24 C 234/2020

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupen anonymizováno jméno příjmení , advokátem obec a číslo , ulice a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa zastoupen anonymizováno jméno příjmení , advokátem obec , ulice a číslo o zaplacení částky 336 941,34 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. června 2022, č. j. 24 C 234/2020-268,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně částečně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku 336 941,34 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále žalobu zamítl v části, ve které se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 230 485 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 4. 2020 do zaplacení (výrok II.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 39 631 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok III.). O nákladech státu rozhodl soud I. stupně tak, že žalobci uložil povinnost, aby České republice zaplatil na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náhradu nákladů řízení ve výši 1 042 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a zároveň uložil žalovanému povinnost, aby České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 1 499 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení náhrady škody vzniklé porušením smlouvy o dílo. V této souvislosti žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla dne 14. 5. 2018 sjednána smlouva o dílo, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobce provést opravu převodovky vozidla tov. zn. Jaguar S-type, [registrační značka] (dále jen předmětné vozidlo), a to ve lhůtě 14 dnů ode dne převzetí. Sjednána byla rovněž cena díla ve výši 30 000 Kč bez DPH. Toto dílo však nebylo ze strany žalovaného řádně zhotoveno, a to ani v náhradní době, přičemž žalovaný odmítal předmět díla žalobci vydat. Žalobce proto 21. 9. 2018 od smlouvy o dílo písemně odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení vozidla. Vozidlo bylo žalobci vydáno až na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, a to za asistence policie dne 20. 3. 2019. Jelikož v době vydání již nebylo pojízdné, bylo vozidlo odtaženo najatou odtahovou službou a podrobeno znaleckému zkoumání. V mezidobí užíval žalobce náhradní vozidlo.

3. V řízení před soudem I. stupně se žalobce původně domáhal zaplacení náhrady škody ve výši 567 426,34 Kč. Podle žalobního tvrzení se jednalo o škodu skládající se z následujících položek (označeno odvolacím soudem): a) náklady vynaložené na odtah předmětného vozidla z důvodu jeho nepojízdnosti ve dnech 7. 10. 2018 a 20. 3. 2019 v rozsahu částek 1 815 Kč a 2 420 Kč, b) náklady na zprovoznění předmětného vozidla v servisu [právnická osoba] za účelem provedení zkušební jízdy a ohledání znalcem v částce 17 968,62 Kč, c) náklady vynaložené na vyhotovení znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ohledně závady na převodovce předmětného vozidla ve výši 11 979 Kč, d) náklady na zapůjčení náhradního vozidla v období od srpna 2018 do března 2019 v částce 107 728,72 Kč, e) náklady, které bude nutno vynaložit na opravu brzdného systému vozidla dle rozpočtu autorizovaného servisu (177 000 Kč za materiál a 18 000 Kč za práci – celkem 195 000 Kč). Vedle toho požadoval žalobce po žalovaném rovněž zaplacení škody tvořené poměrnými náklady na pořízení dálniční známky vozidla za rok 2018 ve výši 875 Kč, poměrnými náklady na pojištění předmětného vozidla za rozhodné období ve výši 5 110 Kč, náklady vynaloženými na následnou opravu převodovky vozidla v autorizovaném servisu v rozsahu 150 000 Kč a náklady za další opravy směřujících ke znovuzprovoznění vozidla ve výši 74 500 Kč /pro účely odvolacího rozhodnutí vše zahrnuto pod položkou f) /.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 14. 5. 2018 byla mezi účastníky sjednána smlouva o dílo, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobce provést opravu převodovky předmětného vozidla do dne 28. 5. 2018. Žalobce se naopak zavázal zaplatit žalovanému sjednanou cenu díla ve výši 30 000 Kč bez DPH, přičemž prvotní závada převodovky vozidla spočívala v prokluzu mezi druhým a třetím stupněm řazení převodovky. Předmětné vozidlo bylo po urgencích ze strany žalobce a nakonec i po úspěšné žalobě na vydání vozidla žalobci vráceno žalobci až dne 13. 3. 2019. V okamžiku vrácení bylo vozidlo nepojízdné.

5. Soud I. stupně se rovněž zabýval komunikací účastníků řízení v době, kdy bylo vozidlo v servisu žalovaného. Konstatoval, že mezi účastníky probíhala telefonická i e-mailová komunikace ohledně závady na vozidle, která se žalovanému nepodařila opravit. Žalobce byl opakovaně ujišťován, že žalovaný se pokusí problém co nejdříve vyřešit tak, aby vozidlo bylo vráceno plně funkční. V průběhu července a září 2019 tak byl žalobce informován o tom, že žalovaný sice převodovku opravil, ale vozidlo vykazuje nově tvrzenou závadu patrně na elektroinstalaci, kterou se žalovanému opravit nepodařilo. Z tohoto důvodu nebylo vozidlo dle žalovaného schopno jízdy, neboť by jízdou došlo k dalšímu poškození této převodovky. Z důvodu nepojízdnosti odmítal žalobce zaplatit cenu díla, a to až do úplného odstranění vady. Žalovaný následně uplatnil dopisy ze dne 21. 12. 2018 a dne 25. 2. 2019 na předmětné vozidlo zadržovací právo.

6. Soud I. stupně dále zjistil, že předmětné vozidlo bylo žalobci vydáno až po vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 1. 2019, č. j. 24 C 397/2018-20, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2019. Následně bylo odtaženo [jméno] [příjmení] do servisu [právnická osoba] V okamžiku vydání bylo totiž vozidlo nepojízdné. Náklady za zprovoznění vozidla v servisu [právnická osoba] činily 17 998,62 Kč Náklady za odtah vozidla činily dle zjištění soudu I. stupně celkem 4 235 Kč (1815 2420), když první výjezd odtahového vozidla dne 7. 10. 2018 byl marný.

7. Současně soud I. stupně zjistil, že žalobce měl v době od 1. 8. 2018 do 13. 3. 2019 pronajato náhradní vozidlo od [právnická osoba] [anonymizováno]. Jednalo se o vozidlo tov. zn. BMW, [registrační značka] Tyto skutečnosti byly před soudem I. stupně prokázány knihami jízd a fakturami [právnická osoba] [anonymizováno].

8. Jak uvedeno výše, předmětné vozidlo bylo podle zjištění soudu I. stupně odtaženo do autorizovaného servisu [právnická osoba], [anonymizováno]. Zde bylo prohlédnuto znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 10. 10. 2019. Na základě prohlídky vypracoval znalec posudek, za který žalobci vyúčtoval 11 979 Kč.

9. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2604 o. z., ve spojení s § 2913 o. z., za použití § 1395 o. z. Poté shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze zčásti.

10. Jako předběžnou otázkou se soud I. stupně zabýval okolnostmi, za kterých byla mezi účastníky sjednána smlouva o dílo a rovněž okolnostmi, za kterých tento právní vztah zanikl. Uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána platná smlouva o dílo, ve které se žalovaný zavázal provést opravu vozidla ve sjednané lhůtě do 28. 5. 2018. Tento závazek nesplnil, když opravu vozidla nedokončil a žalobci předmět díla (vozidlo s opravenou převodovkou) nepředal a ani žalobci přes jeho výslovné výzvy nijak nepředvedl a nedoložil funkčnost opravy převodovky, tedy nepředvedl ani způsobilost díla sloužit svému účelu ve smyslu ustanovení § 2605 odst. 1 o. z. Soud I. stupně tak shledal, že dílo, které bylo předmětem smlouvy, nebylo žalovaným provedeno. Žalovaný proto nemá právo na zaplacení ceny díla ze strany žalobce (§ 2610 odst. 1 o. z.). Z tohoto důvodu soud I. stupně dovodil, že žalovanému nesvědčilo ani právo uplatnit na vozidle dne 21. 12. 2018, resp. dne 25. 2. 2019 právo zadržovací neboť v okamžiku zadržení neexistoval žádný, ať už splatný či nesplatný dluh žalobce vůči žalovanému.

11. Na základě těchto skutečností soud I. stupně shledal, že žalovaný zadržoval předmět díla (vozidlo žalobce) v období od 29. 5. 2018 do 13. 3. 2019 bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. je tak žalovaný povinen nahradit žalobci škodu vzniklou z tohoto jednání, když žalovaný v řízení před soudem I. stupně netvrdil ani neprokázal žádný liberační důvod ve smyslu § 2913 odst. 2 o. z. Neodstranění závady na převodovce vozidla je dle závěru soudu I. stupně nutno přičítat osobním poměrům žalovaného. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně uzavřel, že v dané věci jsou splněny zákonné předpoklady nároku žalobce na náhradu škody, kterou po žalovaném uplatnil tímto návrhem, a to zaviněné porušení smluvní povinnosti ze strany žalovaného, vznik škody v určité výši na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti.

12. Dále se soud I. stupně ve sporné věci věnoval jednotlivým částkám, z nichž se žalobcem tvrzená škoda skládala. Dospěl k závěru, že žalobce dostatečným způsobem prokázal škodu v rozsahu následujících položek: a) náklady, které musel žalobce v příčinné souvislosti s nepojízdností vozidla vynaložit na odtah vozidla ve dnech 7. 10. 2018 a 20. 3. 2019 (1 815 Kč a 2 420 Kč), přičemž tyto náklady byly prokázány výpovědí svědka [příjmení] a jím vystavenými fakturami č. 2018 a 2019, b) náklady na zprovoznění nepojízdného vozidla tak, aby bylo schopno zkušební jízdy a ohledání znalcem – dílčí oprava provedená servisem [právnická osoba] za cenu 17 998,62 Kč, c) náklady vynaložené na vyhotovení znaleckého posudku ve výši 11 979 Kč, přičemž tento posudek byl dle soudu I. stupně nutný k tomu, aby bylo ověřeno, zda vůbec existuje závada na převodovce vozidla a jaká je její příčina. Škoda v tomto rozsahu byla prokázána fakturou znalce [příjmení] [příjmení] pod [číslo] 2019, d) náklady na zapůjčení náhradního vozidla za období od srpna 2018 do března 2019, kdy žalobce nemohl vozidlo využívat ke své podnikatelské činnosti. Škoda v rozsahu 107 728,72 Kč byla v řízení před soudem I. stupně prokázána fakturami [právnická osoba] [anonymizováno] a knihou jízd. Soud I. stupně uvedl, že měsíční nájemné účtované za vozidlo tov. zn. BMW nijak nepřevyšuje obvyklou výši nájemného u náhradních vozidel obdobného typu, když cena nájemného činila 14 520 Kč včetně DPH měsíčně, e) soud I. stupně jako důvodný shledal též návrh žalobce v rozsahu, ve kterém požadoval zaplacení nákladů, které bude nucen vynaložit na opravu brzdného systému vozidla, a to ve výši osvědčené rozpočtem [právnická osoba], [anonymizováno] (177 000 Kč materiál + 18 000 Kč za práci). Soud I. stupně rozsah škody v rámci této položky odůvodnil tím, že znaleckým posudkem Ing. [příjmení] bylo v řízení postaveno najisto, že brzdný systém předmětného vozidla byl jednoznačně poškozen v důsledku dlouhého stání neužívaného vozidla bez údržby v servisu žalovaného, když s předmětným vozidlem nikdo nejezdil cca od září 2018 do jeho vydání v březnu 2019 za situace, kdy bylo umístěno mimo garáž, pouze pod přístřeškem nebo na zpevněném zatravněném povrchu, což se projevilo korozí na brzdových kotoučích a zhoršením celkového stavu vozidla. V rozsahu položek ad a) – e) proto soud I. stupně shledal návrh žalobce na náhradu škody opodstatněným a ohledně částky 336 941,34 Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl (výrok ad I. rozsudku soudu I. stupně).

13. Za neopodstatněný naopak soud I. stupně považoval návrh co do částky 230 485 Kč /položka f) /. V této souvislosti dovodil, že se žalobci nepodařilo prokázat vznik škody spočívající v poměrných nákladech na dálniční známku vozidla za rok 2018 v částce 875 Kč ani ohledně nákladů na pojištění vozidla v částce 5 110 Kč, neboť tyto náklady nevznikly v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného, respektive se nejednalo o škodu vzniklou žalobci, když tato škoda je již zahrnuta v přiznaných nákladech vynaložených žalobcem za náhradní vozidlo. Dále soud I. stupně dovodil, že v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného není ani žalobcem tvrzená škoda za opravu převodovky vozidla v požadované výši 150 000 Kč, neboť v řízení před soudem I. stupně bylo zejména znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení], jakož i výslechem svědka [příjmení] prokázáno, že vozidlo již při předání do servisu žalovaného mělo vadu na převodovce, která by musela být opravena výhradně výměnou za převodovku novou. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že byť se závada převodovky v okamžiku vrácení vozidla žalobci projevuje poněkud odlišně než vada původní, stále se jedná o tutéž závadu na převodovce vozidla, která vyžaduje výměnu převodovky jako celku (shodně jako vada původní). Ani náklady vynaložené na výměnu nové převodovky tak soud I. stupně nepovažoval za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, neboť tyto náklady by žalobce musel vynaložit i bez uzavření smlouvy se žalovaným. Veden tímto názorem nepřiznal soud I. stupně žalobci tvrzenou škodu za opravu převodovky ve výši 150 000 Kč a náklady spočívající v dalších opravách za znovu zprovoznění vozidla ve výši 74 500 Kč. Poznamenal přitom, že svědek [příjmení] a znalec [příjmení] [příjmení] potvrdili, že tyto další práce nelze bez dalšího klást k tíži žalovaného, neboť nebyly způsobeny dlouhým stáním vozidla a nevznikly tak v příčinné souvislosti se zadržováním vozidla v rozhodné době. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu na zaplacení položky ad f) částce 230 485 Kč zamítl (výrok ad II. rozsudku soudu I. stupně).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. když dovodil, že žalobce byl se svým návrhem úspěšný co do 59 % a jeho procesní neúspěch činil 41 %. S tímto podstatným odůvodněním přiznal soud I. stupně žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 18 % (59 – 41 = 18), které vyčíslil na výsledných 39 631 Kč, když při výpočtu postupoval podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

15. Výroky o nákladech státu (IV. a V.) odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., když vysvětlil, že náklady státu byly v dané věci tvořeny znalečným vyplaceným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v celkové výši 2 541 Kč Náklady na znalečné pak soud I. stupně rozdělil dle procesního úspěchu mezi oba účastníky, když žalobci uložil povinnost uhradit státu 41 % vynaložených nákladů v rozsahu 1 042 Kč a žalovanému uložil povinnost k náhradě 59 % vynaložených nákladů v částce 1 499 Kč.

16. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 19. 8. 2022 včasné odvolání, které směřovalo pouze proti vyhovujícímu výroku ad I. a proti závislým nákladovým výrokům ad III., IV. a V. rozsudku. Žalovaný zejména namítl, že se prvostupňový soud dostatečně nevypořádal se skutečnostmi, které žalovaný v řízení uváděl a neprovedl důkazy, které navrhoval. Současně namítl, že soud I. stupně na základě jím provedených důkazů dospěl k nesprávnému skutkovému závěru a věc nesprávně posoudil po stránce právní.

17. Žalovaný nesouhlasil především s přiznáním částky ve výši 107 728,72 Kč za pronájem náhradního vozidla. V této souvislosti namítal, že předložené faktury spolu s knihou jízd nemohou být dostatečným důkazem toho, že žalobce vozidlo fakticky užíval. Dále žalovaný nesouhlasil s přiznáním náhrady škody v rozsahu 17 998,62 Kč za uvedení předmětného vozidla do funkčního stavu a ani s přiznáním částky ve výši 195 000 Kč za budoucí opravu vozidla (jeho brzdného systému) v servisu [právnická osoba] V souvislosti s částkou 17 998,62 Kč, požadovanou za uvedení vozidla do funkčního stavu, odvolatel namítl, že auto bylo v době vydání žalobci ve funkčním stavu a žalobci nebylo doporučováno s vozidlem jezdit, nikdy však nebylo zjištěno, že by vozidlo nebylo schopno jízdy. Ohledně částky přiznané za opravu brzdného systému vozidla, žalovaný soudu I. stupně vytkl, že svůj závěr pro přiznání náhrady ve výše uvedeném rozsahu opřel o svědeckou výpověď svědka [příjmení] a o výslech znalce [příjmení] [příjmení]. Podle názoru žalovaného však z provedených důkazů nevyplývá závěr, že by škoda, kterou by měl žalovaný nahradit, odpovídala požadované výši. Částka za brzdový systém se opírá o soupis dílů, které žalobkyni zaslal svědek [příjmení]. Tento svědek při své výpovědi uvedl, a že jsou to díly, které jsou potřeba k výměně brzdového systému. Prokázáno však nebylo, že došlo k poškození celého brzdového systému. Pokud jde o náhradu částky 18 000 Kč za provedené práce, žalovaný k tomu poznamenal, že tento nárok nemůže být přiznán, neboť se jedná o úhradu vynaložených nákladů za opravu, které žalobci ještě nevznikly.

18. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

19. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil.

20. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalovaného rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 15. února 2023 Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

21. Žalovaný uplatnil podle obsahu zejména odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., neboť namítl, že soud I. stupně při rozhodování vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, dospěl k nesprávnému skutkovému závěru a spornou věc nesprávně posoudil i po stránce právní.

22. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Dne 14. 5. 2018 byla mezi účastníky sjednána smlouva o dílo, na jejímž základě předal žalobce žalovanému k opravě převodovky vozidlo tov. zn. Jaguar s termínem zhotovení do 14 dnů za dohodnutou cenu ve výši 30 000 Kč bez DPH. Žalovaný svůj závazek vozidlo opravit a opravené předat žalobci do 28. 5. 2018 nesplnil, přičemž v řízení nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by lhůta ke splnění závazku žalovaného byla jakkoli prodlužována. Naopak bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně odmítl žalobci předmět díla předat. V ujednaném čase tedy žalovaný opravu nedokončil a žalobci předmět díla ani nepředal. V řízení bylo postaveno najisto, že žalobce následně od smlouvy o dílo písemně odstoupil dopisem ze dne 21. 9. 2018, který byl žalovanému doručen dne 1. 10. 2018. Jelikož žalovaný odmítal žalobci předmětné vozidlo vydat, domáhal se žalobce vydání věci v řízení před soudem. Řízení bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 397/2018. Rozsudkem ze dne 26. 2. 2019, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2019, bylo žalovanému uloženo, aby předmětné vozidlo žalobci vydal. K vydání nepojízdného vozidla došlo dle zjištění soudu I. stupně až v březnu 2019, kdy si žalobce zajistil (v pořadí druhý) odtah prostřednictvím podnikatele [jméno] [příjmení]. Vozidlo bylo následně odtaženo do servisu [právnická osoba] dne 20. 3. 2019. Žalobce přitom prokázal, že odtah nepojízdného vozidla zajistil uvedeného dne již podruhé, poprvé měl proběhnout již 7. 10. 2018, nebyl však žalovaným umožněn. Za marný výjezd zaplatil žalobce odtahové službě 1 815 Kč, za realizovaný odtah pak 2 420 Kč.

23. Oporu v provedeném dokazování má rovněž zjištění soudu I. stupně, že žalobce vynaložil náklady na zprovoznění vozidla v servisu [právnická osoba] v celkové výši 17 998,62 Kč. Jednalo se o částečnou opravu za tím účelem, aby vozidlo bylo schopno zkušební jízdy a ohledání znalcem. Dále bylo v řízení spolehlivě zjištěno, že žalobce nechal zpracovat znalecký posudek, přičemž znaleckým úkolem bylo mimo jiné stanovení toho, zda a jak byla provedena oprava automatické převodovky a dále, která z poškození vozidla vznikla v souvislosti s dlouhodobým odstavením (neprovozováním) vozu. Za vyhotovení znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], který splňuje náležitosti ustanovení § 127a o. s. ř., vynaložil žalobce částku 11 979 Kč. Správné bylo rovněž skutkové zjištění soudu I. stupně, podle něhož si žalobce v období od 1. 8. 2018 do 13. 3. 2019 pronajal náhradní vozidlo tov. zn. BMW. Žalobce prokázal, že za užívání náhradního vozu po dobu, kdy mu žalovaný zadržoval vozidlo předmětné, vynaložil 107 728,72 Kč. Rovněž odvolací soud je toho názoru, že tvrzení o užívání náhradního vozu bylo dostatečně prokázáno fakturami [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a knihami jízd žalobce v rozhodném období. Oporu v provedeném dokazování má rovněž skutkový závěr soudu I. stupně, podle něhož náklady na opravu brzdného systému, který byl poškozen v souvislosti s dlouhodobým odstavením vozidla, dosahují částky 195 000 Kč (z toho 177 000 Kč za materiál a 18 000 Kč za provedení práce). Tato zjištění učinil soud I. stupně z výpovědí znalce [příjmení] [příjmení] a dále ze založeného rozpočtu [právnická osoba], [anonymizováno]. Skutková zjištění soudu I. stupně ohledně stavu vozidla při jeho vydání žalovaným v březnu 2019 tedy byla správná a odvolací soud na ně v podrobnostech odkazuje.

24. Soud I. stupně provedl ve sporné věci všechny relevantní důkazy, které byly potřebné k prokázání rozhodných skutečností. V odůvodnění napadeného rozhodnutí poté řádně vyložil, kterými důkazy řízení již nedoplňoval, neboť je považoval za nadbytečné. Vysvětlil také, proč v případě rozporu výpovědí jednatele žalobce a jednatele žalovaného, resp. svědka [příjmení]. [příjmení], vycházel z výpovědí ostatních svědků, které v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozebral a současně vysvětlil, proč jim uvěřil. Rovněž odvolací soud se domnívá, že důkazní řízení před soudem I. stupně bylo úplné a jeho další doplňování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

25. Z uvedeného plyne závěr, že soud I. stupně zjistil skutkový stav správným a úplným způsobem. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř. proto ve věci nebyly založeny.

26. Odvolací soud souhlasí rovněž s tím, jak soud I. stupně spornou věc posoudil po stránce právní. Účastníci řízení uzavřeli dne 14. 5. 2018 platnou smlouvu o dílo, předmětem které byla oprava automatické převodovky na vozidle žalobce. Žalovaný se zavázal opravené vozidlo žalobci předat do 14 dnů od převzetí, tedy do dne 28. 5. 2018. Tento závazek zjevně nesplnil, přičemž v řízení před soudem I. stupně nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by se ujednání ohledně termínu splnění jakkoli měnilo. Z korespondence mezi účastníky bylo naopak spolehlivě zjištěno, že žalobce již od července 2018 vydání vozidla u žalovaného pravidelně písemně urgoval, přičemž požadoval jeho předání v pojízdném stavu, ve kterém ho žalovanému ostatně předal. Byl to žalovaný, který předání vozidla neumožnil, aniž by však splnil svůj primární závazek k opravě převodovky. Tvrzení žalovaného o nově se projevené odlišné vadě vozidla bylo v řízení vyvráceno znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení], jak konstatoval soud I. stupně. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, že dílo, které bylo předmětem smlouvy ze dne 14. 5. 2018, nebylo žalovaným řádně provedeno.

27. Podle ustanovení § 2604 o. z. je dílo provedeno až tehdy, je-li dokončeno a předáno. Podle § 2605 odst. 1 o. z. je dílo dokončeno tehdy, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Podle § 2610 odst. 1 o. z. vzniká právo na zaplacení ceny díla provedením tohoto díla. Za situace, kdy oprava předmětného vozidla nebyla žalovaným dokončena a kdy vozidlo nebylo žalobci předáno, nevzniklo žalovanému právo na zaplacení ceny díla. Nemohl tedy důvodně uplatnit ani zadržovací právo na vozidle, a to z toho důvodu, že v okamžiku uplatnění zadržovacího práva neměl za žalobcem žádnou pohledávku. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, že žalobce od smlouvy o dílo též platně odstoupil dopisem doručeným žalovanému dne 1. 10. 2018. Odstoupením od smlouvy se sice závazek žalovaného zrušil od počátku, nezaniklo však právo žalobce na náhradu škody vzniklé porušením smluvní povinnosti žalovaného zhotovitele (§ 2005 odst. 2 o. z.).

28. Následky porušení smluvní povinnosti jsou v občanském zákoníku upraveny v ustanovení § 2913 o. z. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo protiprávním jednáním poruší povinnost vyplývající ze smlouvy a způsobí tím škodu buď druhé smluvní straně anebo třetí osobě, v jejímž zájmu mělo dojít k plnění. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle § 2913 odst. 2 o. z. se škůdce zprostí povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení a ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

29. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že zákonné předpoklady vzniku nároku na náhradu škody vzniklé žalobci byly v dané věci splněny. Žalovaný by se povinnosti k náhradě škody zprostil pouze tehdy, jestliže by prokázal, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně či trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Žádná taková překážka nebyla v dané věci zjištěna. Naopak v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že to byl žalovaný, který svévolně předmět díla zadržoval. Za nepřekonatelnou či nepředvídatelnou překážku nelze dle přesvědčení odvolacího soudu považovat prokázanou neschopnost žalovaného opravit automatickou převodovku na vozidle. Nejednalo se totiž o nepředvídatelnou překážku, která by vznikla nezávisle na vůli zhotovitele a bez jeho přičinění. Naopak byl to žalovaný, kdo měl na existenci a trvání této překážky vliv již jen tím, že vydání vozidla oddaloval, ačkoliv nebyl sám schopen závadu na převodovce odstranit. Liberačním důvodem ve smyslu ustanovení § 2913 odst. 2 o. z. nemůže být ani ta okolnost, že se zhotovitel neúspěšně pokoušel provést dílo prostřednictvím dalšího (třetího) subjektu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2008, publikovaný pod sp. zn. 32 Cdo 2843/2008).

30. Ze všech těchto důvodů odvolací soud hledal, že právní posouzení věci soudem I. stupně bylo správné. Žalovaný porušil dle § 2913 odst. 1 o. z. svou smluvní povinnost ze smlouvy o dílo, a proto je žalobci odpovědný za vzniklou škodu. V řízení před soudem I. stupně nebyly zjištěny žádné okolnosti, na základě kterých by se žalovaný své povinnosti k náhradě škody zprostil. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Je tedy věcí poškozeného, jak se vypořádá se skutečností, že utrpěl škodu, neboť jej občanský zákoník zásadně nenutí, aby svou věc reparoval. To, že se případně rozhodne ponechat věc v poškozeném stavu, jej nezbavuje práva na náhradu škody.

31. V dané věci požadoval žalobce náhradu škody v penězích. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu I. stupně, že návrh žalobce byl opodstatněný jen částečně, a to v rozsahu položek a) – e). V případě porušení povinnosti podle § 2913 o. z. odpovídá náhrada škody zásadně rozsahu pozitivní škody. Rozsah náhrady škody tak pokrývá jak přímé tak nepřímé následky protiprávního jednání škůdce. Pozitivní škoda pouze vylučuje, aby poškozenému byly nahrazovány zbytečně vynaložené náklady, neboť úhradou škody v rozsahu pozitivní škody dochází k postavení poškozeného do stavu, jaký by tu byl, kdyby nedošlo k porušení smlouvy. Proto je nahrazován ušlý zisk a skutečná škoda. Obecně přitom platí, že lze nahrazovat i škodu vzniklou v budoucnu, její existence ale musí být postavena najisto a řádně prokázána. Soud I. stupně tedy postupoval správně, pokud žalobci přiznal na náhradě škody náklady, které v důsledku stavu vozidla při jeho vydání vynaložil na odtah do jiného servisu (včetně marného výjezdu odtahové služby dne 7. 10. 2018) – položka a). V příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného byly rovněž náklady vynaložené na následné zprovoznění vozidla v servisu [právnická osoba] (17 998,62 Kč – položka b), náklady vynaložené na vyhotovení znaleckého posudku v rozsahu 11 979 Kč – položka c) a v neposlední řadě náklady, které žalobce vynaložil na nájem náhradního vozu obdobné kategorie. Žalobce v řízení před soudem prokázal knihou jízd, že tento vůz využíval ke své podnikatelské činnosti, přičemž nájemné v částce 14 520 Kč (včetně DPH) měsíčně se rovněž odvolacímu soudu jeví být nájemným přiměřeným. K námitce žalovaného odvolací soud uvádí, že soud I. stupně nepochybil ani tehdy, pokud žalobci přiznal náklady v rozsahu, které je třeba vynaložit na opravu poškozeného brzdného systému vozidla, a to ve výši osvědčené rozpočtem [právnická osoba], [anonymizováno]. - položka e). Posledně uvedená část škody v rozsahu 195 000 Kč má oporu ve zjištěních, která soud I. stupně činil ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a také z rozpočtu [právnická osoba], [anonymizováno]. Škoda v tomto rozsahu vznikla nepochybně v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, který vozidlo dlouhodobě odmítal vydat, přičemž v rozhodném období (srpen 2018 až březen 2019) jej řádně neudržoval a nevhodně skladoval. Žalovaný se mýlí, pokud namítá, že není možno přiznat peněžitou částku za opravu vozidla, pokud toto vozidlo ještě opraveno nebylo a částka tak žalobcem nebyla vynaložena. Jak vysvětleno výše, obecně lze nahrazovat také škodu vzniklou v budoucnu, její existence ale musí být postavena najisto a řádně prokázána. Žalobce v dané věci prokázal, že mu v důsledku dlouhodobého odstavení vozidla vznikla škoda též na brzdném systému automobilu. Výpovědí znalce a rozpočtem [právnická osoba], [anonymizováno]. bylo přitom spolehlivě zjištěno, že oprava vozidla, respektive jeho brzdného systému tak, aby stav vozidla odpovídal stavu před jeho odevzdáním do servisu žalovaného, by činila 177 000 Kč na materiálu a za práci by žalobce musel vynaložit částku 18 000 Kč Celkem tedy 195 000 Kč. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, že součástí náhrady škody je v tomto případě i částka, kterou bude žalobce nucen vynaložit na opravu brzdného systému svého vozidla. V souhrnu tak škoda na straně žalobce dosáhla částky 336 941,34 Kč (1815 + 2420 + 17 998,62 + 11 979 + 107 728,72 + 195 000).

32. Z výše uvedeného plyne, že právní posouzení soudu I. stupně bylo zcela správné a ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. nebyl ve věci založen.

33. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku III. o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Jako věcně správné byly odvolacím soudem potvrzeny rovněž výroky IV. a V. o nákladech státu, neboť soud I. stupně povinnost k náhradě nákladů vzniklých České republice mezi účastníky správně rozdělil dle poměru úspěchu ve věci ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

34. Zamítavý výrok II. rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

35. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšnému žalobci v odvolacím řízení náklady nevznikly. Stručné sdělení zástupce žalobce ze dne 21. 11. 2022, jímž žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez jednání, nepovažoval odvolací soud za vyjádření účastníka ve věci samé. Nejednalo se tedy o úkon, který by se stal součástí účelně vynaložených nákladů řízení. Z tohoto důvodu bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.