Obvodní soud pro Prahu 5 · Rozsudek

24 C 341/2022

č. j. 24 C 341/2022-234

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-05-16 · ZAMITNUTI

Citované zákony (12)

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobců: a) osobní údaje žalobce a b) osobní údaje žalobce b c) osobní údaje žalobce c d) osobní údaje žalobce d e) osobní údaje žalobce e f) osobní údaje žalobce f všichni zastoupeni údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného jednajícímu Anonymizováno IČO sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy způsobené nedůvodným trestním stíháním

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci a) částku 90 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 17. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci b) částku 90 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 17. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci c) částku 90 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 17. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci d) částku 90 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 %, ročně od 17. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

V. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci e) částku 90 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 17. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci f) částku 90 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 17. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 12.9.2022 domáhají po žalovaném zaplacení 90 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 17.9.2022 do zaplacení pro každého z žalobců z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené každému z žalobců nedůvodným trestním stíháním dle zákona č. 82/1998 Sb., a to s odůvodněním, že proti nim bylo usneseními Národní centrály proti organisovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, Policie České republiky, Odboru politického terorismu a extremismu z 25.6.2021, č.j. NCOZ-9680-449/TČ-2018-413300-T, č.j. NCOZ-9680-450/TČ-2018-413300-T, č.j. NCOZ-9680-451/TČ-2018-413300-T (dále též jen „Usnesení o zahájení trestního stíhání“) zahájeno trestní stíhání pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání byla zrušena usneseními Městského státního zastupitelství v Brně z 15.9.2021, č.j. 2 ZT 90/2022-363, č.j. 2 ZT 90/2022-366, č.j. 2 ZT 90/2022-369 (dále též jen „Usnesení“) a věc byla vrácena policejnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Tímto nedůvodným trestním řízením byla žalobcům způsobena nemajetková újma související s medializací jejich trestní věci, žalobci proto u žalovaného uplatnili dne 16.3.2022 nárok na náhradu nemajetkové újmy, žalovaný však stanoviskem z 8.9.2022, č.j. MSP-641/2022-ODSK-ODSK/9 (dále též jen „Stanovisko“) jejich nárok odmítl. Žalobci doplnili, že nemajetková újma je v daném případě dle konstantní judikatury presumována a zásadně se neprokazuje. Nemajetková újma spočívá v zásahu do osobnostních práv žalobců, tj. v zásahu do jejich psychické sféry, když jako fyzické osoby byli nuceni čelit nejistotě ohledně svého právního postavení a obavám z hrozícího trestu, dále v zásahu do jejich pověsti, která byla nedůvodným trestním stíháním negativně dotčena, a to i medializací zahájení trestního stíhání, když naopak zastavení trestního stíhání medializováno vůbec nebylo.

2. Žalovaný nároky žalobců neuznal s odůvodněním, že žalobci u něj dané nároky uplatnili 16.3.2022; žalovaný nároky projednal 8.9.2022 a konstatoval vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobcům omluvil, finanční zadostiučinění nepřiznal s tím, že po přihlédnutí ke všem okolnostem, zejména k povaze trestní věci, délce trestního řízení, následků v osobnostní sféře žalobců a tomu, že trestní řízení žalobců není dosud pravomocně skončeno, nelze učinit závěr o tom, že by žalobcům prokazatelně vznikla újma na jejich osobnosti, která by aprobovala též přiznání finančního zadostiučinění. K medializaci osob žalobců a zásahu do jejich pověsti žalovaný doplnil, že žalobci byli v souvislosti se svou činností mediálně známými osobami již před zahájením daného trestního stíhání; žalobci b), c), e) byli trestně stíháni v souvislosti , Anonymizováno, Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 21/2014; o žalobci d) , právnická osoba, ; , právnická osoba, ; žalobci tak , Anonymizováno, zajišťuje mediální pozornost, která patrně byla i chtěným výsledkem jejich činnosti. Žalovaný konečně vznesl námitku promlčení. Proto žádal zamítnutí žaloby.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce e) soud zjistil, že se jedná o podnikající právnickou osobu s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jejímiž společníky jsou žalobci b) a c) a jednatelem je žalobce c). Výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce f) soud zjistil, že se jedná o podnikající právnickou osobu s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jejímiž společníky a zároveň jednateli jsou žalobci c) a d).

5. Ohledně činnosti žalobců b)-d) medializované před zahájením předmětného trestního stíhání vzal soud za prokázané, že o nich bylo ve veřejnosti přístupných webových článcích informováno tak, že dle webového článku z , datum, – , internetová stránka, žalobce d) s uvedením jeho celého jména a příjmení a fotografie , Anonymizováno, osvobodil v řízení o trestném činu podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačování práv a svobod člověka souvisejícího s tím, že působil jako , právnická osoba, obsahujících , Anonymizováno, ; dle webového článku z , datum, – , internetová stránka, nejvyšší správní soud zrušil zákaz demonstrace , Anonymizováno, v , Anonymizováno, s tím, že jejím svolavatelem byl žalobce d) označený celým jménem a příjmením; dle webového článku z , datum, – , internetová stránka, žalobci b) a c) uvedení celými jmény a příjmeními a fotografií a označení jako majitelé , Anonymizováno, byli souzeni za , Anonymizováno, s uvedením, že obžalovaní tvrdí, že chtěli , Anonymizováno, ; dle webového článku z , datum, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, včetně označených žalobců b) a c) byli definitivně zproštěni obžaloby ze schvalování genocidia; dle webového článku z , datum, – , internetová stránka, , Anonymizováno, , s výslovným označením jména a příjmení žalobců b) a c) byli definitivně zproštěni obžaloby ze schvalování genocidia s , Anonymizováno, dle webového článku z , datum, , internetová stránka, , Anonymizováno, ., které bylo dříve zproštěno obžaloby za , Anonymizováno, , v prodeji nabízí , Anonymizováno, , s uvedením, že , Anonymizováno6. Ohledně předmětného trestního stíhání žalobců vzal soud za prokázané Usneseními o zahájení trestního stíhání (Národní centrály proti organisovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, Policie České republiky, Odboru politického terorismu a extremismu NCOZ-9680-449/TČ-2018-413300-T, č.j. NCOZ-9680-450/TČ-2018-413300-T, č.j. NCOZ-9680-451/TČ-2018-413300-T), že dne 25.6.2021 byla zahájena trestní stíhání žalobců pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, a to z tam přesně vymezeného skutku spočívajícího v zásadě v tom, že pop předchozí vzájemné domluvě prostřednictvím jimi ovládaných společností – , Anonymizovaný text, Tato Usnesení o zahájení trestního stíhání byla zrušena a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věcech znovu jednal a rozhodl Usneseními (Městského státního zastupitelství v Brně č.j. 2 ZT 90/2022-363, č.j. 2 ZT 90/2022-366, č.j. 2ZT 90/2022-369) ze dne 15.9.2021 doručenými dle potvrzení o dodání a doručení do datové schránky právnímu zástupci žalobců dne 20.9.2021. Usneseními Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, Odboru politického terorismu a extremismu z 29.5.2023 č.j. TEKK-467-45/TČ-2023-420020-T bylo po zrušení Usnesení o zahájení trestního řízení opětovně zahájeno trestní stíhání žalobce a) pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia a žalobců b), c), d), e), f) pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině, zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia; žalobce f) pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině, zločin založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka.

7. Ohledně medializace předmětného trestního stíhání žalobců (zahájeného na základě Usnesení o zahájení trestního stíhání) vzal soud za prokázané že veřejně přístupné webové informační portály od , období, opakovaně informovali o tom, že , Anonymizováno, , jehož jednatelem je žalobce b), , právnická osoba, a , Anonymizováno, , Anonymizovaný text, k osobě žalobce b) bylo dále uváděno, že , Anonymizovaný text, (prokázáno webovými články z , datum, – , internetová stránka, , , internetová stránka, , z , datum, , internetová stránka, – , právnická osoba, , , právnická osoba, , z , datum, , internetová stránka, , z , datum, , internetová stránka, , , internetová stránka, ).

8. Žalobci uplatnili Výzvou k náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním z 16.3.2022 téhož dne (jak plyne z nesporných tvrzení účastníků) u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání dle Usnesení o zahájení trestního stíhání ve výši po 90 000 Kč pro každého žalobce.

9. Stanoviskem (z 8.9.2022) žalovaný v daném případě výslovně konstatoval, že ohledně žalobců došlo k vydání nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to vydáním následně zrušených Usnesení o zahájení trestního stíhání a že tímto nezákonným rozhodnutím došlo k porušení práva žalobců nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práva a svobod a za vydání tohoto rozhodnutí se žalobcům omluvil; po posouzení všech okolností dále uzavřel, že konstatování porušení práva a omluva se jeví dostatečným zadostiučiněním.

10. Z výpovědi žalobce a) soud zjistil, že došlo k medializaci zahájení trestního řízení, musel žít v nejistotě toho se týkající, naopak po rozhodnutí, že trestní stíhání nebylo správné k žádným opravným zprávám nedošlo. Musel svému okolí, sousedům vysvětlovat, že není nebezpečný; preventivně obešel nejbližší sousedy. Část rodiny s tím nebyla obeznámena a musel jim to vysvětlovat, část rodiny to věděla. Vztahy s přáteli zůstaly beze změn, musel to však vysvětlovat. V pracovní rovině vše musel vysvětlovat, při razii nemohl do práce, o práci nepřišel. Tehdejší přítelkyně ztratila pocit bezpečí, nemohla spát, zejména kvůli proběhnuvším zásahu – razii v domě. Na sociálních sítích mu nepřišla negativní sdělení, anonymní dopisy atp. Medializace spočívala v reportážích přístupných široké veřejnosti, nevyvolala nějakou vlnu nevole, nestáli mu před dveřmi novináři atp., vyvolalo to však nepříjemné pocity. Nemusel kvůli tomu vyhledat lékařskou pomoc. Razie proběhla tak, že v šest ráno do jejich domu vtrhlo policejní komando se zbraněmi, které na ně mířily, věděla o tom celá ulice, probíhala domácí prohlídka, zabavení věcí, elektroniky, notebooku, který užíval k práci. Poté žalobce i jeho přítelkyně prožívali velký stres, nevěděl co bude, jestli půjde do vazby; následně po výslechu byl propuštěn. Další trestní stíhání prožívá obdobně jako to první.

11. Z výpovědi žalobce b) soud zjistil, že zahájení trestního stíhání bylo pro něj katastrofa, protože v roce 2020 se přestěhoval do , adresa, , kde otevíral , Anonymizováno, restauraci, jakmile to proběhlo zprávami mezi místní českou komunitou se to rozneslo, objevily se zprávy typu, , Anonymizováno, a restaurace byla od té doby prakticky prázdná, cca na 14 dní musel majitel, co restauraci žalobci b) pronajímal, kvůli komentářům vypnout facebookové stránky dané restaurace, cca 2-3 měsíce poté restaurace zkrachovala. Zároveň, protože se ohledně toho stále řešily problémy s policií, měl žalobce hádky s tehdejší přítelkyní, se kterou chtěli klid v , Anonymizováno, , proto se po 10 letech rozešli. Nyní je svobodný , Anonymizováno, . Do jeho zdraví to nemělo dopady.

12. Z výpovědi žalobce c) soud zjistil, že největší zásah do jeho osobního života měla samotná razie, kdy zásahovka/20 policistů vykopla dveře, prohnali se kuchyní, vytáhli je z postele, udělali prohlídku. Žalobce přitom bydlí ve velkém domě, s obrovským SVJ, v následujících týdnech proto pociťoval zvláštní pohledy a na několik dotazů musel vysvětlovat, že není drogový dealer, nemučí děti ve sklepě, ale že je jen , Anonymizováno, ; konkrétní jména sousedů si nevybavil, některé ani nezná, ale vídají se denně. V dané době měl rovněž závažně nemocného psa, který následně zemřel, na čemž se razie mohla podílet. U rodičů žalobce to vyvolalo stres, co s ním bude. Rovněž to vyvolalo hádky a vícekrát málem i rozchod s jeho přítelkyní, přestože chápala, že zásah byl neadekvátní; přítelkyně ho následně musela živit, protože zabavením finančních prostředků/majetku firmy přišel o zdroj příjmů. Zdravotní dopady na žalobce c) to nemělo; nepřišel o blízké přátele nebo spolupracovníky; nevybavil si žádné negativní reakce na sociálních sítích svých nebo firem. Ohledně dopadů na žalobce e) a f) jako jejich jednatel uvedl, že zásahem policie došlo k zabrání veškerého majetku firem, který má dosud policie, byla jim znemožněna ekonomická činnost, od té doby tedy nemohou podnikat a nevyvíjí žádnou činnost; ohledně obratu, tržeb žalobců e) a f) před zahájením daného trestního stíhání si žádné konkrétní skutečnosti nevybavil.

13. Z výpovědi žalobce d) soud pouze zjistil, že za svoji osobu i jako jednatel žalobce f) odkázal na žalobu a výpovědi žalobců a) – c) s tím, že jeho důvody podání žaloby jsou totožné. Ohledně žalobce f) doplnil, že to byla firma zabývající se , Anonymizováno, , nevzpomněl si na její tržby, obraty atp.

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když jiné důkazy ani nebyly navrhovány (žalobci k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. nespecifikovali konkrétní skutková tvrzení ani neučinili návrhy konkrétních dalších důkazů, kterými by se soud mohl vůbec zabývat). Provedené důkazy považoval soud za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Právně soud věc posoudil dle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „Zákon“), dle něhož stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Dle § 5 Zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Dle § 8 Zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2).

18. Dle § 14 Zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3)

19. Dle § 15 Zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

20. Dle § 31a Zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

21. Dle § 32 Zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odst. 1). Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen (odst. 3 věta první).

22. Dle § 35 odst. 1 Zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

23. V daném případě se každý z žalobců domáhá náhrady nemajetkové újmy (v peněžní formě ve výši po 90 000 Kč) z titulu odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání žalobců dle § 31a Zákona zahájené Usneseními o zahájení trestního stíhání, které neskončilo jejich pravomocným odsouzením.

24. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom a Usneseními o zahájení trestního stíhání ve spojení s Usneseními bylo prokázáno, že ohledně žalobců bylo dne 25.6.2021 zahájeno trestní stíhání (pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia), které bylo skončeno dne 15.9.2021 zrušením Usnesení o zahájení trestního stíhání a vrácením věcí policejnímu orgánu, tedy dané trestní stíhání žalobců nebylo skončeno jejich pravomocným odsouzením za trestné činy. Dle v tomto směru konstantní judikatury tak vůči žalobcům došlo k vydání nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 1 Zákona (Usnesení o zahájení trestního stíhání), pročež žalobcům svědčí mimo jiné v obecné rovině i nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 Zákona způsobené daným trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím.

25. Soud předně dospěl k závěru, že uplatněné nároky žalobců nejsou promlčeny, neboť žalobci se o nezákonnosti Usnesení o zahájení trestního stíhání dozvěděli až doručením Usnesení do datové schránky jejich právního zástupce, k němuž došlo dle potvrzení o dodání do datové schránky dne 20.9.2021., Anonymizováno, Promlčecí doba tak započala 21.9.2021 a uplynula by 21.3.2022. Žalobci však svůj nárok u žalovaného uplatnili v souladu s ust. § 14 Zákona a § 32 Zákona, jak plyne z Výzvy k náhradě nemajetkové újmy a nesporných tvrzení účastníků dne 16.3.2022, tj. 5 dní před marným uplynutím promlčecí doby. Projednání nároku u žalovaného bylo skončeno dne 8.9.2022 Stanoviskem. Promlčecí doba tak dle § 35 odst. 1 Zákona pokračovala od 9.9.2022 a uplynula by 13.9.2022. Žaloba byla zdejšímu soudu podána 12.9.2022, tedy včas.

26. Soud se proto nárokem žalobců zabýval věcně. Soud i dále veden v tomto směru již ustálenou judikaturou zejména Ústavního soudu podotýká, že každé již zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, přičemž tyto dopady do osobního, rodinného, pracovního života, cti a dobré pověsti stíhané osoby jsou zjevnější v případech mediálně sledovaných, kdy je stíhaný vystaven reakcím nejen bezprostředního okolí, ale i hodnocení široké veřejnosti, takové zásahy jsou o to intenzivnější, jestliže se následně prokáže, že se skutek nestal, nebo nebyl trestným činem. Ve smyslu ust. § 31a Zákona však nelze odhlížet od toho, že nárok na zadostiučinění v penězích není nárokem automatickým, ale je dán pouze v těch případech, kdy nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva se nejeví dostačujícím.

27. Z výše uvedeného je zřejmé, že byť obvykle již samotné zahájení trestního stíhání bude bez dalšího způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy, je nutné zejména při posouzení závažnosti této újmy a tedy i při určení formy nemajetkového zadostiučinění za tuto újmu zkoumat konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu, které je dle zákonných zásad civilního procesu též nutno řádně tvrdit a prokazovat.

28. V daném případě tak soud přihlédl k povaze a závažnosti trestní věci, tedy k tomu, že žalobcům hrozilo odnětí svobody až na tři roky, a to za trestný čin proti lidskosti, tj. za jednání bez dalšího většinou veřejnosti vnímané velmi negativně s ohledem na hodnoty chráněné danými ustanoveními zvláštní části trestního zákoníku. Soud však zároveň nemohl odhlížet od toho, že předmětné trestní stíhání trvalo pouze od 25.6.2021 do15.9.2021, přičemž veškeré účinky dalších úkonů/opatření orgánů činných v trestním řízení učiněných v rámci např. prověřování a vyšetřování dané tvrzené trestné činnosti žalobců (domovních prohlídky, zajištění věcí důležitých pro trestní řízení) nadále trvají a jsou použitelné v rámci dosud trvajícího nového trestního stíhání žalobců zahájeného Usnesením Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, Odboru politického terorismu a extremismu z 29.5.2023 č.j. TEKK-467-45/TČ-2023-420020-T; v tomto rozsahu tak z důvodu nepravomocného skončení nového trestního řízení nelze učinit závěr o tom, že by žalobcům vznikla újma na jejich osobnosti a v jakém rozsahu v příčinné souvislosti pouze s např. prováděními domovními prohlídkami, zajištění věcí náležejících žalobcům, které dosud nebyly vydány, atp.

29. Ohledně následků daného trestního stíhání v osobní sféře žalobců pak soud musel vycházet ze zcela kusých skutkových tvrzení a jejich prokazování pouze výpověďmi účastníků. Žalobci zejména přes výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. nedoplnili jakákoli konkrétní skutková tvrzení o tom, že a jak konkrétně bylo zasaženo do jejich psychické sféry nadměrnou medializací daného trestního stíhání vysíláním , Anonymizováno, , ani ohledně toho, že by právě z důvodu trestního stíhání žalobce b) zkrachovalo jeho podnikání, žalobce d) se pak ve své výpovědi k zásahům do svého rodinného, pracovního, osobního života fakticky nevyjádřil vůbec, tyto veškeré skutečnosti tak dle soudu zůstaly pouze v rovině tvrzení, žalobci tak v řízení neunesli břemeno důkazní ohledně toho, že by nadměrnou medializací jejich trestní věci prostřednictvím , Anonymizováno, přičitatelnou orgánům činným v trestním řízení došlo na jejich straně vůbec k nemajetkové újmě, žalobce b) neunesl břemeno důkazní ohledně toho, že by jeho podnikání zkrachovalo v příčinné souvislosti výhradně se zahájením daného trestního stíhání (když dle soudu v tomto rozsahu nelze bez dalšího vycházet pouze a jedině z jeho kusé výpovědi, když se jedná o objektivní skutečnosti, které jsou zjevně prokazatelné řadou objektivních např. listinných důkazů) a že v tomto rozsahu kvůli tomu utrpěl nemajetkovou újmu, žalobce d) pak neunesl břemeno důkazní ohledně toho, jakým konkrétním způsobem došlo vůbec ke způsobení nemajetkového újmy jeho trestním stíháním; to vše nad rámec výše uvedeného, že každé trestní řízení sebou nese jisté zásahy do života stíhaných osob.

30. Při posouzení dopadů daného trestního stíhání do osobní sféry každého z žalobců pak soud vyšel z obsahu výpovědi žalobců b) a e), resp. z výpovědí žalobce c) též jako jednatele žalobců e) a f) a žalobce d) též jako jednatele žalobce f). Dle soudu těmito výpověď bylo pouze prokázáno, že žalobci na svém obvyklém osobním, rodinném, partnerském životě utrpěli zejména provedenými domovními prohlídkami („razií, jak uváděli“), zároveň však uvedli, že se v zásadě nesetkali (vyjma žalobce b) s jakýmikoli konkrétními např. zvýšenými negativními reakcemi rodiny, přátel, sousedů (konkrétně určených), nepřišli o zaměstnání atp., když pouze žalobce c) uváděl, že přišel zabavením věcí žalobce e) a f) o zdroj příjmů, když si však dále k výslovnému dotazu soudu ani nevybavil, jaké tržby, obraty atp. tyto firmy měly. Žalobce b) pak ohledně krachu svého podnikání neunesl břemeno tvrzení a důkazu, jak uvedeno již výš. Kromě toho se žalobci touto žalobou nedomáhají náhrady škody majetkové, ušlého zisku atp. Soud proto uzavřel, že výpověďmi žalobců a) – d) nebyly prokázány žádné konkrétní, neočekávatelné zásahy do osobního, rodinného, pracovního života žalobců, než jaké jsou zjevně a nutně spojeny se zahájením jakéhokoli trestního stíhání v obdobných věcech, tedy žalobci byly zjevně v souvislosti s daným trestním stíháním vystaveni (spolu se svými rodinami) stresu z provedených domovních prohlídek a jejich případného následného zadržení (jak uvedl žalobce a), museli příp. svým rodinným příslušníkům, sousedům, přátelům vysvětlovat danou situaci, byli vystaveni nejistotě ohledně toho, co jim nadále hrozí (pouze však po dobu 3 měsíců od zahájení trestního stíhání do vydání Usnesení). Naopak z těchto výpovědí nevyplynulo, že by s trestní stíhání podepsalo devastujícím způsobem na např. pracovním, rodinném životě žalobců (vyjma výše uvedené ohledně žalobce b), že by se setkali s konkrétními určitými negativními reakcemi, že by přišli o přátele, že by se zhoršil jejich zdravotní stav atp.

31. Dále soud nemůže odhlížet od toho, že v řízení nebyla prokázána jakákoli nadměrná medializace daného trestního stíhání, která by byla způsobena např. excesem orgánů činných v trestním řízení v rozsahu informování o probíhajícím trestním řízení a domnělé trestné činnosti žalobců (k tomu srovnej např. rozsudek NS ČR z 3.7.2012, sp.zn. 30 Cdo 4280/2011). Žalobci předloženými webovými články (z , datum, – , internetová stránka, , , internetová stránka, , z , datum, , internetová stránka, – , právnická osoba, , , právnická osoba, , z , datum, , internetová stránka, , z , datum, , internetová stránka, , , internetová stránka, ) bylo pouze prokázáno, že široké veřejnosti přístupná online média opakovaně informovala o zahájení trestního stíhání žalobců a) – d), které však označovala pouze křestními jmény a iniciálou příjmení, celým jménem a příjmením byl ztotožněn žalobce b) jako jednatel žalobce e), a to v tom rozsahu informování o jejich vydavatelské činnosti prováděné prostřednictvím žalobců e) a f), o obsahu jimi vydávaných děl a zejména rovněž o tom, že v minulosti již byli zproštěni obžaloby za obdobné trestné činy v souvislosti s , Anonymizováno, . Webovými články vycházejícími již v době , období, (články z , datum, – , internetová stránka, , z , datum, – , internetová stránka, , z , datum, – , internetová stránka, , z , datum, – , internetová stránka, , z , datum, – , internetová stránka, , z , datum, , internetová stránka, ) pak bylo naopak prokázáno, že žalobci b)-d) byli již před zahájením daného trestního stíhání osoby veřejnosti známé/medializované v souvislosti se svými činnostmi, kdy prostřednictvím jimi ovládaných právnických osob , Anonymizováno, , resp. např. účastí na činnosti , právnická osoba, (u žalobce d), vydávali pro velkou část veřejnosti knihy minimálně kontroverzního či negativně přijímaného obsahu neslučitelného s lidskoprávními hodnotami demokratické společnosti (, Anonymizováno, ) či články s antisemitskou tematikou; v těchto webových článcích pak byla v souvislosti s touto dlouhodobou a konzistentní činností žalobců též zveřejněna celá jména a příjmení, jakož i fotografie žalobců b)-d) a byli identifikovány i jimi ovládané obchodní společnosti.

32. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že v daném případě, trestní stíhání žalobců zahájené (jak plyne z Usnesení o zahájení trestního stíhání) na základě fyzickými osobami podaného trestního oznámení, nebylo excesivně medializováno v příčinné souvislosti s jednáni orgánů činných v trestním řízení (resp. ani toto nebylo tvrzeno), ale jeho případná medializace vycházela ze samotné předchozí činnosti zejména žalobců b)-e) dlouhodobě se (i podnikatelsky, tj. za účelem zisku) zabývajících zjevně kontroverzními činnostmi spojenými s popíráním holocaustu, antisemitismem, neonacismem, resp. vydáváním knih s touto tematikou; přičemž aktuálně pokračuje nové trestní stíhání, Anonymizováno, žalobců za obdobné trestné činy. Soud tak v tomto směru zcela odkazuje na např. nedávné rozhodnutí Krajského soudu v Brně z 29.3.2023, č.j. 44 Co 158/2022-468, jehož závěry jsou na tuto věc zcela aplikovatelné.

33. Soud tak uzavřel, že v řízení byly pouze výpověďmi žalobců a)-c) prokázány zásahy do rodinného, partnerského, osobního života žalobců a)-d), resp. zásahy do pověsti žalobců e) a f), kteří byli medializováni jako vydavatelství/nakladatelství spojená s danými činnostmi žalobců c) a d), avšak pouze zásahy dané v zásadě již implicitně samotným zahájením trestního řízení a následným tříměsíční trestním stíhání žalobců za dané trestné činy proti lidskosti, když žalobci a jejich rodiny byli zjevně vystaveni stresu a omezením vyplývajícím z daného probíhajícího trestního stíhání. Tyto zásahy však soud při vědomí toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, neposoudil jako natolik závažné a pro jednotlivé žalobce omezující či dokonce devastující, že by bylo namístě jako jedinou dostatečnou formu zadostiučinění přiznat formu peněžitou ve smyslu ust. § 31a Zákona (obdobně srovnej např. rozsudek NS ČR z 27.6.2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). V tomto případě s přihlédnutím ke všem výše uvedeným okolnostem zahájení (a dosud probíhajícího) trestního řízení a předmětného trestního stíhání žalobců, předchozí dlouhodobé vlastní činnosti žalobců b)-f), jakož i nedostatečným skutkovým tvrzením žalobců soud dle § 31a Zákona shledal jako dostatečné zadostiučinění samotné konstatování porušení práva žalobců a omluvu, přičemž toto zadostiučinění již bylo žalobcům zcela poskytnuto (viz Stanovisko).

34. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení spočívající v 8 úkonech nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle § 13 odst. 4 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. d), g), odst. 2 písm. c), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3xvyjádření ve věci samé, 2xpříprava na jednání soudu a 2xúčast na jednání soudu, 1xodvolání, tj. celkem 2 400 Kč, když soud vyšel z toho, že každý jednotlivý úkon žalovaného se vždy týkal souhrnně všech ve věci uplatněných nároků žalobců a žalovaný jinou náhradu nákladů řízení výslovně nepožadoval. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.