25 C 107/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem tamtéž oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Zamítá se žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 3. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobci se domáhali po žalované žalobou podanou k soudu 16. 2. 2021 zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o leteckém zájezdu pro 4 osoby do Turecka v termínu 1. 7. až 8. 7. 2020. Žalobci v souvislosti s tím zaplatili žalované zálohu ve výši 20 000 Kč. Dne 25. 3. 2020 žalobci od smlouvy odstoupili s tím, že v místě pobytu nastaly nevyhnutelné a mimořádní okolnosti, které měly významný dopad na poskytování zájezdu. V době odstoupení se Turecko již nacházelo ve stavu epidemie koronaviru, v zemi byl vyhlášen nouzový stav a zaveden zákaz vycházení. S Českou republikou také Turecko přerušilo letecké spojení, rovněž Ministerstvo zahraničí ČR vydalo doporučení do Turecka necestovat z důvodu ohrožení života nebo zdraví. Žalobci vyzvali žalovanou k vrácení již zaplacené zálohy, ta jim však nevyhověla. Žalobci se snažili s žalovanou dohodnout i na jiné formě řešení, spočívající ve změně termínu zájezdu či vystavení voucheru, ani to žalovaná neakceptovala. Žalobci v době odstoupení od smlouvy vycházeli z aktuálního stavu v ČR i v Turecku, nemohli však vědět, zda se za 3 měsíce zájezd uskuteční, splnění podmínek pro odstoupení od smlouvy bez sankce je tak třeba posuzovat ke dni odstoupení od smlouvy, nikoliv ke dni, kdy měl zájezd proběhnout. Postup žalobců se sice může jevit jako ukvapený, nicméně bylo to dáno i tím, že se blížil termín 2. platby a žalobci již nechtěli v této situaci vynakládat další finanční prostředky.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že tvrzení žalobců zásadně nesporovala, měla však rozdílný názor na výklad ustanovení zákona, z něhož žalobci odvozují svůj nárok. Trvala na tom, že právo na vrácení zaplacené ceny zájezdu bez nároku na odstupné lze uplatnit tehdy, existují-li nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo přepravu, což je tehdy, když v termínu zájezdu nelze realizovat některou ze smluvně dohodnutých služeb (leteckou přepravu, transfer do hotelu, ubytování v něm, pojištění). Klíčová je zde časová souvislost, která mohla být dána ke dni odstoupení, kdy mimořádné okolnosti vylučující plnění smlouvy mohly existovat, ale v žádném případě nemohlo být zřejmé, že se tyto okolnosti vztahují na období termínu zájezdu. Žalovaná byla připravena na změnu okolností reagovat v dostatečném časovém předstihu (nabídnutím změny termínu zájezdu či destinace, případně jeho zrušením), odhad budoucí situace v březnu 2020 však nebyl možný. Proto žalovaná žádala své klienty o trpělivost a čas s tím, že v prvé řadě řešila otázky zájezdů na nejbližší týdny.

3. Provedenými důkazy, které soud hodnotil v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, byly prokázány dále uvedené skutečnosti.

4. Žalobci jako zákazníci (za které jednal žalobce) a žalovaná jako poskytovatel zájezdu uzavřeli dne [datum] smlouvu, jejímž předmětem byl letecký zájezd do Turecka v době od 1. 7. 2020 do 8. 7. 2020, přičemž součástí ceny bylo ubytování a připojištění. Cena byla sjednána ve výši 80 774 Kč, prvá záloha byla splatná dne 4. 12. 2019 ve výši 20 000 Kč, druhá ve výši 20 387 Kč dne 31. 3. 2020, poslední dne 16. 5. 2020 ve výši 40 387 Kč (prokázáno smlouvou o zájezdu [číslo]). Žalobci dne 3. 12. 2019 zaplatili prvou zálohu v žalované výši (potvrzení o provedení platby). Dne 24. 3. 2020 žalobce sdělil žalované, že Česká republika i Turecko se nachází ve stavu epidemie a nelze odhadnout, jak dlouho bude tento stav trvat. Odvolával se i na vyjádření náměstka ministra zdravotnictví, že hranice zůstanou zavřené minimálně 1 rok. Proto oznámil, že od smlouvy odstupuje, nezaplatí druhou zálohu a současně žádá o vrácení již zaplacené zálohy ve výši 20 000 Kč (dopis včetně podací stvrzenky).

5. Dopisem ze dne 14. 9. 2020 zástupce žalobců vyzval žalovanou k vrácení stejné částky s tím, že žalobci od smlouvy řádně odstoupili, když se opakovaně snažili dohodnout na podmínkách ukončení smlouvy.

6. Žalovaná dopisem ze dne 18. 9. 2020 plnění odmítla s tím, že šlo o jednostranné odstoupení, kdy žalované vzniklo právo na odstupné ve výši 30 % z ceny zájezdu a pojistné, celkem 26 024 Kč. Žalobci zmiňované ustanovení zákona nešlo v dané době aplikovat, neboť nebylo možné konstatovat, že cestovní kancelář nebude moci poskytnout v dohodnutém termínu sjednané služby. Pro aplikaci ust. § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) je důležitý okamžik odstoupení, tedy to, zda je v daném čase zřejmé, že se zájezd nemůže uskutečnit.

7. Dopisem ze dne 3. 11. 2020 žalobci znovu vyzvali žalovanou k vrácení částky 20 000 Kč, když argumentovali odlišně.

8. Z emailové komunikace stran soud zjistil jen tolik, že žalobci polemizovali s argumentací žalované, že při odstoupení od smlouvy je třeba postupovat dle Všeobecných obchodních podmínek. Žalobce v emailu ze dne 25. 3. 2020 uvedl, že v destinaci nastaly nevyhnutelné okolnosti, které umožňují od zájezdu odstoupit bez stornopoplatků. Žalovaná v emailu z téhož dne uvedla, že zájezd byl již zahraničnímu partnerovi zaplacen a odstoupení od smlouvy je možné pouze se stornopoplatkem. V emailu ze dne 26. 3. 2020 žalovaná upozornila žalobce na to, že se objednaný zájezd koná až 1. 7. 2020, přičemž v případě, že by v té době nebylo možné vycestovat do uvedené destinace, by byl zájezd zrušen. Žalobce v emailu z téhož dne opět argumentoval tím, že se dle aktuálně dostupných informací předpokládá uzavření všech hranic v délce 1 až 2 let a odkazoval na směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy. Další emaily si strany vyměnily v průběhu dubna a května 2020, přičemž žalovaná odkazovala na své stanovisko z 29. 3. 2020. Zbývající emaily soud pro opakující se výměny názory účastníků již blíže nehodnotil.

9. Ani ze stanoviska žalované ze dne 2. 4. 2020 soud zásadní skutečnosti nezjistil, snad jen to, že žalovaná i k tomuto datu upozorňovala klienty na možnost odstoupení od smlouvy se stornopoplatkem.

10. Z faktury ze dne 20. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná vyúčtovala žalobci částku 6 024 Kč za storno zájezdu, když od celkové částky 26 024 Kč odečetla již zaplacenou zálohu.

11. Z uvedených skutkových zjištění plyne skutkový závěr (ostatně mezi stranami prakticky nesporný) o tom, že žalobci uzavřeli s žalovanou v prosinci 2019 smlouvu, na jejímž základě měla žalovaná zajistit pro žalobce cestovní služby (letecký zájezd) v Turecku počátkem července 2020. V téže době také žalobci zaplatili žalované zálohu ve výši 20 000 Kč. S ohledem na počínající pandemii související s onemocněním Covid-19 žalobci od smlouvy již dne 24. 3. 2020 odstoupili, přestože se zájezd měl konat až v prvém týdnu července 2020. Žalobci požádali žalovanou o vrácení zaplacené zálohy, ta plnění odmítla s tím, že posuzování mimořádných okolností ve smyslu zákona je třeba činit v době konání zájezdu, nikoliv 3 měsíce před jeho zahájením.

12. Podle ust. § 2521 odst. 1 o. z. smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu. Zájezdem je soubor služeb cestovního ruchu podle zákona upravujícího některé podmínky podnikání a výkon některých činností v oblasti cestovního ruchu (odstavec 2).

13. Podle ust. § 2533 odst. 1 o. z. zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní (odstavec 2).

14. Podle ust. § 2535 o. z. zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.

15. Výklad posledně uvedeného ustanovení je pro rozhodnutí zásadní, neboť požadavek žalobců na zaplacení žalované částky se odvíjí od jejich tvrzeného práva na odstoupení od smlouvy bez zaplacení odstupného, v důsledku čehož žalobci požadují vrácení zaplacené zálohy. Soud v této souvislosti uzavírá, že zákazník má právo na odstoupení od smlouvy, aniž by musel zaplatit odstupné, pouze za situace, kdy nastanou takové nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají zásadní vliv na poskytování služeb zahrnutých v zájezdu (teroristický útok, válečný konflikt, výskyt ohniska závažného onemocnění v cestovní destinaci, jako je např. koronavirus, přírodní katastrofa), jež znemožňují bezpečně se dopravit do místa určení, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o zájezdu.

16. Musí být přitom splněny obě podmínky najednou, musí tedy existovat nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají zásadní dopad na poskytování zájezdu či na přepravu do destinace. V takovém případě může zákazník od smlouvy odstoupit bez sankce a pořadatel vrací případně již zaplacenou částku. Obecně lze konstatovat, že takováto situace nastala v roce 2020 v souvislosti s šířením nemoci Covid-19 prakticky na celém světě. Nicméně toto šíření nemoci a restrikce s tím spojené se v čase vyvíjely, přičemž existovala období, ve kterých nebylo cestování do různých destinací zásadním způsobem omezeno. Žalobci přitom zakoupili u žalované letecký zájezd do destinace Turecko, který se měl konat v červenci 2020, k odstoupení od smlouvy však přistoupili po některých poplašných zprávách v médiích již v průběhu března 2020 (na samém počátku šíření nemoci ve světě, více než 3 měsíce před sjednaným datem odletu). Existence nevyhnutelných a mimořádných okolností, které by měly zásadní dopad na poskytování tohoto konkrétního zájezdu či na přepravu do sjednané destinace, tak v této době nemohla být reálně posuzována. Jinými slovy řečeno, k datu 24. 3. 2020 nebylo reálně zjistitelné, že k datu 1. 7. 2020 nebude možné realizovat některou ze služeb dohodnutých v cestovní smlouvě.

17. Soud dospěl k závěru, že formulaci„ zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného“ zákonodárce nevtělil do zákona proto, aby zákazník mohl bez sankce od smlouvy odstoupit v jakémkoliv intervalu v době od zakoupení zájezdu do doby čerpání služeb (může se jednat o období mnoha měsíců, i delší), ale stalo se tak z důvodu, aby zákazník takto mohl postupovat v době časově blízké termínu zájezdu (kdy jde o relevantní zjištění, že zájezd nebude možné uskutečnit vůbec, případně nebude možné sjednané služby čerpat v plném rozsahu). Jestliže tedy žalobci od smlouvy odstoupili na základě nejasných a neověřených informací v březnu 2020, přestože sjednaný zájezd se měl uskutečnit v červenci 2020, nelze jejich postupu poskytnout zákonnou ochranu. Odstoupení od smlouvy tak sice bylo možné, avšak žalobci nemají právo na vrácení uhrazené platby za zájezd. Pokud žalobci následně navrhovali žalované jiný postup (přeložení doby konání zájezdu či místa destinace, poskytnutí voucheru v hodnotě zájezdu), žalovaná jim vyhovět nemohla, neboť odstoupením se smlouva od počátku ruší.

18. Nemohli-li žalobci odstoupit od smlouvy bez zaplacení odstupného, nemají ani nárok na vrácení zaplacené částky 20 000 Kč, a proto soud jejich žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů v rozsahu 2 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání) podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., za použití nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13).