24 C 7/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený údaje o zástupci o zaplacení 29 869,74 EUR s příslušenstvím a 19 801,67 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 29 869,74 EUR se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 16.2.2024 do zaplacení a částku, Anonymizováno, 19 801,67 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 16.2.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 42 495,20 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 16.1.2024 ve znění změny žaloby z 22.8.2024 (o níž bylo rozhodnuto samostatným usnesením) domáhá po žalovaném zaplacení 29 869,74 EUR se zákonnými úroky z prodlení od 16.2.2024 do zaplacení a zaplacení 19 801,67 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 16.2.2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 8.9.2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „Úvěrová smlouva“), kterou se žalovaný zavázal poskytnout žalobci úvěr ve výši 225 500 EUR na koupi Ohraňovacího lisu , značka, , výrobní číslo: , hodnota, , rok výroby 2020 (dále též jen „Lis“). K zajištění pohledávky z Úvěrové smlouvy byla mezi účastníky dále dne 18.11.2020 uzavřena zástavní smlouva, jejímž předmětem byl Lis; zástava byla zapsána do Rejstříku zástav Notářské komory ČR dne , datum, . Žalobce úvěr jednorázově načerpal a Lis zakoupil; z důvodu prodlení s úhradou splátek však žalovaný celý úvěr Prohlášením předčasné splatnosti úvěru dne 4.3.2022 zesplatnil a přípisem z téhož dne žalobce informoval o zahájení výkonu svého zástavního práva k Lisu. Následně byla dne 7.6.2022 mezi účastníka uzavřena Dohoda o uznání dluhu a nájemní smlouva (dále též jen „Dohoda“), na základě které žalobce uznal svůj dluh vůči žalovanému z titulu Úvěrové smlouvy, tj. co do důvodu a výše 110 355,56 EUR a 19 801,67 Kč a zároveň byl ve prospěch žalobce na tam uvedenou dobu a nájemné sjednán nájem Lisu. Žalobce na základě Dohody zaplatil žalovanému částky 41 705,89 EUR a 19 801,67 Kč jako nájemné za užívání Lisu za období 30/6/2022-31/5/2023. S žalobcem však bylo dne 7.3.2022 zahájeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. , spisová značka, (dále též jen „Insolvenční řízení“) insolvenční řízení, dne , datum, byl zjištěn jeho úpadek, dne , datum, byl schválen jeho reorganizační plán, dne , datum, byla povolena jeho reorganizace, dne , datum, bylo vzato na vědomí splnění reorganizačního plánu žalobce. Žalobce se proto domáhá zaplacení žalovaných částek z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť Dohoda, na jejímž základě byly žalované částky zaplaceny je neplatná, neboť je v rozporu s insolvenčním zákonem. Žalovaný jako zajištěný věřitel mohl své pohledávky za žalobcem po zahájení Insolvenčního řízení uplatňovat a své nároky z Úvěrové smlouvy uspokojit pouze za podmínek a způsobem stanoveným insolvenčním zákonem, když žalovaný své pohledávky za žalobcem do Insolvenčního řízení přihlásil. Žalovaný však za daného stavu nebyl oprávněn uzavřít s žalobcem Dohodu, ani na jejím základě vybírat nájemné, neboť tento postup je v rozporu s insolvenčním zákonem. Žalovanému zaplacené částky ve výši 41 705,89 Kč a 19 801,67 Kč tak představují bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, o čemž svědčí i to, že žalovaný žalobci z těchto částek již v srpnu 2023 vrátil částku 11 836,15 EUR. Žalobce se proto domáhá vydání i zbývajícího bezdůvodného obohacení ve výši 29 869,74 EUR s příslušenstvím a 19 801,67 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal s tím, že zejména namítl nedostatek pravomoci obecných soudů, když Dohodou byla mezi účastníky sjednána rozhodčí doložka, spory plynoucí z Dohody tak je oprávněn řešit pouze Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v Praze; žádal proto zastavení řízení. Ohledně věci samé pak nesporoval okolnosti uzavření a zesplatnění Úvěrové smlouvy, uzavření Dohody a plnění žalobce dle této Dohody v žalobcem uváděné výši, jakož ani veškeré skutečnosti o Insolvenčním řízení žalobce. Žalovaný však dále uvedl, že k zahájení výkonu zástavního práva k Lisu došlo před zahájením Insolvenčního řízení, žalobce tak byl povinen vydat Lis žalovanému, protože však byl Lis pro jeho podnikání nepostradatelný, uzavřeli účastníci Dohodu; na „nájem“ dle ní je tak třeba pohlížet jako na nepojmenovaný právní vztah týkající se období před zpeněžením předmětu zajištění, na jehož základě žalobce předmět zajištění dále užíval a zároveň hradil žalovanému sjednané částky za toto užívání, které žalovaný započítával na žalobcem uznaný dluh dle Úvěrové smlouvy, což následně aproboval i reorganizační plán žalobce, který počítal s pohledávkou žalovaného poníženou právě o platby přijaté od žalovaného dle Dohody, když zároveň žalovaný vzal svou přihlášku pohledávky za žalobcem v rozsahu daných přijatých plateb zpět. V srpnu 2023 žalovaný sice žalobci vrátil přijatou částku 11 836,15 EUR, avšak učinil tak v části omylem, když vrácena měla být pouze částka žalovaným inkasovaná od žalobce za období po schválení reorganizačního plánu, tj. pouze ve výši 4 734,46 EUR; žalovaný proto též žalobce následně vyzval k opětovnému zaplacení částky 7 101,69 EUR. Na straně žalovaného tak nedošlo k bezdůvodnému obohacení, proto příp. žádal zamítnutí žaloby.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky byla dne 8.9.2020 uzavřena Úvěrová smlouva (ve znění Dodatku č. 1), kterou se žalovaný zavázal žalobci poskytnout úvěr ve výši 225 500 EUR na zakoupení Lisu a žalovaný se úvěr zavázal splatit v tam přesně vymezených 60 splátkách v tam rovněž uvedené době splatnosti (prokázáno Smlouvou o úvěru č. , hodnota, včetně Dodatku č. 1 z 8.9.2020, nespornými tvrzeními účastníků).

5. Dluh žalobce plynoucí z Úvěrové smlouvy byl zajištěn zástavním právem k Lisu sjednaným zástavní smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 18.11.2020, dle níž bylo sjednáno i oprávnění žalovaného uspokojit zajištěný dluh přímým prodejem Lisu (prokázáno Notářským zápisem , spisová značka, , jméno FO, z , datum, o uzavření zástavní smlouvy, Potvrzením o zápisu zástavního práva do Rejstříku zástav, nespornými tvrzeními účastníků).

6. Úvěr dle Úvěrové smlouvy byl z důvodu řádného nesplácení předčasně zesplatněn prohlášením žalovaného z 4.3.2022 s uvedením, že zesplatněný dluh žalobce k danému datu činí 110 355,56 EUR a 19 801,67 Kč a žalobce byl vyzván k jeho zaplacení (prokázáno Prohlášením předčasné splatnosti úvěru) doručeného žalovanému (nesporná tvrzení účastníků). Žalovaný zároveň žalobce přípisem z téhož dne 4.3.2022 rovněž doručeným žalobci (nesporná tvrzení účastníků) informoval žalobce o převzetí předmětu zajištění (Lisu) za účelem zajištění jeho pohledávek z Úvěrové smlouvy, resp. o zahájení výkonu daného zástavního práva, a žalobci zakázal s Lisem nakládat s tím, že Lis převezme osoba k tomu zmocněná žalovaným (prokázáno přípisem o Převzetí předmětu zajištění, informací o zahájení výkonu zástavního práva z 4.3.2022).

7. Mezi účastníky byla následně dne 7.6.2022 uzavřena Dohoda, v jejímž čl. I. a čl. II. bod 2.1. žalobce co do důvodu a výše (110 355,56 EUR a 19 801,67 Kč) uznal výslovně svůj dluh vůči žalovanému vyplývající z Úvěrové smlouvy (zajištěný zástavním právem k Lisu) předčasně zesplatněné z důvodu neplacení dne 4.3.2022 a zároveň v čl. II. bod 2.2.-2.10. s účastníci uzavřeli „nájemní smlouvu“, kterou měl dát žalovaný Lis do nájmu žalobci, na dobu sjednanou v Příloze č. 1 (30.6.2022-31.10.2025) a žalobce se za to zavázal zaplatit žalovanému „nájemné“ ve splátkách rovněž přesně stanovených v Příloze č. 1, a to v celkové výši 110 355,56 EUR a 19 801,67 Kč s tím, že bylo dále výslovně uvedeno, že zaplacené nájemné se započítává na dlužnou částku plynoucí ze zesplatněné Úvěrové smlouvy; v čl. III. Dohody byla sjednána rozhodčí doložka s tím, že všechny spory plynoucí z Dohody budou rozhodnuty třemi rozhodci Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v Praze (prokázáno Dohodou o uznání dluhu a nájemní smlouvou z 7.6.2022 včetně Přílohy č. 1, nespornými tvrzeními účastníků).

8. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce na základě Dohody žalovanému zaplatil celkem částku 41 705,89 EUR a 19 801,67 Kč, ani o tom, že žalovaný následně žalobci z této částky vrátil v srpnu 2023 částku 11 836,15 EUR (viz shodná tvrzení účastníků). Žalovaný žalobce následně přípisem z 10.11.2023 vyzval k vrácení „omylem vyplacené“ platby ve výši 7 101,69 EUR s tím, že žalobci měla být (s ohledem na výši pohledávky žalovaného uplatněné přihláškou do Insolvenčního řízení a s ohledem na schválený reorganizační plán žalobce) správně vrácena pouze částka 2x2 367,23 EUR (11 836,15-7 101,69) (prokázáno přípisem Výzva k vrácení plateb z 10.11.2023).

9. Ohledně Insolvenčního řízení vzal soud z Detailu insolvenčního řízení , právnická osoba, za prokázané, že s žalobcem bylo dne , datum, zahájeno Insolvenční řízení, dne , datum, byl zjištěn jeho úpadek, dne , datum, bylo vydáno usnesení o povolení jeho reorganizace, dne , datum, bylo vydáno usnesení o schválení jeho reorganizačního plánu, dne , datum, bylo vydáno usnesení, kterým bylo vzato na vědomí splnění jeho reorganizačního plánu s tím, že tím reorganizace žalobce skončila. V rámci Insolvenčního řízení byl žalobci usnesením z , datum, ustanoven předběžný insolvenční správce (prokázáno usnesením , spisová značka, ). Do soupisu majetkové podstaty žalobce byl ke dni 28.7.2022 pojat též Lis (prokázáno soupisem majetkové hodnoty, nespornými tvrzeními účastníků). Žalovaný do Insolvenčního řízení přihlásil dne , datum, své pohledávky vůči žalobci, to včetně pohledávek vyplývajících ze zesplatněné Úvěrové smlouvy (konkrétně pod č. pohledávek , Anonymizováno, ) v celkové výši 2 942 927,14 Kč, a to jako pohledávky zajištěné zástavním právem k Lisu (prokázáno Přihláškou pohledávek z 16.6.2022 , hodnota, ), následně však vzal tyto své pohledávky v rozsahu plateb uhrazených žalobcem ve výši 19 801,67 Kč a 29 869,74 EUR zpět (prokázáno Částečným zpětvzetím přihlášky pohledávky z 20.1.2023, Doplněním částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky z 3.2.2023). Toto částečné zpětvzetí přihlášek těchto pohledávek žalovaného bylo insolvenčním soudem vzato na vědomí usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem z 7.2.2023, č.j. , spisová značka, a zároveň bylo i výslovně zohledněno v návrhu reorganizačního plánu žalobce z , datum, s tím, že v reorganizačním plánu žalobce počítal s plných uspokojením dané zajištěné pohledávky žalovaného po jejím částečném zpětvzetí (tj. ve výši 2 168 894,53 Kč) z prostředků z prodeje Lisu (prokázáno návrhem reorganizačního plánu žalobce, konkrétně čl. VI. bod 3. Skupina C).

10. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval. Další důkazy ve věci nebyly navrhovány. Provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

12. Dle 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Dle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Dle § 1309 odst. 1 o.z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

15. Dle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (odst. 1). Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného (odst. 2).

16. Dle § 235 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „insolvenční zákon“) platí, že neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkových právním úkonů (dále jen „odpůrčí žaloba“), není-li dále stanoveno jinak.

17. Dle § 236 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

18. V daném případě mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom a Úvěrovou smlouvou bylo zároveň zcela prokázáno, že žalovaný žalobci dle platně a účinně uzavřené Úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. poskytl tam specifikovaný úvěr na koupi Lisu, žalobce Lis za zapůjčené finanční prostředky zakoupil do svého vlastnictví a zároveň pohledávku žalovaného z Úvěrové smlouvy zajistil zástavním právem k Lisu sjednaným dle § 1309 a násl. o.z., jak plyne též z Notářského zápisu č. , spisová značka, , jméno FO, z 18.11.2020.

19. Žalobce dále rovněž nijak nerozporoval, že úvěr dle Úvěrové smlouvy řádně a včas nesplácel, pročež byl úvěr žalovaným zesplatněn k 4.3.2022, žalobce byl zároveň vyzván k doplacení celkového zbývajícího dluhu z Úvěrové smlouvy ve výši 110 355,56 EUR a 19 801,67 Kč a byl informován o zahájení výkonu zástavního práva žalovaného k Lisu (v souladu s ust. § 1362 o.z.), jak bylo též zcela prokázáno přípisy žalobce z 4.3.2022 o zesplatnění úvěru a zahájení výkonu zástavního práva.

20. Účastníci dále učinili nesporným, že dne 7.6.2022 uzavřeli Dohodu, jak též plyne z její datace a podpisu oběma stranami.

21. Mezi účastníky je spor pouze o to, zda byla Dohoda uzavřena platně, když žalobce tvrdí, že Dohoda je „neplatná“, neboť žalovaný nebyl dle insolvenčního zákona oprávněn ji uzavřít, tedy Dohoda byla uzavřena v rozporu s insolvenčním zákonem, resp. o to, zda jsou platby učiněné žalobcem po uzavření Dohody bezdůvodným obohacením na straně žalovaného.

22. V daném případě bylo v řízení prokázáno (z veřejně přístupných informací - Výpisu z rejstříku Insolvenčního řízení), že Dohoda byla mezi účastníky uzavřena až poté, co bylo s žalobcem zahájeno Insolvenční řízení, resp. poté, co byl zjištěn jeho úpadek. Dle insolvenčního zákona pak sice zásadně platí, že dlužník (zde tedy žalobce) je povinen od okamžiku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení zdržet se s nakládání s majetkovou podstatou (viz § 111 odst. 1 insolvenčního zákona), když toto oprávnění přechází na insolvenčního správce, jakož i to, že zajištěný věřitel (zde tedy žalovaný) uplatňuje své pohledávky pouze přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, a v rozsahu zajištění se pak uspokojuje ze zpeněžení věci, kterou byla pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákona jinak (viz § 166 a § 167 odst. 1 insolvenčního zákona), avšak následkem porušení těchto povinností je to, že takto učiněné úkony, tj. úkony učiněné k tomu neoprávněnou osobu (osobou bez dispozičního oprávnění), by pouze ve vztahu k insolvenčnímu řízení byly úkony neúčinnými (nikoli neplatnými). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů je však zároveň možno založit výhradně rozhodnutím o tzv. odpůrčí žalobě, tedy rozhodnutím příslušného insolvenčního soudu o žalobě, kterou insolvenční správce odporoval dlužníkovu konkrétnímu právnímu úkonu, přičemž neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost (viz § 111 odst. 3, § 235 odst. 2 a § 236 odst. 1 insolvenčního zákona). Z veřejně přístupných informací - Výpisu z rejstříku Insolvenčního řízení je pak zřejmé, žádná odpůrčí žaloba týkající se neúčinnosti uzavření Dohody podána nabyla, tedy že neúčinnost právního úkonu, jímž byla Dohoda uzavřena nebyla v rámci Insolvenčního řízení jakýmkoli způsobem řešena, což žalobce konec konců v tomto řízení ani netvrdil. Naopak z obsahu reorganizačního plánu žalobce, dle něhož byla v Insolvenčním řízení daná reorganizace žalobce schválena, a který byl též zcela splněn, je zřejmé, že žalobce insolvenční soud informoval o platbách, které plnil dle Dohody a o tyto platby ponížil plnění určené žalovanému z plánovaného zpeněžení předmětu zástavy – Lisu, právě proto vzal žalovaný o tyto platby částečně zpět svou přihlášku zajištěné pohledávky vůči žalobci, a insolvenční soud tento postup bez dalšího pouze vzal na vědomí (viz návrh reorganizačního plánu žalobce, Částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky z 20.1.2023 včetně jeho doplnění z 3.2.2023, usnesení insolvenčního soudu sp.zn. , spisová značka, ). Soud proto vzhledem ke všemu shora uvedenému uzavřel, že protože ohledně Dohody nebyla podána odpůrčí žaloba, nelze za situace, kdy již bylo Insolvenční řízení skončeno splněním reorganizačního plánu, jakýmkoli způsobem v rámci tohoto občanskoprávního řízení řešit žalobcem tvrzený rozpor uzavřené Dohody s insolvenčním zákonem. Soud proto uzavřel, že právní jednání účastníků, kterým byla uzavřena Dohoda není dle tvrzení žalobce „neplatné“, resp. neúčinné pouze z důvodu rozporu s insolvenčním zákonem.

23. Soud se však dále zabýval vlastním obsahem Dohody a uzavřel, že Dohoda je v části, kterou měla být mezi účastníky uzavřena „nájemní smlouva“ včetně sjednané rozhodčí doložky, neplatná ve smyslu ust. § 580 o.z.

24. Již dle vlastního textu Dohody je zřejmé, že skutečným úmyslem účastníků při jejím uzavření bylo (již po zahájení Insolvenčního řízení) pro žalovaného zajistil splátky předčasně zesplatněného úvěru dle Úvěrové smlouvy. Tento úmysl účastníků pak vzal soud za prokázaný zejména vlastním faktickým jednáním obou účastníků po uzavření Dohody, když žalobce bez dalšího plnil částky dle Dohody a o tyto platby následně sám v reorganizačním plánu ponížil přihláškou uplatněnou zajištěnou pohledávku žalovaného plynoucí právě z Úvěrové smlouvy a sám žalovaný pak rovněž v rozsahu daných plateb vzal zpět svou přihlášku této zajištěné pohledávky. Soud proto dospěl k závěru, že oddělitelným platným právním jednáním plynoucím z Dohody je její čl. I. a čl. II bod 2.1., v němž žalobce platně a účinně zcela ve smyslu ust. § 2053 o.z. co do důvodu i tam přesně vymezené výše uznal svůj splatný dluh vůči žalovanému plynoucí z Úvěrové smlouvy.

25. Naopak následně (v čl. II. bod 2.2.-2.

10. Dohody) sjednanou „nájemní smlouvu“ soud shledal rozpornou se zákonem, konkrétně zejména s ust. § 2201 o.z., když pojmovými znaky nájemní smlouvy je, že se úplně k užívání pronajímá věci cizí. Účastníci však sjednali, že žalobci se měl fakticky pronajmou Lis, který však v dané době byl stále jeho vlastnictvím (tedy by si žalobce pronajímal věc vlastní, což je pojmově vyloučeno). Ohledně sjednaného „nájemného“ bylo zároveň smluveno, že bude bez dalšího započteno na úhradu (žalobcem písemně uznaného) dluhu dle Úvěrové smlouvy, tedy se zjevně nemohlo jednat o vážně míněné nájemné, ale fakticky pouze o mezi účastníky sjednané splátky dluhu plynoucího z Úvěrové smlouvy, tomuto závěru zejména bezvýhradně odpovídá i celková výše sjednaného „nájemného“, která ve svém součtu zcela odpovídá právě výši konečného dluhu žalobce ze zesplatněné Úvěrové smlouvy, tj. výši 110 355,56 EUR a 19 801,67 Kč, přičemž i s ohledem na výši těchto částek se zjevně nejedná o náhodu, ale zjevný úmysl účastníků. „Nájemní smlouva“ je pak i v rozporu s ust. § 1309 odst. 1 a násl. o.z., když žalovaný jako zajištěný věřitel měl vůči Lisu pouze oprávnění jej zpeněžit, a to za podmínek sjednaných v zástavní smlouvě (zde tedy konkrétně i přímým prodejem) a dále pak právo z výtěžku zpeněžení uspokojit svou pohledávku z Úvěrové smlouvy; nemohl tak Lis např. pronajmout třetí osobě atp. S ohledem na shora uvedené proto soud uzavřel, že Dohoda je co do oddělitelného právního jednání – uzavření „nájemní smlouvy“ a ohledně ní též zjevně sjednané rozhodčí doložky (tj. v rozsahu čl. II bod 2.1.-2.10. a čl. III.) absolutně neplatná (dle § 580 o.z.), neboť byla uzavřena v rozporu s výše citovanými ustanoveními o.z. Soud pak z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky též uzavřel, že je dána jeho pravomoc k rozhodnutí ve věci samé.

26. Konečně se proto soud zabýval tím, zda plnění žalobce, který žalovanému zaslal platby dle Dohody (neplatné ve výše uvedeném rozsahu týkajícího se „nájemní smlouvy“) lze v daném konkrétním případě považovat za bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 o.z., a dospěl k závěru, že tomu tak není. Jak již výše řečeno, v řízení bylo prokázáno, že platby, které žalobce žalovanému zaslal a které jsou předmětem tohoto řízení, byly mezi účastníky sjednány a vždy zjevně též skutečně míněny jako plnění žalobce z titulu jeho dluhu z Úvěrové smlouvy, který písemně bez výhrad uznal co do důvodu a výše (110 355,56 EUR a 19 801,76 Kč). O tyto platby byla daná pohledávka žalovaného vůči žalobci v rámci Insolvenčního řízení ponížena (viz částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky), což žalobce sám zcela aproboval v jím navrženém (a následně splněném) reorganizačním plánu, v jehož rámci měl být daný dluh žalobce vůči žalovanému zcela uspokojen ze zpeněžení prodeje předmětu zástavy (Lisu) právě v celé zbývající výši po odečtení již žalobcem zaplacených plateb (které jsou i předmětem tohoto řízení). Je tak zřejmé, že dané platby nebyly žalobcem učiněny bez spravedlivého důvodu, ale naopak jimi žalobce zjevně zcela úmyslně a dobrovolně plnil svůj co do důvodu a výše uznaný dluh vůči žalovanému plynoucí z Úvěrové smlouvy; to že tak činil mimo rámec tehdy probíhajícího Insolvenční řízení mohlo mít důsledky pouze v rámci Insolvenčního řízení, pokud by byla podána odpůrčí žaloba, což se však nestalo (viz odst. 22 odůvodnění). Naopak i v rámci Insolvenčního řízení bylo při schválení reorganizačního plánu žalobce s danými platbami zcela počítáno, když byly bez výhrad zohledněny i samotným insolvenčním soudem v rámci uspokojení dané zajištěné pohledávky žalovaného vůči žalobci dle reorganizačního plánu. Dle soudu tak na straně žalovaného přijetím daných plateb nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce ve smyslu ust. § 2991 o.z., když žalobce dané platby hradil dle tehdy existujícího spravedlivého důvodu – písemně co do důvodu a výše uznaného dluhu vůči žalovanému plynoucímu z Úvěrové smlouvy. Po žalovaném pak nelze spravedlivě požadovat, aby dané platby vrátil žalobci, i s ohledem na ust. § 6 o.z., když žalobce nemůže těžit ze svého případného nepoctivého jednání, když vůči sobě nechal úmyslně žalovaného v Insolvenčním řízení ponížit jeho pohledávku právě o dané přijaté platby (které jsou předmětem této žaloby), ale následně je po žalovaném požaduje zpět, a to žalobou podanou pouze cca 2 měsíce poté, co bylo vzato na vědomí splnění reorganizace žalobce, v jejímž rámci bylo přijetí těchto plateb žalovaným zcela zohledněno. Na straně žalovaného tak dle soudu nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce. Soud proto žalobu jako nedůvodnou včetně požadovaného příslušenství zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení z 4.3.2024, vyjádření ve věci samé z 4.3.2024) z celkové tarifní hodnoty 777 149 Kč určené dle hodnoty předmětu sporu při přepočtu EUR dle k danému dni platného kurzu (25,355 Kč/1 EUR), tj. ve výši 2 x 11 420 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“); dále odměnou advokáta za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 22.8.2024) z celkové tarifní hodnoty 769 532 Kč určené dle hodnoty předmětu sporu při přepočtu EUR dle k danému dni platného kurzu (25,100 Kč/1 EUR), tj. ve výši 1 x 11 380 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu; dále náhradou hotových výdajů advokáta za všechny 3 výše uvedené úkony právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a dále 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 7 375,20 Kč; tj. celkem 42 495,20 Kč. Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a dle § 160 odst. 1 o.s.ř.