24 C 196/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobce adresa zastoupená údaje o zástupci sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa zastoupený údaje o zástupci sídlem adresa o výživné neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni od 12.2.2023 do 30.11.2024 výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne měsíce předem.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné za období od 12.2.2023 do 31.3.2024 ve výši 54 000 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náhradu nákladů řízení státu, ve výši jedné třetiny, jak bude určena v samostatném usnesení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 soudní poplatek za žalobu ve výši 860 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 21.6.2023 domáhá po žalovaném placení výživného neprovdané matce ve výši 6 000 Kč měsíčně předem od 12.2.2023 s odůvodněním, že účastníci jsou rodiče nezletilého , jméno FO, narozeného , datum, . Účastníci bydleli ve společné domácnosti do 11.2.2023, kdy žalovaný žalobkyni vyhodil, když v době, kdy spala u svého otce, žalovaný vyměnil klíče v jejich dosavadním společném bydlišti a žalobkyni tam pustil k odstěhování věcí až po kontaktování policie. Dle dohody účastníků schválené v příslušném opatrovnickém řízení platí žalovaný výživné na nezletilého ve výši 5 000 Kč měsíčně. K poměrům žalovaného žalobkyně uvedla, že provozuje restauraci , adresa, s předpokládaným příjmem 60 000 Kč měsíčně, vlastnil či disponoval více vozidly (Volvo, Škoda Superb, BMW, vozidla Minicooper, Volkswagen T2), kupuje investiční alkohol, vlastnil limitované edice bankovek a mincí; má ve střídavé péči dvě dcery z předchozího manželství. Žalobkyně bydlela po odstěhování ze společné domácnosti u svého otce, nyní hradí nájem 15 000 Kč, na který jí půjčila její matka, a elektřinu ve výši 1 360 Kč měsíčně, splácela sama hypotéku za společně pořízený pozemek ve výši 9 300 Kč měsíčně, dále splácí půjčku ve výši 1 322 Kč měsíčně; žalobkyně z důvodu nízkého věku syna pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši 10 500 Kč měsíčně. Z důvodu tíživé finanční situace žalobkyně žádá o stanovení výživného neprovdané matky, když žalovaný jí na výživné ničeho nepřispěl a nepřispívá. Žalobkyně na jednání soudu dne 26.1.2024 doplnila, že aktuálně prodala společný pozemek za 2 368 000 Kč (po odečtení provize), z kupní ceny vrátila částku 150 000 Kč své matce, která ji zaplatila na rezervační poplatek, splatila zbytek hypotéky, aktuálně zbývajících 350 000 Kč hodlá vypořádat mezi účastníky poměrným způsobem.

2. Žalovaný k věci samé ústně na jednání soudu dne 26.1.2024 a dále v podání z 23.2.2024 uvedl, že je před krachem svého podnikání, když od února je vystěhován z restaurace. Nemá prostředky na živobytí, v jeho možnostech by bylo platit cca 1 000 Kč. Za bydlení platí 21 000 Kč, platí 5 000 Kč měsíčně za telefon, 5 000 Kč měsíčně splácí půjčku, má další výdaje na jídlo atp., platí výživné na nezletilého syna ve výši 5 000 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost ke dvěma dalším dětem, kterým platí kroužky a výživu ve výši cca 3 000 Kč měsíčně. Investiční alkohol vypil. Automobil Volvo naboural, je pouze na šrot, BMW ani Minicooper nejsou provozuschopné; ostatní vozidla jen např. užíval, nebyl jejich vlastníkem. Ohledně investiční mincí se v opatrovnickém řízení vyjádřil nepřesně, jedná se o mince, které jeho matka darovala jeho dětem. Žalovaný dále doplnil, že aktuální příjem má cca 45-50 000 Kč čistého s tím, že dostává minimální oficiální výplatu a zbytek na ruku, což je příjem ze zisku z firmy, která však končí, tam mají s druhou jednatelkou dohodu, že si zisky dělí na polovinu. Žalovaný konečně nárok žalobkyně shledal rozporný s dobrými mravy, neboť žalobkyně žalovanému neoprávněně zadržuje peníze za prodej pozemku, resp. se z její strany může jednat o zpronevěru; žalovaný nesouhlasí s jejími návrhy na jednostranné započítání žalobkyní tvrzených pohledávek.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Z rozsudku zdejšího soudu z 10.5.2023, č.j. 50 Nc 6057/2023-51 soud zjistil, že jím byla schválena dohoda účastníků, kterou byl nezletilý syn účastníků, , jméno FO, , narozený , datum, , svěřen do péče matky a žalovanému bylo stanoveno výživné na nezletilého ve výši 5 000 Kč měsíčně od 12.2.2023 (s povinností doplatit dluh na výživném ve výši 1 000 Kč) s tím, že soud vzal z účastnického výslechu otce za prokázané, že vlastnil dva automobily (jeden v hodnotě 150 000 Kč, druhý nepojízdný), vlastnil investiční alkohol v hodnotě cca 200 000 Kč, od ledna 2020 do července 2022 pracoval jako kuchař v restauraci s příjmem cca 32 000 Kč čistého, od srpna do prosince 2022 byl veden na úřadu práce, splácel půjčku na pořízení vozidla po 5 000 Kč měsíčně, za bydlení v rodinném domě s dcerami platil nájemné 30 000 Kč měsíčně a poplatky za energie ve výši 6 000 Kč měsíčně.

5. Ohledně poměrů žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalobkyně hradí za bydlení v podnájmu s nezletilým synem od března 2023 cca 15 500 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o podnájmu bytu z 28.2.2023 ve spojení s evidenčním listem 2312/4) a zálohy na elektřinu ve výši 1 360 Kč měsíčně (viz předpis záloh na elektřinu z 13.3.2023). Žalobkyně byla jediným dlužníkem Raiffeisenbank a.s. dle úvěrové smlouvy č. , číslo, z 25.1.2021 s výší úvěru 2 500 000 Kč vázaného na nákup tam uvedeného pozemku s výší splátky 9 228 Kč měsíčně (viz úvěrová smlouva). Žalobkyně byla dlužnicí Equa Bank dle smlouvy o půjčce č. , číslo, s výší půjčky 35 000 Kč a výší splátky 1 322 Kč měsíčně (viz akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce z 26.1.2022).Žalobkyně žalovanému navrhla vypořádat utrženou kupní cenu ve výši 2 891 100 Kč za prodej pozemku účastníků (pořízený z hypotéky ve výši 2 500 000 Kč) po započtení splacení zbývajícího dluhu bance ve výši 2 367 864 Kč a po započtení žalobkyní tvrzených vnosů žalovaného (100 000 Kč + 250 000 Kč) a vnosů žalobkyně a její matky (150 000 Kč, 200 000 Kč, 4 900 Kč, 4 900 Kč) tak, že ze zbytku k vypořádání ve výši 523 236 Kč navrhla každému z účastníků vyplatit jeho poměrnou část ve výši 261 000 Kč (viz návrh vypořádání po ukončení vedené společné domácnosti z února 2024).

6. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že cca od 1/2 února do března 2023 bydlela u svého otce, od té doby bydlí v bytě, kde jí její matka zaplatila kauci a provizi a půjčila jí 150 000 Kč na roční nájemné, s tím, že jí tuto částku vrátí po prodeji pozemku účastníků. Žalobkyně dříve pracovala jako účetní za 24 000 Kč měsíčně, od května 2023 pobírá pouze mateřskou ve výši cca 10 000 Kč měsíčně a alimenty na syna ve výši 5 000 Kč, které žalovaný zaplatil kromě února 2024. Žalobkyně sama platila hypotéku 9 400 Kč měsíčně, a to od ledna 2022 do prosince 2023, kdy se daný pozemek prodal; na utrženou kupní cenu započítala půjčku od své matky, žalobkyní zaplacenou hypotéku a pojištění, které sama platila za byt rodičů žalovaného, vyšlo jí, že zbývajících 261 000 Kč náleží žalovanému. Žalobkyně nemá jiný majetek, auta ani nemovitosti.

7. Ohledně poměrů žalovaného soud zjistil, že žalovaný je jediným společníkem společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , podnikající právnické osoby zapsané od června 2017 s předmětem podnikání mimo jiné hostinská činnost; jednateli této společnosti jsou žalovaný a , jméno FO, (viz výpis z obchodního rejstříku , právnická osoba, ); tato společnost v roce 2022 vykázala nulový hospodářský výsledek (viz Přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2022); , jméno FO, potvrdila, že příjmy dané firmy za rok 2023 si s žalovaným dělili rovným dílem (viz prohlášení , jméno FO, ).Tato firma vyplácela v různých měsících roku 2023 a 2024 mzdy , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a žalovanému - ve výši 18 203 Kč v lednu 2024, ve výši 17 147 Kč v únoru, březnu, dubnu 2023 červenci, srpnu 2023, ve výši 17 210 Kč v červnu 2023, ve výši 16 922 Kč v září 2023, ve výši 17 082 Kč v prosinci 2023 (prokázáno výplatními lístky , právnická osoba, ); v dubnu 2024 byl žalovaný zaměstnán dle Dohody o provedení práce s , právnická osoba, jako skladník za 120 Kč/hod. Žalovaný je evidován jako provozovatel a vlastník vozidel statutu: provozované - Volvo, RZ: , SPZ, , prvně zaevidováno v roce 2005, a BMW, RZ: , SPZ, , prvně zaevidováno v roce 2001 (viz Výdej dat z registru silničních vozidel z 5.2.2024).

8. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že ve společné domácnosti s žalobkyní žili cca od roku 2019 do února 2023; něco platili na půl něco nikoli, resp. nájem, hypotéku platili napůl, resp. z hypotéky žalovaný platil to, na co žalobkyni nezbylo. V průběhu soužití si vzali společnou hypotéku, resp. jako dlužník byla psaná pouze žalobkyně, rodiče žalovaného ručili bytem. V lednu 2022 se žalovaný pro nemožnost soužití odstěhoval, vrátili se k sobě cca v dubnu, květnu 2022, po tuto dobu platil bydlení původní i ve svém bytě. Od února 2023 žalobkyni nosil jídlo z restaurace, cca 4-5x udělal nákup, byli v restauracích, večeřích, Mirákulu atp. Žalovaný je orientovaný na rodinu, na své dcery i syna; žalobkyně však nedodržuje jejich dohody, např. mu syna nepředala na Velikonoce. K výdělkovým a majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že měl až dosud cca 45-50 000 Kč čistého, nyní má novou pracovní smlouvu, jak soudu předložil. Po rozvodu s bývalou manželkou měl 1 700 000 Kč, nyní je jeho jediným zbývajícím majetkem cena prodaného pozemku účastníků; se zápočty žalobkyně a jí určenou cenou k vyplacení pouze ve výši 261 000 Kč zcela nesouhlasí, má mu náležet cca 360 000 Kč; pokud by mu žalobkyně vrátila částku, kterou mu z dané tržní ceny dluží, byl by jí ochoten platit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Po ukončení soužití ve společné domácnosti už nemohl platit za bydlení 36 000 Kč, musel si najít levnější bydlení v domě za 21 000 Kč měsíčně, cca 3 měsíce musel platit oba nájmy, aby mu toto levnější bydlení neuteklo. Investiční mince, o kterých dříve hovořil, jsou vlastnictvím jeho dětí; investiční alkohol buď daroval, nebo vypil; jeden jeho automobil je nabouraný, druhý je už zcela bez hodnoty, vozidlo Minicooper nikdy nebylo jeho vlastnictvím.

9. Soud vzal dále pouze za prokázané, že vzájemné vztahy účastníků jsou zcela rozvrácené a vázne mezi nimi i běžná služná komunikace, když např. v e-mailové zprávě z 16.2.2024 žalobkyně žalovaného označila vulgárním výrazem, žalovaný pak byl Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 13 sp.zn. OOS 373/2023/VK shledán vinným přestupkem proti občanskému soužití, když mimo jiné např. v obdobích 06-08/2022, 02-04/2023 vulgárně urážel žalobkyni a obtěžoval ji žárlivými scénami; v SMS komunikaci z 4.7.žalovaný uváděl, že „dítě není jeho a chce testy“; dle Potvrzení o přijatém oznámení z 5.10.2023 č.j. KRPA-332278-2/ČJ-2023-001212 žalovaný oznámil na místní oddělení P ČR, že žalobkyně v rozporu s příslušným opatrovnickým rozsudkem nepředala nezletilého syna účastníků žalovanému.

10. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když provedené důkazy považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci, jiné důkazy ani navrhovány nebyly. Soud důkazy zhodnotil jednotlivě i zejména v jejich vzájemné souvislosti.

11. Právně soud věc posoudil podle ust. § 920 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen „o.z.“), dle něhož není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (odst. 1 věta první).

12. Dle § 922 odst. 2 o.z. lze výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

13. Dle § 913 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. V daném případě bylo v řízení shodnými tvrzeními účastníků (i výpověďmi účastníků) a dále rozsudkem příslušného opatrovnického soudu prokázáno, že nesezdaní účastníci, kteří žili až do února 2023 ve společné domácnosti, jsou rodiče nezletilého syna, narozeného 21.11.2022.

15. Žalobkyně tak obecně splňuje podmínky pro přiznání výživného dle ust. § 920 o.z. pro neprovdanou matku, neboť není provdána za otce dítěte - žalovaného a výživné požaduje v souladu s ust. § 922 odst. 2 o.z. i zpětně, ne však déle než dva roky od porodu dítěte. Žalobkyně požaduje touto žalobou pouze a výhradně výživné neprovdané matky ve výši 6 000 Kč měsíčně od 12.2.2023, tj. od ukončení vedené společné domácnosti účastníků dále.

16. Účelem daného ustanovení zákona je zajistit matce neprovdané za otce jí narozeného dítěte alespoň minimální výživu, a to pouze na fixně danou dobu maximálně dvou let od narození dítěte. Důvodem přiznání tohoto výživného pak není neschopnost matky samostatně sebe (a dítě) živit, ale skutečnost, že v souvislosti s narozením dítěte pravidelně dochází k dočasnému nebo trvalému snížení příjmů matky, je proto žádoucí, aby otec dítěte matce toto snížení kompenzoval poskytováním výživného v přiměřeném rozsahu, když nelze spravedlivě požadovat, aby veškeré negativní zejména finanční dopady narození dítěte nesla pouze matka. Je proto společensky žádoucí, aby se tyto dopady přiměřeně rozdělily (a aby je spravedlivě pocítily) oba rodiče (byť to pro oba může dozajista znamenat poměrné snížení jejich životní úrovně).

17. Soud předně v daném případě nevešel na argumentaci žalovaného, že je uplatněný nárok žalobkyně proti dobrým mravům. Soud má zejména e-mailovou, SMS komunikací účastníků, jakož i výše specifikovaným rozhodnutím příslušného obecního úřadu o spáchání přestupku proti občanskému soužití žalovaným či oznámením u P ČR za pouze prokázané, že vztah účastníků je oboustranně rozvrácen, jejich komunikace je vzájemně konfliktní až vulgární a zjevně ani péče o jejich nezl. syna neprobíhá bez vzájemných problémů. Z předložených listin však nelze uzavřít, že by se nemravného jednání vůči žalovanému dopouštěla pouze jednostranně žalobkyně, naopak se zjevně jedná o vzájemné vyhrocené vztahy obou účastníků, kteří nejsou (prozatím) schopni nevyhrocené komunikace. Stejně tak dle soudu nelze nárok na výživné žalobkyni nepřiznat pouze z toho důvodu, že z výpovědí účastníků i návrhu vypořádání utržené ceny za prodej pozemku účastníků ze strany žalobkyně jasně vyplynulo, že žalobkyně aktuálně zadržuje finanční prostředky ve vlastnictví žalovaného (a to v minimální nesporné výši 261 000 Kč) získané za prodej pozemku ve vlastnictví účastníků. Je na svobodné vůli účastníků, jak si po ukončení společného (po několik let trvajícího) soužití vypořádají své případné zbývající majetkové nároky, včetně vnosů do společného či naopak výlučného vlastnictví účastníků (tvrzených každým z účastníků v rozdílné výši). Není přitom vyloučeno, v případě neshody využití např. dalších soudních žalob na vypořádání např. konkrétní finanční částky atp. Soudu je však z jeho úřední činnosti známé, že právě obdobné spory jsou náročné co do objasňování skutkového stavu, s čímž je spojena i obecně delší doba trvání takových sporů. Pouze skutečnost, že mezi účastníky dosud nedošlo k oboustranně odsouhlasené dohodě o obsahu a rozsahu vypořádání jejich vzájemných majetkových vztahů vyplývajících z jejich předchozího dlouhodobého soužití, tak soud rovněž neshledal pro potřeby tohoto řízení rozpornou s dobrými mravy v tom smyslu, že by bylo možno žalobkyni bez dalšího nepřiznat (pouze z tohoto důvodu) právo na požadované výživné.

18. Soud vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že nárok žalobkyně je dle ust. § 920 a násl. o.z. důvodným a souladným se zákonem, a proto se dále zabýval oprávněnou výší jejího nároku.

19. Při tom vyšel z toho, že žalobkyně (jak plyne z jí doložených listin – podnájemní smlouvy, smlouvy o úvěru, půjčce, a jí učiněné výpovědi) již od května 2023 pobírá pouze mateřskou ve výši cca 10 000 Kč měsíčně (a výživné na syna ve výši 5 000 Kč měsíčně), hradila dříve sama hypotéku ve výši cca 9 400 Kč měsíčně, splácí půjčku ve výši cca 1 300 Kč měsíčně a od března 2023 platí za bydlení cca cca 17 000 Kč; větší majetek žalobkyně představuje pouze zbývající utržená kupní cena za prodej společného pozemku účastníků, z čehož (jak učinila žalobkyně nesporným) minimálně 261 000 Kč náleží žalovanému.

20. Ohledně majetkových poměrů žalovaného vzal soud za v daném případě dostatečné zejména skutečnosti prokázané účastnickou výpovědí žalovaného. Zejména to, že z účastnické výpovědi žalovaného jasně plyne, že jeho faktické příjmy až do cca března 2024 činily 45-50 000 Kč (byť z jím doložených výplatních pásek od právnické osoby vlastněné žalovaným - Walters Food Prag s.r.o. plyne, že žalovaný měl mít v tomto období čistý přiznaný příjem ve výši pouze cca 17 000 Kč měsíčně), žalovaný pak doložil pouze na duben 2024 Dohodu o provedení práce, dle níž je v tomto měsíci nově zaměstnán jako skladník s příjmem 120 Kč/hod. Soud tak při zohlednění celkové majetkové a finanční situace žalovaného vyšel z toho, že žalovaný sám vypověděl, že značnou část svých příjmů dostával tzv. „na ruku“ zjevně ze skutečných zisků společnosti žalovaného – , právnická osoba, , když z doloženého přiznání k dani z příjmů , právnická osoba, se sice podává, že tato společnost neměla za rok 2022 vykázány žádné obraty, ale dle předložených výplatních pásek tato společnost následně v roce 2023 a 2024 vyplácela své zaměstnance a dle potvrzení druhé jednatelky , jméno FO, byly zisky z této společnosti i v rozhodném období vypláceny žalovanému. Soud proto vyšel zejména z žalovaným samotným uvedených příjmů.

21. Soud při posouzení poměrů žalovaného dále zohlednil i ostatní najevo vyšlé skutečnosti (patrné i z příslušného výše uvedeného opatrovnického rozsudku), tj. zejména to, že žalovaný vlastní dvě motorová vozidla, byť patrně nevelké ceny, a to již s ohledem na jejich rok výroby (a tvrzené nabourání jednoho z nich). Stejně tak žalovaný až do nedávna (ještě min. v květnu 2023) vlastnil investiční alkohol za cca 200 000 Kč. Za situace, kdy žalovaný věděl, že má vyživovací povinnosti vůči třem dětem a s ohledem na podání žaloby již v červnu 2023 věděl též o uplatněné vyživovací povinnosti vůči žalobkyni, bylo zcela na jeho svobodné vůli, jak s danými hodnotami naloží; pokud tedy bez dalšího uvedl, že tento alkohol, v podstatné hodnotě, daroval či vypil, jde toto jednání zcela k jeho tíži, když dle ust. § 913 o.z. soud musí přihlížet též k tomu, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, či zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Žalovaný pak ve své výpovědi dále uvedl, že min. po dobu tří měsíců po ukončení vedení společné domácnosti účastníků hradil dvojí nájemné (ve výši 36 000 Kč a 21 000 Kč) a za své pravidelné výdaje označil např. i hrazení nákladů na telefon v podstatné výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný tedy zjevně disponoval též dostatečnými finančními prostředky k učinění těchto pravidelných výdajů. Soud má při tom za to, že je zcela na vůli žalovaného, jako osoby v produktivním věku bez zdravotního či jakéhokoli jiného omezení, jakým způsobem si zajistí svou obživu a jak naloží se svým jakýmkoli majetkem. Je však třeba zohlednit, že pohledávky na výživném jsou pohledávky přednostní, když se jedná o zásadní povinnosti, které je třeba plnit jako první, zejména za situace, kdy se jedná o výživné na neprovdanou matku dítěte (do dvou let věku), která za dané situace zjevně z důvodu celodenní péče o nezletilého není schopna např. zaměstnání na plný úvazek.

22. Z výdajů žalovaného soud zohlednil, že má vyživovací povinnost ve stanovené výši 5 000 Kč na syna účastníků a dále vyživovací povinnost ke dvěma dcerám (jejíž výše není stanovena soudně). Žalovaný pak ani netvrdil další nadstandardní výdaje, když jeho ostatní tvrzené výdaje (avšak nijak neprokázané) jsou na běžné živobytí (zajištění bydlení, stravy atp.), tedy se jedná o výdaje, které zjevně musí hradit za své živobytí i žalobkyně.

23. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavřel, že majetkové poměry a zejména schopnosti a možnosti žalovaného, který měl až do března 2023 příjem ve výši přes 40 000 Kč měsíčně a aktuálně je v jeho vlastnictví přinejmenším pohledávka za žalobkyní na vyplacení částky v minimální nesporné výši 261 000 Kč, zcela umožňují placení výživného žalobkyni. S ohledem na potřeby ale též majetkové poměry žalobkyně (která aktuálně vlastní a disponuje finančními prostředky z utržené kupní ceny za prodej pozemku účastníků) má soud za v daném případě přiměřenou výší výživného pro žalobkyni částku 4 000 Kč měsíčně, která pokryje spravedlivě vůči oběma účastníků propad životní úrovně (příjmů) žalobkyně v souvislosti s narozením syna účastníků za situace, kdy žalobkyně původně pobírala výplatu cca 24 000 Kč měsíčně, nyní pobírá mateřskou ve výši přes 10 000 Kč měsíčně a výživné na zajištění potřeb nezletilého syna účastníků ve výši 5 000 Kč měsíčně. Dle soudu je tak přiměřené, aby se na propadu její životní úrovně cca ve výši ½ podílel žalovaný, a to právě po dobu do dvou let dítěte (tj. do listopadu 2024, jak soud určil ve výroku I. tohoto rozsudku). Soud proto jako v daném případě přiměřené výživné shledal částku 4 000 Kč, přičemž z důvodu výše uvedených prokázaných majetkových poměrů a možností žalovaného neshledal důvody pro např. snížení částky výživného pro dobu od února 2024, a to zejména s ohledem na to, že žalovaný má (byť aktuálně v dispozici žalobkyně) dostatek finanční prostředků k placení tohoto výživného, a to z finanční utržených za prodej pozemku účastníků.

24. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Výrokem II. soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné výživné za období předcházející vydání rozsudku, tj. ve výši 54 000 Kč (13,5 měsíce x 4 000 Kč). Soud přitom neshledal, že by žalovaný žalobkyni dříve na výživném čehokoli zaplatil, když např. zajištění občasných jídel, či hrazení výdajů za výlety v rámci péče o nezl. syna účastníků nelze dle v tomto směru ustálené judikatury považovat za plnění výživného vůči žalobkyni.

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl výrokem III. rozsudku podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná ze dvou třetin, má proto právo na náhradu nákladů řízení co do jedné třetiny, avšak žalobkyni samotné žádné náklady řízení nevznikly, neboť její právní zástupkyně jí byla ustanovena soudem dle ust. § 30 o.s.ř., tedy tyto náklady řízení ponese stát, který o odměně advokátky žalobkyně rozhodne samostatným usnesením a tyto náklady vyplatí ze státních prostředků.

27. Soud proto z týchž důvodů dále výrokem IV. rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši jedné třetiny, a to dle § 148 odst. 2 o.z. ve spojení s ust. § 149 odst. 2 o.s.ř., když náklady řízení státu jsou tvořeny odměnou ustanovené advokátky žalobkyně, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.

28. O povinnosti žalovaného zaplatit odpovídající část soudního poplatku za žalobu soud rozhodl dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně byla od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. c) citovaného zákona osvobozena, žalovaný byl v řízení neúspěšný cca do 1/3, soud proto rozhodl o jeho povinnosti zaplatit státu 2/3 soudního poplatku za žalobu. Ten dle položky 7 písm. b) sazebníku soudních poplatků a § 6 odst. 3 citovaného zákona činí 1 290 Kč, z čehož 2/3 činí 860 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

29. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud s ohledem na výši uložené povinnosti co do dlužného výživného a finanční možnosti žalovaného (který prozatím fakticky nedisponuje finančními prostředky z kupní ceny prodaného pozemku) za přiměřenou lhůtu považuje 1 měsíc od právní moci rozsudku.