24 C 3/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových IČO sídlem adresa žalované o určení, že žalobkyně je dědicem ze závěti

I. Určuje se, že žalobkyně je dědičkou ze závěti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], [rodné číslo], posledně bytem [adresa], zemřelé [datum].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 847 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá určení, že je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum] (dále též jen„ zůstavitelka“), a to na základě závěti -„ Poslední vůle“ vlastnoručně sepsané a podepsané zůstavitelkou dne [datum], přičemž závěť, kterou předložila žalobkyně, byla sepsána zůstavitelkou jako druhý originál vyhotovený průpisem spolu s původním„ originálem“. Tento„ originál“ zůstal v držení zůstavitelky, avšak při místním šetření v jejím bytě dne [datum] nebyl nalezen. Průpis závěti pak byl předán žalobkyni osobně zůstavitelkou dne [datum]; zcela tak vychází z autonomie vůle zůstavitelky, jejíž vůlí jasně a srozumitelně vyjádřenou v dané závěti bylo, aby po smrti zůstavitelky žalobkyně po ní zdědila v závěti vymezené nemovitosti v k.ú. [část obce], o které se žalobkyně od roku [rok] v souladu s vůlí zůstavitelky výhradně stará, udržuje je, hradí náklady s nimi spojené.

2. Žalovaná k věci samé uvedla, že v rámci dědického řízení po zůstavitelce žalobkyně předložila pouze kopii poslední vůle (jejíž originál se měl nacházet v bytě zůstavitelky, kde však nebyl nalezen), což plyne i z textu samotné závěti, kde je uvedeno výslovně, že její„ kopie“ byla předána žalobkyni. Žalovaný proto neuznal tuto listinu za pravé a platné pořízení pro případ smrti, když kopie závěti nemůže spolehlivě prokázat, že zůstavitel tuto listinu skutečně podepsal, avšak ani to, že případný originál závěti při změně své vůle sám později nezničil. Kromě toho bylo v dědickém řízení zmíněno i pořízení závěti pozdější, z roku [rok], která se však také nenašla a nebyla nikým předložena, tedy je pravděpodobné i že i tato pozdější závěť byla zůstavitelkou zničena; je tak zřejmé, že zůstavitelka svou vůli související s pořízením pro případ smrti měnila. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Z podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 32 D 9049/2017 má soud za prokázané, že zůstavitelka zemřela dne [datum]; na předvolání soudní komisařky se na předběžné šetření dostavily poz. nevlastní neteř [jméno] [příjmení], poz. nevlastní neteř - žalobkyně a její dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], které shodně prohlásily, že jej jim známo, že zůstavitelka zanechala závěť, jejíž originál by se měl nacházet v bytě zůstavitelky; žalobkyně předložila„ kopii poslední vůle ze dne [datum]“ (viz konkrétně Protokol o předběžném šetření z [datum rozhodnutí], čj. 32 D 49/2017, Nd 13/2017). Z Protokolu o jednání před soudní komisařkou z [datum rozhodnutí], č.j. 32 D 49/2017-131 soud zjistil, že tam slyšená svědkyně [jméno] [příjmení], přítelkyně zůstavitelky, uvedla, že neví o tom, zda zůstavitelka zanechala závěť a ze kdy, svědkyně podepisovala závěť psanou na stroji z roku [rok] [číslo], závěť z roku [rok] neviděla, zůstavitelka mluvila zběžně o tom, že její majetek má být rozdělen mezi neteře, [část obce] chtěla nechat žalobkyni. Z Protokolu o jednání před soudní komisařskou z [datum rozhodnutí], č.j. 32 D 49/2017-223 soud zjistil, že při místním šetření v bytě zůstavitelky provedeném soudní komisařskou dne [datum] nebyl nalezen žádný originál posledního pořízení pro případ smrti zůstavitelky. Z protokolu o jednání před soudní komisařskou z [datum rozhodnutí], č.j. 32 D 49/2017-150 soud zjistil, že v úvahu přicházející dědici po zůstavitelce byly žalobkyně, a to jako dědic ze závěti (z [datum]), žalovaný, jako dědic ze zákona a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (dcera žalobkyně), a to jako případná osoba spolužijící se zůstavitelkou; žaloba [jméno] [celé jméno žalobkyně] na určení, že je dědičkou zůstavitelky (jako spolužijící osoba) však byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 34 C 22/20108-147 ve spojení s rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], č.j. 91 Co 195/2019-183 (viz konkrétně citovaný rozsudek Městského soudu v Praze). Žalobkyni bylo usnesením zdejšího soudu z [datum rozhodnutí], č.j. 32 D 49/2017-235, pravomocným dne [datum rozhodnutí], uloženo, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti ČR na určení, že je dědicem po zůstavitelce ze závěti. Konkrétně z Informace o pozemku, nahlížení do katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce] z [datum] soud dále zjistil, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí mimo jiné vlastnicí id. ½ pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek], na kterém stojí bytový dům [adresa]; a dále pak vlastnicí id. ½ pozemku parc. [číslo] st. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], jehož součástí je budova s č.e. [anonymizováno], vše na [list vlastnictví] k.ú. [část obce] (viz konkrétně Informace o pozemku, nahlížení do katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce] z [datum] včetně digitalizované mapy), přičemž z digitalizované mapy daných pozemků (pozn. soudu – na č.l. 66 dědického spisu), jakož i z připojené fotodokumentace daných nemovitostí (pozn. soudu - na č.l. 67-69 dědického spisu) je zřejmé, že se jedná o pozemky tvořící jediný funkční celek s danou chatou zde umístěnou.

5. Z Poslední vůle zůstavitelky datované dne [datum] (dále též jen„ Závěť“) ve spojení se znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že Závěť je listinou vlastnoručně sepsanou a podepsanou zůstavitelkou, kterou zůstavitelka (označená svým jménem, příjmením, datem narození, bydlištěm a r.č.) pro případ své smrti odkázala své neteři – žalobkyni (označené jménem a příjmením)„ svou polovinu pozemku v [anonymizováno] u [obec]“ a„ svoji polovinu domu na jmenovaném pozemku v [část obce]“; s výslovným uvedením, že její„ Kopie byla předána“ žalobkyni dne [datum], což žalobkyně stvrdila svým podpisem. Závěť, jak má soud za prokázané z výše uvedeného znaleckého posudku, byla sepsána vlastnoručně zůstavitelkou a jí podepsána, a to konkrétně tak, že byla vyhotovena jako grafitový průpis originálního zápisu, tj. mechanickým průtlakem hrotu psacího prostředku prostřednictvím kopírovacího papíru; nejedná se tedy o kopii vytištěnou na tiskárně či kopírce či pořízenou při použití reprodukční techniky.

6. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že zůstavitelka i její manžel vždy chtěli, aby dané nemovitost měla žalobkyně, žalobkyně se o dané nemovitosti výlučně stará již od roku [rok], od roku [rok] jsou na ni přepsané energie, platí veškeré náklady s tím spojené, ostatní spoluvlastníci daných nemovitostí s tím rovněž souhlasí. Zůstavitelka tam již nebydlela, pouze ji tam vozili na rekreaci, se zůstavitelkou se stýkali až do její smrti. U sepsání Závěti žalobkyně nebyla, od zůstavitelky dostala daný stejnopis, když tam přišla na návštěvu a zůstavitelka to takto pro ni měla připravené, podepsané, obě listiny měla na stole, verzi žalobkyni jí dala a svoji verzi si nechala. Žalobkyně neví, co se stalo s verzí zůstavitelky, zůstavitelka nikdy žalobkyni neřekla, co udělala se svojí verzí Závěti, po žalobkyni rovněž nikdy nechtěla její verzi zpátky. Zůstavitelka byla vždy ve svých věcech precizní, vždy mluvila o tom, že majetek má zůstat v rodině, chtěla se vždy vypořádat s žalobkyní a její dcerou. Žalobkyni se nikdy nezmínila o jakékoli své pozdější závěti.

7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se jednalo o souseda žalobkyně z chaty z [část obce]. Jako sousedku takto znal i zůstavitelku, dokud tam jezdila, cca 8-9 let zpátky, což bylo po smrti jejího manžela už jen sporadicky, vždy ji tam přivezla žalobkyně nebo její dcera [jméno], nikoho jiného tam se zůstavitelkou neviděl. Zůstavitelka neměla děti. Když se zběžně bavili, vždy povídala, že se o to nechce již starat a že je ráda, že se o to starají děti, čímž patrně myslela žalobkyni a její dceru, a že to bude jejich. Svědek nevěděl nic o závěti zůstavitelky, ani nic o tom, že by dané nemovitosti odkázala nebo chtěla odkázat komukoli jinému než žalobkyni. Zůstavitelka byla vždy při jednání s úřady i např. se svědkem velice akurátní.

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, další důkazy ani nebyly navrhovány. Provedené důkazy považoval soud za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci, přičemž je posoudil jak jednotlivě, tak zejména i v jejich vzájemných souvislostech. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

9. Právně soud věc posoudil ve smyslu ust. § 3069 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) dle § [číslo], dle něhož je dědické právo právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.

10. Dle § 1476 o.z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo podle zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

11. Dle § 1494 o.z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná (odst. 1). Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl (odst. 2).

12. Dle § 1532 o.z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

13. Dle § 1533 o.z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou jí podepíše.

14. Dle § 1575 o.z. má zůstavitel právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit (odst. 1). Závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti (odst. 2).

15. Dle § 1577 o.z. k výslovnému odvolání závěti se vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané pro pořízení závěti.

16. Dle § 1578 odst. 1 o.z. k odvolání závěti mlčky se vyžaduje zničení listiny, na níž byla závěť napsána. Zničí-li zůstavitel jen jeden z několika stejnopisů závěti, nelze z toho ještě usuzovat na její odvolání.

17. V daném případě se žalobkyně domáhá určení, že je dědičkou ze závěti po zůstavitelce, a to konkrétně na základě Závěti vlastnoručně sepsané zůstavitelkou dne [datum]. V rámci příslušného dědického řízení žalovaný jako dědic přicházející do úvahy ze zákona sporoval pravost a platnost tohoto pořízení pro případ smrti s tím, že se jedná o pouhou kopii. Dle usnesení zdejšího soudu č.j. 32 D 49/2017-235 pak k výzvě příslušné notářky – soudní komisařky žalobkyně včas (ve stanovené lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení) podala tuto žalobu. Ve věci tak je dán naléhavý právní zájem na daném určení dle § 80 o.s.ř., neboť žaloba (kterou žalobkyně splnila výzvu danou jí v dědickém řízení) je jediným prostředkem, kterým se může domoci svého tvrzeného dědického práva po zůstavitelce.

18. Po výše podrobně rozvedeném dokazování pak soud ve věci samé dospěl k závěru, že v řízení bylo zcela prokázáno (Závětí ve spojení se znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení]), že zůstavitelka zanechala pořízení pro případ své smrti, a to výhradně a jedině Závěť sepsanou dne [datum].

19. Tato Závěť dle soudu splňuje veškeré zákonné podmínky dle ust. § 1494, § 1532 a § 1533 o.z., když byla sepsána celá vlastnoručně zůstavitelkou a jí i podepsána. Soud přitom nevešel na argumentaci žalovaného, že se jedná o pouhou kopii pořízení pro případ smrti zůstavitelky. Znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] bylo jasně prokázáno, že Závěť není kopií pořízenou jakýmkoli způsobem při využití reprodukční techniky, na kopírce či tiskárně, ale že se jedná o průpis pořízený fakticky sepsáním druhého stejnopisu Závěti, tj. o stejnopis vyhotovený zároveň s prvým originálem samotnou zůstavitelkou s využitím kopírovacího papíru. Soud přitom přihlédl i k věku zůstavitelky, pro jejíž generaci byl tento způsob pořizování stejnopisů běžnou záležitostí. Soud uzavřel, že pouhé užití slova„ Kopie“ pro označení druhého stejnopisu Závěti, který byl zůstavitelkou osobně předán žalobkyni, nemůže ničeho změnit na výše uvedením charakteru daného průpisu/stejnopisu Závěti, když zůstavitelka je právním laikem a nelze po ní vyžadovat právní znalosti týkající se následků vyhotovení stejnopisů (jako více originálů téže listiny) a vyhotovení pouhé kopie. Dle soudu lze z vlastního postoje zůstavitelky, která dva stejnopisy Závěti zároveň sama vlastnoručně vyhotovila, a sama trvala na tom, aby jeden tento průpis obdržela žalobkyně, a to dokonce proti podpisu, dovodit, že faktickou vůlí zůstavitelky bylo vyhotovení více originálů dané Závěti (které mechanickým průpisem sama vlastnoručně vyhotovila i podepsala), jakož i to, aby jedno toto vyhotovení Závěti měla u sebe právě i žalobkyně jako Závětí povolaná dědička. Zůstavitelka tedy zcela přesně věděla, že vyhotovuje ve stejný okamžik dvě vyhotovení Závěti přes kopírovací papír, věděla i o tom a jejím zjevným úmyslem bylo, aby jedno toto vyhotovení měla v držení žalobkyně.

20. Dle soudu je Závěť dostačující i z obsahového hlediska. Obsahuje povolání jasně (jménem a příjmením) identifikovatelného dědice (žalobkyně), když v řízení ani nebylo tvrzeno, že by se v daném případě mohlo jednat o osobu odlišnou od žalobkyně totožného jména. Dále osahuje jasné uvedení, že se jedná o pořízení pro případ smrti zůstavitelky (identifikované jménem, příjmením, bydlištěm, datem narození a r.č.) a že je odkazována část pozůstalosti, a to v podobě určité věci. Pokud se jedná o konkrétní vymezení této věci, byť není v Závěti uvedeno zcela vyčerpávajícím způsobem (či způsobem bez dalšího např. vhodným pro zápis nemovitostí do katastru nemovitostí), dospěl soud k závěru, že je z v Závěti uvedeného vymezení nemovitostí, které jsou odkazovány, možno jednoduchým výkladem dospět ke skutečné vůli zůstavitelky, a to zejména při respektování ust. § 1494 odst. 2 o.z., dle něhož je Závěť třeba vždy vyložit tak, aby co nejlépe odpovídala skutečné vůli zůstavitele při užití obvyklého významu slov (když nebylo ani tvrzeno, že by se slovy užitými v Závěti zůstavitelka spojovala zvláštní smysl). Z výpovědi žalobkyně, avšak zejména i z výpovědi svědka [příjmení], resp. i [anonymizováno]. [příjmení] (slyšené v dědickém řízení) bylo zcela prokázáno, že to byla právě žalobkyně (spolu se svojí dcerou), které se o nemovitosti – míněno chatu s pozemky v [část obce] ve vlastnictví zůstavitelky v souladu s její vůlí dlouhodobě (min. od roku [rok]) výlučně starala a že bylo skutečnou a jedinou i okolí známou vůlí zůstavitelky, aby tato chata„ zůstala v rodině“, míněno, aby jednou byla žalobkyně. Z konkrétního užití textace, že zůstavitelka odkazuje„ svou polovinu pozemku v [anonymizováno] u [obec]“ a„ svoji polovinu domu na jmenovaném pozemku v [část obce]“ tak lze dle soudu při respektování takto prokázané skutečné vůle zůstavitelky dovodit, že se fakticky má jednat o id. polovinu nemovitostí (tj. chaty i pozemku užívaného výlučně s touto chatou), které zůstavitelka vlastnila v k.ú. [část obce] (když v prvém případě se u slova„ [anonymizováno]“ zjevně jedná pouze o překlep). V tomto k.ú. přitom (jak plyne z informace z katastru nemovitostí včetně mapy, z fotodokumentace) zůstavitelka vlastnila nemovitosti zapsané na jediném [list vlastnictví] a to pozemek [číslo] pozemek [anonymizováno], jehož součástí je stavba č.e. [anonymizováno], přičemž se jedná o jediný funkční celek chaty (resp. stavebního pozemku výhradně zastavěného touto chatou) a zahrady kolem této chaty (určeného k užívání výlučně ve spojení s užíváním dané chaty). Dle soudu opět nelze odhlížet od toho, jak bylo uvedeno již výše, že zůstavitelka byla právním laikem, nebylo proto po ní možno spravedlivě požadovat, aby nemovitosti, které chce odkázat, označila naprosto přesně (např. způsobem dostatečným pro zápis do katastru nemovití), ale postačí, když z označení nemovitostí bude zřejmá její vůle, z níž bude dovoditelné, o jaké konkrétní nemovitosti se má jednat tak, aby tyto nemovitosti nebyly zaměnitelné s nemovitostmi jinými; stejně tak nelze, dle soudu, po žalobkyni vyžadovat znalost toho, že v právní úpravě [účinnost] došlo ke změnám týkajícím se vlastnictví pozemků a na nich stojících staveb (dle § 3054 o.z.); soud tak při výkladu vůle zůstavitelky vyšel ze stavu nemovitostí k okamžiku, kdy byla Závěť sepsána ([datum]) a z faktické vůle zůstavitelky prokázané výpověďmi žalobkyně a svědka [příjmení], jakož i potvrzené výpovědí J. slyšené v dědickém řízení, která vůli zůstavitelky, že„ [část obce]“ měly zůstat žalobkyni, zcela potvrdila. Soud tak uzavřel, že jazykovým výkladem Závěti při zjištění skutečné vůle zůstavitelky lze vyložit, že vůlí zůstavitelky bylo, aby chatu v [anonymizováno] (dle o.z. tedy správně pozemek, na němž tato stavba stojí), spolu s pozemkem k ní funkčně přináležícím (tj. zjevně spolu s přilehlou zahradou), zdědila žalobkyně; lze tak dovodit, že Závětí vymezenými nemovitostmi byly vůlí zůstavitelky míněny veškeré nemovitosti (pozemek zastavěný chatou a pozemek přilehlý), jak byly oba ve vlastnictví zůstavitelky ke dni jejího úmrtí zapsány na [list vlastnictví] k.ú. [část obce].

21. V řízení pak ani nebylo řádně tvrzeno (po výzvě soudu dle ust. § 118a o.s.ř.), natož prokázáno, že by zůstavitelka sama o své vůli pořídila závěť novější, resp. že takováto závěť existovala ke dni její smrti. Blíže neurčená novější závěť z roku cca [rok] byla pouze zmíněna svědkyní slyšenou v rámci dědického řízení, žádná takováto listina však nebyla v dědickém řízení ani předložena, ani nebyla nalezena při místním šetření; v tomto řízení tak z žádných provedených důkazů nevyplynulo, že by existovala jakákoli novější závěť zůstavitelky, vedle níž by Závěť nemohla obstát. Naopak v řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka o své vůli nezničila ve smyslu ust. § 1578 odst. 1 věta druhá o.z. veškeré stejnopisy Závěti. Originál Závěti, který si ponechala zůstavitelka sice nebyl nalezen, ale zároveň ani nebylo v řízení tvrzeno, a z žádných ve věci provedených důkazů ani nevyplynulo, že by jej zůstavitelka o své vůli sama úmyslně zničila. Naopak stejnopis Závěti, který byl v držení žalobkyně (o čemž zůstavitelka věděla, když jej sama žalobkyni osobně předala), zůstavitelka úmyslně nezničila, když výpovědí žalobkyně bylo prokázáno, že zůstavitelka se žalobkyni nikdy nezmínila o tom, že by po ní Závěť chtěla zpět, že by ji chtěla zničit či odvolat. Stejně tak v řízení nebylo ani tvrzeno, ani v rámci místního šetření nebylo nalezeno např. výslovné odvolání Závěti dle § 1577 o.z.

22. Soud tak s ohledem na vše shora uvedené shrnuje, že v řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka zanechala jediné platné pořízení pro případ své smrti –Závěť ze dne [datum], které ve stejnopisu předložila žalobkyně, a kterým zůstavitelka pro případ své smrti odkázala jako své určené dědičce - žalobkyni svou id. ½ jí vlastněných nemovitostí v k.ú. [část obce], tj. zjevně veškeré nemovitosti (dva pozemky) zapsané na [list vlastnictví] k.ú. [část obce]. Soud proto žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, dále odměnou advokátky za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika z [datum]. účast na jednání soudu [datum] a [datum]) po 2 500 Kč podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“); dále náhradou hotových výdajů advokátky za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; dále uplatněnou náhradou za cestovné ze sídla advokátky ([obec]) do sídla soudu ([obec]) a zpět na 2 jednání soudu dle § 13 advokátního tarifu, tj. za ujetí 4x209 km, a to dle předloženého technického průkazu a dle vyhl. č. 467/2022 Sb., tedy ve výši 6 534,67 Kč (při prům. spotř. pal. 5,9 l /100 km, ceně PH 44,10 Kč, sazbě zákl. náhr. 5,20 Kč/km); a dále 21% DPH z veškerých odměn a náhrad ve výši 4 312,29 Kč; tj. celkem 26 847 Kč. Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.