25 C 116/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. celé jméno žalovaného anonymizována dvě slova . sídlem adresa o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem, <b>I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [anonymizováno], a k pozemku parc. [číslo] obou zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí].</b> <b>II. Pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [anonymizováno], a pozemek parc. [číslo] oba zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných na vypořádání jeho podílu částku 12 000 000 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši 7 357 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>VI. Žalovaní jsou povinni nahradit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši 7 357 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků řízení, týká se pozemků parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa] a parc. [číslo] obou nacházejících se v k. ú. [část obce] (dále jen„ nemovitosti“). Žalobkyně uvedla, že každý z účastníků je vlastníkem jedné třetiny předmětných nemovitostí a spoluvlastnictví nabyli na základě rozhodnutí o dědictví ze dne [datum] vydaného v řízení o pozůstalosti po panu [celé jméno žalovaného], který byl manželem žalobkyně a otcem obou žalovaných. Účastníkům se nepodařilo uzavřít dědickou dohodu, kterou by vyřešili vypořádání nemovitostí. Žalobkyně tvrdí, že žije v bytě v uvedeném rodinném domě, ve kterém bydlela společně se zesnulým manželem, a užívá jej ve stejném rozsahu jako za života zůstavitele. Ve zbylé části domu se nacházejí byty, které jsou pronajímány třetím osobám. 1. žalovaná předmětné nemovitosti nijak neužívá a 2. žalovaný užívá vedlejší stavby garáže, dílny a skladu k opravám motorových vozidel. Cena obvyklá byla stanovena znaleckým posudkem na částku 24 300 000 Kč. Žalobkyně nabídla každému ze žalovaných za jejich spoluvlastnický podíl částku 9 500 000 Kč, kdy v reakci na tuto nabídku žalobkyně 2. žalovaný nabídku dorovnal. 1. žalovaná dle názoru žalobkyně nemovitosti zjevně nabýt nechce. Mezi účastníky od počátku dědického řízení byly neshody, které přetrvávají a jsou doprovázeny nejrůznějšími schválnostmi. Žalobkyně uvedla, že setrvávání ve spoluvlastnictví je pro ni dlouhodobě neudržitelné, a proto se domáhá, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Na rozdíl od 2. žalovaného, který v nemovitostech nikdy nebydlel, ona v předmětném domě prožila se zůstavitelem celé manželství. Dále by si byla nucena na rozdíl od žalovaných zajišťovat jiné bydlení. Reálné rozdělení nemovitostí není dle žalobkyně možné, neboť mezi účastníky řízení nejsou dobré vztahy a vedou proti sobě několik soudních sporů. Dle názoru žalobkyně by mělo být rozhodnuto o přikázání nemovitostí do jejího vlastnictví z důvodu, že ona jediná v předmětném domě uspokojuje své bytové potřeby, je solventní, podílela se se zůstavitelem na přestavbě domu a hodlá pokračovat ve využití domu ke stávajícím účelům. K námitce žalovaných o možném budoucím využití nemovitostí žalobkyně uvedla, že žalovaní mají své bytové potřeby uspokojeny, žalovaný bydlí v družstevním bytě a žalovaná v rodinném domě, který je v jejím vlastnictví. Žalovaní v průběhu roku 2021 v předmětném domě pronajímali tři byty, a pokud by hodlali nemovitost užívat tak, jak tvrdí, nic by jim nebránilo, aby uvolněné byty sami začali užívat. Žalobkyně v průběhu řízení navýšila původní návrh na vyplacení žalovaných na částku 12 000 000 Kč každému z nich.

2. Žalovaní souhlasili se zrušením podílového spoluvlastnictví, nesouhlasili však s navrhovaným způsobem vypořádání a domáhali se přikázání předmětných nemovitostí do jejich spoluvlastnictví. Žalovaní uvedli, že předmětné nemovitosti jsou historicky majetkem rodiny [příjmení] a žalobkyně vstoupila do manželství se zůstavitelem až v roce 2010 2. žalovaný v předmětných nemovitostech trávil svůj volný čas od útlého dětství a později zde i provozoval svoji živnost. Ani jeden ze žalovaných v době podání žaloby nemovitosti neužíval, jelikož žalobkyně obsadila přibližně polovinu domu, avšak do budoucna by předmětné nemovitosti rádi využili pro svoje rodiny, v čemž jim žalobkyně brání (žalovaný před rozhodnutím soudu začal nemovitosti užívat). Žalovaní se ohradili proti tvrzení žalobkyně, že 1. žalovaná nechce nabýt nemovitosti, neboť ta by je využila pro své děti, které navštěvují základní školu [ulice], která je od nich vzdálena cca 300 metrů. Dohoda o možném vypořádání spoluvlastnictví dle žalovaných se neuskutečnila pro narůstající požadavky a obstrukce ze strany žalobkyně. Žalovaní uvedli, že od počátku dědického řízení mezi účastníky řízení panují neshody, avšak vylučují, že za tyto neshody mohou oni. Žalobkyně ohledně správy nemovitostí neposkytuje žalovaným žádnou součinnost a jedná pouze sama za sebe bez vědomí žalovaných. Žalovaní rovněž navrhují, že po přikázání nemovitostí do jejich spoluvlastnictví budou povinni vyplatit žalobkyni částkou 9 500 000 Kč. Dle názoru žalovaných by se mělo přihlédnout k majoritě obou žalovaných, jejich solventnosti, vůli nabýt nemovitosti, ale i k historickému vlastnictví nemovitostí rodinnou [příjmení]. Žalovaní souhlasili s tvrzením žalobkyně, že reálné rozdělení není možné, a to ani na bytové jednotky. Žalovaní odkazovali na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které mělo být konstatováno, že pokud chtějí žalovaní spoluvlastníci setrvávat ve spoluvlastnictví, tak je spravedlivější, aby nemovitost byla přikázána jim, neboť je respektována vlastnická a personální většina.

3. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení učinili nesporným, že jsou ideálními podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a že je nabyli na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 32 D 327/2018-338, ze dne 17. 9. 2020, nezjišťoval soud tyto skutečnosti z navržených důkazů, a to z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 4 a usnesení na č. l. 5.

4. Z protokolu ze dne 16. 7. 2020, č. j. 32 D 327/2018-326, bylo zjištěno, že účastníci dědického řízení v řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalovaného], tj. žalobkyně a žalovaní, prohlásili, že mezi dědici není uzavřena dohoda o rozdělení pozůstalosti, a proto navrhují vypořádat dědictví podle dědických podílů ze zákona.

5. Z e-mailu zástupce žalobkyně zaslaného zástupci žalovaných ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně navrhovala vypořádání předmětných nemovitostí tak, že by vyplatila každého ze žalovaných částkou 9 500 000 Kč.

6. Zástupce žalovaných reagoval e-mailem ze dne [datum] tak, že žalovaní mají zájem vyplatit žalobkyni a jsou připraveni s ní vést diskuzi.

7. Zástupce žalobkyně odpověděl e-mailem ze dne [datum] tak, že očekává konkrétní nabídku na vypořádání.

8. Zástupce žalovaných v e-mailu ze dne [datum] sdělil zástupci žalobkyně, že jeho klient je připraven vyplatit podíl žalobkyně částkou 9 500 000 Kč a o odprodej svého podílu nemá zájem.

9. Zástupce žalobkyně sdělil zástupci žalovaných v e-mailu ze dne [datum], že žalobkyně chce dosáhnout toho, aby jí nemovitosti připadly a zopakoval předchozí nabídku vyplacení každého ze žalovaných částkou 9 500 000 Kč, kterou by předem složila do úschovy.

10. Z nepodepsaných návrhů dohod o narovnání mezi účastníky řízení bylo zjištěno, že ti usilovali o uzavření dohody, kterou by se vyřešily jejich vztahy mimo jiné k předmětným nemovitostem.

11. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] [rok] o ceně nemovité věci, pozemku [parcelní číslo] se stavbou budovy [adresa] a pozemku [anonymizována dvě slova] [částka s příslušenstvím] bylo zjištěno, že znalec ocenil nemovitosti částkou 24 300 000 Kč.

12. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] [rok] bylo zjištěno, že znalec nepovažuje nemovitosti za reálně dělitelné a rozdělení na jednotky nepovažuje za vhodné. Cena obvyklá předmětných nemovitostí byla znalcem stanovena na částku 34 100 000 Kč.

13. V rámci výslechu znalec potvrdil to, co již uvedl v posudku, a to že nemovitosti reálně rozdělit nelze.

14. Z článku„ [anonymizováno 5 slov] [adresa]“ bylo zjištěno, že do domu [adresa] stojícího na předmětné nemovitosti se v roce 2004 nastěhoval [celé jméno žalovaného] spolu se žalobkyní, která byla v té době jeho přítelkyní.

15. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku 2. žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl v předmětné nemovitosti zapsané sídlo provozovny, kde provozoval živnost klempířství a oprava karoserií, a to od [datum] do [datum].

16. Z nájemních smluv na č. l. 80 až 88 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaní na straně jedné a třetí osoby na straně druhé uzavírali nájemní smlouvy na byty v domě [adresa].

17. Ze zápisu ze schůze spoluvlastníků bylo zjištěno, že žalovaní, jakožto majoritní spoluvlastníci projednali a rozhodli mimo jiné o tom, že obytné prostory obývané minoritním spoluvlastníkem, tedy žalobkyní, budou vyklizeny a ve lhůtě do [datum] budou předány k užívání majoritním spoluvlastníkům.

18. Ze smlouvy o úschově peněžních prostředků ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně, jakožto oprávněná a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto uschovatel, uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které se uschovatel zavázal poskytnout oprávněné peněžní prostředky ve výši 19 000 000 Kč, které převede do advokátní úschovy schovatele [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

19. Z dodatku ke smlouvě o úschově peněžních prostředků bylo zjištěno, že oprávněná se s uschovatelem dohodla na zvýšení zápůjčky na částku 22 733 334 Kč, kterou se uschovatel zavázal převést na účet advokátní úschovy schovatele.

20. Z transakční historie [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zástupce žalobkyně, složena částka 22 733 334 Kč.

21. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že ke dni [datum] byly na tomto účtu peněžní prostředky ve výši 22 771 967,35 Kč.

22. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi [jméno] [příjmení], jakožto zapůjčitelem, a žalobkyní, jakožto vydlužitelem, dne [datum] bylo zjištěno, že zapůjčitel se zavázal poskytnout vypůjčiteli peněžní zápůjčku ve výši 1 250 000 Kč splatnou do [datum].

23. Z exportu transakční historie na účtu vedeném na jméno žalobkyně bylo zjištěno, že na tento účet byla dne [datum] zaslána zápůjčka od [jméno] [příjmení] ve výši 1 250 000 Kč.

24. Z nepojmenované smlouvy uzavřené mezi [anonymizováno] [příjmení] jako zapůjčitelem, žalobkyní jako vydlužitelem a [jméno] [příjmení] jako vedlejším účastníkem bylo zjištěno, že zapůjčitel poskytl žalobkyni zápůjčku ve výši 22 733 334 Kč, kterou složil na účet advokátní úschovy. Dále ve smlouvě byly sjednány podmínky vrácení peněz a podmínky splácení zápůjčky.

25. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi 2. žalovaným a panem [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že 2. žalovaný prodal panu [příjmení] byt v jeho výlučném vlastnictví, a to za kupní cenu 4 620 000 Kč.

26. Ze smlouvy o advokátní úschově [číslo] [rok] bylo zjištěno, že část kupní ceny nemovitosti, kterou prodal 2. žalovaný panu [jméno] [příjmení], bude ve výši 4 481 000 Kč složena do advokátní úschovy, a to do [datum].

27. Z přehledu účtů a zůstatků u společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na tento účet byla připsána částka 4 481 000 Kč.

28. Z dohody o realizaci a vypořádání převodu družstevního podílu uzavřené mezi 2. žalovaným a panem [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo zjištěno, že 2. žalovaný se zavázal převést na pana [příjmení] družstevní podíl za úplatu ve výši 6 490 000 Kč. Část úplaty ve výši 3 295 000 Kč bude složena z vlastních zdrojů nabyvatele podílu na účet advokátní úschovy a zbývající část úplaty má být financována úvěrem.

29. K dohodě o realizaci a vypořádání převodu družstevního podílu byla uzavřena i smlouva o advokátní úschově peněžní částky [číslo] 2022.

30. Z výpisu pohybů na účtu vedeného u [právnická osoba], a.s. na jméno 2. žalovaného bylo zjištěno, že ke dni [datum] se na tomto účtu nacházely peněžní prostředky ve výši 11 657 027,26 Kč.

31. Z výpisu z běžného účtu u [právnická osoba] za březen 2022 k účtu vedeného na jméno 1. žalované bylo zjištěno, že na tomto účtu se ke dni [datum] nachází peněžní prostředky ve výši 131 754,56 Kč.

32. Z výpisu z účtu stavebního spoření vedeného u společnosti [právnická osoba] na jméno 1. žalované bylo zjištěno, že na tomto účtu se ke dni [datum] nachází peněžní prostředky ve výši 162 777,74 Kč.

33. Z výpisu z účtu stavebního spoření vedeného u společnosti [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na tomto účtu se ke dni [datum] nachází peněžní prostředky ve výši 110 675,14 Kč.

34. Z výpisu z účtu stavebního spoření vedeného u společnosti [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na tomto účtu se ke dni [datum] nachází peněžní prostředky ve výši 108 609,38 Kč.

35. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba], a.s. na jméno 2. žalovaného bylo zjištěno, že na tomto účtu se ke dni [datum] nachází peněžní prostředky ve výši 380 717,94 Kč.

36. Z výpisu z účtu stavebního spoření vedeného u společnosti [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na tomto účtu se ke dni [datum] nachází peněžní prostředky ve výši 27 958 Kč.

37. Z výpisu z účtu vedeného u společnosti [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na tomto účtu se ke dni [datum] nachází peněžní prostředky ve výši 560 088,57 Kč.

38. Z výslechu svědka [příjmení] [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že kromě jednoho incidentu, který se odehrál na dvoře předmětné nemovitosti, a který spočíval v zablokování výjezdu vozidel ze dvora, svědek není informován o vztazích mezi účastníky.

39. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že 2. žalovaný je jeho bývalý kolega a spolužák. Pracovali spolu v garáži na adrese [příjmení] [příjmení] na opravě aut (pozn. adresa nemovitosti). Ke vztahům mezi žalobkyní a 2. žalovaným svědek uvedl, že žalobkyně nechala opakovaně zaparkované vozidlo tak, aby nemohli vyjet z garáže, případně blokovala vjezd a nereagovala na výzvy 2. žalovaného. Svědek uvedl, že provozování živnosti bylo ukončeno, protože jim bylo různými institucemi řečeno, že zde nemůže být provozovna a nešlo to zlegalizovat.

40. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že je dlouholetou kamarádkou žalobkyně. V předmětné nemovitosti několik let žila, jelikož měla pronajatý byt od pana [celé jméno žalovaného] staršího a po výpovědi z nájmu bydlela u paní [celé jméno žalobkyně]. Ke vztahům mezi žalobkyní a 2. žalovaným uvedla, že vztahy byly absolutně nepřátelské. 1. žalovaná se dle svědkyně v nemovitosti nevyskytovala. Svědkyně popsala, že 2. žalovaný blokoval auty výjezd z nemovitosti a dělal žalobkyni jiné naschvály.

41. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že je synem žalobkyně. Jeho vztah ke 2. žalovanému není dobrý, žalovaný dle něj terorizuje lidi. Svědek však obdobně jako předchozí svědci nevypověděl ničeho o jednání mezi účastníky řízení ohledně vypořádání nemovitostí.

42. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se se žalobkyní zná 25 let a žalované zná ještě jako malé děti. Svědek se dohodl s žalobkyni na zapůjčení peněz ve výši 2/3 částky určené podle znaleckého posudku. Celá zápůjčka by měla být vratná do 7-8 let a větší část zápůjčky by měla být pokryta výtěžkem z prodeje domu dcery žalobkyně, který se nachází mimo Prahu. K vztahům mezi účastníky řízení svědek uvedl, že po smrti pana [celé jméno žalovaného] staršího vztahy eskalovaly.

43. Z e-mailů zaslaných zástupcem žalovaných zástupci žalobkyně dne [datum] a [datum] nebylo pro věc zjištěno ničeho podstatného. Dále soud nezjistil žádné významné skutečnosti z e-mailové komunikace z roku 2018 a 2019, e-mailové korespondence mezi zástupci účastníků na č. l. 106-125 a 139-146, z fotografií na č. l. 77-79 a 132-133, protokolu č. j. 32 D 327/2018-287 ze dne 23. 4. 2020. K prokázání solventnosti žalovaných nebylo ničeho zjištěno z rezervační smlouvy ze dne [datum], neboť se vztahuje k téže nemovitosti jako kupní smlouva ze dne [datum] Rezervační smlouva ze dne [datum] se týkala totožného družstevního podílu, o jehož převodu byla uzavřena dohody o realizaci a vypořádání převodu družstevního podílu na pana [příjmení].

44. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků řízení soud učinil takový závěr o skutkovém stavu, podle něhož jsou účastníci podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý z nich v rozsahu 1/3. Mezi účastníky probíhala v minulosti jednání o vypořádání majetku, která však nebyla úspěšná. Předmětné nemovitosti přitom nelze reálně rozdělit a mezi účastníky panují extrémně špatné vztahy. 2. žalovaný vlastnil nemovitosti, které v průběhu řízení buď prodal, nebo převedl družstevní podíl v bytovém družstvu na třetí osobu. Do domu se také před skončením řízení před soudem I. stupně přestěhoval. Všichni účastníci řízení (přesněji obě strany sporu) disponují dostatečnými finančními prostředky pro vzájemné vyplacení.

45. Podle ust. § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

46. Podle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

47. Podle ust. § 1147 o. z. věta prvá, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

48. Soud posoudil tvrzení účastníků a provedené důkazy postupem podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a podle shodné vůle obou stran zrušil spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, když všechna zjištění i postoj účastníků jednoznačně vylučují možnost rozdělení společné věci mezi spoluvlastníky.

49. Při rozhodování o způsobu vypořádání spoluvlastníků soud vycházel ze základní premisy, že obě strany chtějí nabýt nemovitosti do svého vlastnictví a že obě disponují dostatečnými finančními prostředky. To vedlo soud ke způsobu vypořádání prostřednictvím přikázání nemovitostí do vlastnictví jedné strany spoluvlastníků, přičemž při rozhodování, kterému z účastníků řízení budou nemovitosti přikázány, soud přihlížel k řadě judikatorních závěrů, k nimž v minulosti dospěl Nejvyšší soud ČR a které lze považovat za ustálené.

50. Tato základní kritéria pro přikázání nemovitostí do vlastnictví potom soud hodnotil ve prospěch jedné či druhé strany sporu.

51. Lze konstatovat, že ve prospěch žalovaných svědčí kritérium převahy majoritního podílu nad podílem minoritním. Žalovaní, kteří v řízení prozatím jednají ve shodě, jsou spoluvlastníky nemovitostí v převažujícím rozsahu a žalobkyně v minoritním, nicméně není od věci přihlédnout k tomu, že podíly všech 3 spoluvlastníků jsou stejné. Soud přitom nemá za to, že by stejné podíly všech účastníků měly být sčítány a odečítány podle toho, v jakém momentální procesním postavení se tito spoluvlastníci nacházejí. Skutečnost, že žalovaní vystupují na jedné straně sporu ve shodě, lze tak sice obecně hodnotit v jejich prospěch, ale sama o sobě nemůže být jediným důvodem pro přikázání nemovitostí do vlastnictví většinových spoluvlastníků. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, je uvedeno, že je přiléhavý závěr soudu odvolacího o tom, že„ sice žalovaný je menšinovým spoluvlastníkem, avšak v jeho prospěch hovoří silnější vztah k předmětné nemovitosti, jeho dlouhodobější a častější užívání, nežli je tomu u žalobkyně“ a dále je v něm uvedeno„ konkrétně je třeba zdůraznit, že velikost spoluvlastnického podílu je významným kritériem, nikoliv však jediným a nutně rozhodujícím“. Obdobně dovolací soud tento závěr prezentuje v rozhodnutí ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015.

52. Pokud žalovaní v této souvislosti argumentovali usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1511/2009, je třeba uvést, že je pro účely posouzení převahy vlastníka majoritního podílu nad podílem minoritním zcela nepřiléhavé, neboť se především zabývá jiným způsobem vypořádání, a to reálným rozdělením nemovitosti.

53. Ve prospěch žalovaných potom může svědčit skutečnost, že v případě přikázání do jejich vlastnictví by byla žalobkyně vyplácena nižší částkou, než je tomu v případě přikázání do vlastnictví majoritního spoluvlastníka. Žalovaní tento závěr opírají o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 264/2001, které se však primárně zabývá vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví manželů („ soudní praxe při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se dlouhodobě řídí zásadou, podle které se věci ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví mají mezi rozvedené manžele rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší, neboť někdy není možné nebo účelné rozdělit společné věci mezi manžely podle velikosti jejich podílů“). Citované rozhodnutí tak není přiléhavé pro řešení otázky přikázání nemovitostí do vlastnictví spoluvlastníkům dle velikosti jejich podílů.

54. Ani skutečnost, že žalovaní jako většinoví spoluvlastníci vykonávají již delší dobu správu společné věci, nemůže být pro přikázání věci zásadní.

55. Podstatným kritériem pro přikázání věci do vlastnictví je naopak solventnost jedné či druhé strany, a zde jsou obě strany schopny (žalovaní za použití součtu prostředků, jimiž oba disponují, žalobkyně disponuje celou částkou potřebnou pro vyplacení) poskytnout plnění straně druhé. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaných, že řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není aukcí, při které by rozhodovaly„ příhozy“ jedné či druhé strany (tedy nabídky na vypořádání, které převyšují tržní hodnotu příslušného podílu). Má však rovněž za to, že takovouto zvýšenou nabídku je třeba hodnotit v souvislosti s ostatními kritérii a svědčí-li i tato další kritéria převažujícím způsobem ve prospěch toho spoluvlastníka, která nabízí více, než odpovídá jeho podílu, je třeba ji počítat v jeho prospěch. Soud tak na jedné straně ve prospěch žalobkyně hodnotí skutečnost, že disponuje dostatečnými finančními prostředky, které jí umožňují okamžitě žalované vyplatit, na straně druhé v její prospěch hovoří i to, že oproti znalcem stanovené obvyklé ceně nemovitostí (a tím i vypořádacího podílu každého z účastníků) nabízí částku značně vyšší. Jak bylo uvedeno ve výši citovaném usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016,„ judikatura zdůraznila, že je třeba přihlížet i k likviditě, tedy schopnosti a včasnosti zaplacení vypořádacího podílu (přiměřené náhrady) (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1604/2005). Stejně tak lze za zohlednitelné kritérium považovat, že spoluvlastník navrhne zaplacení vyšší finanční náhrady dalším spoluvlastníkům, neboť i to vyjadřuje jeho vztah k věci“.

56. Pokud má soud hodnotit historický (citový) vztah účastníků ke společné věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4930/2010), má za to, že jej nelze poměřovat jen tím, že žalovaní užívali nemovitosti dříve než žalobkyně. Toto užívání se týkalo především doby jejich dětství, v období dospělosti žil každý z nich jinde. Zde tedy ve prospěch žalobkyně svědčí další hledisko, a to kritérium účelného využití společné věci. Žalobkyně v nemovitostech s otcem žalovaných žila řadu let před uzavřením sňatku, navíc je bez přerušení užívá i po smrti svého manžela a otce žalovaných. Žalobkyně v nemovitostech uspokojuje svou bytovou potřebu, jinou možnost bydlení nemá. Žalovaná má svou bytovou potřebu zajištěnu, její tvrzení, že by snad dům používala ve prospěch dcery, která chodí v jeho blízkosti do školy, neobstojí. Žalovaný v domě v posledních 20 letech nebydlel, měl svou bytovou potřebu zajištěnou jinde a nastěhoval se teprve na samém konci řízení, byť mezi stranami není sporu o tom, že v nemovitosti se nacházejí byty, které jsou dlouhodobě pronajímány třetím osobám. Toto jednání žalovaného tak nesvědčí o účelném využití věci a o jeho dlouhodobém a nezpochybnitelném zájmu o užívání nemovitostí k uspokojování bytových potřeb, naopak z něho lze spíše vysledovat účelovost. Žalovaný se možnosti bydlení zbavil dobrovolně, zřejmě jen za účelem získání dostatečné likvidity na vyplacení vypořádací podílu, to však nemůže být hodnoceno v neprospěch žalobkyně.

57. Za další podstatnou skutečnost svědčící ve prospěch žalobkyně potom soud považuje to, že ona sama nevlastní jiné nemovitosti a nemůže tak uspokojit svou bytovou potřebu jinde. V případě, že by byl její podíl přikázán do vlastnictví žalovaných, byla by nucena zajistit si jiné bydlení; naopak u žalované není tento postup nutný, když sama vlastní jinou nemovitost užívanou trvale k bydlení. U žalovaného tomu bylo stejně až téměř do samého konce řízení před soudem I. stupně, a jeho rozhodnutí o prodeji bytu nelze rovněž přičítat k tíži žalobkyně.

58. Protože většina posuzovaných kritérií svědčila ve prospěch žalobkyně, soud zaniklé spoluvlastnictví vypořádal tak, že nemovitosti přikázal do jejího výlučného vlastnictví, a to oproti povinnosti vyplatit každému ze žalovaných na vypořádání jejich podílu částku 12 000 000 Kč.

59. Lhůtu k plnění potom soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. přiměřeně prodloužil.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Postupoval přitom podle aktuálního nálezu Ústavního soudu ČR (navazujícího na nález I. ÚS 262/20) ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2081/21, podle něhož:„ zásadně to tedy v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví znamená upřednostnit aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovit, že oba účastníci řízení byli úspěšní zčásti a náhrada nákladů řízení proto nenáleží žádnému z nich. Tím ovšem není řečeno, že by obecné soudy v následujícím řízení v nyní posuzované věci nemohly zohlednit konkrétní okolnosti případu a aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř., odůvodňuje-li to např. obstrukční chování účastníka v průběhu řízení, či jiné významné okolnosti (viz výše), což by však musely náležitě odůvodnit. Samo o sobě však není rozhodné, který z účastníků navrhl vypořádání zrušeného spoluvlastnictví a jeho způsob a který z nich (či úplně jiný) soud nakonec zvolil, neboť to záviselo na jeho úvaze vedené zákonnou úpravou. Proto také nemůže být rozhodné, co bylo mezi účastníky sporné z pohledu provedeného dokazování a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud“. Protože obstrukční chování účastníků či jiné podobně významné okolnosti soud v řízení nezaznamenal, ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. nepoužil.

61. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, podle jeho výsledku. Stát zálohoval v řízení znalečné ve výši 12 233 Kč usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 25 C 116/2020-189, a ve výši 2 481 Kč usnesením ze dne 8. 2. 2022, č. j. 25 C 116/2020-206, celkem tedy 14 714 Kč, a protože procesní úspěch stran nelze v tomto řízení zvažovat (obě strany byly úspěšné zčásti – viz výše citovaný nález Ústavního soudu ČR), nesou náklady státu strany poměrně. Soud proto povinnost k náhradě nákladů řízení rozdělil mezi účastníky tak, že každá ze stran je povinna nahradit státu jejich jednu polovinu. Lhůtu k plnění soud ponechal obecnou.