24 C 58/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 29 668,89Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 275,89 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 24.1.2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 393 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 24.1.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 308 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 29 668,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako spotřebitelem, a žalovaným, jako podnikatelem, byla dne 6.2.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalobkyni poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 80 763 Kč. Žalobkyně žalovanému splatila celkem částku 110 431,90 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami, tj. částka 29 668,89 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalovaný před podpisem Smlouvy nesplnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalobkyně jako spotřebitele, neboť si neobstaral žádné dokumenty umožňující posoudit úvěruschopnost žalobkyně, ani neprovedl nahlédnutí do příslušných databází, když dle judikatury nejsou dostatečná pouhá ničím nepodložená prohlášení samotného spotřebitele. Kromě toho je Smlouva neplatná i pro hrubý nepoměr vzájemných tam sjednaných plnění, rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními na ochranu spotřebitele, když jen sjednané úroky činí 457,50 % ročně a RPSN pak 4 678,90 %. Smlouva je tak absolutně neplatná a plnění na jejím základě je bezdůvodným obohacením na straně žalovaného, které žalobkyně žádá vrátit, a to s ohledem na marnou výzvu k plnění z 15.1.2025 včetně zákonných úroků z prodlení od 24.1.2025 do zaplacení.

2. Žalovaný nárok žalobkyně zcela neuznal, když učinil nesporným uzavření Smlouvy a čerpání úvěru ve výši 80 763 Kč v platbách, jak je specifikovala žalobkyně, jakož i následné splacení částky 110 431,89 Kč ze strany žalobkyně. Dále však uvedl, že žalobkyně dle Smlouvy čerpala též v žalobě neuvedené částky dne 19.9.2024 ve výši 1 700 Kč a dne 14.10.2024 ve výši 1 693 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně žalovaný doplnil, že žalobkyně prošla jeho řádným skóringovým procesem, byla lustrována prostřednictvím služby , Anonymizováno, , byly doloženy výpisy z jejího bankovního účtu za období předcházející uzavření Smlouvy, čímž byl i doložen měsíční příjem žalobkyně (v potvrzené min. výši 53 900 Kč) zcela dostatečný k hrazení jejích výdajů včetně sjednaných splátek úvěrů, byly zohledněny i její předchozí úvěry, které rovněž řádně hradila. Ve Smlouvě sjednaná úroková sazba je pak zcela obvyklá a přiměřená pro daný úvěrový produkt (týkající se malých čerpaných částek a malých splátek, rychlého čerpání i splácení, kdy zároveň obsluha takového dluhu je pro žalovaného stejně nákladná, jako obsluha řádově větších dluhů) i u obdobných společností řádně licencovaných ČNB, stejně tak nebyly účtovány ani nepřiměřené odměny a poplatky. Žalovaný proto žádá zamítnutí žaloby.

3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce a žalované, kteří svou neúčast omluvili.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Mezi žalobkyní jako spotřebitelkou a žalovaným jako podnikatelem byla dne , datum, uzavřena Smlouva, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni poskytnout na dobu neurčitou spotřebitelský úvěr formou úvěrového limitu do 16 750 Kč s možností opakovaného čerpání, s roční úrokovou sazbou 457,50 % (s úrokem splatným za den 1,25 %), s RPSN 4 678,99 %, dále se sjednanou smluvní pokutou pro případ prodlení s plnění žalobkyně ve výši 0,1 % za každý den prodlení, s poplatky za SMS/e-mailovou upomínku ve výši 70 Kč a s poplatky za telefonickou upomínku ve výši 250 Kč, a žalobkyně se zavázala daný úvěr splácet ve sjednané minimální měsíční splátce; při jednorázovém načerpání celého limitu a splacení ve 12 stejných měsíčních splátkách měla žalobkyni splatit celkem částku 77 393,37 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně přílohy B - standardní informace o spotřebitelském úvěru a VOP, nespornými tvrzeními účastníků).

6. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně před uzavřením Smlouvy žalobkyně v Čestném prohlášení z , datum, jako nedílné součásti Smlouvy uvedla, že je svobodná, je na ní závislá 1 další osoba, je majitelkou nemovitosti na adrese jejího trvalého pobytu, její čistý hlavní měsíční příjem činí ze zaměstnání činí 53 900 Kč, její měsíční výdaje činí 4 000 Kč na domácnost a 17 000 Kč na splátky jiných úvěrů. Dle Výpočtu kreditního limitu žalobkyně vyhotoveného žalovaným dle příjmů a výdajů na splátky sdělených žalobkyní byl pro žalobkyni tam uvedeným vzorcem vypočten kreditní rámec právě ve výši 16 750 Kč. Z výpisů z účtů žalobkyně za období 08/2023-01/2024 plyne konečný kladný zůstatek na účtu; jakož i jednotlivé měsíční příjmy žalobkyně spočívající v platbách od úřadu práce ve výši 13 900 Kč, platbách označených jako „mzda od , právnická osoba, .“ ve výši cca 33 000-43 000 Kč a různých platbách (označených „půjčky“, „zápůjčky“) v řádech tisíců Kč od řady dalších nebankovních úvěrových společností; jakož i jednotlivé měsíční různé výdaje za běžné platby žalobkyně (drogerie, potraviny, ošacení, elektronika) v jednotlivých řádech stovek až jednotek ticích Kč.

7. Účastníci učinili zcela nesporným (a z potvrzení aplikace , Anonymizováno, – , Jméno žalovaného, . a potvrzení z internetového bankovnictví účtu žalobkyně též plyne), že dle Smlouvy žalobkyně načerpala od žalovaného postupně částku 80 763 Kč a žalovanému dle Smlouvy postupně vrátila finanční prostředky v celkové výši 110 431,89 Kč. Z Potvrzení , Anonymizováno, o provedené platbě z 19.9.2024 a 14.10.2024 dále plyne, že nad rámec výše uvedené částky 80 763 Kč žalobkyně dle Smlouvy od žalovaného obdržela též dne 19.9.2024 částku 1 700 Kč a dne 14.10.2024 částku 1 693 Kč.

8. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného výzvou doručenou mu dne 16.1.2025 k zaplacení žalované částky do 7 dnů (zjištěno z předžalobní výzvy z 15.1.2025 včetně doručenky do datové schránky žalovaného).

9. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když jiné důkazy ve věci nebyly navrhovány. Provedené důkazy považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná z větší části.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „Zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).

12. Podle § 87 Zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1796o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

14. V daném případě mezi účastníky nebylo sporu o tom a Smlouvou samou bylo zcela prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. uzavřena smlouva o úvěru, a to s ohledem na postavení žalobkyně jako spotřebitelky, jak rovněž zjevně plyne ze samotného textu Smlouvy, za současného užití ustanovení Zákona.

15. Zcela nesporným mezi účastníky dále bylo, že žalobkyni byla dle Smlouvy vyplacena formou postupného čerpání daného úvěru částka 80 763 Kč. Potvrzeními o platbách prostřednictvím platební brány , Anonymizováno, z 19.9. a 14.10.2024 pak bylo dále postaveno najisto, že žalobkyně dle Smlouvy od žalovaného kromě dané částky čerpala v dané dny rovněž i částky 1 700 Kč a 1 693 Kč. V řízení tak bylo nade vší pochybnost prokázáno, že žalobkyní byl dle Smlouvy načerpán postupně úvěr v celkové výši 84 156 Kč. Rovněž nesporným účastníci učinili, že žalobkyně na veškerých jednotlivých postupných platbách dle Smlouvy žalovanému splatila celkovou částku ve výši 110 431,90 Kč, resp. 110 431,89 Kč. Mezi účastníky zůstalo sporným to, zda Smlouva byla uzavřena platně, a tedy zda rozdíl případné žalobkyni poskytnuté jistiny úvěru a celkových splátek jí na úvěr zaplacených je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

16. Soud se proto předně s ohledem na znění § 87 Zákona zabýval tím, zda žalovaný před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalobkyně, příp. zda bylo postaveno najisto, že žalobkyně nebyla schopna úvěr splácet, když pro závěr, zda je smlouva o spotřebitelském úvěru smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, ale je třeba, aby zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, a to zejména za situace, kdy byl celý úvěr ze strany spotřebitele splacen, jako tomu bylo v tomto případě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 27.9.2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023).

17. V tomto rozsahu soud uzavřel, že žalovaný prokázal, že dostatečně zkoumal a řádně a správně posoudil a vyhodnotil úvěruschopnost žalobkyně. Soud přitom vyšel zejména z doložených výpisů z účtu žalobkyně (za období pěti měsíců před uzavřením Smlouvy), který v podstatných skutečnostech koresponduje s jí podepsaným Čestným prohlášením, které sama učinila a které bylo nedílnou součástí Smlouvy. V řízení tak byl dostatečně věrohodným způsobem doložen jak stabilní měsíční příjem žalobkyně (od úřadu práce v měsíční výši 13 900 Kč, jakož i měsíční příjem označený jako mzda od , právnická osoba, . v měsíční výši 33 000-43 000 Kč), tak zároveň i pravidelné běžné měsíční výdaje žalobkyně (na zjevně obvyklé výdaje každé osoby – drogerie, ošacení, jídlo). Přitom soud zohlednil též i skutečnost, že sama žalobkyně potvrdila výslovně, že bydlí ve vlastní nemovitosti, tedy lze důvodně kalkulovat s tím, že má poměrně menší náklady na bydlení. Stejně tak byly (jak plyne z Výpočtu kreditního limitu žalobkyně) žalovaným zcela zohledněny i veškeré splátky jiných úvěrů žalobkyně. Soud proto uzavřel, že takto prokázané příjmy žalobkyně byly (jak žalovaný správně uzavřel) zcela dostatečné k hrazení jejích pravidelných měsíčních výdajů (rovněž patrných z výpisů z bankovního účtu žalobkyně) tak i k hrazení stanovených splátek předchozích úvěrů a zároveň i úvěru dle Smlouvy (v rozsahu úvěrového limitu, když v každém jednotlivém okamžiku s ohledem na daný úvěrový limit žalobkyně nedlužila nikdy více než právě 16 750 Kč). Zároveň platí, že v rozsahu výše citovaného judikátu Nejvyššího soudu ČR s ohledem na to, že žalobkyně úvěr zcela splatila, dle soudu nebyly v době uzavření Smlouvy důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Soud tak uzavřel, že Smlouva byla uzavřena po splnění podmínek dle ust. § 86 Zákona a není tak neplatná dle ust. § 87 Zákona.

18. Dále se však soud z úřední povinnosti zabýval též tím, zda Smlouva ve znění jejích jednotlivých smluvních ujednání s ohledem na veškeré konkrétní podmínky v ní stanovené není neplatná pro hrubý nepoměr vzájemného plnění ve smyslu ust. § 1796 o.z. V daném případě činil úvěrový rámec 16 750 Kč a žalobkyně měla při jeho jediném vyčerpání a řádném splácení žalovanému vrátit částku 77 393,37 Kč. Protiplnění žalobkyně tak spočívalo již jen ve smluvních úrocích ve výši 457,50 % ročně, resp. 1,25 % denně. Již jen takto sjednaná výše úroků mnohonásobněkrát překračuje běžnou úrokovou sazbu v dané době poskytovaných úroků (viz např. srovnání sazeb zveřejňovaných ČNB, časové řady ARAD). Zároveň byly Smlouvou v neprospěch žalobkyně stanoveny další protiplnění, např. poměrně vysoké poplatky jak za upomínky prostřednictvím SMS či e-mailů tak i za upomínky telefonické, dále byla stanovena i smluvní pokuta za prodlení žalované ve výši 0,1 % denně. RPSN úvěru tak celkem činilo 4 678,99 % ročně. Soud tak dospěl k závěru, že tato vzájemná plnění účastníků jsou ve zjevném nepoměru, jedná se tak o smlouvu lichevní, neboť dle v tomto směru již ustálené judikatury lze jako lichevní hranici akceptovat dvojnásobnou hodnotu plnění a protiplnění, u úvěrové lichvy by takový závěr zakládal lichevní úrokovou sazbu např. již ve výši přibližně 30 %, či by touto hranicí mohla být přibližně polovina vzájemných plnění; od této hranice by se pak soud mohl odchýlit jen tehdy, pokud by pro to byly zvláštní důvody (srov. např. rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 670/2013, sp.zn. 22 Cdo 1993/2001, sp.zn. 30 Cdo 670/2013); žádné takové důvody však soud v tomto konkrétním případě neshledal. Soud tak dospěl k závěru, že již jen základní ve Smlouvě sjednané protiplnění (běžné úroky) převyšuje plnění poskytnuté žalobkyni více než 4,5 násobně. Soud přitom nevešel na argumentaci žalovaného, že takovou výši úroků snad akceptuje ČNB a že jsou přiměřené a obvyklé danému úvěrovému produktu. Dle soudu ani případné rychlé čerpání, splácení či celkové nižší částky poskytovaných úvěrů, anebo náklady samotného žalovaného na poskytování takových úvěrů, nemohou spravedlivě odůvodnit mnohonásobné převýšení i nejdražších obdobných úvěrových produktů bankovních institucí, jako jsou např. kreditní karty či kontokorentní úvěry (které se obvykle pohybují ve výši max. do cca %, jak je opět zřejmé z časových řad úroků ARAD). Co do existence subjektivního předpokladu lichvy, lze odkázat na minimálně zneužití lehkomyslnost žalobkyně ohledně následků vlastního právního jednání, když i výpisy z účtu žalobkyně bylo zcela prokázáno, že žalobkyně při svém hospodaření nad míru obvyklou spoléhá právě na obdobné úvěrové produkty, a to na pravidelné bázi, v době podpisu Smlouvy (kdy splácela další obdobné úvěry ve výši 17 000 Kč, měla pravidelné dostatečné příjmy, a přesto považovala za nutné vzít si další poměrně malý úvěr) si tak nemusela být vědoma, že se takto může v zásadě dostat i do dluhové pasti (např. při nenadálé ztrátě příjmu atp.).

19. Soud proto Smlouvu posoudil jako od počátku neplatnou dle ust. § 1796 o.z. Žalovaný tak měl v daném případě nárok pouze na vrácení žalobkyni prokazatelně vyplacené jistiny úvěru (z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z.), tj. částky v prokázané výši 84 156 Kč. Žalobkyně však celkem zaplatila 110 431,89 Kč. V rozsahu rozdílu těchto plnění, tj. co do částky 26 275,89 Kč se tak žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil, soud mu proto uložil výrokem I. tohoto rozsudku danou částku žalobkyni vrátit, a to z důvodu prodlení žalovaného (od marného uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy) dle § 1970 spolu s úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ve zbylé výši (tj. co do vrácení částky 3 393 Kč včetně příslušenství) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná z cca 89 % žalovaný z cca 11 %, žalobkyně má proto právo na náhradu 78 % všech účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 187 Kč, z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, vyjádření ve věci samé z 8.7.2025) po 2 300 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), dále z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 4 úkony právní služby ve výši po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a dále z 21 % DPH ve výši 2 310 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 14 497 Kč, z čehož 78 % činí 11 308 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.