24 C 464/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova . sídlem adresa o zaplacení 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 274 145,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8, 05 % ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 78 525,30 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 17.12.2018 domáhal po žalovaném původně zaplacení částky 1 739 147,60 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1.11.2016 do zaplacení s odůvodněním, že danou částku zaplatil žalovanému dne 22.12.2015 výhradně na základě právního titulu – rozsudku pro uznání zdejšího soudu ze dne 24.7.2015, č.j. 10 C 37/2015-78 (dále též jen„ Rozsudek pro uznání“), pravomocného dne 16.12.2015 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.11.2015, č.j. 97 Co 251/2015-148, přičemž zároveň žalovanému výslovně sdělil (e-mailem z 18.12.2015), že nárok žalovaného na dané plnění (přiznané Rozsudkem pro uznání) nadále neuznává a v dané věci podává dovolání. K dovolání žalobce byl následně Rozsudek pro uznání zrušen. Žalobce se proto domáhal po žalovaném vydání původně žalované částky jako bezdůvodného obohacení, neboť se na straně žalovaného jednalo o majetkový prospěch získaný plněním z právního důvodu, který odpadl.

2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal s tím, že mezi účastníky u zdejšího soudu probíhalo pod sp.zn. 10 C 37/2015 řízení o náhradu škody způsobené žalovanému žalobcem v souvislosti s porušením povinnosti žalobce ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb z dne 30.5.2014 (dále též jen„ Řízení o náhradu škody“), v němž bylo postaveno najisto, že tam vymáhaný nárok žalovaného vůči žalobci hmotně právně existoval, tedy byť žalobce plnil na základě následně zrušeného rozhodnutí soudu (Rozsudku pro uznání), nemůže se na straně žalovaného jednat o bezdůvodné obohacení, neboť zrušením rozhodnutí, podle něhož bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde taková povinnost neexistovala. Plnění poskytnuté žalovanému žalobcem tak nepředstavuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ale jedná se o škodu (včetně příslušenství), kterou žalobce žalovanému způsobil. Žalovaný přitom zcela odkázal na výsledky Řízení o náhradu škody, v němž soudy již dospěly k závěru, že žalobce odpovídá za veškerou škodu způsobenou žalovanému při proniknutí neznámých pachatelů do objektu žalovaného, včetně odcizení vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka] (dále též jen„ Vozidlo“) v hodnotě 990 000 Kč, s tím, že bylo uzavřeno, že žalobce porušil povinnosti z mezi účastníky uzavřené smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb. Pouze z procesních důvodů (z důvodu vznesené námitky promlčení) byla žaloba v Řízení o náhradu škody zamítnuta v rozsahu částky 990 000 Kč (za odcizení Vozidla). Žalovaný proto dále vznesl námitku započtení s tím, že proti žalobci eviduje pohledávku z vykonatelných rozsudků zdejšího soudu ve věci sp.zn. 10 C 37/2015 ve výši 425 151 Kč s úroky z prodlení od 23.10.2014 do 1.11.2016 (tj. v kapitalizované výši 69 402,34 Kč) a dále dle výsledků daného řízení též pohledávku na náhradu škody ve výši 990 000 Kč (resp. 852 200 Kč – jako časové ceny Vozidla dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 120 C 37/2015-545) způsobené odcizením Vozidla, za kterou žalobce odpovídá, ve výši 852 200 Kč s úroky z prodlení od 23.10.2014 do 1.11.2016 (tj. ve výši 139 114,52 Kč), přičemž tato pohledávka žalovaného za žalobcem a pohledávka žalobce za žalovaným vymáhaná v tomto řízení se setkaly jako nepromlčené a způsobilé k započtení v období od 1.11.2016 do 4.6.2017; žalovaný proto proti nároku žalobce vznesl námitku započtení co do celkové částky 1 485 867,86 Kč.

3. Podáním z 11.7.2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 465 002 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v tomto rozsahu byl žalovaný v dále vedeném Řízení o náhradu škody nakonec úspěšný, tedy plnění, které žalobce žalovanému v tomto rozsahu poskytl bylo důvodné a v tomto rozsahu (co do částky 425 151 Kč s příslušenstvím) pak žalobce z týchž důvodů v zásadě ničeho nenamítal proti zápočtu učiněnému žalovaným. Další zápočet učiněný žalovaným ve výši 990 000 Kč, resp. 852 200 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč (jak byl vymezen žalovaným – tj. jako nárok na regres za škodu, která vznikla [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]) odcizením Vozidla způsobeném porušením povinností žalobce ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb z 30.5.2014) žalobce považuje za neplatný, neboť se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, tedy nezpůsobilou k zápočtu, když žalobce v období od 1.11.2016 do 4.6.2017 o takovéto tvrzené pohledávce neměl žádnou vědomost, žádná taková pohledávka po něm nebyla uplatňována, naopak pohledávka nyní žalovaným započítávaná byla žalovaným vytvořena s účinky ex tunc až dne 9.11.2020, a to pouze z důvodu neunesení břemena důkazního v Řízení o náhradu škody. Danou námitku započtení učiněnou žalovaným proto žalobce v tomto rozsahu zároveň shledal i v rozporu s dobrými mravy. Žalobce konečně upozornil na závaznost rozhodnutí v jiné právní věci, když v Řízení o náhradu škody již byl nárok, kterého se žalovaný nyní dovolává v rámci námitky započtení, tj. nárok na zaplacení 990 000 Kč, resp. 852 200 Kč s příslušenstvím, pravomocně zamítnut.

4. S ohledem na výše uvedený dispozitivní úkon žalobce soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 o.s.ř. usnesením zdejšího soudu z 28.7.2022, č.j. 24 C 464/2018-98, pravomocným dne 14.9.2022, kterým zároveň vrátil žalobci poměrnou část ve věci zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 600 Kč. Předmětem řízení tak nadále zůstalo pouze zaplacení částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Rozsudkem pro uznání zdejšího soudu z 24.7.2015, č.j. 10 C 37/2015-78 (Rozsudek pro uznání) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 10.11.2015, č.j. 97 Co 251/2015-148 (pozn. soudu – v písemném vyhotovení uvedeno nesprávné datum vyhotovení 10.12.2015) pravomocným dne 5.1.2016 a vykonatelným 9.1.2016 byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 1 444 456 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 124 495 Kč jako náhradu škody, která mu vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobce ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb žalovanému ze dne 30.5.2014.

7. E-mailem z 18.12.2015 právní zástupce žalobce vyzval právního zástupce žalovaného ke sdělení čísla účtu, na který má být žalobcem poukázáno plnění dle Rozsudku pro uznání, přičemž zároveň žalovanému výslovně sdělil, že bude plnit výhradně pod tíhou daných soudních rozhodnutí, přičemž daný nárok žalovaného nadále neuznává ani co do právního důvodu ani výše a proti daným soudním rozhodnutím podá dovolání. Žalobce dne 22.12.2015 žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci zaplatil plnění dle Rozsudku pro uznání v celkové výši 1 739 147,60 Kč včetně nákladů řízení a kapitalizovaného příslušenství, a to na bankovní účty sdělené právním zástupcem žalovaného (prokázáno E-mailem právního zástupce žalovaného z 21.12.2015, výpisem z bankovního účtu žalobce z 22.12.2015).

8. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 6.10.2016, č.j. 25 Cdo 1594/2016-176, pravomocným dne 21.10.2016 byly Rozsudek pro uznání a rozsudek Městského soudu v Praze z 10.11.2015, č.j. 97 Co 251/2015-148 zrušeny a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení 9. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši s tím, že soudní rozhodnutí, na jejichž základě žalobce dané plnění poskytl, byla zrušena, tedy odpadl právní důvodu, na jehož základě bylo plnění žalovanému poskytnuto (prokázáno Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení z 25.10.2015, E-mailem právního zástupce žalobce právnímu zástupci žalovaného z 25.10.2016).

10. Z dalšího podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 10 C 37/2015 vzal soud za prokázané, že žalovaný (tam v postavení žalobce) se po žalobci (tam v postavení žalovaného) domáhal zaplacení částky 1 444 456 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení, přičemž mu byla po opakovaném rozhodování soudu prvního a druhého stupně s právní mocí k 7.11.2019 přiznána jako důvodná částka 144 155,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení a s právní mocí k 29.10.2020 dále částky 68 420 Kč a 212 575,50 Kč vždy s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení, co do částky 29 305 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 byla žaloba s právní mocí k 29.10.2020 zamítnuta a ohledně zbývající částky 990 000 Kč s příslušenstvím byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to s odůvodněním, že dle ust. § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) žalobce odpovídá za škodu způsobenou žalovanému, resp. že žalovaný má vůči žalobci regresní nárok dle § 2917 o.z. za škodu, kterou žalobce zavinil a k jejíž náhradě byl povinen žalovaný, a to tím, že žalobce, který vykonával ostrahu objektu v [obec a číslo], [ulice a číslo], jehož byl žalovaný provozovatelem, porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování hlídacích služeb ze dne 30.5.2014, tím došlo k proniknutí neznámých pachatelů do daného objektu v noci ze dne 3. na 4.6.2014, kdy nejprve v nočních hodinách odcizili trezor nacházejících se v kanceláři daného objektu a následně v ranních hodinách odcizili Vozidlo; z celkem přiznané částky ve výši 425 151 Kč (144 155,50 + 68 420 + 212 575,50) Kč s příslušenstvím byla částka 12 000 Kč (za opravu poškození prodejny, stanu, oplocení a vrat) přiznána žalovanému z titulu náhrady škody vzniklé přímo žalovanému dle § 2913 o.z. a částka 413 151 Kč s příslušenstvím (za naprogramování a dodání nových klíčů k tam přesně vymezeným vozidlům, otevření a výměnu klíčů dalších 40 vozů, vyproštění a přepravu tam specifikovaných vozů do značkových servisů) byla žalovanému přiznána z titulu regresního nároku dle § 2917 o.z., neboť se jednalo o škodu, která vznikla (v souvislosti s daným porušením smluvní povinnosti žalobce) [právnická osoba] [anonymizováno] a kterou žalovaný této společnosti zaplatil, proto měl žalovaný v tomto rozsahu vůči žalobci – škůdci regresní nárok dle § 2917 o.z. (když v daném případě byla [právnická osoba] [anonymizováno] osobou, jejímuž zájmu mělo sloužil splnění povinností žalobce ujednané ve smlouvě o poskytování hlídacích služeb ze dne 30.5.2014, proto mohla tato společnost náhradu škody způsobenou porušením dané smlouvy ze strany žalobce uplatnit buď přímo proti žalobci – škůdci nebo ji mohla uplatnit vůči tomu, kdo měl dle smlouvy povinnost plnit – tj. v daném případě vůči žalovanému, k čemuž došlo, když žalovaný nárok dané společnosti uspokojil, proto byl žalovaný v daném rozsahu následně aktivně legitimován k uplatnění regresního nároku vůči žalobci jako škůdci), co do částky 29 305 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta s tím, že se jednalo o škodu vzniklou na trezoru, který však vlastnila společnost [právnická osoba], tedy se nejednalo o škodu vzniklou žalovanému ani [právnická osoba] [anonymizováno] (prokázáno konkrétně rozsudkem zdejšího soudu z 7.10.2019, č.j. 10 C 37/2015-384 ve spojení s doplňujícím rozsudkem zdejšího soudu z 15.4.2020, č.j. 10 C 37/2015-426 a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 16.9.2020, č.j. 13 Co 34, 172/2020-444). U zbývající žalované částky 990 000 Kč s příslušenstvím se mělo jednat o škodu, která byla výše uvedeným porušením smluvní povinnosti žalobce ze smlouvy o poskytování hlídacích služeb ze dne 30.5.2014, způsobena žalovanému odcizením Vozidla v jeho vlastnictví, když žalovaný tvrdil, že Vozidlo nabyl kupní smlouvou datovanou dne 25.4.2014 od [právnická osoba] (viz konkrétně Kupní smlouva z 25.4.2014), zdejší soud však nejprve uzavřel, že žalobce neprokázal, že by byl ke dni 4.6.2014 vlastníkem Vozidla, a tedy že by mu jeho odcizením daného dne vznikla škoda (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu z 7.10.2019, č.j. 10 C 37/2015-384). S tímto právním závěrem se neztotožnil odvolací soud, který v daném rozsahu uvedený prvostupňový rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení s tím, že žalovaný v řízení tvrdil a prokazoval, že Vozidlo je v jeho vlastnictví kupní smlouvou a výpovědí svého jednatele, který objasňoval danou transakci (prodej Vozidla) mezi dvěma propojenými společnostmi, měl-li soud prvního stupně pochybnosti o tom, jak byla kupní smlouva zaúčtována mezi danými společnostmi, měl žalovaného poučit, že má tuto skutečnost za neprokázanou, odvolací soud proto soudu prvního stupně uložil, aby se mimo jiné znovu zabýval vlastnictvím Vozidla (prokázáno konkrétně rozsudkem Městského soudu v Praze z 16.9.2020, č.j. 13 Co 34, 172/2020-444). Zdejší soud vázán právním názorem odvolacího soudu žalovaného vyzval, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že byl k 3., resp. 4.6.2014 vlastníkem Vozidla, resp. jak byla kupní smlouva datovaná 25.4.2014 zaúčtována v účetnictví obou subjektů, k čemuž žalovaný podáním z 9.11.2020 doplnil, že na kupní cenu dle dané kupní smlouvy plnil jen částečně dne 27.5.2014 částku 500 000 Kč, resp. že daná transakce měla charakter přesouvání finančních prostředků/řešení cash-flow mezi dvěma sesterskými společnostmi, resp. že Vozidlo bylo předáno bez úhrady v rámci výkupu od zavedeného klienta [právnická osoba], pro nějž tato společnost měla pořídit nový vůz, k čemuž potřebovala 4-5 milionů Kč (viz konkrétně Doplnění tvrzení a důkazních prostředků z 9.11.2020); dále bylo nově prokázáno, že žalovaný (jednající jednatelem [jméno] [příjmení]) dne 9.11.2020 uzavřel s [právnická osoba] (jednajícím jednatelem [jméno] [příjmení]) Dohodu o odstoupení od kupní smlouvy a novaci souvisejících práv a povinností, v níž účastníci uvedli, že se žalovaný stal vlastníkem Vozidla dle kupní smlouvy z 25.4.2014 okamžikem platnosti dané kupní smlouvy (tj. 25.4.2014), nezaplatil však tam sjednanou celou kupní cenu (ale pouze 500 000 Kč), i z důvodu následného odcizení Vozidla strany dané kupní smlouvy od ní odstoupily s tím, že se jejich závazky z dané kupní smlouvy zrušují od počátku; žalovaný dále vůči [právnická osoba] uznal svůj závazek zaplatit (do 3 měsíců od účinnosti dané dohody) z titulu porušení smluvně převzatého závazku spočívajícího v povinnosti zajištění střežení areálu na náhradě škody částku ve výši 990 000 Kč jakožto tržní hodnoty Vozidla, které bylo odcizeno (z daného areálu) v noci z 3.na 4.6.2014 (prokázáno konkrétně Doplněním tvrzení a důkazních prostředků z 9.11.2020 a Dohodou o odstoupení od kuní smlouvy a novaci souvisejících práv a povinností z 9.11.2020). Žaloba o zaplacení zbývající částky 990 000 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta Rozsudkem zdejšího soudu z 15.3.2021, č.j. 10 C 37/2015-545 pravomocným dne 26.1.2022 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 21.10.2021, č.j. 13 Co 207/2021-574 s tím, že žalovaný podáním z 9.11.2020 změnil svá dosavadní skutková tvrzení (tj. jednalo se k danému datu o změnu žaloby) tak, že k rozhodnému dni 3., resp. 4.6.2014 byla vlastníkem Vozidla [právnická osoba] [anonymizováno] (na základě Dohody o odstoupení od kupní smlouvy), k ochraně jejíhož majetku byla smlouva se žalobcem (o poskytování bezpečnostních služeb z 30.5.2014) uzavřena a žalovaný tak byl regresně zavázaný k náhradě škody způsobené při odcizení Vozidla z daného areálu, který žalobce řádně nehlídal; soud tak shledal, že žalobce odpovídá i za škodu způsobenou odcizením Vozidla, když vzal za prokázané, že s ohledem na Dohodu o odstoupení od kupní smlouvy z 25.4.2014 byla ke dni odcizení Vozidla jeho vlastníkem [právnická osoba] [anonymizováno], tedy jeho odcizením vznikla škoda, k jejíž regresní náhradě byl žalovaný smluvně povinen, avšak s ohledem na to, že žalovaný a [právnická osoba] jsou personálně propojeni, o vzniku dané škody se [právnická osoba] [anonymizováno], jakož i žalovaný dozvěděli nejpozději 4.6.2014 (kdy se s daným nárokem připojila [právnická osoba] [anonymizováno] jako poškozený v trestním řízení), tedy subjektivní promlčecí doba k uplatnění daného nároku (regresního) uplynula 4.6.2017, proto byl daný nárok (uplatněný v Řízení o náhradu škody změnou žaloby až dne 9.11.2020) promlčen, přičemž žalobcem vznesená námitka promlčení nebyla shledána v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovanému nic nebránilo v uplatňování původního jím vzneseného nároku, tj. nic mu nebránilo v tom, aby na základě předchozí výzvy soudu doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy ohledně toho, že byl v rozhodném období vlastníkem Vozidla, avšak namísto toho se po více než 6 letech od uzavření jím tvrzené kupní smlouvy dohodl se [právnická osoba] [anonymizováno] na odstoupení od dané kupní smlouvy s účinky ex tunc, musel tak nést následky svého právního jednání, které svědčilo i o určité účelovosti v úmyslu zjednodušit si plnění důkazní povinnosti zřejmě v důsledku důkazní nouze ohledně prokázání vlastnictví Vozidla; žaloba tak byla zamítnuta co do částky 852 000 Kč s příslušenstvím s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení a co do částky 138 000 Kč byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, když v trestním řízení byla částka 852 000 Kč zjištěna jako časová cena odcizeného Vozidla a žalovaný pouze tvrdil tuto skutečnou škodu ve vyšší než důvodné výši.

11. Oznámením o započtení vzájemných pohledávek z 5.9.2022 [právnická osoba] [anonymizováno] (jednající jednatelem [jméno] [příjmení]) žalovanému sdělila, že dle Dohody o odstoupení od kuní smlouvy z 9.11.2020 eviduje vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši 990 000 Kč (z titulu uznaného závazku žalovaného zaplatit [právnická osoba] [anonymizováno] z titulu porušení smluvně převzatého závazku spočívajícího v povinnosti zajištění střežení areálu na náhradě škody částku ve výši 990 000 Kč jakožto tržní hodnoty Vozidla odcizeného v noci z 3. na 4.6.2014) a zároveň žalovanému sdělila, že na tuto svou pohledávku ve výši 990 000 Kč dle § 1982 o.z. započítává pohledávku žalovaného vůči [právnická osoba] ve výši 500 000 Kč (z titulu čl. III. odst. 3.2. písm. a) Dohody o odstoupení od kupní smlouvy, dle něhož byla [právnická osoba] [anonymizováno] povinna zaplatit žalovanému„ část kupní ceny“ ve výši 500 000 Kč), [právnická osoba] [anonymizováno] proto sdělil žalovanému, že aktuální dluh žalovaného činí 490 000 Kč a vyzval žalovaného k jeho zaplacení do 7 dnů.

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ve věci nebyly navrhovány. Provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je (v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby) důvodná.

13. Právně soud věc posoudil podle § 2991 a násl. o.z., dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Podle § 1982 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2)

15. Podle § 1987o.z.jsouk započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

16. Podle § 1989 o.z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

17. Dle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

18. V daném případě mezi účastníky nebylo sporu o tom a výpisem z bankovního účtu žalobce z 22.12.2015 bylo zcela prokázáno, že žalobce žalovanému dne 22.12.2015 zaplatil na žalovaným (resp. jeho právním zástupcem v e-mailu z 21.12.2022) sdělené bankovní účty celkem částku 1 739 147,60 Kč.

19. Mezi účastníky je spor o to, z jakého hmotněprávního (či dle tvrzení žalovaného jiného spravedlivého důvodu) bylo toto plnění žalobcem žalovanému poskytnuto, resp. zda se na straně žalovaného jednalo (v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby, tj. co do částky 1 274 145,60 Kč) o bezdůvodné obohacení.

20. V tomto rozsahu bylo dle soudu Rozsudkem pro uznání ve spojení se-mailem žalobce žalovanému z 18.12.2015 nade vší pochybnost prokázáno, že ze strany žalobce se nejednalo o dobrovolné plnění (z jakéhokoli žalobci známého právního či„ spravedlivého“ důvodu) ale o plnění výhradně na základě pravomocného Rozsudku pro uznání, kterým byla žalobci s právní mocí k 5.1.2016 (a s vykonatelností k 9.1.2016) uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 1 444 456 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 124 495 Kč (tj. ke dni úhrady 22.12.2015 řádně kapitalizovanou celkovou zaplacenou částku 1 739 147,60 Kč); když žalobce žalovanému již před zaplacením této částky výslovně sdělil, že právní titul daného plnění nadále neuznává, tedy zjevně plní nedobrovolně výhradně za účelem předejití případnému výkonu rozhodnutí a že proti Rozsudku pro uznání, resp. proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu podává dovolání.

21. Rozsudek pro uznání, jako právní titul daného plnění ze strany žalobce, byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 6.10.2016, č.j. 25 Cdo 1594/2016-176 pravomocným dne 21.10.2016.

22. Plnění žalobce (tehdy ve výši 1 739 147,60 Kč) se tak dle soudu stalo ve smyslu ust. § 2991 o.z. bezdůvodným obohacením žalovaného, neboť se na straně žalovaného jednalo o majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl.

23. Soud se pak neztotožnil s argumentací žalovaného, že dané plnění žalovaný od žalobce obdržel na základě spravedlivého důvodu (ve smyslu ust. § 2991 o.z.) spočívajícího v tom, že se jednalo o náhradu škody dle § 2913 o.z., resp. o regresní nárok žalovaného dle 2917 o.z. za odcizení Vozidla ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno], za něž jako škůdce odpovídal žalobce, resp. že dané nároky zjištěné v Řízení o náhradu škody žalovaný vůči žalobci uplatnil námitkou započtení, a to co do v Řízení o náhradu škody pravomocně přiznané částky 425 151 Kč s úroky z prodlení kapitalizovanými od 23.10.2014 do 1.11.2016 ve výši 69 402,34 Kč a dále co do částky za odcizené Vozidlo ve výši 852 200 Kč s úroky z prodlení kapitalizovanými od 23.10.2014 do 1.11.2016 ve výši 139 114,52 Kč.

24. Soud k tomu předně uvádí, že řízení o náhradu veškeré škody dle § 2913 o.z., resp. i veškerých regresních nároků žalovaného dle 2917 o.z. (za mimo jiné odcizení Vozidla ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno]) zaviněných žalobcem tím, že porušil svou povinnost dle smlouvy o poskytování hlídacích služeb z 30.5.2014 řádně vykonávat ostrahu areálu, jehož provozovatelem byl žalovaný, a v důsledku čehož poté dne 3., resp. 4.6.2015 došlo k vykradení daného areálu, způsobení škody (včetně škody za odcizení Vozidla) probíhalo před zdejším soudem pod sp.zn. 10 C 37/2015 (viz Řízení o náhradu škody) a bylo řádně pravomocně skončeno, jak bylo zcela prokázáno rozsudky zdejšího soudu ze 7.10.2019, č.j. 37/2015-384 ve spojení s doplňujícím rozsudkem zdejšího soudu z 15.4.2020, č.j. 10 C 37/2015-426 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 16.9.2020, č.j. 13 Co 34, 172/2020-444 a dále rozsudkem zdejšího soudu z 15.3.2021, č.j. 10 C 37/2015-545 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 21.10.2021, č.j. 13 Co 207/2021-574, kterými byl daný nárok žalovaného vůči žalobci pravomocně shledán důvodným (z tam uvedených důvodů) pouze co do celkové částky 425 151 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení. Soud je přitom vázán výroky pravomocných soudních rozhodnutí v jiných právních věcech a nemůže tyto závazné výroky v rámci tohoto řízení žádným způsobem přezkoumávat či měnit.

25. V rozsahu žalovanému v Řízení o náhradě škody pravomocně přiznané částky 425 151 Kč (i s přiznaným příslušenstvím kapitalizovaným žalobcem do dne zaplacení, tj. do 22.12.2015) pak vzal žalobce žalobu v tomto řízení zpět (jak je specifikováno v odstavci 3. odůvodnění) s tím, že nesporoval, že s ohledem na konečné výsledky Řízení o náhradě škody se na straně žalovaného v tomto rozsahu nejednalo o bezdůvodné obohacení. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje, když byť toto plnění v daném rozsahu bylo žalobcem žalovanému poskytnuto již na základě následně zrušeného Rozsudku pro uznání dne 22.12.2015, bylo k tomuto datu plněno, a tedy od tohoto data žalobce již nemohl být s daným plněním v prodlení. Proto vzal-li žalobce žalobu zpět co do částky 465 002 Kč, tj. co do částky 425 151 Kč včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných od 23.10.2014 do dne zaplacení, tj. pouze do dne 22.12.2015, nemůže již být v tomto rozsahu úspěšná námitka započtení žalovaného v rozsahu částky 425 151 Kč avšak ani v rozsahu dále požadovaných kapitalizovaných úroků z prodlení (v celkové výši 69 402,34 Kč), neboť od 22.12.2015 žalobce již nemohl být z logiky věci v prodlení se zaplacením dané částky. V rozsahu částky 465 002 Kč tak byl v tomto řízení žalovaný úspěšný procesně, když žalobce zavinil částečné zastavení řízení.

26. V dále vedeném Řízení o náhradu škody (ve zbývající výši 990 000 Kč za odcizené Vozidlo) byl žalovaný dále hmotně právně neúspěšný co do částky 138 000 Kč s příslušenstvím, když v tomto rozsahu byla rozsudkem zdejšího soudu z 15.3.2021, č.j. 10 C 37/2015-545 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 21.10.2021, č.j. 13 Co 207/2021-574 žaloba jako nedůvodná zamítnuta (s tím, že v tomto rozsahu nedošlo k tvrzené skutečné škodě – s ohledem na časovou cenu odcizeného Vozidla); týmiž rozsudky byla žaloba žalovaného v Řízení o náhradě škody zamítnuta i do posledně zbývající částky 852 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu promlčení daného nároku.

27. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že v tomto řízení bylo postaveno najisto, a to výše podrobně rozvedenými pravomocnými rozhodnutími zdejšího soudu i Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího v Řízení o náhradu škody, že žalovanému dle hmotného práva nenáležela vůči žalobci z titulu náhrady škody (či regresu) jiná pohledávka než ve výši tam pravomocně přiznané, tj. ve výši 425 151 Kč s příslušenstvím. Po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby proto soud shledal zápočty žalovaného jako nedůvodné.

28. Soud k učiněným kompenzačním námitkám předně konstatuje, že v řízení nebylo ani tvrzeno, že by žalovaný vůči žalobci kdykoli a jakýmkoli právně relevantním způsobem učinil (hmotněprávní) jednostranný zápočet jakékoli konkrétní částky; takový hmotněprávní úkon žalovaného nebyl ani tvrzen ani soudu předložen.

29. Ohledně kompenzační námitky co do částky 425 151 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 69 402,34 Kč pak soud dále odkazuje na závěry uvedené již v odstavci 25. tohoto odůvodnění.

30. Ohledně kompenzační námitky co do částky 852 200 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč pak soud dále uvádí, že se jedná především o pohledávku nadále neuplatnitelnou před soudem (ve smyslu ust. § 1987 odst. 1 o.z.), neboť ohledně této pohledávky (z totožného právního titulu, který je uplatňován v rámci započtení) již byl žalovaný vůči žalobci pravomocně neúspěšný v Řízení o náhradu škody (viz již odstavec 26. tohoto odůvodnění), jedná se tedy o věc pravomocně rozhodnutou, o níž zdejší soud nemůže rozhodovat znovu. Kromě toho se dle soudu jedná i o pohledávku nejistou (ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o.z.), když až do dne 9.11.2020 (tj. do dne sepsání Dohody o odstoupení od kupní smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba]) nemohl mít žalobce o existenci takto tvrzené pohledávky z titulu regresního nároku dle § 2917 o.z. žádné povědomí, když tato pohledávka byla žalovaným zjevně účelově vytvořena až dne 9.11.2020 (s účinky ex tunc) z důvodu neunesení břemena důkazního ohledně způsobení škody žalovanému odcizením Vozidla, o němž do té doby tvrdil, že bylo v jeho vlastnictví (a nikoli ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno]); přitom v řízení nebylo ani tvrzeno, že by [právnická osoba] [anonymizováno] po žalovaném daný nárok na náhradu škody jakkoli dříve uplatňovala, zjevně se tak i mezi těmito společnostmi jedná o případnou pohledávku promlčenou; je tak dle soudu nejisté, zda vůbec má žalobce vůči [právnická osoba] [anonymizováno] nadále vymahatelný dluh z titulu náhrady konkrétní škody. V neposlední řadě však z v řízení předloženého Oznámení o započtení vzájemných pohledávek z 5.9.2022 plyne, že mezi žalovaným a [právnická osoba] došlo daného dne k započtení vzájemných pohledávek a že [právnická osoba] vůči žalovanému nadále neeviduje pohledávku v původní tvrzené výši 990 000 Kč ale již po zápočtu pouze ve výši 490 000 Kč; dle soudu je tak i zcela nejisté a neurčité, v jaké výši má případně dosud [právnická osoba] [anonymizováno] vůči žalovanému nárok na náhradu škody, a zda vůbec byla této společnosti zaviněním žalobce konkrétní škoda ve zcela určité výši způsobena. Dokazování v tomto rozsahu značně přesahuje potřeby dokazování v řízení tomto. Soud proto takto učiněnou kompenzační námitku (v částce 852 500 Kč s příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč) shledal neurčitou, nejistou, a tedy nezapočitatelnou.

31. Soud proto uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce zaplatil žalovanému dne 22.12.2015 částku 1 739 147,60 Kč výhradně z titulu Rozsudku pro uznání. Protože byl Rozsudek pro uznání následně pravomocně zrušen, jednalo se na straně žalovaného od zrušení Rozsudku pro uznání o bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., neboť žalobce plnil z právního důvodu, který odpadl. V rozsahu, v němž žaloba nebyla vzata zpět, tj. co do částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím, tak soud shledal žalobu důvodnou, když z výše uvedených důvodů neshledal oprávněné (nad rámec zpětvzetí žaloby) námitky započtení učiněné žalovaným. S ohledem na výsledky Řízení o náhradě škody (kde byly všechny tvrzené nároky žalovaného vůči žalobci nad rámec částky 425 151 Kč s příslušenstvím zamítnuty) pak soud ani neshledal, že by byl po právní stránce dán jiný (žalovaným tvrzený) spravedlivý důvod, na jehož základě by žalobce žalovanému dané plnění dne 22.12.2015 poskytl. Soud proto žalobě jako důvodné co do částky 1 274 145,60 Kč vyhověl, a protože žalovaný danou částku nezaplatil ani přes předžalobní upomínku z 25.10.2015, přiznal soud žalobci právo i na úroky z prodlení z žalované částky, a to dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to až ode dne následujícího po marném uplynutí stanovené lhůty k plnění (od 1.11.2016) až do zaplacení (viz výrok I. tohoto rozsudku).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., když žalobce měl ve věci úspěch co do cca 73,5 % a z procesního hlediska neúspěch v rozsahu zpětvzetí žaloby, které zavinil, tj. co do cca 26,5 %, proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 47 % (73, 5-26) náhrady nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobce sestává z nevrácené části zaplaceného soudního poplatku ve výši 68 358 Kč; dále z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání žaloby, vyjádření ve věci samé z 11.7.2022, účast na jednání soudu dn 28.7.2022 a 29.9.2022, když odměnu za další úkony žalobce výslovně nepožadoval) po 15 260 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.; dále z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedených 5 úkonů právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu; dále z náhrady za cestovné právního zástupce žalobce ze sídla ([obec]) do sídla soudu (Praha) a zpět na 2 jednání soudu dle § 13 advokátního tarifu, tj. za ujetí celkem 832 km, a to dle předloženého technického průkazu a dle vyhl. č. 116/2022 Sb., při prům. spotř. pal. 6,2 l /100 km, ceně PH 44,50 Kč, sazbě zákl. náhr. 4,70 Kč/km), tj. ve výši 2 184,40 Kč, když žalobce výslovně požadoval pouze náhradu těchto nákladů v uvedené výši, byť měl nárok na cestovné vyšší, které však výslovně nepožadoval; dále z náhrady za čas promeškaný danými cestami k jednání soudu a zpět dle § 14 advokátního tarifu za 16 půlhodin ve výši 1 600 Kč; a dále z 21% DPH z veškerých výše uvedených odměn a náhrad ve výši 17 132,70 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.; tj. celkem 167 075,10 Kč, z čehož 47 % činí 78 525,30 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř.

33. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.