24 C 20/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 129 996 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 120 843 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 9 153 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 29. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 59 789,70 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20.1.2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 129 996 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 29.2.2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalobce jako vlastník vozidla Lincoln Town Car 4.7, [registrační značka], VIN: [anonymizováno] (dále též jen„ Vozidlo“) a budoucí prodávající uzavřel dne 27.6.2017 s žalovaným jako budoucím kupujícím smlouvu o smlouvě budoucí kupní (dále též jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo právo žalovaného vyzvat žalobce k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem bude koupě Vozidla, ve lhůtě 3 let, přičemž kupní cena Vozidla činila 520 000 Kč s tím, že úhrada kupní ceny byla sjednána v měsíčních splátkách po 14 444 Kč od července 2017. Vozidlo bylo žalovanému předáno ke dni uzavření Smlouvy, žalovaný však neplatil řádně tam sjednané splátky ani přes upomínky, žalobce proto od Smlouvy dopisem z 28.3.2019 (doručeným žalovanému dne 29.3.2019) odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení Vozidla. Žalovaný však vozidlo vydal až 11.10.2019. Žalovaný tak Vozidlo od 29.3.2019 do 11.10.2019 užíval bez právního důvodu, žalobce proto žádá zaplacení bezdůvodného obohacení za toto užívání, a to ve výši měsíčního nájemného za Vozidlo, tj. ve výši dle Smlouvy 14 444 Kč měsíčně za duben až říjen 2019. Žalobce dále žádá zaplacení dlužných nájmů za Vozidlo dle Smlouvy za období února a března 2019 ve výši po 14 444 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky ve výši 9x 14 444 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce, tj. od 29.2.2020 až do zaplacení.

2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal s tím, že to byl žalobce, který neposkytl součinnost nutnou k vrácení Vozidla a kdo si Vozidlo nepřevzal, ačkoli jej k tomu žalovaný opakovaně vyzýval, když žalobce k výzvě žalovanému nesdělil, na jaké místo a jakým způsobem má být Vozidlo předáno, naopak byl žalovaným informován, že si může Vozidlo převzít v místě jeho uskladnění, na což nereagoval. Žalobce byl tedy v prodlení s převzetím Vozidla, proto nemá nárok na tvrzené bezdůvodné obohacení, když žalovaný se nijak neobohatil, naopak v žalované době Vozidlo nepoužíval, ale musel jej uskladnit a zajistit před odcizením a poškozením. Žalovaný dále sporoval, že by mu dle Smlouvy mohla vzniknout povinnost po jejím ukončení platit jakýkoli„ nájem“ za Vozidlo, když Smlouva se žádným způsobem nemohla„ transformovat“ do jakési nájemní smlouvy, proto žalobci nemůže svědčit právo na nájmy za únor a březen 2019. Žalovaný konečně doplnil, že Smlouva byla mezi účastníky uzavřena v době, kdy byli v přátelském vztahu, další ústní dohoda mezi nimi byla, že mimo cenu Vozidla byl domluven ještě úrok a cena za přenechání webových stránek na základě nichž probíhalo dané podnikání, faktická cena Vozidla samotného tak činila cca 300 000 Kč; žalovaný byl při uzavírání Smlouvy ujišťován, že při prodlení s placením nebude problém s domluvením se. Žalovaný nesporoval, že„ nájemné“ za únor, březen 2019 již nebyl zaplacen, protože se v dané době snažili sjednat způsob dohody výhodnější pro žalovaného, tj. dohodnout se o narovnání vztahu uzavřením např. jiné smlouvy. Žádal proto zamítnutí žaloby.

3. Žalobce je vlastníkem Vozidla (viz Technický průkaz Vozidla).

4. Žalovaný je podnikající právnická osoba, jejímž jednatelem byl od 7.9.2012 [jméno] [příjmení] (viz Výpis z obchodního rejstříku žalovaného z 2.2.2022).

5. Mezi žalobcem jako budoucím prodávajícím a žalovaným jednajícím [jméno] [příjmení] jako budoucím kupujícím byla dne 27.6.2017 uzavřena smlouva o budoucí smlouvě kupní (Smlouva), dle níž byl žalovaný oprávněn a povinen vyzvat žalobce k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem bude koupě Vozidla za sjednanou kupní cenu 520 000 Kč, a to do 3 let od podpisu Smlouvy, a žalobce se zavázal tuto kupní smlouvu uzavřít do 10 pracovních dnů od výzvy žalovaného; v čl. IV. 1 Smlouvy se žalovaný výslovně zavázal uhradit dohodnutou kupní cenu 520 000 Kč žalobci v měsíčních splátkách po 14 444 Kč na tam uvedený účet žalobce vždy do 20. dne daného měsíce počínaje červencem 2017; čl. IV. 2 Smlouvy účastníci sjednali pro případ nezaplacení jakékoli části kupní ceny ze strany žalovaného ve sjednané lhůtě, že měsíční splátky po 14 444 Kč se považují za měsíční nájemné a dále že má současně žalobce právo v daném případě od„ této kupní smlouvy“ odstoupit písemným oznámením (prokázáno Smlouvou).

6. Vozidlo dle Smlouvy bylo žalovanému předáno dne 27.6.2017 (viz Předávací protokol z 27.6.2017).

7. Žalobce žalovaného vyzýval k zaplacení úhrady dle Smlouvy za únor 2019 (viz Výzva k úhradě nájemného za limuzínu z 1.4.2019 včetně dodejky do datové schránky žalovaného) a za březen 2019 (viz Výzva k úhradě nájemného za limuzínu z 5.4.2019 včetně dodejky do datové schránky žalovaného).

8. Z důvodu nezaplacení splátek dle Smlouvy za leden a únor 2019 žalobce od Smlouvy odstoupil dopisem z 28.3.2019 (odeslaným žalovanému téhož dne do datové schránky) a zároveň žalovaného vyzval k vrácení vozidla„ dne 25.3.2019“ na adrese dle záhlaví Smlouvy (prokázáno Odstoupením od smlouvy z 28.3.2019 včetně dodejky datové zprávy).

9. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k zaplacení mimo jiného„ dlužného nájemného“ dle Smlouvy za užívání Vozidla za období říjen 2018, únor a březen 2019 a k zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání Vozidla od dubna do října 2019, a to v celkové výši 144 440 Kč do 28.2.2020 (prokázáno Výzvou k zaplacení z 19.2.2020 včetně dodejky datové zprávy). Na což jednatel žalovaného dopisem z 20.6.2019 sdělil, že Vozidlo je aktuálně nepojízdné, ale činí kroky k jeho zprovoznění, aby bylo možno jej převést žalobci, příp. žádal o sdělení, zda si žalobce, resp. jeho řidič, bude moci Vozidlo vyzvednout v areálu, kde bylo uskladněno (viz dopis jednatele žalovaného právnímu zástupci žalobce z 20.6.2019).

10. Žalobce se po žalovaném domáhal vrácení Vozidla žalobou na vydání věci podanou u zdejšího soudu dne 24.7.2019 vedenou pod sp.zn. 10 C 179/2019 (viz žaloba žalobce proti žalovanému na vydání věci z 23.7.2019), řízení bylo z důvodu zpětvzetí žaloby učiněného protože, Vozidlo bylo po podání žaloby žalovaným žalobci vydáno, zastaveno a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení usnesením zdejšího soudu z 19.10.2019, č.j. 10 C 179/2019-20, pravomocným dne 14.12.2019.

11. Na jednání soudu dne 10.6.2022 učinili účastníci výslovně nesporným, že Vozidlo bylo žalovaným vráceno zpět žalobci dne 11.10.2019 a dále že obvyklá výše nájemného daného Vozidla v daném místě a čase činila 14 444 Kč měsíčně.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení, a to zejména z e-mailové komunikace účastníků z období 7.3.2019 do 23.10.2019, když v tomto rozsahu žalovaný dle soudu neunesl (důkazním návrhům předcházející) břemeno tvrzení, když byl na jednání soudu dne 10.6.2022 vyzván dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. výslovně k doplnění skutkových tvrzení (a poté k navržení důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jaké zcela konkrétně částky a kdy zaplatit žalobci dle Smlouvy a kdy přesně a jakým způsobem zpravil žalobce o tom, že je připraven vydat mu Vozidlo, tedy zejména kdy konkrétně se žalobce ocitl v prodlení s poskytnutím součinnosti s převzetím Vozidla. Žalovaný k tomu pouze ve zcela obecně rovině sdělil podáním z 10.7.2022 (doručeným soudu 11.7.2022), že žalovaný žalobce ohledně vrácení Vozidla kontaktoval telefonicky a poté whatsappem a e-mailem (k čemuž navrhl důkazy svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], výslechem účastníků a e-mailovou komunikací). S ohledem na to, že tato tvrzení nedostála výzvě soudu, tj. nebyla doplněna skutková tvrzení ohledně zejména toho, kdy a jaké částky žalovaný zaplatit dle Smlouvy žalobci ani ohledně toho, kdy přesně a jak žalovaný vyzval žalobce k převzetí Vozidla, resp. kdy přesně (tj. od kterého dne) a z jakého důvodu se žalobce ocitl v prodlení s poskytnutím součinnosti s předáním Vozidla, soud v tomto rozsahu další navrhované dokazování neprováděl, neboť nebyly řádně tvrzeny skutečnosti, které by takové důkazy vůbec měly prokazovat.

13. Provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

14. Právně soud věc posoudil podle ust. § 1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o smlouvě budoucí nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

15. Dle § 1746 o.z. se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1.). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

16. Dle § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

17. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 2001 o.z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

19. Dle ust. § 1975 o.z. je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

20. V daném případě bylo v řízení zcela prokázáno, že žalobce, jako vlastník vozidla, s žalovaným dne 27.6.2017, jak plyne z textu Smlouvu (jejíž uzavření účastníci nesporovali), uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, když dle soudu má tato Smlouva veškeré nezbytné náležitosti dle ust. § 1785 a násl. o.z., když obsahuje jak závazek (obou stran) uzavřít ve Smlouvě vymezenou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude koupě Vozidla za tam pevně uvedenou kupní cenu, a to do 3 let od podpisu Smlouvy, tak přesné vymezení konkrétního obsahu kupní smlouvy, která má být v budoucnu mezi účastníky uzavřena (dle ust. § 2079 odst. 1 o.z.). Soud tak uzavřel, že Smlouva byla mezi účastníky uzavřena platně a účinně.

21. Soud však již ze samotného textu Smlouvy ve spojení s faktickým jednáním účastníků, kdy Vozidlo bylo od účinnosti Smlouvy v dispozici žalovaného (jak plyne z předávacího protokolu) a hrazení sjednané částky až do ledna 2019 (což účastníci nesporovali), dospěl dále k závěru, že v rámci Smlouvy byla mezi účastníky uzavřena (dle svého obsahuj) i inominátní smlouva dle ust. § 1746 o.z., dle níž se žalovaný zavázal platit žalobci za faktické užívání Vozidla od účinnosti Smlouvy měsíční částku (mezi účastníky sjednanou jako splátku budoucí kupní ceny) ve výši 14 444 Kč. Soud při tomto právním hodnocení vyšel z mezi účastníky jasně sjednaného čl. IV. 1 Smlouvy, z něhož žalovanému plyne výslovná povinnosti hradit žalobci měsíční splátky po 14 444 Kč do 20. dne daného měsíce. S ohledem na to, že je zcela na vůli smluvních stran, jako povinnosti si mezi sebou smluví, soud tento článek Smlouvy shledal jako dostatečně určitě sjednaný, tj. stanovující zcela jasně formulovanou povinnost žalovaného hradit žalobci měsíčně sjednanou částku s tím, že dále dle Smlouvy trvalo právo (a povinnost) žalovaného vyzvat (do stanovené doby 3 let) žalobce k uzavření sjednané smlouvy kupní. Soud proto čl. IV. 1 Smlouvy shledal jako jasný, účinný a platný, když tomuto výkladu ohledně skutečné vůle účastníků zjevně nasvědčuje i ne zcela jasně a určitě vymezený čl. IV. 2 Smlouvy, dle něhož se měsíční splátky ve sjednané výši považuje za nájemné, dle soudu tak tento článek sám o sobě účastníkům nezakládá žádné nové povinnosti, ani se jím dle soudu mezi účastníky neujednává jakákoli nájemní smlouva, když pro ni nejsou sjednané zákonné náležitosti, avšak zjevně dokládá vůli účastníků, aby žalovaný po dobu užívání Vozidla po dobu platnosti a účinnosti Smlouvy hradil žalobci pevně sjednanou částku 14 444 Kč měsíčně (zjevně právě za možnost užívat dané Vozidlo).

22. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný tuto svou povinnost dle Smlouvy nesplnil, když nezaplatil dle Smlouvy měsíční platby za únor a březen 2019, což v řízení opět nesporoval. V souladu s čl. IV. 2 Smlouvy proto žalobce od Smlouvy odstoupil dle ust. § 2001 o.z., a to dopisem z 28.3.2019, doručeným žalovanému 29.3.2019 (což opět v řízení nebylo sporováno). Soud přitom uzavřel, že v daném článku je sice uvedeno, že v případě porušení dané povinnosti ze strany žalovaného je žalobce povinen odstoupit„ od této kupní smlouvy“, ale z kontextu a systematiky řazení daného ustanovení je zřejmé, že účastníci mínili možnost odstoupení právě a jedině od Smlouvy, neboť žádná kupní smlouva mezi nimi dosud uzavřena nebyla.

23. Smlouva (o smlouvě budoucí) tak byla dle soudu ukončena k 29.3.2019 odstoupením od smlouvy, což však dle soudu nezbavilo žalovaného povinnosti po dobu platnosti inominátní smlouvy uzavřené mezi účastníky dle čl. IV. 1 Smlouvy v jejím rámci zaplatit žalobci sjednané měsíční částky za únor a březen 2019, tj. částku28 888 Kč (2x 14 444 Kč) splatnou 21.2.2019, resp. 21.3.2019.

24. Dále si pak účastníci byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili, což však žalovaný neučinil, když Vozidlo předal žalobci zpět až dne 11.10.2019 (jak účastníci učinili nesporným), pročež byla i vzata zpět žaloba na vydání Vozidla, ačkoli k jeho přistavení na adrese sídla žalobce byl žalovaný vyzván již v odstoupení od Smlouvy z 28.3.2019 (byť se zjevně chybným datem, neboť přistavení dle odstoupení od Smlouvy dne 25.3.2019 nebylo možné, neboť předcházelo datu vyhotovení odstoupení); žalovaný tak byl povinen žalobci Vozidlo jakýmkoli možným způsobem (přistavením k sídlu žalobce a předáním klíčů a dokladů, či jejich zasláním např. doporučeným dopisem atp.) vrátit bezodkladně po doručení odstoupení od Smlouvy, což však neučinil řádně a včas, naopak z jeho dopisu žalobci z 20.6.2019 plyne, že v danou dobu ještě bylo Vozidlo dokonce nepojízdné (tedy ani žalobci řádně být předáno nemohlo). Jak soud uvedl již v odstavci 12. žalovaný v řízení neunesl břemeno tvrzení, že by to byl naopak žalobce, který byl od určitého data sám v prodlení s poskytnutím součinnosti s vydáním Vozidla.

25. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalovaný od dubna 2019 do 11.10.2019 užíval Vozidlo bez právního důvodu, proto je povinen zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení za toto užívání. Dle v tomto směru ustálené judikatury lze výši bezdůvodného obohacení za užívání automobilu (bez právního důvodu) určit dle výše nájemného za obdobný automobil v daném místě a čase. Účastnící v řízení učinili výslovně nesporným, že výše nájemného Vozidla v daném místě a čase je shodná s měsíční platbou sjednanou mezi účastníky ve Smlouvě, tj. že činí 14 444 Kč/měsíčn. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení za užívání Vozidla ve výši 14 444 Kč/měsíc, což za období od dubna 2019 do 11.10.2019 činí částku 91 955 Kč (6x14 444 + 11xdenní sazba 481) splatnou dle výzvy žalobce z 19.2.2020 do dne 28.2.2020.

26. Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by výše uvedené platby žalobci (za období od února do 11.10.2019) žalobci zaplatil. Soud proto rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalobci celkem částku 120 835 Kč (28 880 + 91 955), a to s úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak požadoval žalobce až od 29.2.2020 do zaplacení z celé dlužné částky. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobce požadoval zaplacení bezdůvodného obohacení dle žaloby za celý říjen 2019, avšak Vozidlo mu bylo vráceno již 11.10.2019, soud proto nepřiznal bezdůvodného obohacení za období od 12.10.2019 do 31.10.2019, a v tomto rozsahu včetně příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný z 93 % a neúspěšný ze 7%, proto mu soud přiznal náhradu 86 % (93-7) účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 500 Kč; dále odměnou advokáta za 7,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, vyjádření ve věci samé z 4.7.2022, účast na jednání soudu dne 10.6.2022, 11.8.2022, 19.8.2022 - přiznána pouze ½ odměny, neboť na daném jednání byl pouze vyhlášen rozsudek, doložená další porada s klientem dne 1.7.2022) ve výši po 6 300 Kč úkon podle § 7 a § 8 odst. 1 a 11 odst. 1 písm. a), d), g), c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“); dále náhradou hotových výdajů advokáta za všech 8 uvedených úkonů právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; dále z náhrady za cestovné právního zástupce žalobce ze sídla ([obec]) do sídla soudu ([obec]) a zpět na výše uvedené jednání soudu dle § 13 advokátního tarifu, tj. za ujetí celkem 180 km, a to dle předloženého technického průkazu vozidla a dle vyhl. č. 116/2022 Sb., tedy ve výši 1 535 Kč (při prům. spotř. pal. 8,6 l /100 km, ceně PH 44,50 Kč, sazbě zákl. náhr. 4,70 Kč/km); dále z náhrady za čas promeškaný danými cestami dle § 14 advokátního tarifu, tj. za celkem 12 půlhodin ve výši celkem 1 200 Kč; a dále z 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 110 937,85 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.; tj. celkem 69 522,85 Kč, z čehož 86 % činí 59 789,70 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř.

29. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.