24 C 464/2018

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Zuzany Šmídové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova . sídlem adresa o zaplacení 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. září 2022, č. j. 24 C 464/2018-120,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16 601,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 274 145,60 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále žalovanému uložil, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 78 525,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobce (výrok II.). Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal původně zaplacení částky 1 739 147,60 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 11. 2016 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce získaného plněním z právního důvodu, který odpadl.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 se žalovaný (tam v procesním postavení žalobce) domáhal po žalobci (tam v procesním postavení žalovaného) zaplacení částky 1 444 456 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 23. 10. 2014 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody způsobené žalovanému žalobcem v souvislosti s porušením povinnosti žalobce ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb ze dne 30. 5. 2014. V uvedené věci bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2015, č. j. 10 C 37/2015-78 pro zmeškání žalovaného, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, č. j. 97 Co 251/2015-148, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2015. Žalobce zaplatil žalovanému dne 22. 12. 2015 výhradně na základě tohoto právního titulu celkovou částku 1 739 147,60 Kč, přičemž zároveň žalovanému výslovně sdělil (e-mailem ze dne 18. 12. 2015), že nárok žalovaného na dané plnění přiznané rozsudkem pro uznání nadále neuznává a v dané věci podává dovolání. Rozsudek pro uznání, jako právní titul daného plnění ze strany žalobce, byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 2016, č. j. 25 Cdo 1594/2016-176, pravomocným dne 21. 10. 2016. Žalobce pak zaplacenou částku 1 739 147,60 Kč s příslušenstvím uplatnil v tomto řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 464/2018 žalobou podanou dne 17. 12. 2018, jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného v podobě majetkového prospěchu získaného plněním z právního důvodu, který odpadl. Žalovaný uplatněný nárok neuznal s tím, že plnění poskytnuté žalovanému žalobcem nepředstavuje bezdůvodné obohacení, nýbrž se jedná o škodu (včetně příslušenství), kterou žalobce žalovanému způsobil. Současně žalovaný vznesl námitku započtení s tím, že proti žalobci eviduje pohledávku z vykonatelných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 10 C 37/2015: 1) ve výši 425 151 Kč s úroky z prodlení od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016 (tj. v kapitalizované výši 69 402,34 Kč) a dále 2) dle výsledků daného řízení též pohledávku na náhradu škody ve výši 990 000 Kč za odcizení vozidla (resp. 852 200 Kč – jako časové ceny vozidla dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 10 C 37/2015-545) způsobené odcizením vozidla (a zamítnuté z důvodu vznesené námitky promlčení), za kterou žalobce odpovídá – tedy pohledávku ve výši 852 200 Kč s úroky z prodlení od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016 (tj. ve výši 139 114,52 Kč). Dle tvrzení žalovaného se tato pohledávka žalovaného za žalobcem a pohledávka žalobce za žalovaným, vymáhaná v tomto řízení, setkaly jako nepromlčené a způsobilé k započtení v období od 1. 11. 2016 do 4. 6. 2017. Žalovaný proto proti nároku žalobce uplatněnému touto žalobou vznesl námitku započtení co do celkové částky 1 485 867,86 Kč (tj. 425 151 Kč + 69 402,34 Kč + 852 200 Kč + 139 114,52 Kč).

3. Podáním ze dne 11. 7. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 465 002 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v tomto rozsahu byl žalovaný v dále vedeném řízení o náhradu škody pod sp. zn. 10 C 37/2015 nakonec úspěšný a žalobcem poskytnuté plnění žalovanému (na základě původně vydaného rozsudku pro uznání) bylo důvodné. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 7. 2022, č. j. 24 C 464/2018-98 bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (tj. co do částky 465 002 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení) zastaveno. Předmětem řízení před soudem I. stupně tak nadále zůstalo zaplacení částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím.

4. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2991 a násl., § 1982, § 1987 a § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Poté dospěl k závěru, že v rozsahu, který zůstal předmětem řízení – tedy co do částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím byla žaloba podána důvodně, neboť z níže uvedených důvodů neshledal oprávněnými (nad rámec zpětvzetí žaloby) námitky započtení učiněné žalovaným. Soud I. stupně především uzavřel, že žalobce zaplatil žalovanému dne 22. 12. 2015 částku 1 739 147,60 Kč výhradně z titulu rozsudku pro uznání. V důsledku následného pravomocně zrušeného rozsudku pro uznání došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 o. z., neboť žalobce plnil z právního důvodu, který odpadl. S ohledem na výsledky řízení o náhradě škody vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 (kde byly všechny tvrzené nároky žalovaného vůči žalobci nad rámec částky 425 151 Kč s příslušenstvím zamítnuty) pak soud ani neshledal, že by byl po právní stránce dán jiný (žalovaným tvrzený) spravedlivý důvod, na jehož základě by žalobce žalovanému dané plnění dne 22. 12. 2015 poskytl. K žalovaným učiněným kompenzačním námitkám soud předně konstatoval, že v řízení nebylo ani tvrzeno, že by žalovaný vůči žalobci kdykoli a jakýmkoli právně relevantním způsobem učinil (hmotněprávní) jednostranný zápočet jakékoli konkrétní částky, když takový hmotněprávní úkon žalovaného nebyl ani tvrzen, ani soudu předložen.

5. Ohledně kompenzační námitky ad 1) co do částky 425 151 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 69 402,34 Kč (tj. s úroky z prodlení od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016) soud I. stupně uzavřel, že v rozsahu částky 425 151 Kč včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných od 23. 10. 2014 do dne zaplacení, tj. pouze do dne 22. 12. 2015 – tedy v rozsahu celkové částky 465 002 Kč byla žaloba vzata žalobcem v tomto řízení zpět s tím, že žalobce s ohledem na konečný výsledek řízení o náhradě škody vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 nesporoval, že se v tomto rozsahu na straně žalovaného nejednalo o bezdůvodné obohacení. Proto vzal-li žalobce v rozsahu celkové částky 465 002 Kč žalobu zpět, nemůže již být v tomto rozsahu úspěšná námitka započtení žalovaného ve výši 425 151 Kč, avšak ani v rozsahu dále požadovaných kapitalizovaných úroků z prodlení (v celkové výši 69 402,34 Kč za dobu od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016), neboť od 22. 12. 2015 žalobce již nemohl být z logiky věci v prodlení se zaplacením dané částky. V rozsahu částky 465 002 Kč tak byl žalovaný v tomto řízení úspěšný procesně, když žalobce v uvedeném rozsahu zavinil částečné zastavení řízení.

6. Ohledně kompenzační námitky ad 2) co do částky 852 200 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč (tj. s úroky z prodlení od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016) soud I. stupně uvedl, že se jedná především o pohledávku nadále neuplatnitelnou před soudem (ve smyslu § 1987 odst. 1 o. z.), neboť ohledně této pohledávky (z totožného právního titulu, který je uplatňován v rámci započtení) již byl žalovaný vůči žalobci pravomocně neúspěšný v řízení o náhradu škody ve věci sp. zn. 10 C 37/2015. Ohledně této částky byla žaloba totiž pravomocně zamítnuta z důvodu promlčení tohoto nároku. Jedná se tedy o věc pravomocně rozhodnutou, o níž soud nemůže rozhodovat znovu. Kromě toho se jedná i o pohledávku nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., když až do dne 9. 11. 2020 (tj. do dne sepsání Dohody o odstoupení od kupní smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno]) nemohl mít žalobce o existenci takto tvrzené pohledávky z titulu regresního nároku dle § 2917 o. z. žádné povědomí, když tato pohledávka byla žalovaným zjevně účelově vytvořena až dne 9. 11. 2020 (s účinky ex tunc) z důvodu neunesení břemene důkazního ohledně způsobení škody žalovanému odcizením vozidla. Žalovaný pak o vozidle do té doby tvrdil, že bylo v jeho vlastnictví (a nikoli ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno]). Dle soudu je tak nejisté, zda má žalobce vůči [právnická osoba] [anonymizováno] nadále vymahatelný dluh z titulu náhrady konkrétní škody. V neposlední řadě pak dle soudu I. stupně z oznámení o započtení vzájemných pohledávek z 5. 9. 2022 plyne, že mezi žalovaným a [právnická osoba] došlo daného dne k započtení vzájemných pohledávek a [právnická osoba] [anonymizováno] vůči žalovanému nadále neeviduje pohledávku ve výši 990 000 Kč, ale po zápočtu již pouze ve výši 490 000 Kč. Dle soudu je tak i zcela nejisté a neurčité, v jaké výši má případně [právnická osoba] [anonymizováno] vůči žalovanému nárok na náhradu škody. Soud proto takto učiněnou kompenzační námitku (v částce 852 000 Kč s příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč) shledal neurčitou, nejistou, a tedy nezapočitatelnou.

7. Ze všech uvedených důvodů tak soud I. stupně žalobě po jejím částečném zpětvzetí v plném rozsahu vyhověl, když nad rámec zpětvzetí žaloby neshledal oprávněné námitky započtení učiněné žalovaným.

8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch co do cca 73,5 % z celkové žalované částky a neúspěch v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy co do cca 26,5 % z této částky. Proto soud přiznal žalobci náklady řízení v rozsahu 47 % z celkové výše těchto nákladů, když částku těchto nákladů za zaplacený soudní poplatek, odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. včetně náhrady hotových výdajů, cestovného, náhrady za ztrátu času a 21 % DPH vypočetl na souhrnných 78 525,30 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 23. 11. 2022 včasné a přípustné odvolání, které dále doplnil podáním ze dne 21. 12. 2022, když uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. – tedy že soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoli k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b o. s. ř., dále že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. K řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 konkrétně uvedl, že v tomto řízení uplatnil žalovaný (v procesním postavení žalobce) vůči žalobci (v procesním postavení žalovaného) nárok na náhradu škody ve výši 1 444 456 Kč s příslušenstvím, způsobené porušením povinností žalobce plynoucích mu ze smlouvy o poskytování hlídacích služeb ze dne 30. 5. 2014, v důsledku čehož neznámí pachatelé odcizili v době od 3. 6. do 4. 6. 2014 z kanceláře objektu trezor a z autobazaru vozidlo [anonymizována čtyři slova]. Žalovaný z hlediska výsledku předmětného řízení potvrdil, že bylo podané žalobě vyhověno v rozsahu částky 425 151 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 23. 10. 2014 do zaplacení. Co do částky 29 305 Kč (náhrada za trezor na klíče s elektronickým zámkem) byla žaloba zamítnuta. Dále byla zamítnuta částka 990 000 Kč (náhrada za odcizení vozidla [anonymizována tři slova]). Řízení je pravomocně skončeno. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně v tom, že mu nenáleží jiná pohledávka nežli pravomocně přiznaná částka 452 151 Kč s příslušenstvím. Podotkl, že nadále ve smyslu hmotného práva existuje i jeho pohledávka ve výši 990 000 Kč, došlo pouze k oslabení tohoto práva v důsledku žalobcem vznesené námitky promlčení. Za nepravdivý považuje závěr soudu, že žalovaný netvrdil nic o učinění jednostranného zápočtu vůči žalobci. Žalovaný k započtení přistoupil svým vyjádřením ze dne 4. 5. 2022 s tím, že tento hmotněprávní úkon je vůči žalobci účinný od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl, tedy okamžikem doručení tohoto vyjádření žalobci soudem. Žalovaný setrval na tom, že výše specifikované pohledávky 1) a 2) v celkové výši 1 485 867,86 Kč zanikly započtením ze dne 5. 4. 2022 ke dni 1. 11. 2016.

11. Z vyložených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu I. stupně tak, že se žaloba co do částky 1 020 865,86 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení zamítá a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 253 279,74 Kč s příslušenstvím od 1. 11. 2016 do zaplacení se rozsudek potvrzuje (tj. 1 739 147,60 Kč – 1 485 867,86).

12. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, v prvé řadě s právním hodnocením kompenzační námitky, obsaženým v odstavci 30. odůvodnění. Jednostranné započtení provedené žalovaným je právním jednáním, které je neplatné z důvodu, že žalovaným započítávaná pohledávka nesplňuje kritéria dle ust. § 1987 o. z. – jde o pohledávku, kterou nelze uplatnit před soudem, navíc pohledávku nejistou a neurčitou, tudíž k započtení nezpůsobilou. K takovéto kompenzační námitce, vznesené žalovaným, nelze přihlédnout. Žalobce vnímá vzniklou situaci diametrálně odlišně než žalovaný, a sice tak, že v řízení se Stěžejní právní věci bylo pravomocně rozhodnuto o tom, v jaké části byl nárok žalovaného na náhradu škody důvodný (tj. v jaké části nejde o to, že by se žalovaný ponecháním si plnění, které obdržel ze strany žalobce na podkladě nezákonně vydaného rozsudku pro uznání, bezdůvodně obohatil) a v jaké části naopak důvodný nebyl (tj. v jaké části plnění, které si žalovaný ponechává na podkladně nezákonně vydaného rozsudku pro uznání, bezdůvodným obohacením je). I kdyby odvolací soud připustil úvahy o tom, že žalovaným provedené jednostranné započtení je výkonem práva splňujícím kritéria dle ust. § 1982 a násl. o. z., šlo by dle žalobce (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu) o výkon práva rozporný s dobrými mravy, jemuž by měla být odepřena právní ochrana. Dle žalobce se žalovaný snaží v tomto řízení zvrátit svůj neúspěch ve Stěžejní právní věci co do částky 990 000 Kč s příslušenstvím jím provedeným jednostranným započtením a vznesením kompenzační námitky. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť faktický odvolací důvod uplatněný žalovaným spočívá pouze v nesprávném právním posouzení věci, účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce výslovně, žalovaný mlčky) a současně nebylo třeba doplnění ani opakování dokazování ze strany odvolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno veřejně dne 22. 3. 2023 Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

16. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění a spornou věc posoudil zcela správně i po stránce právní. Odvolací soud předně souhlasí se soudem I. stupně v tom, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce (původně ve výši 1 739 147,60 Kč), neboť žalobce (v procesním postavení žalovaného) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 plnil žalovanému (v procesním postavení žalobce) na základě později zrušeného rozsudku pro uznání z právního důvodu, který později odpadl.

17. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o důvodnosti žaloby v rozsahu částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím, tedy částky zbývající po částečném zpětvzetí žaloby učiněného v průběhu tohoto řízení, k němuž žalobce přistoupil v rozsahu, v němž byl žalovaný v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 úspěšný.

18. Odvolací soud sdílí též závěr soudu I. stupně o hodnocení obou kompenzačních námitek /ad 1), ad 2) / uplatněných ze strany žalované. Na rozdíl od soudu I. stupně však zastává názor, že námitka započtení, kterou učinil žalovaný ve svém podání ze dne 5. 4. 2022 (pozn. na č. l. 73 až 77), je z hlediska svého obsahu dostatečně srozumitelným (určitým) právním jednáním. Mezi žalobcem a žalovaným rovněž není sporná samotná výše částky, v níž byl žalovaný v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 úspěšný, když výsledek pravomocně skončeného řízení vyplývá též z jednotlivých rozhodnutí soudu v dané věci.

19. Ohledně kompenzační námitky ad 1), tedy v rozsahu částky 425 151 Kč (v níž byl žalovaný v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 úspěšný) s úroky z prodlení v kapitalizované výši 69 402,34 Kč (tj. za dobu od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016), se odvolací soud plně ztotožňuje s hodnocením této kompenzační námitky, jak je obsažené v odstavci 25. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Uvedený nárok, který byl žalovanému již přiznán pravomocným soudním rozhodnutím, který byl ze strany žalobce rovněž žalovanému uhrazen včetně kapitalizovaného úroku z prodlení (vypočteného k datu úhrady této částky žalobkyní – tj. ke dni 22. 12. 2015) a ohledně něhož vzal žalobce v tomto řízení žalobu částečně zpět, nemůže být opětovně ze strany žalovaného započítán. Jednalo by se totiž o nárok duplicitní.

20. V případě druhé kompenzační námitky odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně v tom, že z hlediska částky 852 200 Kč s příslušenstvím se jedná o pohledávku nejistou, tedy dle § 1987 o. z. k započtení nezpůsobilou. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na závěry obsažené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020:„ I. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. II. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).“ 21. Závěr o této co do základu (i výše) sporné (nejisté) pohledávky vyplývá z odůvodnění potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2021, č. j. 13 Co 207/2021-574, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 3. 2021, č. j. 10 C 37/2015-545 o zamítnutí částky 990 000 Kč s příslušenstvím. Dle odůvodnění potvrzujícího rozsudku se soud I. stupně měl v této fázi řízení zabývat již jen tím, zda předmětné vozidlo v době odcizení bylo ve vlastnictví žalobce – [právnická osoba] či [právnická osoba] [anonymizováno] a v závislosti na vyřešení této otázky se měl zabývat výší škody. V této fázi řízení před soudem I. stupně však žalobce změnil svá skutková tvrzení v tom směru, že vozidlo k rozhodnému datu sice ve vlastnictví žalobce bylo, avšak obě smluvní strany uzavřely dne 9. 11. 2020 dohodu o odstoupení od kupní smlouvy, žalobce se zavázal [právnická osoba] [anonymizováno] zaplatit hodnotu odcizeného [anonymizováno] a nyní se této částky domáhá na žalovaném - [právnická osoba] jako regresního nároku, nikoli již z titulu náhrady škody. S ohledem na námitku promlčení vznesenou následně v uvedeném řízení ze strany žalovaného byla žaloba ohledně tohoto nároku soudem zamítnuta, aniž by se soud již mohl zabývat samotnou podstatou předmětného nároku. Pokud tedy soud I. stupně shledal žalovaným učiněnou kompenzační námitku v částce 852 200 Kč s příslušenstvím jako pohledávku nejistou a tedy k započtení nezpůsobilou, je jeho závěr správný. Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že jednostranné započtení učiněné žalovaným, které není výkonem práva splňujícím kritéria ustanovení § 1982 a násl. o. z., nemůže být ani výkonem práva rozporným s dobrými mravy.

22. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil ve výroku o věci samé jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Výši nákladů řízení na straně procesně úspěšnějšího žalobce soud I. stupně též správně vypočetl podle na výslednou částku 78 525,30 Kč.

23. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Náklady řízení na straně žalobce, zastoupeného advokátem, v celkové výši 16 601,20 Kč jsou tvořeny: odměnou advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného) podle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 13 420 Kč, dále 1x režijním paušálem ve výši 300 Kč a 21 % DPH v částce 2 881,20 Kč.

24. Náhrada za DPH je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).