24 C 550/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení 2 913,23 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částek - 2 913,23 Kč od 2. 2. 2018 do 1. 7. 2018 - 124,23 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 913,23 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 879 Kč ve výši 8,5 % ročně od 2. 7. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 11. 9. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 913,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o finančních službách, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. V souladu s obchodními podmínkami žalovaný zadal k provedení platební příkaz ve výši, pro kterou neměl na svém bankovním účtu dostatek finančních prostředků, čímž došlo ke vzniku záporného zůstatku na účtu žalovaného, který byl povinen vyrovnat na první požádání věřitele. Žalovaný tak neučinil, proto došlo k výpovědi smlouvy dne 1. 2. 2018 ze strany žalobce. Dlužná částka činila 2 831,33 Kč (nepovolený záporný zůstatek ve výši 2 789 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 42,33 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobce, ke dni postoupení činila pohledávka 2 913,23 Kč. Žalobce proto požadoval zaplacení dlužné částky 2 913,23 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky následujících ode dne zesplatnění pohledávky, tj. od 2. 2. 2018.

2. Podáním doručeným soudu dne 16. 4. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do žalovaného příslušenství v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 2 913,23 Kč od 2. 2. 2018 do 1. 7. 2018 a dále z částky převyšující 2 789 Kč, tedy co do částky 124,33 Kč od 2. 7. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že v žalobě byl nesprávně vyčíslen zákonný úrok z prodlení, který byl ke dni postoupení pohledávek v kapitalizované výši již připočten k dlužné částce. Žalobce se tak domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky nepovoleného záporného zůstatku (2 789 Kč) ode dne 2. 7. 2018 do zaplacení.

3. S ohledem na tento dispozitivní úkon žalobce učiněný před zahájením jednání ve věci samé, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle ust. § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. zastavil.

4. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

5. Soud věc za postupu podle ust. § 115a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce když žalobce ani žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřili.

6. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

7. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce se žalovaným rámcovou smlouvu o finančních službách, kterou si žalovaný u právního předchůdce žalobce založil peněžní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (zjištěno z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne [datum], přílohy k rámcové smlouvě, všeobecných obchodních podmínek). Podle čl. 10 všeobecných obchodních podmínek, pokud klient (žalovaný) provede platební příkaz bez dostatečných finančních prostředků na účtu, je povinen tento nedoplatek vyrovnat na první požádání banky (právní předchůdce žalobce) (zjištěno z všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný měl na účtu nepovolený záporný zůstatek ve výši 2 789 Kč (dlužná jistina) s příslušenstvím, k jehož zaplacení byl právním předchůdcem žalobce vyzván, současně právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy (zjištěno z poslední výzvy ze dne 1. 2. 2018). Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným z výše uvedeného debetu na žalobce, ke dni postoupení činila pohledávka částku celkem ve výši 2 913,23 Kč a byla postoupena ke dni 1. 7. 2018 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy č. 1 – seznam pohledávek). K úhradě této dlužné částky byl žalovaný žalobcem vyzván (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 21. 5. 2020, podacího lístku). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil.

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.) ve spojení s ust. § 2666 o. z. Tím, že právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému provést platební příkaz bez dostatku peněžních prostředků na svém peněžním účtu, poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 789 Kč, čímž žalovanému vznikla povinnost tento úvěr vrátit včetně příslušenství na výzvu právního předchůdce žalobce, což však žalovaný neučinil a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobce, na kterého pohledávka platně přešla dle ust. § 1879 o.z., vyzval žalovaného k úhradě dluhu, což však žalovaný neučinil, soud proto žalobě vyhověl. Úroky z prodlení soud přiznal dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o.z. ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tj. od 2. 7. 2018.

9. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 489 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.