24 C 347/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalované zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o žalobě z rušené držby

I. Žalovaná je povinna zdržet se vnikání do bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] na pozemku č. parc. [číslo] a [číslo], k.ú. [část obce], [územní celek], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ů. [část obce], a dále na pozemek č. parc. [číslo] o výměře 252 m2 (předzahrádka k bytové jednotce) a pozemek č. parc. [číslo] o výměře 13 m2 (venkovní parkovací stání k bytové jednotce), vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], a veškerých dalších úkonů směřujících k rušení držby bytu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 6 356 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7.10.2021 se žalobce domáhá vůči žalované ochrany rušené držby s odůvodněním, že ve společném jmění manželů – účastníků (zaniklém rozvodem jejich manželství, ale dosud nevypořádaném) se nachází bytová jednotka [číslo] situovaná v bytovém domě [adresa] stojícím na pozemku č. parc. [číslo] a [číslo], k.ú. [část obce], [územní celek], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] (dále též jen„ Byt“) a dále pozemek č. parc. [číslo] o výměře 252 m2 (předzahrádka k bytové jednotce) a pozemek č. parc. [číslo] o výměře 13 m2 (venkovní parkovací stání k bytové jednotce), vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] (dále též souhrnně jen„ Nemovitosti“). Nemovitosti jsou předmětem sporu o vypořádání společného jmění manželů vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 C 8/2017. Žalobce bydlí v Bytě spolu s dvěma nezletilými syny účastníků, které má ve střídavé péči, a spolu s partnerkou a jejich nezletilým synem. Žalovaná Byt trvale opustila v roce 2014 (po rozpadu manželství účastníků, od té doby bydlí v pronajatém bytě na adrese uvedené v záhlaví a kromě toho vlastní dva byty mimo společné jmění manželů), když jej kompletně vystěhovala do stavu holobytu, od té doby se nepodílí na péči o Byt ani řádně nesplácela společnou hypotéku na pořízení Bytu. Žalovaná žalobce obvinila z domácího násilí, zdejší soud však rozsudkem sp.zn. 64 T 41/2016 shledal její výpověď za nevěrohodnou. Po seznámení a sestěhování žalobce s jeho současnou partnerkou žalovaná začala žalobci činit obtíže, jak verbálního charakteru, tak i podala u zdejšího soudu pod sp.zn. 4 C 157/2020 žalobu na zaplacení 585 000 Kč za hypotetický nájem Bytu, přičemž po poučení soudu uznala, že na danou kompenzaci nemá nárok a žalobu vzala zpět. Poté se zaměřila na vyvíjení psychického nátlaku, který vydává za starost o Byt, když žádá„ výpalné“ za užívání Bytu, kterého nedosáhla soudní cestou. Žalovaná se pak dne 4.10.2021 dopustila rušení dosavadní pokojné držby Nemovitostí, když za asistence zámečníka nechala odvrtat zámek od Bytu, a to v době, kdy byl žalobce v práci a jeho přítelkyně s miminkem na procházce. Po návratu k Bytu přítelkyně žalobce musela celou situaci řešit s policisty, žalovaná jí však i přes naléhání policistů odmítla do Bytu pustit (o čemž však policie odmítla vydat záznam). Až poté, co dorazil žalobce, zavolal s policisty asistenční službu a musel nechat zámek opět odvrtat. Ze SMS komunikace účastníků pak vyplynulo, že žalovaná celou věc provedla proto, aby přinutila žalobce hradit jí měsíční částku a vše rovněž podmínila vynucováním jiného režimu se společnými dětmi. Žalovaná je tedy sice stále spoluvlastníkem Bytu, avšak svým chováním narušuje klidnou domácnost žalobce, jeho přítelkyně a zejména nezletilých dětí, její jednání je čistě obstrukčního charakteru a není motivováno potřebou bydlení, žalovaná kromě toho prokázala úmysl v této své činnosti pokračovat. Žalobce proto nemůže vyčkávat na výsledek petitorní žaloby na vypořádání společného jmění manželů a domáhá se proto ochrany rušené držby Bytu, resp. Nemovitostí.

2. Soud s ohledem na běh krátké lhůty stanovené v ust. § 177 odst. 1 o.s.ř. ve věci nenařídil jednání, avšak vyšel z listinných důkazů přiložených k návrhu, jimiž byl prokázán ten skutkový stav, že účastníci jsou vlastníky (ve společném jmění manželů) Nemovitostí, včetně Bytu (viz Informace z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [list vlastnictví] k.ú. [část obce] z 5. a 6.10.2021). Žalovaná dne 7.5.2014 opustila Byt, z důvodu tvrzeného psychického týrání, když před tím Byt vyklidila, resp. zanechala téměř zcela prázdný (viz E-mail žalované žalobci z 7.5.2014, E-mailová komunikace účastníků z července 2014, Úřední záznam Policie ČR, [anonymizováno 5 slov] [část obce] č.j. KRPA-181560-3/ČJ-2014-001213 z 7.5.2014 včetně fotodokumentace). Žalovaný Nemovitosti včetně Bytu nadále užíval sám, resp. s nezletilými dětmi účastníků, hradil platby do fondu oprav, úhrady na služby spojené s užíváním Bytu, daň z nemovitosti nedoplatky na hypotečním úvěru na Byt (viz Vyúčtování služeb a ostatních nákladů za rok 2017, 2019 za Byt, Potvrzení odchozích tuzemských platbách z účtu žalobce, Potvrzení o převodu daně z nemovitostí, Potvrzení [peněžního ústavu] [anonymizováno] o provedené úhradě 16.12.2020, E-mailová komunikace účastníků z července 2014). Žalobce Nemovitosti včetně Bytu obývá společně se svojí družkou [jméno] [příjmení] a jejich synem r. 2020 (viz Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] z 5.10.2021). Žalovaná dne 4.10.221 v době, kdy byl Byt prázdný vyměnila zámky k Bytu a [jméno] [příjmení] se synem žalobce po návratu z procházky do Bytu odmítla vpustit s tím, že ji nezná, ačkoli věděla, že se jedná o osoby blízké žalobci, kteří s ním Byt užívají; žalobce s [jméno] [příjmení] a synem se do Bytu dostal až cca po dvou hodinách, kdy za asistence policie musel nechat odvrtat zámek (viz Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] z 5.10.2021, Účtenka Zámečnictví [anonymizováno] za odvrtání zámku z 4.10.2021). Žalovaná v SMS komunikaci s žalobcem z 4.10.2021 uvedla, že má plný nárok Byt využívat, že jí žalobce znemožňuje Byt užívat 8 let, někoho si tam nastěhoval, proto ona může udělat totéž, dotázala se, zda musí zase vyměnit zámek, žádala, aby jí žalobce platil nájemné 10 000 Kč měsíčně a pustil děti na všechny ledovce, žalovaná ho tam na oplátku nechá bydlet do rozdělení SJM, jinak že tam teď chce bydlet žalovaná, resp. s osobami jí blízkými, které se tam můžou nastěhovat vždy ob týden, když tam nebudou děti účastníků, jinak navrhovala rozdělení SJM – prodej Bytu a rozdělení peněz na půl (viz SMS komunikace účastníků z 4.10.2021).

3. Soud doplnil dokazování o žalobcem navržený podstatný obsah spisu zdejšího soudu sp.zn. 20 C 8/2017, z něhož zjistil, že návrhem žalobce podaným dne 24.4.2017 bylo zahájeno řízení o vypořádání společného jmění manželů účastníků (viz konkrétně Žaloba z 24.4.2017), žalovaná nesporovala, že Nemovitosti spadají do společného jmění účastníků a sama uvedla, že se z Bytu odstěhovala i se svými movitými věcmi (viz konkrétně Vyjádření žalované k žalobě z 1.11.2017), o žalobě dosud nebylo pravomocně rozhodnuto; a dále o žalobcem navržený rozsudek zdejšího soudu z 2.3.2016, sp.zn. 64T 41/2016, pravomocný dne 4.5.2017, z něhož vzal soud zejména za prokázané, že žalobce byl zproštěn obžaloby jak pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a přečin porušení tajemství dopravovaných zpráv (kterého se měl dopustit tam popsaným skutkem vůči žalované) s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by daný skutek byl trestným činem, tak byl zproštěn obžaloby i pro přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí (žalované) s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by se tento skutek popsaný v obžalobě stal s tím, že soud mimo jiné uvedl, že vztahy účastníků se vyostřily v okamžiku, kdy se žalovaná rozhodla získat společné děti do péče (návrh podala na podzim 2013), avšak ze společného Bytu se odstěhovala až v květnu 2014 (avšak následně se do Bytu, kde zůstal bydlet žalovaný, dobývala pod záminkou vyzvednutí svých věcí, ačkoli podle předložených fotografií lze pochybovat, že v Bytě ještě nějaké věci měla), soud uzavřel, že mezi účastníky nepochybně v dané době docházelo k mnoha nepříjemným výstupům a situacím, avšak v míře, jež zdaleka nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí.

4. Z dalších důkazů předložených žalobcem soud nezjistil žádné (výše nezjištěné) skutečnosti relevantní v dané věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když předložené důkazy považoval za věrohodné a dostatečné k řádnému rozhodnutí ve věci samé, když veškeré důkazy posuzoval jak jednotlivě, tak zejména v jejich souvislostech.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle udst. § 177 odst. 1 o.s.ř., dle něhož domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

6. Dle § 178 o.s.ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

7. Dle § 180 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci samé rozhoduje usnesením.

8. Dle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) není nikdo oprávněn rušit držbu. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

9. Dle § 1009 odst. 1 o.z. držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou.

10. Dle § 1008 odst. 1 o.z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Dle odst. 2 citovaného ustanovení k námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.

11. Z výše popsaného provedeného dokazování zcela jasně plyne, že účastníci (bývalí manželé) jsou vlastníky Nemovitostí (mají je v zaniklém ale dosud nevypořádaném společném jmění manželů), jak bylo prokázáno Informacemi z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [list vlastnictví] k.ú. [část obce] z 5. a 6.10.2021 ve spojení s Žalobou žalobce na vypořádání společného jmění manželů z 24.4.2017 a z vyjádření žalované k této žalobě z 1.11.2017. Dne 7.5.2014 došlo k ukončení dosavadního společného soužití účastníků (tehdy) manželů v Bytě tím, že se žalovaná z Bytu odstěhovala a tento zcela vyklidila (jak bylo prokázáno E-mail žalované žalobci z 7.5.2014, E-mailová komunikace účastníků z července 2014, Úřední záznam Policie ČR, [anonymizováno 6 slov] č.j. KRPA-181560-3/ČJ-2014-001213 z 7.5.2014 včetně fotodokumentace), když v dále probíhajícím trestním řízení byl žalobce zproštěn obžaloby pro přečin týrání osoby (žalované) žijící ve společném obydlí s tím, že jak plyne z rozsudku zdejšího soudu z 2.3.2016, sp.zn. 64T 41/2016, pravomocného dne 4.5.2017 nebylo prokázáno, že by se daný skutek stal. Ze všech výše uvedených důkazů lze rovněž dovodit, že Byt, resp. Nemovitosti nadále užíval pouze žalobce (a dle předložených vyúčtování a dokladů o platbách hradil náklady spojené s užíváním Bytu) a dosud zde bydlí se svou přítelkyní a jejich nezletilým synem, jak potvrzuje Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] z 5.10.2021.

12. Soud tak uzavřel, že v řízení byla zcela prokázána poslední pokojná držba žalobce k Bytu, resp. Nemovitostem, a to od 7.5.2014, kdy žalovaná Byt o své vůli opustila a v Bytě od dané doby nebydlela (přičemž z jejího e-mailu z 7.5.2014 jakož i z průběhu dalšího řízení ve věci vypořádání společného jmění manželů je zjevné, že toto opuštění bylo míněno jako trvalé, když žalovaná dále navrhovala a navrhuje prodání Bytu a rozdělení získaných prostředků). Skutečnost, že by žalovaná Byt musela opustit z důvodu na ní páchaného domácího násilí pak byla vyvrácena v řízení vedenému zdejšího soudu pod sp.zn. 64 T 41/2016. I pokud by žalovaná tvrdila, že byla žalobcem z Nemovitostí vypuzena (jak by odpovídalo jejím vyjádřením ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 20 C 8/2017), soud odkazuje na ust. § 1008 o.z., dle které soud k námitce vypuzení z držby nepřihlédne, pokud byla uplatněna po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1, soud přitom z žádného z mezi účastníky probíhajících řízení (sp.zn. 20 C 8/2017, 64 T 41/2016) nezjistil, že by žalovaná kdykoli od roku 2014 tvrdila podání žaloby na ochranu nebo na uchování držby. Žalované tak držba Bytu zanikla k 7.5.2014 ve smyslu ust. § 1009 odst. 1 o.z. Žalobce, který naopak v držbě Bytu nadále pokračoval (následně i se svojí přítelkyní), tak má právo na ochranu poslední pokojné držby Bytu, resp. Nemovitostí dle ust. § 1003 o.z.

13. V řízení však bylo dále zcela prokázáno (a to jak Čestným prohlášením [jméno] [příjmení] z 5.10.2021 tak zejména SMS komunikací účastníků z 4.10.2021) že žalovaná dne 4.10.2021 vnikla do Nemovitostí, resp. do Bytu tak, že odvrtala vstupní zámky a žalobci a jeho přítelkyni s nezletilým synem znemožnila vstup do Bytu, přičemž v reakci na to, že byla žalobcem požádána, aby daná jednání neopakovala výslovně sdělila, že nyní chce Byt rovněž užívat, resp. má právo Byt zpřístupnit k užívání svým osobám blízkým, které se tam mohou nastěhovat (vždy na týden, kdy tam nebudou děti účastníků). Z SMS komunikace účastníků z 4.10.2021 je přitom dále patrné, že žalovaná dané jednání učinila proto, aby donutila žalobce hradit jí z Bytu„ nájemné“ ve výši 10 000 Kč měsíčně a souhlasit s pobyty dětí účastníků„ na ledovcích“.

14. Jestliže se shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že se žalovaná dne 7.5.2014 trvale odstěhovala z Nemovitostí s úmyslem žít odděleně od žalobce, pozbyla tím držbu Nemovití a lze uzavřít, že držbu od té doby vykonával výlučně žalobce. Žalovaná vstupem do Bytu dne 4.10.2021 (bez vědomí a souhlasu žalobce), násilným otevřením dveří (odvrtáním zámků) zasáhla do pokojné držby žalobce. Žalovaná nadto v následné SMS komunikaci žalobce potvrdila, že v rušení držby žalobce má v úmyslu v budoucnu pokračovat, pokud nebude vyhověno jejím požadavkům, které s držbou Nemovitostí nijak nesouvisí.

15. Soud proto uzavřel, že žaloba (podaná včas dle § 1008 odst. 1 o.s.ř.) je důvodná, a proto jí vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, když uvedeného rozhodnutí je třeba k ochraně pokojné držby Nemovitostí, v nichž má žalobce svou rodinnou domácnost (přičemž žalovaná má tuto svou domácnost již 8 let jinde). Tímto rozhodnutím přitom nejsou nijak dotčena práva účastníků na vypořádání Nemovitostí v rámci probíhajícího soudního sporu o vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku veš výši 2 000 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z odměny za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání žaloby) ve výši po 1 500 Kč, z 2x paušální náhrady výdajů za dané úkony ve výši po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a z 21% náhrady za DPH z odměn a náhrad ve výši 756 Kč. Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 a ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.