24 C 285/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 151 599,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 151 599,53 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 0,1 % denně od 24. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 783,20 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 30. 6. 2020 ve znění doplnění ze dne 11. 8. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 151 599,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 12. 2014 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru k financování vozidla [anonymizováno 7 slov] (dále jen„ Vozidlo“). Vozidlo bylo žalovanému předáno do užívání dne 19. 5. 2015. Výše úvěru byla stanovena na 310 800 Kč s měsíční splátkou ve výši 6 837,52 Kč, žalovaný se ji zavázal hradit po dobu 72 měsíců a Smlouva byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva a právem žalobce odstoupit od Smlouvy v případě prodlení žalovaného se splátkou delším než 1 měsíc se souběžným právem žalobce požadovat v takovém případě vrácení dosud nesplacené části úvěru včetně nezaplacených sjednaných úroků za dobu trvání Smlouvy, veškeré náklady spojené s prodejem Vozidla a smluvní pokutu. Žalovaný neplnil své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, když byl v prodlení s plněním sjednaných splátek od června 2019, a proto žalobce ke dni 19. 10. 2020 od Smlouvy odstoupil. Následně žalobce provedl vyúčtování ze Smlouvy, na jehož základě měl žalovaný dle Smlouvy žalobci se splatností dne 23. 3. 2020 doplatit částku 151 599,53 Kč, sestávající z nesplacené části úvěru ve výši 105 381,23 Kč, neuhrazených pohledávek (neuhrazené splátky za 5 měsíců, smluvní pokuta a náklady na zajištění) ve výši 34 536,60 Kč a náhrady újmy (pojištění – povinné ručení a náklad na uzavření smlouvy) ve výši 11 681,70 Kč. Žalovaný na tento dluh neuhradil ničeho, ač byl žalobcem písemně upomínán. Žalobce se proto domáhá zaplacení celé dlužné částky včetně smluvních úroků z prodlení dle Smlouvy, tj. ve výši 0,1 % denně od 24.3.2020 do zaplacení. žalobce dále doplnil, že žalovaným bylo v době trvání Smlouvy Vozidlo umístěno k opravám do autoservisu [anonymizována tři slova], [IČO], dříve pod názvem [anonymizována tři slova] (dále jen„ Autoservis“), který Vozidlo zadržuje, přičemž žalobce není oprávněn navrácení Vozidla po Autoservisu požadovat, hodnota Vozidla tak nemůže být započtena na dluh žalovaného, protože žalovaný [příjmení] žalobci nepřistavil, neumožnil tak jeho prodej.

2. Žalovaný uplatněný nárok zcela neuznal s tím, že při vypořádání dlužné částky nebyl zohledněn převod vlastnického práva žalobce k Vozidlu (předmětu financování) ke dni odstoupení od Smlouvy. Žalovaný k měsíci květnu 2019 uhradil žalobci 53 splátek ve výši 6 837,52 Kč, zůstatek jistiny úvěru tak činil 108 331 Kč a zbývající úrok činil 16 320,85 Kč, přičemž Vozidlo mělo ke dni odstoupení od smlouvy vyšší hodnotu než zbývající jistina úvěru a úrok. Žalovaný žalobci sdělil, kde se Vozidlo nachází a kde si jej má převzít. To, že si Vozidlo žalobce nepřevzal, nemůže jít k tíži žalovaného. Žalovanému není známo, že by žalobce Vozidlo zpeněžil, případně za jakou částku. Vozidlo se v současné době nachází (po dopravní nehodě) v držení Autoservisu, kam bylo umístěno žalovaným v době, kdy měl Vozidlo v držení, přičemž Autoservis odmítá Vozidlo vydat, dokud nebudou zaplaceny náklady za opravu. Žalovaný již není aktivně věcně legitimován, aby jednal s daným Autoservisem. K odstoupení od smlouvy uzavřené mezi účastníky žalobcem došlo v době, kdy Vozidlo bylo v autoservisu, čímž žalovaný nemohl splnit svou povinnost a Vozidlo zajistit, neboť již nebyl jeho provozovatel. Žalovaný proto navrhl, aby byla žaloba zamítnuta a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky byla dne 11. 12. 2014 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (Smlouva), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému účelový úvěr k financování vozidla [anonymizováno 7 slov] (Vozidlo). Výše úvěru byla stanovena na 310 800 Kč s měsíční splátkou ve výši 6 837,52 Kč, žalovaný se ji zavázal hradit po dobu 72 měsíců a úvěrová smlouva byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva. Nedílnou součásti Smlouvy jsou obchodní podmínky úvěrových smluv (dále jen„ Obchodní podmínky“), protokol o předání vozidla a splátkový kalendář (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 12. 2014).

5. Dodatkem ke Smlouvě ze dne 3. 10. 2017 účastníci ujednali novou výši měsíční splátky částkou 6 997,52 Kč (zjištěno z dodatku ke Smlouvě ze dne 3. 10. 2017).

6. Podle Obchodních podmínek je-li klient (žalovaný) s kteroukoliv platbou vyplývající ze Smlouvy v prodlení, je společnost (žalobce) oprávněna od Smlouvy odstoupit, odstoupení je účinné ke dni, který je v písemném vyrozumění o odstoupení uveden. Po odstoupení od Smlouvy je klient povinen přistavit předmět financování na místo určené společností, případně je předat pracovníku či zplnomocněnému zástupci společnosti. Neurčí-li společnost místo, je klient povinen předmět financování přistavit k sídlu společnosti a společnost o tom uvědomit. Společnost po vrácení předmětu financování zajistí jeho prodej a výtěžek použije ke snížení svých pohledávek za klientem. V případě předčasného ukončení smlouvy (odstoupení od smlouvy společností) je společnost oprávněna požadovat dosud nesplacenou část úvěru včetně nezaplacených úroků, náhradu veškerých nákladů spojených s převzetím, oceněním, pojištěním předmětu financování a zajištěním jeho následného prodeje, vynaložených nákladů na uzavření Smlouvy a smluvní pokutu. Úrok z prodlení činí 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (zjištěno z Obchodních podmínek, zejména bod 5.7, 6.1, 6.3, 6.5 a 7.1., 7.2., 7.3. a 7.5.).

7. Žalovaný Vozidlo převzal dne 19. 5. 2015 (zjištěno z protokolu o převzetí předmětu financování ke Smlouvě).

8. Žalobce z důvodu prodlení s platbami žalovaného dne 9. 10. 2019 odstoupil od Smlouvy s účinky ke dni 19. 10. 2019, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2019, dodejky).

9. Konečná částka, kterou žalobce vyfakturoval žalovanému jako celkovou dlužnou částku dle Smlouvy, činí 151 599,53 Kč (zjištěno z přehledu přijatých plateb ke dni 11. 8. 2020, přehledu faktur ke dni 11. 8. 2020, faktury č. [číslo], splátkového kalendáře, Finančního vypořádání z 13.3.2020). Přičemž žalobce vyfakturoval žalovanému smluvní pokuty dle Smlouvy ve výši 509,50 Kč fakturou č [číslo] se splatností dne 21. 10. 2019, ve výši 500,10 Kč fakturou [číslo] se splatností dne 26. 9. 2019, ve výši 504,90 Kč fakturou [číslo] se splatností dne 23. 8. 2019 (zjištěno z faktur [číslo] [číslo] [číslo]). Náklady na uzavření Smlouvy činily 35 617 Kč (zjištěno z interního výpisu nákladů na uzavření smlouvy). Pojistné dle Smlouvy bylo vyúčtováno částkou 2 282,77 Kč (zjištěno z vyúčtování pojistného [číslo] včetně přílohy). Žalobce konečně vyfakturoval žalovanému i náklady vymáhání dané pohledávky ve výši 3 025 Kč fakturou [číslo] se splatností dne 3. 2. 2020 ( (zjištěno z faktury [číslo]).

10. Žalobce a žalovaný prostřednictvím e-mailové komunikace projednávali zadržení Vozidla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (Autoservis), kdy žalovaný se obrátil na žalobce s tím, že žalovaný by nadále užíval Vozidlo a hradil splátky prostřednictvím splátkového kalendáře, avšak Vozidlo zadržuje Autoservis, neboť dle tvrzení Autoservisu pojišťovna neproplatila pojistné plnění Autoservisu, proto Autoservis vůz vydá až po úhradě provedených oprav. Žalobce žalovanému sdělil, že není schopen Vozidlo zajistit, neboť Autoservis má právo na jeho zadržení, Autoservisu nebyla žalovaným uhrazena vyfakturovaná částka za provedení opravy Vozidla, pojistné plnění mělo být uhrazeno přímo Autoservisu, když pojistné plnění bylo uvolněno již 28.3.2019 (viz konkrétně e-mail [jméno] [příjmení] pí [příjmení] z 25.10.2019). Žalovaný sdělil, že opravy, které Autoservis provedl nad rámec pojistné události, nebyly žalovaným požadovány a Autoservis je provést neměl (zjištěno z e-mailové komunikace mezi účastníky z ledna 2020, dále za období od října do listopadu 2019 a za období dubna 2019 a ledna 2020). Žalobce požádal (marně) Autoservis o součinnost, zejména o sdělení, za jakých podmínek bude Vozidlo vydáno (zjištěno ze žádosti o součinnost Autoservisu [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno] ze dne 22. 1. 2020).

11. Žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 151 599,53 Kč vyzval (zjištěno z finančního vypořádání předčasně ukončené smlouvy o úvěru ze dne 13. 3. 2020, předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2020).

12. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní informace pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když zejména návrh na doplnění dokazování vyžádáním podkladů od Autoservisu považoval za nadbytečné, a to s ohledem na níže uvedené právní závěry, na nichž sdělení Autoservisu nemohlo ničeho změnit. Jiné důkazy ani nebyly navrhovány. Provedené důkazy považoval soud za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.

13. Právně soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

15. Podle § 2040 o.z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo (odst. 1). Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (odst. 2).

16. V řízení bylo Smlouvou včetně nedílné součásti Obchodních podmínek prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli ve smyslu § 2395 o.z. dne 11. 12. 2014 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 310 800 Kč za účelem financování pořízení Vozidla, žalovaný se poskytnutý účelový úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 837,52 Kč, dodatkem ke Smlouvě ze dne 3. 10. 2017 byla výše splátky navýšena na částku 6 997,52 Kč (jejichž výši učinil žalovaný zcela nespornou), a to po dobu 72 měsíců. Smlouvou účastníci ujednali rovněž zajišťovací převod vlastnického práva v souladu s § 2040 o.z.

17. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobce zcela v souladu s čl.

5. Obchodních podmínek od Smlouvy odstoupil a to s účinky ke dni 10. 10. 2019, žalovaný byl o odstoupení Smlouvy písemně vyrozuměn.

18. S ohledem na odstoupení od Smlouvy žalobce vyhotovil finanční vypořádání, ve kterém dle Smlouvy vyčíslil nesplacenou část úvěru, neuhrazené pohledávky včetně smluvních pokut a náhradu újmy (jak bylo tyto jednotlivé částky prokázány z faktur [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] interního výpisu nákladů na uzavření smlouvy, vyúčtování pojistného [číslo] včetně přílohy), přičemž na základě tohoto vypořádání byl žalovaný povinen zaplatit žalobci zbývající dlužnou částku dle Smlouvy ve výši 151 599,53 Kč splatnou 23. 3. 2020, o čemž byl žalovaný opět písemně spraven. Na jednání soudu dne 27.11.2020 žalovaný rovněž ani takto učiněné finanční vypořádání co do jednotlivých zde vyúčtovaných částek ani co do částky celkové nijak nesporoval, a proto takto vyčísleným částkám v průběhu řízení nijak nebrojil.

19. Žalovaný na svou obranu argumentoval pouze tím, že od takto určené (žalované) částky měla být odečtena cena Vozidla, které měl žalobce ve smyslu ustanovení Smlouvy prodat a výnos z prodeje započíst na dluh žalovaného, přičemž dle žalovaného cena Vozidla převyšovala jeho dluh.

20. Z e-mailové komunikace účastníků zejména z období roku 2019 však bylo dále prokázáno, že v době, kdy bylo Vozidlo v držení žalovaného bylo poškozeno, proto jej žalobce za účelem smluvené opravy umístil do Autoservisu, a to zcela zjevně ještě v období platnosti a trvání Smlouvy, tj. před jejím předčasným ukončením odstoupením ze strany žalobce v důsledku nehrazení sjednaných splátek žalovaným (jak plyne z e-mailové komunikace účastníků z 25.10.2019 dle níž bylo pojistné plnění za danou pojistnou události – poškození Vozidla vyplaceno již v březnu 2019). Vozidlo tedy bylo do Autoservisu umístěno žalovaným za účelem jeho (výhradně mezi žalovaným a Autoservisem sjednané) opravy, a to v době, kdy měl žalovaný z titulu uzavřené Smlouvy Vozidlo ve své (zcela oprávněné) držbě a řádně jej užíval.

21. Soud se tak neztotožnil s námitkou žalovaného, že to měl být žalobce, který měl zajistil vydání Vozidla (od Autoservisu), a jeho následný prodej a použití výtěžku tohoto prodeje ke snížení předmětné pohledávky za žalovaným. Naopak soud shledal, že to byl žalovaný, který v daném případě nepostupoval dle Smlouvy, neboť v řízení bylo prokázáno (Smlouvou, resp. Obchodními podmínkami), že podle bodu 6.

5. Obchodních podmínek je sice žalobce povinen v případě odstoupení od Smlouvy zajistit po vrácení Vozidla jeho prodej a výtěžek z tohoto prodeje použít ke snížení svých pohledávek za žalovaným, avšak zároveň též, že to byl právě žalovaný, kdo byl výslovně povinen po odstoupení od Smlouvy bez zbytečného odkladu přistavit Vozidlo žalobci, a to na místo určené žalobcem, příp. pokud takové místo nebylo ujednáno, Vozidlo přistavit k sídlu žalobce a o tomto žalobce vyrozumět, přip. je předat pracovníku či zplnomocněnému zástupci žalobce.

22. Tuto svou povinnost však žalovaný nesplnil, když žalovaný v rozporu se Smlouvou Vozidlo žalobci nepřistavil na určené místo, žalobce pouze informoval o tom, že se Vozidlo (patrně) nachází v Autoservisu, který však Vozidlo zadržuje a odmítá je vydat (zřejmě bez zaplacení tvrzené zbývající dlužné částky za žalovaným sjednanou opravu Vozidla). Tuto skutečnost, že Autoservis zadržuje Vozidlo, však nelze v daném případě klást k tíži žalobce, který s daným Autoservisem nebyl a není v žádném právním vztahu. Naopak žalovaný byl povinen smluvní vztah sjednaný výhradně mezi ním a Autoservisem za účelem opravy Vozidla řádně vypořádat, neboť opravu Vozidla objednával u Autoservisu sám žalovaný a to v době trvání Smlouvy, tedy v době kdy s Vozidlem byl zcela oprávněn činit takové dispozice, Autoservis tak je i nadále ve smluvním vztahu výhradně s žalovaným a jemu (jako smluvnímu partnerovi) je tedy i oprávněn (po vypořádání jejich smluvního vtahu, v jehož rámci bylo ohledně Vozidla uplatněno zadržovací právo) Vozidlo opět řádně vrátit, na což nemá žádný vliv, že žalovaný již (od okamžiku odstoupení od Smlouvy) není vlastníkem Vozidla (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 2265/2005).

23. Soud tak s ohledem na vše shora uvedené uzavřel, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze Smlouvy, když nehradil řádně a včas sjednané splátky úvěru (ve smyslu § 2399 o.z.), čímž se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, proto byl žalobce oprávněn od Smlouvy odstoupit. Rovněž v souladu se Smlouvou žalobce finančním vypořádáním vyúčtoval celkovou dlužnou částku při předčasném ukončení Smlouvy ve výši 151 599,53 Kč, jejíž jednotlivé položky ani celkovou výši žalovaný nesporoval.

24. Vozidlo pak v rozporu se Smlouvou nebylo žalovaným ve Smlouvě uvedeným způsobem předáno žalobci (když po žalobci nelze spravedlivě požadovat – a Smlouva to ani nepředpokládá – že by měl žalobce za účelem zajištění Vozidla za žalovaného řešit jeho právní závazky či dokonce spory). Vozidlo tak žalobcem nemohlo být prodáno a výtěžek z jeho prodeje nemohl být započten na dluh žalovaného, a to z důvodů (výše uvedených) výhradně na straně žalovaného.

25. Soud proto nárok žalobce shledal důvodným a žalobě zcela vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, které žalobce požadoval ode dne následujícího po splatnosti celkové dlužné pohledávky až do zaplacení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 580 Kč; dále z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání dne 27. 11. 2020, písemné vyjádření ze dne 22. 12. 2020, účast na jednání dne 20. 5. 2021) po 7 180 Kč podle § 8 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“); dále z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 4 úkony právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále z 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 6 283,20 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.; tj. celkem 43 783,20 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř.

27. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.