24 C 384/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 81 589 Kč a 8 993 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 589 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 13 336 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 66 841,20 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 10. 2019 domáhala po žalované původně zaplacení částky 85 932 Kč a částky 8 993 Kč, s odůvodněním, že žalobkyně, žalovaná (sestra žalobkyně) a jejich třetí sestra J. [příjmení] byly každá podílovými spoluvlastnicemi id. 1/3 bytové jednotky [číslo] vymezené v bytovém domě [adresa] stojícím na pozemku parc. č. st. [číslo] s podílem na společných částech domu a pozemku parc. č. st. [číslo] o velikosti [číslo], to vše zapsáno u [anonymizována dvě slova], k.ú. [obec], na [list vlastnictví] (dále jen„ Byt“). Byt však obývala celý pouze žalovaná. Žalobkyně se proto předně domáhala zaplacení alikvotní části (1/3) obvyklého nájemného za užívání Bytu výhradně žalovanou na úkor žalobkyně, a to za období od října 2016 do června 2019 (tvrzených 31 měsíců), ve výši po 2 772 Kč měsíčně s tím, že obvyklé nájemné v daném místě a čase činilo průměrně částku 13 050 Kč měsíčně, náklady na Byt činily 4 735 Kč měsíčně, proto žalobkyně požadovala měsíčně náhradu částky 2 772 Kč (1/3 z 13 050-4 735). Žalobkyně dále požadovala zaplacení náhrady škody ve výši 8 993 Kč spočívající v tom, že tuto částku musela dne 14.4.2019 vynaložit na otevření Bytu zámečníkem, neboť žalovaná přestože byla povinna (dle ústní dohody uzavřené mezi účastnicemi při podpisu zprostředkovatelské smlouvy, na jejímž základě měl být Byt prodán) Byt zpřístupnit (zájemcům o koupi) do jednoho týdne, toto neučinila, Byt řádně nevyklidila a nezpřístupnila žalobkyni, naopak si počínala obstrukčně a úmyslně mařila uzavření nejprve zprostředkovatelské smlouvy a poté uzavření smlouvy kupní; žalobkyni proto vznikla škoda v dané výši (8 993 Kč), jejíhož zaplacení se rovněž domáhala.

2. Podáním z 22.4.2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 4 343 Kč s odůvodněním, že správné období, za které požaduje zaplacení alikvotní části nájemného vůči jejímu 1/3 spoluvlastnickému podílu (ve výši 2 772 Kč měsíčně) je od 1.11.2016 do 13.4.2019 včetně, neboť dne 14.4.2019 byl Byt žalobkyni zpřístupněn za asistence zámečníka.

3. S ohledem na tento dispozitivní úkon žalobkyně bylo řízení co do částky 4 343 Kč zastaveno usnesením zdejšího soudu z 4. června 2021, č.j. 24 C 384/2019-325, pravomocným dne 8.7.2021. Předmětem řízení tak nadále zůstaly pouze žalované částky 81 589 K za nadužívání Bytu nad rámec spoluvlastnického podílu žalované a 8 993 Kč z titulu náhrady škody za otevření Bytu zámečníkem.

4. Žalovaná nároky žalobkyně zcela neuznala s odůvodněním, že Byt vlastnila původně matka účastnic, s níž žalovaná v Bytě bydlela (až do její smrti dne 22.8.2012) a jako jediná ze sester se o ni starala. Podle darovací listiny, kterou matka účastnic sepsala, měla Byt nabýt výhradně žalovaná, k čemuž však nedošlo, když tato listina nebyla v dědickém řízení po matce účastnic uznána. Kromě toho dle následujícího rozsudku o soudním vypořádání měl být Byt pouze prodán, každé ze sester zanikl nárok na jakékoli další vyrovnání. Žalovaná po smrti jejich matky dále užívala Byt (až do 31.3.2019, když k 1.4.2019 se odstěhovala, avšak Byt ještě zcela nevyklidila) na základě ústní dohody se svými sestrami, v níž jí výslovně řekly, že po ní za užívání Bytu nikdy nebudou nic chtít; žalovaná rovněž výhradně hradila veškeré náklady spojené s užíváním Bytu (do 31.3.2019), sestry žalované se tedy nikdy nepodílely na nákladech za Byt (platby do fondu oprav, daň z nemovitosti atp.), nadto stále dluží na nájemném za Byt, které mělo být od dubna 2019 hrazeno na třetiny. K následnému prodeji Bytu žalovaná namítala, že k jeho zdržení nedošlo její vinou, ale např. tím, že smlouva o zprostředkování nebyla uzavřena platně (nebyla podepsána v jednom městě a dni), že s ní sestry řádně nekomunikovaly (právní zástupkyně žalobkyně zapírala komunikaci, kterou jí žalovaná zasílala ohledně předání klíčů), že na Bytě vázlo zástavní právo starší sestry účastnic. Sama žalovaná naopak chtěla uzavřít výhodnější nabídku na prodej Bytu, ale nebylo jí to umožněno. Ohledně předání klíčů k Bytu žalovaná specifikovala, že nebyla v tomto směru informována o jakýchkoli zájemcích o koupi Bytu a o vydání klíčů, o otevření Bytu proto vůbec nevěděla, násilné otevření Bytu i hlásila na policii (poté co toto zjistila, když si chtěla vystěhovat zbytek svých věcí z Bytu), k tomuto otevření Bytu tedy vůbec nemuselo dojít. Žalovaná proto žádala zamítnutí žaloby.

5. Ve věci samé zdejší soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání z 28. května 2020, č.j. 24 C 384/2019-168, který byl k odvolání žalované rozsudkem Městského soudu v Praze z 25. listopadu 2020, č.j. 13 Co 331/2020-294, pravomocným dne 8.1.2021, změněn tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává, s tím, že žalovaná se k věci samé 17.12.2019 vyjádřila (nárok žalobkyně neuznala), tedy dle ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, byť se žalovaná přes řádné předvolání nedostavila k prvními jednání ve věci. Soud proto ve věci dále jednal vázán tímto právním názorem odvolacího soudu.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Usnesením Okresního soudu v Berouně z 13. 6. 2013, č. j. 22 D 679/2012-17, pravomocným dne 5. 7. 2013, bylo rozhodnuto, že žalobkyně, žalovaná a jejich sestra J. [příjmení] nabyly z dědictví po jejich matce V. [příjmení], která zemřela dne 22. 8. 2012, do svého vlastnictví každá spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 k Bytu (prokázáno usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 6. 2013, č. j. 22 D 679/2012-17 (dále jen„ Usnesení“)).

8. Z podstatného obsahu spisu Okresního soudu v Berouně sp.zn. 10 C 185/2018 zejména Rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 6. 2. 2019, č. j. 10 C 185/2018-162, pravomocného dne 11. 3. 2019 (dále jen„ Rozsudek“) vzal soud za prokázané, že na základě žaloby J. [příjmení] bylo vypořádáno podílové spoluvlastnictví žalobkyně, žalované a jejich sestry J. [příjmení] k Bytu tak, že toto spoluvlastnictví bylo zrušeno a byl nařízen prodej Bytu s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastnice podle jejich spoluvlastnických podílů (každé 1/3); žaloba byla J. [příjmení] podána dne 29.5.2018 s tím, že se domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k Bytu, který užívala výhradně žalovaná, když žalovaná byla po skončení dědického řízení opakovaně (již v roce 2015) vyzývána ke zrušení podílového spoluvlastnictví a vyplacení podílů svým sestrám. Z připojeného spisu tamního soudu sp. zn. 22 D 679/2012 bylo prokázáno, že na základě darovací smlouvy (dárkyně - matky účastnic a obdarované – žalované, namítané v dědickém řízení žalovanou) nebyl příslušným katastrálním úřadem povolen vklad vlastnického práva (žalované k Bytu), protože v darovací smlouvě nebyly uvedeny obě budovy, v nichž se nachází Byt a nebyl v ní zahrnut převod spoluvlastnického podílu na společných částech pozemku, kromě toho nebyla plná moc pro [jméno] [příjmení] učiněna součástí smlouvy; tato darovací smlouva proto nebyla v rámci projednání dědictví po zemřelé matce účastnic vzata v úvahu. Tamní soud dále výrokem III. Rozsudku zamítl nároky žalované vůči jejím sestrám ohledně jí tvrzených uskutečněných investic do Bytu (prováděných za života matky účastnic) a nutných nákladů spojených s užíváním Bytu od září 2012 (fond oprav, daň z nemovitosti, zálohy na vodné a stočné) s tím, žalovaná investice nevyčíslila ani nedoložila jejich skutečnou úhradu.

9. Z nesporných tvrzení účastnic učiněných na jednání soudu dne 4. 6. 2021 vzal soud za prokázané, že obvyklý nájem bytu odpovídajícího Bytu v daném místě a v žalovaném období (1.11.2016 13.4.2019) činil částku 8 000 Kč až 10 000 Kč a že nesporná částka obvyklého nájemného v daném místě a čase tedy činila částku 8 314, 90 Kč.

10. Měsíční předpis příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku a záloh na služby pro Byt činil v žalovaném období (1.11.2016 13.4.2019) částku 4 735 Kč (prokázáno Měsíčním předpisem příspěvku pro Byt platného od 1.10.2017), přičemž z nesporných tvrzení účastnic učiněných na jednání soudu dne 25.2.2021 plyne, že žalovaná tento příspěvek platila od úmrtí své matky až do konce března 2019 a že od 1. 3. 2019 danou částku platily všechny sestry (každá 1/3).

11. Žalobkyně, žalovaná a J. [příjmení] jako prodávající uzavřely s [právnická osoba], [IČO] smlouvu o poskytnutí služeb realitní kanceláře (dále též jen„ Smlouva“), na základě které měla tato realitní kancelář zprostředkovat prodej Bytu za tam uvedených podmínek za ujednanou celkovou prodejní cenu 2 750 000 Kč (včetně provize 150 000 Kč); Smlouva byla podepsána oběma účastnicemi řízení i J. [příjmení] s uvedením data 1. 4. 2019; dle č. 5 věta první této smlouvy se prodávající zavázaly poskytnout nezbytnou součinnost, a to zejména umožnit po domluvě prohlídku Bytu (Prokázáno Smlouvou o poskytnutí služeb realitní kanceláře).

12. Z nesporných tvrzení účastnic učiněných na jednání soudu dne 25. 2. 2021 vzal soud za prokázané, že žalovaná ke dni 10. 4. 2019 v Bytě již odhlásila všechny energie, vodu, plyn, elektřinu, dále že žalobkyně ani J. [příjmení] nedisponovaly ke dni 14. 4. 2019 klíčem od Bytu (když z Potvrzení o vrácení klíčů [právnická osoba] pouze plyne, že žalovaná předala technikovi této realitní kanceláře 3 klíče od Bytu, není však z něj patrné, o jaké klíče se jednalo a kdy k jejich předání došlo). Z faktury Pražské pohotovostní zámečnické firmy [číslo] [číslo] s poznámkou o platbě v hotovosti plyne, že tato zámečnická firma za otevření dvou zámku, demontáž a montáž kování a bezpečnostní vložky Bytu dne 14. 4. 2019 vyúčtovala žalobkyni částku 8 993 Kč, která byla zaplacena v hotovosti na místě.

13. Z e-mailová komunikace právní zástupkyně žalobkyně a žalované z období (dle jejího faktického odeslání) od 25.5.2019 do 1.8.2019 plyne, že vzájemně komunikovaly o záležitostech týkajících se prodeje Bytu, ovšem až poté, co byl Byt dne 14.4.2019 žalobkyní zpřístupněn za pomoci zámečnické firmy. Z e-mailu žalované datovaného 10. 4. 2019 ohledně toho, že chce prodal Byt sama výhodněji a že nesouhlasí s realitní kanceláří, kterou vybraly její sestry, plyne, že byl fakticky odeslán právní zástupkyni žalobkyně až dne 25. 5. 2019.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [obec] z 19.4.2021 má soud za prokázané, že vlastníky Bytu jsou s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 28. 6. 2019 V. [příjmení] a T. [příjmení], každý v rozsahu 1/2, když návrh na vklad tohoto vlastnického práva podaný na katastr nemovitostí dne 28.6.2019 byl vlastnoručně podepsán účastnicemi řízení i J. [příjmení] (prokázáno návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo]); Byt byl těmto novým vlastníkům předán dne 29. 7. 2019 (prokázáno předávacím protokolem z 29. 7. 2019).

15. Žalovaná byla prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzvána předžalobní upomínkou k zaplacení částky 85 932 Kč (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2019 včetně poštovní dodejky).

16. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že Byt byl původně matky účastnic. Byt spolu s matkou následně užívala pouze žalovaná. Následně matka účastnic na Byt sepsala špatně darovací listinu, která pak notářkou nebyla uznána v dědickém řízení, a proto následně došlo i k žalobě na rozdělení Bytu na třetiny. Poté, co matka účastnic zemřela, se neřešilo mezi sestrami to, jak bude Byt žalovaná dále užívat; v rodině se řešil jiný problém – že dcera žalované utekla z domova. Byt se proto řešil až u notářky, kdy se žalovaná nechtěla dohodnout, protože nechtěla Byt prodat a stále trvala na darovací listině. Žalobkyně dále uvedla, že nebyla účastna žádné dohody mezi matkou a žalovanou ohledně užívání Bytu a dále zcela vyvrátila, že by mezi ní, žalovanou a J. [příjmení] kdykoli proběhla jakákoli dohoda ohledně užívání Bytu žalovanou (nikdy se nesešly v tom smyslu, že by se na něčem ohledně užívání Bytu domluvily). Žalobkyně tedy po celou dobu od smrti matky trvala na prodeji Bytu, nebo ani byla vyplacena. Následně je však žalovaná tahala po soudech; soudy bylo potvrzeno, že darovací listina je neplatná a došlo k rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví. Všechny tři sestry proto podepsaly smlouvu s realitní kanceláří (vše řešila právní zástupkyně žalobkyně) a čekaly na předání klíčů od žalované. U dohody o předání klíčů žalobkyně nebyla, byla tam pouze žalovaná, právní zástupkyně žalobkyně a pan [příjmení] (manžel třetí sestry účastnic), kteří jeli za žalovanou do práce, aby podepsala smlouvu s realitní kanceláří. Žalobkyně dále uvedla, že v době podpisu dané darovací smlouvy byla s matkou v bytě, starala se o ni, když byla žalovaná na dovolené, při sepisu byla sestra matky žalobkyně [jméno] [příjmení], která měla připraveny podklady, žalobkyně byla ve vedlejším pokoji, nevěděla, co podepisují a nijak se k tomu nevyjadřovala; žalobkyně matce běžně pomáhala, např. pokud žalovaná neměla auto, vozila ji žalobkyně, či jí přivezla nákup atp.

17. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že po úmrtí jejich matky jí mladší sestra (pozn. soudu – žalobkyně) i starší sestra (pozn. soudu – J. [příjmení]), kterou dohledala v novém bydlišti v souvislosti s notářským řízením (a se kterou před tím nebyla dlouhodobě v kontaktu), řekly, že může Byt užívat,„ že je stejně její“, s tím, že nabídka žalované byla, že by jim za Byt vyplatila nějakou částku. Žalovaná svoji starší sestru navštívila s pí [příjmení], sestra jí přislíbila, ať si Byt nechá, že se starala o matku, ale sestra na tom byla fyzicky i psychicky špatně, měla hodně dětí, když se domlouvaly, že by to daly na papír, vždy to překazil manžel sestry (pozn. soudu – A. [příjmení]). Mladší sestru žalovaná rovněž kontaktovala spolu s pí [příjmení] s tím, že by ji např. vyplatila; mladší sestra však na to nereagovala a s žalovanou nemluvila, vždy s žalovanou komunikovala jen přítelkyně žalobkyně. Poté, co bylo soudně rozhodnuto, že Byt budou prodávat si žalovaná našla nový podnájem a z Bytu se odstěhovala v březnu 2019, do té doby Byt průběžně vyklízela a jediná od něj měla klíče, do dubna z něj nestihla vyklidit více, než jak byl Byt nafocen z realitní kanceláře. Smlouvu s realitní kanceláří podepsala na parkovišti svého pracoviště dne 3.4.2019, kdy za ní do práce přijela právní zástupkyně žalobkyně a manžel její starší sestry a spěchali na ni, aby tuto smlouvu podepsala; originál ani stejnopis této smlouvy žalovaná nedostala. Na této schůzce jim oznámila, že Byt ještě vyklízí a že jim dá vědět, až to bude hotové; o žádném termínu předání klíčů do týdne nebo 14 dnů se nemluvilo, klíče od domu, sklepní kóje, schránky žalovaná předala až po podpisu kupní smlouvy zaměstnanci realitní kanceláře.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná jsou její neteře, o předmětu tohoto sporu ví pouze zprostředkovaně od žalované. Žalovaná užívala Byt původně společně se sestrou svědkyně (pozn. soudu – s matkou účastnic), podílely se na nákladech na jeho koupi i na nákladech spojených s jeho užíváním; žalovaná se i starala o nemocnou sestru svědkyně; [jméno] a [jméno] (pozn. soudu – žalobkyně a třetí sestra účastnic) se na tom nijak nepodílely, o sestru svědkyně se nestaraly. Svědkyně dále uvedla, že její sestra chtěla původně Byt darovat pouze žalované (k čemuž však následně nedošlo), o čemž žalobkyně věděla a souhlasila s tím ještě v době, kdy byla sestra svědkyně v nemocnici a kdy toto řešily. U podpisu plné moci a dané darovací smlouvy na Byt byla svědkyně osobně přítomna, byla tam i [jméno], která se vším souhlasila, a paní z městského úřadu, která ověřila podpis. Svědkyně nevěděla, proč si to [jméno] následně rozmyslela a podala tuto žalobu; resp. nevěděla, proč se [jméno] a [jméno] následně spojily a chtěly část toho dědictví, resp. část Bytu, i když se nepodílely na jeho pořízení a na jeho nákladech. Svědkyně dále uvedla, že však nikdy nebyla účastna žádného osobního jednání mezi žalovanou a jejími sestrami týkajícího se užívání Bytu.

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je v domě, kde se nachází Byt místopředsedkyni SVJ, znala matku účastnic, se kterou v Bytě dvacet let bydlela a starala se o ni pouze [jméno] (pozn. soudu – žalovaná). Svědkyně nikdy od [jméno] (pozn. soudu - matky účastnic) neslyšela, že by Byt chtěla dělit. Holky (pozn. soudu – žalobkyně a J. [příjmení]) se však následně začaly s [jméno] přetahovat o Byt. Svědkyně proto následně žalobkyni na její žádost dala klíče od daného domu, nikoli od Bytu, ty neměla. Od žalobkyně a její sestry neslyšela, že by po žalované za užívání Bytu chtěly nějaké platby ([jméno] byla smířená s tím, že Byt má dostat [jméno], protože to bylo přání jejich maminky), chtěly po žalované jenom případně vyplatit z Bytu s tím, že by tam potom mohla bydlet dál. [příjmení] [jméno] chtěla nabídnout [jméno] (pozn. soudu – třetí sestra účastnic) za vyplacení Bytu nějakou částku (asi 350 000 Kč), se svědkyní za ní jely, následně však z tohoto sešlo. Jakémukoli dalšímu jednání ohledně užívání Bytu či plateb za něj mezi účastnicemi a jejich třetí sestrou však svědkyně nebyla účastna, s tím, že uvedla, že se domnívá, že se všechny tři snad ani nikdy nesešly. O odvrtání zámku [příjmení] [jméno] nevěděla, hlásila to i na policii.

20. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je manželem sestry účastnic, o věci se dozvěděli tak, že manželka svědka dostala papír ohledně dědictví, byli u notáře ohledně Bytu, kde uváděli, že každý chce svůj podíl, ale žalovaná trvala na tom, že má závěť a vše napadala, až došlo k prodeji Bytu. Svědek osobně nebyl nikdy o toho, že by žalovaná se sestrami měla nějakou schůzku ohledně užívání Bytu, resp. ani nevěděl o tom, že by s žalovanou jeho manželka jednala ohledně Bytu, protože manželka s žalovanou vůbec nechtěla mluvit, protože jí žalovaná dělala scény (žalovaná pouze celou dobu trvala na tom, že je Byt její, že má darovací smlouvu). Žalovaná byla na svědka a na jeho manželku sprostá, když nechtěli přistoupit na její podmínky (nabízela, že jim dá za Byt třeba 100 000 Kč). Svědek byl poté na schůzce s žalovanou na jejím pracovišti, kde po ní chtěli podepsat smlouvu s realitní kanceláří; žalovaná tuto smlouvu podepsala, ale pořád svědka napadala (že měl zavinit smrt její matky atp.). Přitom jim říkala, že jim dá klíče od Bytu, až si vše zařídí (převod plynu atp.), resp. řekla, že to tedy podepíše a že jim klíče předá za týden osobně, až si to všechno vyřídí.

21. Z výslechu svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracovala v realitní kanceláři, která zprostředkovala prodej Bytu v dubnu 2019. V paměti jí utkvělo, že když za přítomnosti žalobkyně a fotografa přijeli na nafocení Bytu, do Bytu se nedostali, museli čekat na zámečníka, který vyměnil zámky, fakturu zámečníkovi uhradila na místě žalobkyně. Svědkyně si nevzpomněla, s kým konkrétně za tři sestry prodávající Byt jednala ohledně data zpřístupnění Bytu. Po této schůzce dostala klíče od Bytu od žalobkyně a dále od ní dostala informaci, ať se ohledně dalších klíčů (od sušárny, schránky, vstupu do domu, sklepní kóje atp.) obrátí přímo na žalovanou. Svědkyně si nevybavila, kdy a od koho následně dostali další příslušné klíče; Byt byl poměrně rychle prodán. Svědkyně se nevybavila, zda a kdy např. e-mailem kontaktovala přímo žalovanou; vybavovala si pouze její nevybíravé chování při podpisu kupní smlouvy.

22. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud pouze zjistil, že spolu s přítelkyní nabyl vlastnické právo k Bytu, jednání probíhala přes realitní kancelář. Při předání Byt nebyl zcela vyklizen, byl tam nějaký nábytek, sklepní prostory nebyly vyklizeny, resp. stav Bytu byl stejný jako při první prohlídce, k níž došlo někdy v dubnu/květnu 2019. Prostoje nebo problémy při prohlídce či předávání Bytu si nevybavil.

23. Z dalších ve věci provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval (a to zejména výslechy svědků [příjmení], [příjmení], [titul] [příjmení]), když provedené důkazy považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24. Právně soud věc posoudil podle ust. § 1115 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném dle od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“), podle jehož odst. 1 osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

25. Podle ust. § 1122 odst. 1 o.z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

26. Podle ust. § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

27. Podle ust. § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

28. V řízení v zásadě nebylo sporu o tom a dále bylo prokázáno zejména Usnesením, že žalobkyně, žalovaná a jejich třetí sestra J. [příjmení] nabyly spoluvlastnictví (každá co do podílu id 1/3) k Bytu děděním po své matce V. [příjmení], zemř. 22.8.2012. Účastnice byly spoluvlastnicemi Bytu až do 28. 6. 2019, když k tomuto dni vlastnické právo k Bytu přešlo na V. [příjmení] a T. [příjmení], a to na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní, žalovanou a J. [příjmení] jako prodávajícími a V. [příjmení] a T. [příjmení] jako kupujícími, jak vyplynulo z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [obec] z 19.4.2021.

29. Mezi účastnicemi rovněž nebylo sporné a bylo prokázáno výslechy obou účastnic i svědkyň [příjmení]. [příjmení] a V. [příjmení], že za života matky účastnic s ní Byt s jejím souhlasem užívala žalovaná a rovněž po smrti matky účastnic [příjmení] dále užívala výhradně sama žalovaná, a to až do března 2019. Resp. soud v daném případě uzavřel, že žalovaná [příjmení] výhradně užívala i dále, když vyšel z toho, že z výpovědi samotné žalované plyne, že ani po jejím„ vystěhování“ z Bytu v březnu 2019 Byt zcela nevyklidila a žalobkyni (ani [příjmení]) Byt nezpřístupnila (nepředala jim klíče od Bytu, což účastnice učinily výslovně nesporným). Byt byl ostatním spoluvlastnicím zpřístupněn (dosud ne zcela vyklizený) až dne 14.4.2019 (jak vyplývá z výpovědi žalobkyně, svědkyně [titul] M. [příjmení] a jak je potvrzeno fakturou [anonymizováno] pohotovostní zámečnické firmy [číslo] [číslo]) násilnou výměnou zámků. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná výlučně sama užívala Byt (tedy měla zde výhradně své věci a Byt nezpřístupnila ostatním spoluvlastnicím) i v období od smrti matky účastnit až do dne 14.4.2019.

30. Dále zcela nesporným v řízení bylo, že žalovaná i v období od listopadu 2016 do března 2019 za užívání Bytu hradila pouze náklady spojené se správou domu ve výši 4 735 Kč dle měsíčního předpisu k Bytu, ostatním spoluvlastnicím Bytu za jeho užívání ničeho neplatila.

31. Mezi účastnicemi tak předně zůstalo sporným to, zda žalovaná užívala Byt v žalovaném období od 1.11.2016 do 13.4.2019 nad rozsah svého zákonného podílu na úkor žalobkyně, resp. příp. zda Byt užívala v rozporu s dohodou spoluvlastnic o tomto užívání, a v kladném případě, zda má za to povinnost zaplatit žalobkyni náhradu v žalované výši 81 589 Kč, resp. zda je takový požadavek žalobkyně v souladu s dobrými mravy.

32. Soud předně k argumentaci žalované, že Byt měl být výhradně její na základě darovací smlouvy sepsané matkou účastnic a dále k tomu, že veškeré nároky účastnic plynoucí ze spoluvlastnictví Bytu již mezi nimi byly vypořádány v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 10 C 185/2018, uvádí, že otázka platnosti dané darovací smlouvy již byla pravomocně vyřešena v rámci dědického řízení zůstavitelky V. [příjmení], kde byla daná darovací smlouva shledána neplatnou, a proto dědictví včetně vlastnictví Bytu nabyly účastnice a [příjmení] každá v podílu id. 1/3. Toto Usnesení (o nabytí dědictví) je přitom závazné nejen pro účastnice řízení, ale i pro třetí osoby včetně zdejšího soudu, který je jím vázán a nijak mu nepřísluší rozsah dědictví jakkoli přezkoumávat. Vyčerpávajícím způsobem pak byla neplatnost dané darovací smlouvy rovněž zjištěna a odůvodněna v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 10 C 185/2018 (jako předběžná otázka), zdejší soud proto na tam učiněné závěry ohledně neplatnosti dané darovací smlouvy zcela odkazuje. Předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 10 C 185/2018 však bylo pouze vlastní vypořádání spoluvlastnictví účastnic k Bytu (v úzkém slova smyslu). Nároky, které jsou uplatněny žalobkyní v řízení tomto, nebyly předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 10 C 185/2018 a tam vydaný Rozsudek proto ve věci nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté.

33. Soud se proto dále věcně zabýval tím, zda žalovaná nadužívala Byt nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, resp. v rozporu s dohodou spoluvlastnic a jaký byl příp. obsah této dohody. Přitom vyšel zejména z výpovědí účastnic samotných, z nichž vyplynulo, že obě sestry žalované (tj. včetně žalobkyně) byly po smrti jejich matky, tj. již v průběhu probíhajícího dědického řízení po matce účastnic minimálně srozuměny s tím (a neprotestovaly proti tomu), že žalovaná v Bytě nadála výhradně sama bydlí, přičemž v této době po žalované nevyžadovaly žádné platby za nadužívání Bytu. Zároveň však rovněž již z výpovědí účastnic samotných vyplynulo, že žalobkyně i J. [příjmení] (jak je potvrzeno i výpovědí jejího manžela – svědka [příjmení]. [příjmení]) od počátku daného dědického řízení vždy po žalované požadovaly„ svůj dědický podíl na Bytu“, resp. vždy po žalované vyžadovaly např. jiné„ přiměřené vypořádání za Byt v penězích“. Stejně tak z výpovědí ve věci slyšených svědkyň [příjmení] a [příjmení] je dle soudu možné dovodit, že obě sestry žalované věděly (a neprotestovaly proti tomu), že žalovaná v Bytě sama bydlí (prozatím bezplatně), ale dále požadovaly, aby byly„ z Bytu tzv. vyplaceny“. Účastnice samy i obě svědkyně rovněž potvrdily, že všechny tři spoluvlastnice se ohledně užívání Bytu nikdy nesešly a závazně se o užívání Bytu či platbách za toto užívání konkrétně nedomluvily (nadto písemně). Stejně tak již z podání žaloby ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (u Okresního soudu v Berouně, sp.zn. 10 C 185/2018) J. dne 29.5.2018 plyne, že mezi všemi třemi spoluvlastnicemi nebyla uzavřena výslovná dohoda o tom, že žalovaná bude Byt sama bezplatně užívat, naopak z ní plyne, že ostatní dvě spoluvlastnice s tímto bezplatným užíváním nesouhlasily a žádaly prodej Bytu a rozdělení utržené ceny mezi všechny spoluvlastnice. I z následného jednání všech tří spoluvlastnic, které se (byť ne bez problémů) skutečně dohodly o prodeji Bytu (uzavřely smlouvu s realitní kanceláří) a prodej Bytu uskutečnily, lze dovodit, že ostatní spoluvlastnice nesouhlasily s tím, aby žalovaná [příjmení] bezplatně užívala. Soud tak uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi řízení, resp. mezi všemi třemi spoluvlastnicemi Bytu, nebyla uzavřena (ani ústně) žádná výslovná dohoda o tom, že by žalovaná mohla výhradně sama užívat celý Byt bezplatně na úkor ostatních spoluvlastnic. V řízení pouze vyplynulo, že žalobkyně a J. byly po smrti jejich matky srozuměny a zjevně konkludentně souhlasily s tím, že žalovaná bude Byt užívat do doby, než se vystěhuje za účelem prodeje Bytu.

34. Soud proto v tomto rozsahu dále vyšel z již dostupné judikatury nadřízených soudů z obdobných sporů např. z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze 7. 3. 3017, sp. zn. 22 Cdo 2123/2015, dle něhož„ Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem, vyplývá z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák…Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohody spoluvlastníků, některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada. Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka není – podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva – rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí); podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. Tu musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal“) či z nálezu Ústavního soudu ČR z 22.2.2006, sp.zn. II. ÚS 471/2005, dle něhož„ Ústavní soud nesdílí názor odvolacího soudu, že plnění za užívání předmětu podílového spoluvlastnictví podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na společné věci je plněním bez právního důvodu a tedy bezdůvodným obohacením. Bezdůvodné obohacení má povahu subsidiární a přichází do úvahy jen tam, kde nárok nelze odvodit z jiného právního titulu. Pokud se podílový spoluvlastník domáhá náhrady vůči druhému podílovému spoluvlastníkovi z toho důvodu, že užívá společnou věc nad rámec svého podílu na společné věci bez dohody s ním, jde o nárok, který se opírá o zákonné ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák., ze kterého vyplývá v jakém rozsahu se ten který podílový spoluvlastník podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Nárok, který se opírá o zákonné ustanovení, nemůže být nárokem bezdůvodným ve smyslu ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Ustanovení o bezdůvodném obohacení mají povahu kogentní a nelze je proto nepřípustným způsobem extenzivně vykládat.“ dále revidovaného stanoviskem pléna Ústavního soudu ČR, sp. zn. PI.ÚS - st. 48/18, ze dne 16. 10. 2018, dle něhož„ podle dikce § 137 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. spoluvlastnický podíl vyjadřoval míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Z povahy tohoto spoluvlastnického vztahu, jako ideálního podílového spoluvlastnictví, pak bylo zřejmé, že podíl nevymezoval určitou část společné věci, k níž by byl oprávněn spoluvlastník vykonávat své vlastnické právo, ale vymezil právní postavení spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům, určoval, jak se spoluvlastníci podíleli na užitcích věci, na nákladech atd. Obdobně stanoví § 1122 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (s tím, že podíl vyjadřuje i míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle). Stejně tak lze dovodit, že spoluvlastnický podíl je rozhodný také pro rozsah užívání společné věci. Zatímco u reálného podílového spoluvlastnictví by charakter podílu přímo determinoval tu část společné věci, kterou je každý spoluvlastník oprávněn užívat, u ideálního spoluvlastnictví takové měřítko chybí. Proto u tohoto druhu spoluvlastnictví mohou spoluvlastníci užívat věc současně, užívání společné věci může být časově omezeno (např. tak, že konkrétní spoluvlastník je oprávněn výlučně užívat věc po určenou dobu), lze také„ rozdělit“ společnou věc k užívání tak, že každý spoluvlastník (příp. někteří) může užívat určenou část společné věci. Lze uzavřít, že právo každého ze spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu….Užívání společné věci může být in concreto určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím…Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu. V takovém případě však nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (bez spravedlivého důvodu – viz dikce občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Užívání společné věci však ani v tomto případě nemůže vyloučit právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu. Náhrada se v tomto případě odvozuje od obecné úpravy náhrady za omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny) a lze ji dovodit též z § 137 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., či z § 1122 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

35. Výše uvedené závěry (zde zejména konkrétně, že pokud spoluvlastník nadužívá nemovitost nad rámec svého id. spoluvlastnického podílu a to dle dohody – zde konkludentní – všech spoluvlastníků, nemůže takové užívání společné věci vyloučit právo ostatních spoluvlastníků na náhradu za to, že neužívají společnou věc v rozsahu odpovídajícím jejich spoluvlastnickým podílům) se tak uplatní i v nyní souzeném případě, když znění § 1122 o.z. je obsahově shodné se zněním dřívější právní úpravy § 137 zákona č. 40/1960 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013; výše citovaná judikatura je proto přiléhavá a soud z ní vycházel. Žalovaný nárok žalobkyně je tedy nárokem přímo vyplývajícím z ust. § 1122 o.z., resp. § 1040 o.z., dle něhož má žalobkyně právo na náhradu za to, že nemohla Byt v žalovaném období od 1.11.2016 do 13.4.2019 užívat v rozsahu odpovídajícím jejímu podílu id. 1/3, a to vůči žalované, která v daném období Byt užívala výlučně sama.

36. Z v tomto směru již rovněž zcela ustálené judikatury dále plyne, že základem úvahy pro stanovení výše náhrady vyplývající pro žalobkyni z ust. § 1122 o.z. musí být posouzení toho, co by žalobkyně jako spoluvlastnice id. 1/3 Bytu, získala (mohla získat) při obvyklém užívání svého id. podílu Bytu v žalovaném období. Nejobjektivnějším způsobem stanovení výše této náhrady je pak její určení dle výše obvyklého nájemného v daném místě a čase (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze 7. 3. 3017, sp. zn. 22 Cdo 2123/2015). V daném případě učinily účastnice výši tohoto obvyklého nájemného nespornou, a to ve výši 8 314,90 Kč měsíčně, z čehož 1/3 připadající na podíl žalované činí částku 2 772 Kč měsíčně. Za žalované období od 1.11.2016 do 13.4.2019 je tak důvodný nárok žalobkyně na zaplacení částky za nadužívání Bytu žalovanou na úkor žalobkyně ve výši 81 589 Kč (2 772x29 měsíců + 2 772:30x13 dní).

37. Soud přitom tento nárok žalobkyně neshledal v rozporu s dobrými mravy, neboť jak shrnuto výše žalobkyně je již od smrti matky účastnic spoluvlastnicí Bytu, má proto právo na ochranu svého vlastnictví (garantovaného již Listinou základních práv a svobod), kromě toho to byla po celou dobu užívání Bytu (již dlouho před žalovaným obdobím) žalovaná, která z tohoto uspořádání výrazně profitovala, neboť měla dlouhodobě zajištěno bezplatné bydlení (když nesporným bylo, že hradila pouze jí spotřebované energie a částky na správu Bytu a domu), zatímco ostatní spoluvlastnice si musely vlastní bydlení zajistit a financovat jinak. Pokud žalovaná namítala, že jediná do Bytu investovala (ještě za života matky účastnic), pak tyto své námitky nijak nespecifikovala, své případné nároky (plynoucí např. z vypořádání spoluvlastnictví v širším slova smyslu) nijak nevyčíslila a žádnou právně relevantní cestou (např. i uplatněním kompenzační námitky, vzájemného návrhu atp.) se jich nedomáhala ani v dědickém řízení ani v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ani v řízení tomto. Soud proto neshledal, že by žalobkyně bráněním svého vlastnického práva postupovala proti dobrým mravům.

38. Soud s ohledem na vše shora uvedené žalobě vyhověl co do částky 81 589 Kč a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

39. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení náhrady škody ve výši 8 993 Kč, a to s odůvodněním, že tuto částku musela vynaložit na otevření bytu (výměnou zámků), protože žalovaná porušila svou povinnost předat zbývajícím spoluvlastnicím klíče od Bytu do jednoho týdne, jak slíbila při podpisu smlouvy s realitní kanceláří.

40. Z výpovědi žalované, kterou v tomto směru žalobkyně nijak nerozporovala, vyplynulo, že žalovaná smlouvu s realitní kanceláří podepsala až dne 3.4.2019 (což samo o sobě nemůže způsobit neplatnost dané smlouvy) za přítomnosti A. a právní zástupkyně žalobkyně. Žalovaná však ve své výpovědi zcela popřela, že by bylo zároveň sjednáno, že klíče od Bytu předá ostatním spoluvlastnicím právě do 1 týdne či do 14 dnů atp., nýbrž, že pouze sdělila, že Byt ještě vyklízí a dá vědět, až bude vše hotovo. Pouze svědek A. [příjmení] pak ve své výpovědi uváděl, že mělo být s žalovanou smluveno, že klíče od Bytu předá osobně do týdne; soud však jeho výpověď v tomto směru shledal jako nevěrohodnou, neboť v tomto rozsahu nevypovídal přesně, když zároveň uváděl, že žalovaná skutečně rovněž říkala, že„ jim dá klíče od Bytu, až si vše zařídí (převod plynu, atp.)“. Nevěrohodná se výpověď svědka A. [příjmení] v tomto rozsahu jeví i s ohledem na další postup samotné žalobkyně, která přistoupila k zorganizování prohlídky/focení Bytu dne 14.4.2019 (jak plyne z výpovědi žalobkyně a svědkyně [titul] [příjmení]) ačkoli věděla, že žalovaná do tvrzených 7 dnů od 3.4.2019, tj. do 10.4.2019, klíče k Bytu žalobkyni nepředala, a že je tedy více než pravděpodobné, že se do Bytu nedostanou, když žalovanou předem o prohlídce Bytu dne 14.4.2019 nijak neinformovaly ani žalobkyně ani [titul] [příjmení] jednající ve věci prodeje Bytu za realitní kancelář (jak bylo potvrzeno i výpovědí svědkyně [titul] [příjmení]). Soud proto uzavřel, že v řízení nebyla prokázána dohoda účastnic o tom, že by žalovaná byla povinna předat klíče od Bytu právě do 10.4.2019. Nadto i kdyby taková dohoda mezi účastnicemi byla sjednána, byla to právě žalobkyně, která si v daném případě nepočínala tak, aby předešla případné škodě na nákladech za násilné otevření Bytu, neboť žalovanou včas neinformovala o tom, že již dne 14.4.2019 bude probíhat prohlídka Bytu, a to za situace, kdy musela vědět, že žalovaná ještě na schůzce dne 3.4.2019 uváděla, že Byt není ještě zcela vyklizen. Stejně tak i ze smlouvy uzavřené s realitní kanceláří (čl. 5) plyne, že prodávající měly povinnost zpřístupnit Byt až po dohodě, žádná taková dohoda však se zástupci realitní kanceláře a žalovanou zjevně učiněna nebyla, jak plyne z výpovědi [titul] [příjmení], která si nevybavila, že by žalovanou ke zpřístupnění Bytu jakýmkoli způsobem vyzvala. Žalobkyně pak ani netvrdila, že by v době zejména mezi 10.4 a 14.4.2019 žalovanou jakkoli kontaktovala s informací, že je zcela nutné Byt zpřístupnit dne 14.4.2019.

41. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná nepředáním klíčů před 14.4.2019 neporušila žádnou svou smluvní povinnost (nadto např. povinnost zákonnou, či dobré mravy), není tedy dána již prvotní podmínka její případné odpovědnosti za škodu ve smyslu ust. § 2913 o.z., resp. ani příp. dle ust. § 2909 o.z. či § 2910 o.z.). Kromě toho tvrzená škoda spočívající v nákladech na odvrtání zámku Bytu by ani nebyla v příčinné souvislosti výhradně s jednáním žalované (nepředání klíčů k Bytu) ale byla zaviněna též jednáním samotné žalobkyně, která žalovanou o prohlídce Bytu dne 14.4.2019 předem neinformovala, a tedy vznik škody sama neodvrátila, ač tak učinit mohla.

42. Soud proto žalobu v rozsahu žalované částky 8 993 Kč jako nedůvodnou zamítl výrokem II. tohoto rozsudku 43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla v řízení úspěch co do částky 81 589 Kč, tj. co do 86 %, a neúspěch co do částky 13 336 Kč (když co do částky 4 343 Kč bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno a co do částky 8 993 Kč byla žaloba zamítnuta), tj. co do 14 %. Žalobkyně má proto nárok na náhradu 72 % (86-14) účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 4 747 Kč; dále odměnou advokáta za 14 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby včetně téhož dne učiněné předžalobní výzvy, výzva z 31. 10. 2019, vyjádření ve věci samé z 21. 1. 2020, 3. 9. 2020, 22. 4. 2020, 16. 6. 2021 a 2. 12. 2021, účast na jednání soudu dne 28. 5. 2020, 25. 11. 2020, 25. 2. 2021, 4. 6. 2021, 4. 11. 2021 a 6. 1. 2022) po 4 900 Kč podle § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.; dále náhradou hotových výdajů advokáta za uvedených 14 úkonů právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; dále 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 15 288 Kč; tj. celkem 92 835 Kč, z čehož 72 % činí 66 841,20 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů řízení za 3 úkony, konkrétně za účast na jednání dne 3. 4. 2020, 29. 4. 2021 a 3. 9. 2021, když dne 3. 4. 2020 nebylo jednání nařízeno a z termínů ve dnech 29. 4. 2021 a 3. 9. 2021 byla jednání včas řádně písemně odročena. Soud náhradu nákladů řízení žalobkyni přiznal ve smyslu ust. § 142a odst. 2 o.s.ř., i když předžalobní výzva byla žalované zaslána až téhož dne, kterého byla zároveň podána žaloba (a nikoli 7 dní předem), když za důvody hodné zvláštního zřetele soud shledal to, že z postoje žalované v průběhu celého řízení je zcela zřejmé, že ani včasnější předžalobní výzva by proběhnutí tohoto řízení nezabránila, neboť žalovaná nebyla (a není) žalobkyni ochotna dobrovolně plnit ničeho. Dále soud postupoval dle ust. § 140 odst. 1 o.s.ř.

44. Ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. shledal soud v daném případě za přiměřenou lhůtu k plnění 1 měsíc od právní moci, a to s ohledem na výši přisouzených částek tak, aby měla žalobkyně reálnou možnost si dané částky obstarat a včas zaplatit (a vyhnout se tak případnému navyšování dluhu např. v exekuci).