvo správcovské firmě vystavilo nějakou plnou moc, smlouvu uzavřenou se správcovskou firmou považuje za neplatnou, protože nebyla podepsána předsedou. V roce 2014 a 2015 byl z ostatních členů družstva pouze samozvaný předseda (pan [příjmení]), samozvaný místopředseda, paní [příjmení] a žalobce. Na návrhy žalobce ostatní členové nijak nereagovali. Teprve na schůzi, kde se nechal zastoupit právním zástupcem, ve vyúčtování vypadla místa, jejichž nápravu žádal. Žalobce se nepovažoval za statutární orgán, domníval se, že jako pověřený člen družstva měl povinnost pouze spolupodepisovat jemu předložené dokumenty. Ohledně svých námitek k vyúčtování žalobce uvedl, že tam chyběly výchozí údaje, z nichž účetní vycházel, nenapadal účetnictví v tom smyslu, že by se domníval, že je špatné, chyběly tam pouze výchozí údaje.

12. Z výpovědi předsedy žalovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je statutárem žalovaného od roku 2017, předtím byl pověřeným členem, předsedou byl pan [příjmení]. Na schůzi družstva v roce 2013 byl jako pověřený člen družstva zvolen žalobce, protože již v té době měl požadavky na přístup k dokladům, což mu chtěli umožnit. Opakovaně mu přístup nabízel (ústně, e-mailem), totéž i p. [příjmení], pouze požadovali aby žalobce předem zatelefonoval. Žalobce jej kontaktoval pouze jedinkrát, když p. [příjmení] zrovna spěchal na schůzku. Na bezprostředně následující schůzi byly rovněž podklady přineseny, aby se na ně mohl žalobce podívat, namítal, že na to nemá dostatek času. Dokumenty byly nejprve u správcovské firmy (která byla stejná v roce 2015 i 2016), žalobce tam i osobně byl, nahlížel a vyúčtování kontroloval, k námitkám žalobce dokumenty přestěhovali do sídla družstva, do bytu [příjmení] (což nebylo změněno ani v roce 2015 a 2016). O správcovské [název] & [název] bylo hlasováno na schůzi 18. 6. 2015, smlouvu s ní podepsal spolu s panem [příjmení] před prázdninami 2015, protože bylo zároveň dohodnuto, že dokud neproběhne v obchodním rejstříku zápis zvolené paní [příjmení] a pana [příjmení], bude družstvo zastupovat on (pozn. soudu – [anonymizováno]) jako pověřený člen, vše konzultoval s panem [příjmení]. S pí [příjmení] a žalobcem bylo vše konzultováno vždy na členských schůzích. Dále si nevzpomínal, že by na členské schůzi řešil způsob rozúčtování služeb v období od 2014 do 2016, již před tím se však začaly řešit námitky žalobce, který však vždy pouze argumentoval, že vyúčtování je nesprávné, ale nebyl schopen říci, co mu tam schází nebo přebývá, s žalobcem je velice složitá komunikace, i když se mu předložení nějaké doklady, uvádí např. že je nemůže přijmout, protože na to nemá právo. Pokud měl tedy žalobce nějaké námitky ohledně vyúčtování, vždy se mu snažili vyjít vstříc (jedná se o malé družstvo se se 4 byty), většinou však nebyl schopen říci, co konkrétně sporuje. I proto zvolili právě profesionální správcovskou firmu, které byly dány pokyny, aby s žalobcem komunikovali ohledně případných problémů. Nebyla shledána žádná pochybení, proto se však příp. i několikrát měnilo to vyúčtování, jak se snažili vyjít žalobci vstříc.

13. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když doplnění dokazování výslechy [jméno] [příjmení] [jméno] a pí [příjmení] na pro nadbytečnost zamítl, neboť by na níže uvedených právních závěrech nemohly tyto výpovědi ničeho změnit. Provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 13 Zákona (ve znění účinném od 1.1.2016 – s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 104/ 2015 Sb., neboť k porušení tvrzené povinnosti mělo dojít až v roce 2016 – nedodáním vyúčtování, neposkytnutím podkladů a nevypořádáním námitek), dle něhož jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (2).

15. Dle § 7 Zákona (v účinném znění, které nebylo novelizováno) platí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (3).

16. Dle § 8 Zákona (v účinném znění, které nebylo novelizováno) platí, že na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů (1). Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky (2).

17. V daném řízení žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s nepeněžitým plněním dle § 7 Zákona (za nedoručení vyúčtování služeb do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období) a § 8 Zákona (za nedoložení dokladů k vyúčtování služeb do 5 měsíců od skončení zúčtovacího období a nevyřízení námitek proti vyúčtování do 30 dnů od jejich doručení).

18. Z výše citovaného ust. § 13 Zákona však plyne, že žalovaný se povinnosti platit smluvní pokutu dle tohoto ustanovení zprostí, pokud prokáže, že by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

19. V daném případě je toto naplněno, neboť případné prodlení družstva se splněním namítaných povinností zavinil sám žalobce (k tomu zdejší soud v podrobnostech zcela odkazuje na právní závěry Nejvyššího soudu ČR ve stejné věci týchž účastníků pouze za jiné žalované období obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 24.11.2020, sp.zn. 26 Cdo 2178/2020). V řízení bylo zcela prokázáno (Úplným výpisem z obchodního rejstříku žalovaného z 2.5.2019, notářským zápisem z 3.10.2018 N 407/2008, NZ 284/2008, zápisem z členské schůze žalovaného z [datum]), že žalobce byl pověřeným členem družstva od září 2013 až do 30.6.2017 (tedy i v žalovaném období). Existence funkce„ pověřeného člena“ přitom není v rozporu s kogentními ustanoveními § 552 a násl. a § 727 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, účinného od 1.1.2014, tato funkce tak žalobci nezanikla ani po 1.1.2014 a žalobce ji tak byl nadále povinen řádně vykonávat. Minimálně např. z dopisu z 24.5.2015 [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] ve spojení s jeho výpovědí, jakož i z obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 34 C 78/2018 je přitom zřejmé, že žalobce již v roce 2015 namítal, že vyúčtování služeb nejsou řádná, resp. již dříve namítal, že mu nejsou zpřístupňovány doklady družstva užité jako podklady k vyúčtování. Žalobce však zároveň věděl, že je pověřeným členem družstva, tuto funkci si však (jak sám uvedl ve své výpovědi) redukoval pouze na povinnost„ spolupodepisovat jemu předložené dokumenty“, jinak na plnění veškerých funkcí pověřeného člena družstva zcela rezignoval. A to za situace, kdy z logiky věci musel věděl, že nevykonáváním řádné funkce pověřeného člena může způsobit prodlení družstva s plněním jeho povinností, když již minimálně v průběhu roku 2015 sám namítal, že tyto povinnosti dle § 7 a 8 Zákona nejsou vůči němu (dle jeho představ) řádně plněny. Sám žalobce se však o řádné plnění těchto povinností jako pověřený člen žalovaného nijak nesnažil. Z výpovědi [anonymizováno]. nadto vyplynulo, že do této funkce byl žalobce zvolen právě i z důvodu jeho setrvalých námitek vůči vyúčtování a vůči zpřístupňování dokladů, a to proto, aby mohl z titulu této funkce vše řádně kontrolovat a příp. i napravit. I žalobce sám tak byl z titulu funkce statutárního orgánu žalovaného odpovědný za řádné vyhotovení předmětného vyúčtování služeb za rok 2015. Žalobce tak věděl, že svou nečinností v tomto směru může způsobit prodlení družstva s plněním jeho povinností, a současně byl i srozuměn s tím, že takový následek může nastat. Žalobce tak zavinil (řádným nevykonáváním své funkce pověřeného člena družstva), že žalovaný žalobci nepředložil vyúčtování služeb za období roku 2015, s nímž by byl žalobce spokojen. Již z tohoto důvodu tak nemůže být nárok žalobce za žádné situace oprávněný (když zcela stejný závěr o zavinění žalobce je nutné dovodit i ohledně smluvní pokuty za nevyřízení námitek žalobce).

20. V tomto konkrétním případě nadto soud uvádí, že v řízení nebylo nijak sporováno, že vyúčtování za rok 2015 z 26.4.2016 bylo žalobci doručeno již téhož dne (26.4.2015), avšak jeho námitky byly žalovanému doručeny až 30, resp. 31.5.2016 (jak plyne z poštovní dodejky). Námitky tedy byly podány až po uplynutí 30 denní lhůty stanovené v ust. § 8 Zákona. Případné dřívější požadavky žalobce (z e-mailu z 22.5.2016) nelze považovat za námitky proti vyúčtování služeb, když žalobce pouze požadoval dodání dokladů, z nichž vychází vyúčtování. Již z dopisu [anonymizováno] a [anonymizováno] z 24.5.2015, jakož i z jejich dopisu z 16.6.2015 a e-mailu [anonymizováno] z téhož dne je však zcela zřejmé, že žalovaný měl již od roku 2015 (jako i v roce 2016) k veškerým dokladům a podkladům žalovaného dostatečný přístup (v bytě pana [příjmení] – jak bylo potvrzeno jeho výpovědí). Požadavek na sdělení nutnosti nahlížet do dokladů v určitém časovém předstihu (aby byl [anonymizováno] vůbec doma) není za dané situace (běžných sousedských vztahů a běžné lidské slušnosti) rozhodně nijak přehnaný a pro žalobce omezující. Kromě toho žalobce jako pověřený člen žalovaného mohl sám nabídnout lepší řešení, kde v sídle žalovaného umístit veškeré doklady žalovaného tak, aby k nim měl sám přístup dle svých představ (mohl třeba zajistit uložení dokladů zabezpečeným způsobem, např. v zamykatelné skříni, ve společných částech domu atp.), to však neučinil; možnost nahlížet do dokladů u [anonymizováno] (avšak po předchozí domluvě) pak rovněž řádným způsobem nevyužil (jak bylo potvrzeno i výpověďmi [anonymizováno] i žalobce samotného, když uvedl, že o nahlížení se pokoušel pouze jednou, bez předchozí domluvy, kdy zastihl [anonymizováno] na odchodu z domova, tedy mu reálně nahlížení v tomto termínu nemohlo být umožněno, na sjednání jiného termínu však žalobce rezignoval). Soud proto uzavřel, že námitky žalobce proti vyúčtování za rok 2015 nebyly podány včas, tedy uplatněný nárok za porušení povinnosti doručit žalobci řádné vyúčtování za rok 2015 a za porušení povinnosti vypořádat jeho námitky není důvodný ani z tohoto důvodu. Stejně tak nedůvodný je s ohledem na výše uvedené i nárok žalobce na smluvní pokutu za nedodání podkladů, z nichž vycházelo vyúčtování za rok 2015, když žalobci byl přístup k těmto podkladům (jak rovněž výše uvedeno) v zásadě umožněn neustále v průběhu roku 2015 i 2016, tohoto svého práva (nahlížet do podkladů či si z nich pořizovat kopie) se však žalobce relevantním a aktivním způsobem nedomáhal.

21. Soud proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl výrokem I. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch, náleží mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ta sestává z odměny advokátky žalovaného za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé z 9.6.2019, 22.3.2021, účast na jednání soudu dne 16.1.2020, 12.3.2021) po 3 580 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.; dále z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu; a dále z 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 4 074 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.; tj. celkem 23 474 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř.

23. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.