24 C 349/2011

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 620 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 620 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 620 100 Kč od 21. 5. 2011 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 451 763 Kč k rukám právního zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 30. 11. 2011 se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky 620 100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout platným odstoupením žalobců od smlouvy o dílo uzavřené dne 19. 10. 2007 mezi žalobci jako objednateli a žalovaným jako zhotovitelem, ve znění dodatků č. , hodnota, ze dne 12. 5. 2008 a č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2008. Účastníci si sjednali, že smlouva se řídí obchodním zákoníkem. Předmětem smlouvy bylo zpracování kompletní projektové dokumentace pro provedení stavby domu v , adresa, , rozdělené do dvou samostatně kolaudovatelných etap, včetně souvisejících výkazů výměr, rozpočtů, technických zpráv, výpočtů, autorského dozoru projektanta a spolupráce při realizaci a kolaudaci stavby. Projektová dokumentace měla být zhotovena odděleně pro každou etapu. Cena za projektovou dokumentaci pro 1. etapu stavby byla sjednána ve výši 819 910 Kč, přičemž žalobci uhradili žalovanému tři zálohové platby v celkové výši 620 100 Kč, a to částky 206 700 Kč, 137 800 Kč a mimořádnou zálohu 275 600 Kč. Termín zhotovení a předání projektové dokumentace pro 1. etapu byl sjednán do 30. 8. 2008 a pro 2. etapu do 28. 1. 2009. Žalovaný však závazek řádně a včas nesplnil ani po uplynutí těchto lhůt, zejména nedodal projektovou dokumentaci v sjednané digitální podobě a dílo vykazovalo vady a nedodělky. Vzhledem k tomu žalobci od smlouvy o dílo odstoupili dopisem ze dne 15. 5. 2011, s účinky ke dni 19. 5. 2011, a zároveň vyzvali žalovaného k vrácení zaplacených záloh. Platnost odstoupení byla jako prejudiciální otázka pravomocně posouzena v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobci následně nedokončenou projektovou dokumentaci žalovanému vrátili, žalovaný však zaplacenou částku nevrátil. Žalobci projektovou dokumentaci nevyužili a ani využít nemohli, neboť ji po odstoupení od smlouvy neměli ve své dispozici. Pokud žalovaný v řízení uplatnil vzájemný návrh z titulu údajných autorských či licenčních nároků ve výši 715 000 Kč, žalobci tento nárok popřeli co do důvodu i výše a namítli rovněž nepříslušnost soudu k jeho projednání, neboť po zániku smlouvy a vrácení dokumentace žalovanému žádný další nárok vůči žalobcům vzniknout nemohl.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nezpochybnil, že mu žalobci uhradili částku 620 100 Kč, ani to, že žalobci platně odstoupili ke dni 19. 5. 2011 od smlouvy o dílo uzavřené dne 19. 10. 2007. Na svou obranu však žalovaný tvrdil, že je spolu s dalšími dvěma architekty spoluautorem projektové dokumentace tvořící předmět smlouvy, a jako takový je oprávněn dílo užít na základě licenční smlouvy uzavřené s ostatními spoluautory dne 12. 10. 2007 podle autorského zákona. Dále žalovaný uvedl, že pro obě etapy stavby bylo vydáno stavební povolení, z čehož dovozoval, že žalobci projektovou dokumentaci užili, případně ji užili v pozměněné podobě, a to bez souhlasu autorů. Tím mělo na straně žalobců vzniknout bezdůvodné obohacení ve výši obvyklé ceny projektové dokumentace ke stavebnímu povolení, vytvořené v roce 2006, kterou žalobci žalovanému neuhradili. Výši tohoto obohacení žalovaný stanovil jako obvyklou cenu autorského díla, určenou podle sazebníku České komory architektů a dále podle znaleckého posudku zpracovaného , právnická osoba, , přičemž ji vyčíslil nejméně na částku 1 335 600 Kč. Současně uvedl, že tuto částku započetl proti žalované pohledávce, neboť ke střetu pohledávek mělo dojít po účinném odstoupení žalobců od smlouvy o dílo. Po tomto započtení měl žalovaný za to, že mu vůči žalobcům nadále svědčí pohledávka ve výši 715 000 Kč. Žalovaný byl přesvědčen, že ke dni podání žaloby ani ke dni rozhodnutí soudu žalobcům ničeho nedlužil, a proto navrhl, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Obvodní soud pro , adresa, rozsudkem ze dne 20. 11. 2014, č.j. , spisová značka, , již ve věci jednou rozhodoval, když uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 620 100 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. rozsudku pak soud vyloučil vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 715 000 Kč k samostatnému projednání. Uvedený návrh byl následně vedený u Městského soudu v Praze, jako soudu prvního stupně, pod sp. zn. , spisová značka, .

4. Citovaný rozsudek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, č. j. , spisová značka, , ve výrocích I. a II. zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně se procesní obraně žalovaného patřičně nevěnoval. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby s ohledem na nespornost skutkových žalobních tvrzení zaměřil svou pozornost především na obranu žalovaného, spočívající v zápočtu jím tvrzené pohledávky za žalobci ve výši 620 100 Kč. Na žalovaném bylo, aby předmět autorského díla řádně specifikoval a prokázal své (spolu)autorství, případně prokázal, že nároky plynoucí z autorského práva uplatňuje v souladu s licenční smlouvou, kterou uzavřel s dalšími spoluautory. Bude-li prokázáno, že dílo, jehož je žalovaný spoluautorem (projektová dokumentace ke stavebnímu povolení) žalobci užili, bude na žalobcích, aby tvrdili a prokázali, že tak učinili oprávněně (z relevantních zákonných ustanovení zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona srov. zejména § 8 odst. 4 třetí věta, § 12, § 40 odst. 4, § 41).

5. Žalovaný při ústním jednání dne 11. 9. 2025 uvedl, že v souvislosti s tvorbou projektové dokumentace byly vyhotoveny tzv. profesní projekty. Tedy žalovanému vznikly v souvislosti s přípravou projektové dokumentace další náklady na profesanty, přesahující částku 419 000 Kč bez DPH, jejichž náhradu po žalobcích požadoval v rámci své procesní obrany. Žalobci vznesli vůči procesní obraně žalovaného námitku promlčení.

6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: dne 19. 10. 2007 byla mezi žalobci jako objednateli a žalovaným jako zhotovitelem uzavřena smlouva o dílo, v níž se žalovaný zavázal zhotovit pro žalobce projektovou dokumentaci pro provedení stavby č. , právnická osoba, úpravy domu), která následovala až po udělení stavebního povolení a dále projektovou dokumentaci pro provedení stavby č. , hodnota, (dvorní přístavba podzemních garáží se vzduchotechnikou) v , adresa, . Cena za zhotovení projektové dokumentace pro provedení stavby č. , hodnota, byla sjednána ve výši 819 910 Kč, přičemž původní termín plnění dokumentace pro realizaci stavby byl do 16. 5. 2008. Následně termín zhotovení a předání projektové dokumentace pro provedení stavby byl v dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 5. 2008 ke smlouvě o dílo sjednán do 30. 8. 2008. Podle dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 12. 5. 2008 se předmětem díla stalo rovněž vypracování upravené projektové dokumentace pro stavební povolení na dvorní přístavbu podzemních garáží se vzduchotechnikou pro 64 aut a šaten k domu - etapa č. , hodnota, . Dle bodu IV. tohoto dodatku byla sjednává cena za vypracování upravené projektové dokumentace k etapě č. , hodnota, v hodinové sazbě ve výši 450 Kč + DPH (prokázáno smlouvou o dílo ze dne 19. 10. 2007, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 5. 2008).

7. Žalobci zaplatili žalovanému postupně ve třech platbách zálohy v celkové výši 620 100 Kč (prokázáno též z výpisů z účtu na č.l. 19-21).

8. Žalovaný dílo ve sjednané lhůtě nedokončil a žalobcům nepředal, žalobci proto dopisem ze dne 15. 5. 2011, žalovanému doručeným dne 19. 5. 2011, od smlouvy o dílo odstoupili a vyzvali žalovaného k vrácení vyplacených záloh (prokázáno též z odstoupení od smlouvy z 15. 5. 2011 na č.l. 22).

9. Stavební povolení k etapě č. , hodnota, bylo vydáno dne 12. 12. 2008 a nabylo právní moci dne 4. 1. 2009. V rozhodnutí bylo uvedeno, že projektovou dokumentaci stavby zpracoval , tituly před jménem, , jméno FO, , autorizovaný architekt, dodatky zpracoval žalovaný (prokázáno rozhodnutím Městské části , adresa, , Úřad městské části, odbor výstavby ze dne 12. prosince 2008 č. j. , Anonymizováno, ). V průvodní zprávě k předmětnému projektu byli jako autoři etapy č. , hodnota, uvedeni , tituly před jménem, , jméno FO, , , právnická osoba, a žalovaný (prokázáno průvodní zprávou k předmětnému projektu).

10. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4. 11. 2011, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2012, č. j. , spisová značka, , na č.l. 35- 41, soud zjistil, že dílo nebylo žalovaným řádně předáno žalobcům. Žalobci proto od uvedené smlouvy o dílo odstoupili oprávněně s účinky ke dni 19. 5. 2011 s tím, že žalovaného vyzvali k vyplacení částky 620 100 Kč.

11. Z rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. , spisová značka, ze dne 9. 10. 2023 na č. l. 446–454 spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že žalovaný se v tamním řízení (jako žalobce) domáhal po žalobcích (jako žalovaných) zaplacení částky 715 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění Městský soud v Praze uvedl, že stavební povolení k etapě č. , hodnota, bylo vydáno dne 16. 5. 2007 a nabylo právní moci 26. 6. 2007. Žalovaný se na zpracování projektové dokumentace etapy 1. nikdy nepodílel. Upravená dokumentace k etapě 2. předmětného projektu byla žalobcům předána žalovaným v elektronické podobě dne 24. 6. 2008. V rámci vypracování upravené dokumentace k etapě 2. vycházel žalovaný z dokumentace pro realizaci stavby, na níž tou dobou již pracoval. Žalovaný své práce na dodatku nikdy nevyúčtoval a nebylo mu nic placeno. K žádosti o vydání stavebního povolení k etapě 2. byla následně dne 24. 6. 2008 předložena projektovou dokumentace, kterou vypracoval žalovaný, která vycházela z původní projektové dokumentace zhotovitelů projektové dokumentace , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba, , a u které žalovaný provedl úpravy spočívající v podrobnostech v podstatě jen technického rázu. Stavební povolení k etapě II (v pořadí již druhé) pak bylo vydáno dne 12. 12. 2008 a nabylo právní moci dne 4. 1. 2009. Část díla (projektová dokumentace pro realizaci stavby etapy č. , hodnota, a č. , hodnota, - tedy fázi po udělení stavebního povolení) měla být žalovaným předána dne 30. 8. 2008 — etapa č. , hodnota, a 28. 1. 2009 - etapa č. , hodnota, , a to osobním předáním v digitalizované podobě na CD. Tato část díla však řádně předána nebyla, čímž došlo k nesplnění předmětu smlouvy žalovaným a z tohoto důvodu dne 15. 5. 2011 žalobci odstoupili od smlouvy o dílo. Městský soud v Praze uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný je autorem pouze doplněné projektové dokumentace pro stavební povolení etapy č. , hodnota, projektu v podobě, v jaké ji předal žalobcům dne 24. 6. 2008. Ve zbytku nároku na vydání bezdůvodného obohacení za neoprávnění užití projektové dokumentace pro stavební povolení k etapě č. , hodnota, a č. , hodnota, nebyl žalovaný ve věci aktivně legitimován, neboť nebyl autorem a ani s ohledem na marginální změny spoluautorem této projektové dokumentace, ani na něj nebyla převedena majetková práva s touto dokumentací související. Dále bylo uvedeno, že autory této projektové dokumentace byli , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba, . Dále bylo uvedeno, že v případě projektové dokumentace pro stavební povolení etapy jedna a dvě vytvořené architekty , jméno FO, a architektem , jméno FO, , které bylo vytvořeno jako dílo na objednávku v souladu s § 61 autorského zákona, není objednatel povinen žádat si od autora jako zhotovitele díla další svolení licenci ani k pořízení rozmnožením tohoto díla v podobě a rozsahu obvyklém před zahájením realizace stavby. Pokud žalobci užili původní dílo architekta , jméno FO, a architekta , jméno FO, při zpracování dalších fází projektové dokumentace, pak učinili nikoliv neoprávněně. Dále Městský soud v Praze dospěl na základě zpracovaného znaleckého posudku k jednoznačnému závěru, že práce provedená žalovaným pro žalobce při upravování projektové dokumentace projektu pro stavební povolení v etapě dvě nevykazovala znaky originality, a proto se nejedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, jak má na mysli § 2 odst. 1 autorského zákona. Díky tomuto charakteru prací poskytnutých žalovaným nebyly splněny podmínky uvedené v § 2 odst. 1 autorského zákona a žalobcův přínos při vypracování změny projektové dokumentace nepředstavuje dílo ve smyslu autorskoprávním, když není výsledkem tvůrčí činnosti autora. Žalovanému tak nesvědčí aktivní legitimace ani ve zbývající části nároku bezdůvodného obohacení za užití jím vypracované změny projektové dokumentace pro stavební povolení k etapě dvě, která byla oprávněně užita žalobci, jak v souvislosti se zpracováním prováděcí projektové dokumentace, výstavbou, tak i v souvislosti se zhotovením projektové dokumentace pro změnu stavby před dokončením architektkou Stibůrkovou. V řízení tedy bylo prokázáno, že dílo vyhotovené přímo žalovaným není autorským dílem dle § 2 odst. 1 autorského zákona a žalovaného tak nelze považovat za autora. Žalovaný ve vztahu k plnění, které jím bylo realizováno neuplatnil vůči žalobcům v souvislosti s odstoupením od smlouvy žádné nároky. Žalovaný tak není aktivně věcně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení.

12. Ze znaleckého posudku z 29. prosince 2022 na čl. 410 a násl. spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že dokumentace pro stavební povolení č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2017 se od doplnění projektové dokumentace z 26. 6. 2008 liší jen v malé míře a v podstatě jen v podrobnostech technického rázu. Změny nedemonstrují žádné charakterové vlastnosti, jež by promlouvaly k charakteru prací tak závažně, že by měnily jeho charakter. Návrhy obnovy a adaptace po roce 2007 zhotovené původními projektanty , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , v některých částech nese bazální znaky tvůrčího procesu, jako rozvržení dvorní podzemní garáže, půdní vestavba, obchodní a hostinská zařízení a patrně i adaptace bytů. Následné změny dokumentace, zpracované žalovaným, jsou však již podružné a jsou znaků tvůrčího procesu prosty. Stavební dokumentace pro stavební povolení v etapě 2., která byla podána na stavební úřad dne 13. května 2007, a doplněná projektové dokumentace podané na stavební úřad dne 24 června 2008, se liší jen v malé míře a v podstatě jen v podrobnostech v podstatě jen technického rázu. Doplněná projektová dokumentace nemění původní dokumentaci, neboť odlišnosti mezi oběma dokumentacemi jsou jen dílčího a detailního charakteru, ani nemění celkové ustrojení. Znalec nedospěl k závěru, že by změny bylo možné označit za stopy po tvůrčím procesu.

13. Z tabulek na č.l. 232-233 soud zjistil, že obsahují údaje o spolupracujících profesích , adresa, , , adresa, . Tabulky uvádí částky odsouhlasených kalkulací v celkové hodnotě 480 000 Kč bez DPH. Kalkulace jsou z let 2008-2010.

14. Z faktury na č.l. 300 soud zjistil, že ji vystavil žalovaný žalobcům dne 8. 6. 2009. Jde o fakturace na základě SOD ze dne 19. 10. 2007, za projekt pro provedení stavby 1. etapy na akci: stavební úpravy domu v , adresa, . Zní na částku 199 810 Kč, a to při zohlednění záloh v zaplacené výši 620 100 Kč.

15. Z výslechu svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že zakázka žalobců byla v průběhu plnění smlouvy rozšířena o projektovou dokumentaci ke stavebnímu povolení, a to na základě dodatku ke smlouvě, neboť k původní dokumentaci nebylo vydáno stavební povolení. V této souvislosti žalovaný zapojil jednotlivé odborné profese (profesanty), jejichž práce byly nutnou součástí projektu ke stavebnímu povolení. Svědkyně potvrdila, že po odevzdání projektu ke stavebnímu povolení byla vystavena faktura č. 18/2009, která obsahovala jednak dříve přijaté zálohy žalobců a jednak částku odpovídající nákladům na práce profesantů. Odměna za vlastní projektovou činnost žalovaného a jeho ateliéru na tomto projektu však do faktury zahrnuta nebyla a žalobcům nikdy samostatně vyúčtována nebyla. Další práce žalovaného na projektu ke stavebnímu povolení nebyly žalobcům fakturovány ani jim nebyla stanovena jejich splatnost. Svědkyně rovněž uvedla, že tabulky předložené žalovaným v průběhu tohoto řízení byly vyhotoveny až s výrazným časovým odstupem jako zpětný přehled vynaložených nákladů, nikoli jako řádné účetní doklady uplatněné vůči žalobcům v době plnění smlouvy. Tyto náklady nebyly žalobcům nikdy řádně uplatněny ani vyúčtovány.

16. Soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Ve světle zásady volného hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů vyzdvihl zejména skutková zjištění plynoucí z konečného rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. , spisová značka, ze dne 9. 10. 2023 a rovněž ze samotného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , a to především ze znaleckého posudku soudního znalce , jméno FO, , znalce v oboru stavebnictví a oboru projektování PS. Návrhy žalovaného na doplnění dokazování, především výslechy svědků, svědka , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a účastnickým výslechem žalovaného, soud zamítl. Rovněž soud zamítl návrh žalovaného na ustanovení znalce, který by ohodnotil hodnotu, cenu obvyklou za vytvoření stavební dokumentace pro stavební povolení, a zda ty náklady vůči profesantům byly úspěšně vynaloženy a můžou být považovány za součást ceny obvyklé dokumentace pro vydání stavebního povolení. Tyto návrhy na provedení dalších důkazů s ohledem na níže uvedené právní závěry stran (ne)důvodnosti obrany žalovaného, a to pro nadbytečnost soud zamítl. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ustanovení § 119a o. s. ř. již žádné další důkazní návrhy neměla, soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ustanovení § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

17. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

18. Žalobci s žalovaným uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které žalovanému zaplatili zálohu ve výši 620 100 Kč. Žalovaný dílo nedokončil, proto žalobci od smlouvy platně odstoupili s účinky ke dni 19. 5. 2011, a požadovali vrácení zaplacené zálohy. Žalovaný se vrácení zálohy bránil tím, že žalobci užili projektovou dokumentaci, představující jeho autorské dílo, za což požadoval zaplacení částky 1 335 600 Kč. V rozsahu 715 000 Kč byla námitka žalovaného vyhodnocena jako vzájemný návrh, který byl pravomocně zamítnut Městským soudem v Praze. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že žalovaný nikdy ničeho neplnil ohledně etapy č. , hodnota, předmětného projektu. Žalovaný tak nemohl být autorem, této projektové dokumentace. Ohledně autorství k projektové dokumentaci k etapě č. , hodnota, byl žalovaný zhotovitelem pouze úpravy původní projektové dokumentace, která byla vypracována autory , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba, a užita formou zaslání žádosti pro vydání stavebního povolení na úřad dne 13. 5. 2007. Doplněná projektová dokumentace neměnila původní dokumentaci, neboť odlišnosti mezi oběma dokumentacemi byly jen dílčího a detailního charakteru, ani neměnila celkové ustrojení architektonického díla. Žalovaný byl autorem pouze doplněné projektové dokumentace pro stavební povolení etapy č. , hodnota, projektu v podobě, v jaké ji předal žalobcům dne 24. 6. 2008. Ve zbytku nároku na vydání bezdůvodného obohacení za neoprávnění užití projektové dokumentace pro stavební povolení k etapě č. , hodnota, a 2 nebyl žalovaný ve věci aktivně legitimován, neboť nebyl autorem ani s ohledem na marginální změny spoluautorem této projektové dokumentace ani na něj nebyla převedena majetková práva s touto dokumentací související. Žaloba před Městským soudem v Praze ve věci sp. zn. , spisová značka, byla z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace zamítnuta, neboť žalovaný nebyl autorem ani s ohledem na marginální změny spoluautorem posuzované projektové dokumentace, ani na něj nebyla převedena majetková práva s touto dokumentací související. Žalovaný se dále dne 11. 9. 2025 bránil zaplacení žalované částky s odůvodněním, že v souvislosti s tvorbou projektové dokumentace byly vyhotoveny tzv. profesní projekty, čímž žalovanému vznikly další náklady na profesanty, přesahující částku 419 000 Kč bez DPH, jejichž náhradu po žalobcích požadoval.

19. Po právní stránce posoudil soud věc podle příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák“), neboť účastníci si jeho použití ve smlouvě výslovně sjednali (úvodní ustanovení smlouvy o dílo na č.l. 7), když platí, že podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

20. Podle § 351 odst. 1 obch. zák. odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, ani smluvních ustanovení týkajících se volby práva nebo volby tohoto zákona podle § 262, řešení sporů mezi smluvními stranami a jiných ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy.

21. Podle § 351 odst. 2 obch. zák. strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502. , adresa, -li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má nárok na úhradu nákladů s tím spojených.

22. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobci žalovanému zálohu ve výši 620 100 Kč zaplatili, ani o tom, že z jejich strany došlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo. Těžiště sporu, i ve smyslu závazného právního názoru odvolacího soudu, spočívalo na posouzení důvodnosti procesní obrany žalovaného – kompenzačních námitek ve smyslu § 98 o. s. ř.

23. Žalovaný se bránil jednak kompenzační námitkou, dle které proti pohledávce žalobců započetl svou tvrzenou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení za tvrzené neoprávněné užití autorského díla, v částce nejméně 1 335 600 Kč, přičemž částka 620 100 Kč byla použita k započtení v tomto řízení. Soud konstatuje, že o zbývající části této pohledávky již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byla žaloba žalovaného pravomocně zamítnuta. Ze závěrů uvedeného rozsudku, z nichž soud v souladu s § 135 odst. 2 o. s. ř. vyšel i v tomto řízení a které zcela sdílí, jednoznačně vyplývá, že žalovaný nikdy ničeho neplnil ohledně etapy č. , hodnota, předmětného projektu. Žalovaný tudíž nemůže tak být autorem, této projektové dokumentace. Ohledně autorství k projektové dokumentaci k etapě č. , hodnota, byl žalovaný zhotovitelem pouze úpravy původní projektové dokumentace, která byla vypracována autory , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba, a užita formou zaslání žádosti pro vydání stavebního povolení na úřad dne 13. 5. 2007. S ohledem na následné zrušení vydaného stavebního povolení, vyhotovil žalovaný na základě dodatku smlouvy o dílo úpravu projektové dokumentace pro stavební povolení etapy 2, která byla předána žalovaným 24. 6. 2008. Znalec ve vypracovaném znaleckém posudku uvedl, že stavební dokumentace pro stavební povolení k etapě 2, která byla podána na stavební úřad dne 13. 5. 2007, a doplněná projektové dokumentace podané na stavební úřad dne 24. 6. 2008, se liší jen v malé míře a v podstatě jen v podrobnostech v podstatě jen technického rázu. Doplněná projektová dokumentace nemění původní dokumentaci, neboť odlišnosti mezi oběma dokumentacemi jsou jen dílčího a detailního charakteru, ani nemění celkové ustrojení architektonického díla. Žalovaný byl autorem pouze doplněné projektové dokumentace pro stavební povolení etapy č. , hodnota, projektu v podobě, v jaké ji předal žalovaným dne 24. 6. 2008. Ve zbytku nároku na vydání bezdůvodného obohacení za neoprávnění užití projektové dokumentace pro stavební povolení k etapě č. , hodnota, a 2 nebyl žalovaný ve věci aktivně legitimován, neboť není autorem ani s ohledem na marginální změny spoluautorem této projektové dokumentace ani na něj nebyla převedena majetková práva s touto dokumentací související. Autory této projektové dokumentace byli , tituly před jménem, , jméno FO, a , právnická osoba, . Pokud šlo o doplnění projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení k etapě 2., kterou vyhotovil žalovaný a byl jejím autorem na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky, přičemž v důsledku odstoupení od této smlouvy ze strany žalobců ke dni 19. 5. 2011, pak další užití této projektové dokumentace , tituly před jménem, , jméno FO, nebylo kryto ustanovením § 61 autorského zákona. Nicméně z odpovědí znalce vyslovených ve vypracovaném znaleckého posudku, dospěl Městský soud v Praze k jednoznačnému závěru, že práce provedená žalovaným pro žalované při upravování projektové dokumentace projektu pro stavební povolení v etapě 2. nevykazovala znaky originality, a proto se nejedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora. Žalobcův přínos, při vypracování změny projektové dokumentace, nepředstavoval dílo ve smyslu autorskoprávním, když není výsledkem tvůrčí činnosti autora. Znalec dospěl rovněž k závěru, že přínos žalovaného při zpracování změny projektové dokumentace, původně zpracované , tituly před jménem, , jméno FO, a p. , tituly před jménem, , jméno FO, byl „marginální“, neboť jím odevzdaná projektová dokumentace na stavební úřad v etapě 2. se od původní projektové dokumentace lišila jen v malé míře, v podstatě jen v podrobnostech, a to jen technického rázu, nejedná se tudíž dle soudu o dílo ve smyslu § 2 odst. 1 autorského zákona, které by požívalo autorskoprávní ochrany. Žalobce tak nebyl aktivně věcně legitimován, ani ve zbývající části nároku tj. bezdůvodného obohacení za užití jím vypracované změny projektové dokumentace pro stavební povolení k etapě 2., která byla neoprávněně užita žalobci, jak v souvislosti se zpracováním prováděcí projektové dokumentace, výstavbou tak i v souvislosti se zhotovením projektové dokumentace pro změnu stavby před dokončením , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný tudíž není aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z titulu užití autorského díla. Tvrzená pohledávka žalovanému vůbec nevznikla. A proto není být způsobilá k započtení ani v tomto řízení, protože žalovanému nárok z titulu neoprávněného užití díla ve výši dvojnásobku licenčního poplatku podle ust. § 40 autorského zákona nevznikl.

24. Pokud žalovaný v dalším průběhu řízení tvrdil existenci pohledávky z titulu náhrady nákladů na práce spolupracujících profesantů, soud konstatuje, že žalovaný tuto obranu uplatnil až poté, co Městský soud v Praze vzájemný návrh žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neoprávněného užití autorského díla ze strany žalobců, pravomocně zamítl. Jak plyne ze závěrů Městského soudu v Praze v rozsudku č.j. , spisová značka, žalovaný ve vztahu k plnění, které bylo realizováno, neuplatnil v souvislosti s odstoupením od smlouvy žádné nároky. Náklady za profesanty žalovaný uplatňoval v podobě různých tabulek, které však v minulosti vůči žalobcům nikdy neuplatnil, ani je žalobcům nefakturoval. K tvrzeným pohledávkám žalovaného vznesli žalobci námitku promlčení.

25. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

26. Podle § 394 odst. 1 obch. zák. u práv, jež vznikají odstoupením od smlouvy, běží promlčecí doba ode dne, kdy oprávněný od smlouvy odstoupil.

27. Žalovaný dovozoval vznik svých tvrzených pohledávek z existence nákladů vynaložených na projektové práce a činnost spolupracujících profesí v období let 2008 až 2010, tedy v době trvání smluvního vztahu mezi účastníky. Žalovaný mohl svá práva uplatnit ke dni účinnosti odstoupení žalobců od smlouvy o dílo, tj. ke dni 19. 5. 2011, kdy smluvní vztah zanikl a kdy mohlo dojít k vypořádání vzájemných nároků stran. Od tohoto okamžiku (§ 394 odst. 1 obch. zák.) počala běžet žalovanému čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obch. zák.). Žalovaný tak musel své případné pohledávky uplatnit nejpozději do 19. 5. 2015. Žalovaný však tyto nároky v uvedené době neuplatnil, a to ani formou řádného vyúčtování či fakturace vůči žalobcům. Tvrzené pohledávky uplatnil poprvé až průběhu tohoto řízení, a to s výrazným časovým odstupem, konkrétně na ústním jednání dne 11. 9. 2025.

28. Soud proto uzavírá, že i kdyby tvrzené pohledávky žalovaného z titulu náhrady nákladů na profesanty skutečně existovaly (což soud neshledal prokázaným – viz níže), jednalo by se v době jejich uplatnění o pohledávky promlčené. Žalobci přitom vznesli námitku promlčení řádně a včas, a soud byl povinen k ní přihlédnout. Již jen z tohoto důvodu nemohla kompenzační námitka žalovaného spočívající v existenci pohledávky na nákladech za profesanty obstát.

29. K otázce existence pohledávky žalovaného na náhradu nákladů vynaložených na profesanty soud uvádí následující. Samotné tvrzení, že žalovanému vznikly „náklady na profesanty“, ještě neznamená, že mu v téže výši vznikla vůči žalobcům pohledávka. Náklady, které zhotovitel vynaloží na obstarání podkladů, dílčích profesí či subdodávek, jsou zásadně součástí jeho vlastních nákladů na provedení díla; bez dalšího je nelze po objednateli požadovat samostatně vedle sjednané ceny díla. Ze skutkových zjištění přitom nevyplynulo, že by mezi účastníky došlo k platné dohodě o změně smlouvy o dílo v tom směru, že práce profesantů budou hrazeny samostatně nad rámec sjednané ceny, ani že by si účastníci sjednali zvláštní cenu za takto tvrzené vícepráce. Smlouva o dílo naopak podle obsahu zavazovala žalovaného ke zpracování kompletní projektové dokumentace. Jestliže žalovaný k plnění svého závazku využil další odborné osoby, jde bez prokázání odlišné dohody zásadně k jeho tíži jako ke zhotoviteli. Tomuto závěru odpovídají i provedené důkazy. Tabulky na č. l. 232-233 obsahují pouze souhrnný přehled částek vztahovaných žalovaným zpětně ke spolupracujícím profesím; samy o sobě však neprokazují vznik závazku žalobců tyto částky žalovanému uhradit. Jak vyplynulo z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , uvedené tabulky byly vyhotoveny až dodatečně jako zpětný přehled vynaložených nákladů a nešlo o řádné vyúčtování uplatněné vůči žalobcům v době trvání smluvního vztahu. Svědkyně současně potvrdila, že další práce žalovaného na projektu ke stavebnímu povolení nebyly žalobcům samostatně fakturovány ani jim nebyla stanovena jejich splatnost. Ani faktura na č.l. 300 ze dne 8. 6. 2009 na částku 199 810 Kč existenci tvrzené protipohledávky neprokazuje. Z jejího obsahu plyne, že byla vystavena „za projekt pro provedení stavby 1. etapy“ na základě smlouvy o dílo ze dne 19. 10. 2007, a částka na ní uvedená odpovídá rozdílu mezi sjednanou cenou díla za 1. etapu ve výši 819 910 Kč a již uhrazenými zálohami 620 100 Kč. Tato listina tedy naopak svědčí o tom, že žalovaný v rozhodné době vyúčtovával plnění v režimu sjednané ceny díla, nikoli jako samostatný nárok na úhradu nákladů profesantů.

30. Žalovaný dále netvrdil ani neprokázal, jaká konkrétní částka měla být předmětem započtení. V různých souvislostech uváděl částky „přesahující 419 000 Kč bez DPH“, popř. částky obsažené v přehledových tabulkách, aniž by jednoznačně určil, která konkrétní pohledávka, v jaké přesné výši a z jakého právního důvodu má být proti žalobní pohledávce započtena. Takto neurčitě vymezená obrana neumožňuje přijmout závěr o existenci a způsobilosti protipohledávky k započtení.

31. Podle § 359 obch. zák. proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

32. V řízení tedy nebylo prokázáno, že žalovanému vůči žalobcům vznikla určitá a splatná peněžitá pohledávka odpovídající tvrzeným nákladům na profesanty. I z tohoto důvodu nebyla kompenzační obrana žalovaného důvodná. Nadto kompenzační projev žalovaného neobsahoval dostatečně určité vymezení započítávané pohledávky co do jejího důvodu a výše, a nebyl proto způsobilý vyvolat účinky započtení.

33. V této souvislosti soud rovněž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, v němž Nejvyšší soud uvedl, že aktivní pohledávka musí být splatná a uplatnitelná u soudu a nesmí být nejistá nebo neurčitá. Není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Podle Nejvyššího soudu přitom „nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu ustanovení § 1987 o. z. je pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného, zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Kompenzační projev žalovaného byl právním jednáním neurčitým, a tedy zdánlivým ve smyslu § 553 odst. 1 o.z.

34. Jelikož nárok žalobců na vydání částky ve výši 620 100 Kč je důvodný podle § 351 odst. 2 obch. zák. a žádná způsobilá protipohledávka k započtení na straně žalovaného neexistovala a pokud by existovala, byla by promlčena, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I).

35. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 451 763 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 31 010 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 620 100 Kč sestávající z částky 19 476 Kč (10 820 Kč + 8 656 Kč) za každý ze 17 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; návrh ve věci samé z 30. 11. 2011; písemné podání z 24. 5. 2013 (č.l. 32); účast na jednání před soudem dne 19. 6. 2014 (č.l. 65); písemné podání z 5. 8. 2014 (č.l. 75); účast na jednání před soudem dne 13. 11. 2014 přesahujícím dvě hodiny – 2 x (č.l. 87); účast na jednání před soudem dne 24. 11. 2016 (č.l. 165); účast na jednání před soudem dne 25. 6. 2025 (č.l. 225); účast na jednání před soudem dne 11. 9. 2025 přesahujícím dvě hodiny – 2 x (č.l. 235); písemné podání z 7. 11. 2025 (č.l. 258); účast na jednání před soudem dne 13. 11. 2025 přesahujícím dvě hodiny – 2 x (č.l. 314); účast na jednání před soudem dne 15. 1. 2026 (č.l. 329); písemné podání z 27. 2. 2026 (č.l. 335); účast na jednání před soudem dne 12. 3. 2026 (č.l. 351); a částky 9 738 Kč (5 410 Kč + 4 328 Kč) za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. [účast na jednání při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (č.l. 354)] včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 347 730 Kč ve výši 73 023 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).