25 C 157/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5, pracoviště Praha 5, nám. Kinských 5, 150 74 CZ, rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované , narozen Datum narození žalované , IČO: IČO žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2) Jméno advokátky B , narozen Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 2 288 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 2 288 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 718 641 Kč od 28. 7. 2014 do zaplacení, z částky 106 666 Kč od 5. 12. 2014 do zaplacení, z částky 79 151 Kč od 1. 1. 2015 do zaplacení, z částky 45 449 Kč od 4. 3. 2015 do zaplacení, z částky 282 557 Kč od 16. 4. 2015 do zaplacení, z částky 764 659 Kč od 25. 8. 2015 do zaplacení, z částky 43 690 Kč od 4. 11. 2015 do zaplacení a z částky 247 687 Kč od 4. 10. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 418 844 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 6. 5. 2015 (a následně několika samostatnými podáními rozšířenou na částku 2 288 500 Kč s příslušenstvím) domáhá po žalovaných zaplacení částky uvedené ve výroku s tvrzením, že 2. žalovaný dne 28. 6. 2013 způsobil vozidlem , SPZ, (dále jen Audi), jehož vlastníkem a provozovatelem je 1. žalovaný, škodu na zdraví, věcech a ušlém výdělku , jméno FO, (dále jen 1. poškozený), a dále škodu na zdraví a věcech , jméno FO, (dále jen 2. poškozený). Jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 4. 2014, 2. žalovaný způsobil škodu tím, že dne 28. 6. 2013 řídil po předchozí konzumaci alkoholických nápojů vozidlo Audi a čelně se střetl s protijedoucím vozidlem , Anonymizováno, (dále jen Škoda), které řídil 2. poškozený. Při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění všech tří osob. 2. žalovaný svým jednáním porušil ust. § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. K vozidlu Audi 1. žalovaný neuzavřel k datu nehody povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, proto žalobkyni vznikla povinnost podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen zákon) poskytnout poškozeným v plné výši plnění za škodu způsobenou 2. žalovaným, za kterou nesou oba žalovaní odpovědnost. Žalobkyně má podle ust. § 24 odst. 8 zákona právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b) zákona, na náhradu toho, co za něho plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním nároku (regresní náhradu).

2. V průběhu řízení byla soudem řešena zásadní sporná otázka, zda 1. žalovaný s pojišťovnou uzavřel či neuzavřel dohodu o pozdější splatnosti pojistného (do 31. 5. 2013). Tato otázka byla vyřešena mezitímním rozsudkem tohoto soudu ze dne 19. 12. 2017, č.j. 2C 157/2015 – 214, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, č. j. 62 Co 135/2018 – 251. Soud dospěl k závěru, že žaloba proti oběma žalovaným je zcela po právu, když byla vyvrácena námitka 1. žalovaného, že vozidlo Audi bylo ke dni nehody u , Anonymizováno, pojištěno z hlediska odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Stejně tak soud neshledal důvodnou obranu 2. žalovaného spočívající v tvrzení, že nevěděl o tom, že vozidlo Audi, které dne 28. 6. 2013 řídil a měl pronajato od společnosti , právnická osoba, ., nebylo pojištěno a nemohl to zjistit ani při vynaložení veškeré opatrnosti. Uvedené závěry soudů obou stupňů se nezměnily ani v dovolacím řízení, neboť Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 16. 1. 2019, č.j. 23 Cdo 4170/2018 – 282 dovolání 1. žalovaného odmítl. Následně byla odmítnuta také jeho ústavní stížnost (usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 901/19).

3. Protože právní základ nároku proti oběma žalovaným je v plném rozsahu dán, zabýval se soud pouze jeho výší. Žalobkyně tvrdila, že oběma poškozeným a dále Zdravotní pojišťovně , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zaplatila v souvislosti s nehodou ze dne 28. 6. 2013 z garančního fondu celkovou částku 2 288 500 Kč, která sestává z mnoha dílčích plnění za dobu od 28. 6. 2013 do 26. 9. 2017 (datum posledního rozšíření žaloby).4. 1. žalovaný k výši nároku nejprve uvedl, že je možné, že některé položky, z nichž sestává žalovaná částka, bude rozporovat. V průběhu dokazování k výši škody však 1. žalovaný žádné konkrétní námitky k jednotlivým platbám žalobkyně nevznesl, trval pouze na tom, aby žalobkyně prokázala, že platby uvedené v žalobě provedla. V závěrečném návrhu uvedl, že s ohledem na okolnosti případu ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. Vyjádřil se tak pouze k požadavku žalobkyně na náhradu nákladů řízení, kdy požádal soud, aby zohlednil skutečnost, že žalobkyně disponuje vlastním právním oddělením a je otázkou, zda náklady na právní zastoupení advokátem byly vynaloženy účelně. Žalobkyně podávala žalobu sama, až teprve v průběhu řízení se nechala právně zastoupit, byť má vlastní zdroje a právní zastoupení advokátem nepotřebuje.5. 2. žalovaný poukázal na obecné aspekty případu s tím, že při nehodě došlo ke změně života několika lidí, a pokud by žalobě bylo vyhověno, přidala by se k tomu změna v životě obou žalovaných. Částka požadovaná žalobkyní je likvidační, přičemž nová právní úprava v obdobném případě výši nároku žalobkyně limituje. Je pravdou, že tento případ nespadá pod tuto změnu zákona, ale byl by tu určitý prostor pro moderaci ze strany soudu, kdy podle novelizované právní úpravy a důvodové zprávy k ní má být vycházeno z toho, aby nárok přiznaný žalující straně nebyl pro žalovanou stranu likvidační. 2. žalovaný také uvedl, že byl v době nehody přesvědčen o tom, že vozidlo, které řídil, je pojištěno. Navíc zde byly zmatky i ohledně zaplacení pojistného, způsobené pojišťovnou. K otázce náhrady nákladů řízení se 2. žalovaný připojil k argumentaci 1. žalovaného.

6. K obraně 2. žalovaného ohledně moderace přiznávané částky žalobkyně uvedla, že pro právní posouzení nároku je rozhodné znění zákona ke dni škodní události. Ke změně zákona, o které se žalovaný zmínil, sice došlo, ale je zde návaznost i na další změny a na jiná opatření, proto tuto změnu nelze automaticky vztáhnout i na období předchozí. K otázce případného snížení náhrady nákladů řízení (či jejich nepřiznání) postupem podle ust. § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) žalobkyně uvedla, že tato věc již byla v minulosti řešena dovolacím soudem. Kromě toho posuzovaný případ je právě tou věcí, kde bylo právní zastoupení advokátem nezbytné, když pracovník žalobkyně nemůže zajistit její dostatečnou ochranu.

7. Z předchozího dokazování (které jej již uzavřeno vydáním mezitímního rozsudku a soud své skutkové závěry opakuje jen proto, aby byly dány do souvislosti s předmětem sporu) je dán skutkový závěr o tom, že dne 28. 6. 2013 došlo ke střetu vozidla Audi, řízeného 2. žalovaným s vozidlem značky Škoda, řízeného poškozeným , jméno FO, . 2. žalovaný byl v souvislosti s tímto nehodovým dějem odsouzen, neboť došlo k těžkému zranění poškozeného , jméno FO, a ke vzniku škody na jeho věcech a dále ke vzniku škody na majetku a zdraví poškozeného , jméno FO, , který byl v době nehody spolujezdcem ve vozidle Audi. Vozidlo Audi bylo přitom v rozhodném období provozováno 1. žalovaným. 2. žalovaný byl pravomocným rozsudkem uznán vinným, že dopravní nehodu ze dne 28. 6. 2013 způsobil, přičemž soud vzal za prokázané, že podle zprávy , adresa, , ve které byl žalovaný po nehodě hospitalizován, byla jeho krev vyšetřena biochemií s výsledkem 1,1 g/kg alkoholu v krvi. Protože údaj z biochemického vyšetření vzorku krve nebyl pro posouzení míry ovlivnění alkoholem použitelný, nemohl soud dospět k závěru, že příčinou nehody bylo též ovlivnění alkoholem. Přesto soud dovodil, že 1. žalovaný řídil vozidlo Audi v době, kdy byl ovlivněn alkoholem. 2. žalovaný dne 28. 6. 2013 uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu, na základě které měl vozidlo Audi v nájmu v době od 28. 6. 2013 do 30. 6. 2013. K výbavě automobilu patřil mj. technický průkaz a doklad o pojištění – tzv. zelená karta, přičemž z tohoto dokladu pro 2. žalovaného vyplývalo, že předmětné vozidlo bylo pro dobu od 4. 12. 2012 do 3. 12. 2013 pojištěno (že zde bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla). Otázka existence (respektive v tomto případě neexistence) platně sjednaného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla byla potom vyřešena shora citovaným mezitímním rozsudkem ze dne 19. 12. 2017. Žalobkyně potom dopisem ze dne 4. 11. 2014 uplatnila u obou žalovaných nárok na náhradu nákladů léčení , jméno FO, a , jméno FO, , a to právě z důvodu, že k vozidlu Audi nebylo v době nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Obdobnou výzvu adresovala žalovaným dopisem ze dne 27. 6. 2014 (jde o další dílčí plnění). Žalobkyně poté upozornila oba žalované v dopise ze dne 14. 4. 2015 na to, že poškozeným z nehody vyplatila určité částky a vyzvala je k zaplacení celkové částky , částka, s tím, že nebude-li zaplacena, bude tuto částku vymáhat soudní cestou. Zásilku přitom žalobkyně odeslala žalovaným doporučeně (poštovní podací arch).

8. Soud v řízení provedl dokazování k výši škody jednotlivými listinami, a protože žádnou z nich žalovaní nesporovali, skutkový závěr z každé z nich samostatně (zejména pro jejich množství) neučinil. Z těchto listin obecně plyne, že se týkají těch odškodnění, která byla následně proplacena žalobkyní poškozenému , jméno FO, (prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, ) a jeho zdravotní pojišťovně (, právnická osoba, ) a dále poškozenému , jméno FO, a jeho zdravotní pojišťovně (, Anonymizováno, ). V těchto listinách, které byly s oběma stranami podrobně probrány při dokazování, nebyly nalezeny žádné nesrovnalosti (případně byly chybějící listiny žalobkyní při dalších jednání dokládány a opět probrány se stranami) a poté, co byla žalovaným poskytnuta možnost nahlédnout do spisu a listiny si ověřit, nebyly listinné důkazy dále zpochybňovány.

9. Z listin založených žalobkyní v průběhu řízení do spisu a vztahujících se k výši škody má proto soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila poškozenému , jméno FO, z titulu náhrady škody na zdraví (bolestné) částky 25 440 Kč, 1 350 Kč a 1 350 Kč, z titulu ztížení společenského uplatnění (ZSU) částku 37 200 Kč, na ztrátě na výdělku částku 6 400 Kč, za zničené oblečení při nehodě částku 315 Kč, na nákladech spojených s léčením částky 2 882 Kč a 4 767 Kč (cestovné k lékaři), za léky a pomůcky částku 485 Kč, za regulační poplatky v léčebných zařízeních částku 775 Kč, za provedení kopie zdravotnické dokumentace částku 841 Kč a za znalecké posudky , jméno FO, a , právnická osoba, částky 230 Kč, 500 Kč a 1 059 Kč.

10. Žalovaní nesporovali, že u tohoto poškozeného žalobkyně provedla krácení vyplacených náhrad o 50 % z důvodu spoluúčasti žalovaného na vzniku škody a že jednotlivé platby směřovaly na účet společnosti Votum a.s.

11. Zdravotní pojišťovně , právnická osoba, potom žalobkyně zaplatila náklady léčení pojištěného , jméno FO, ve výši 37 611 Kč, 232 Kč a 8 377 Kč.

12. Žalobkyně dále vyplatila poškozenému , jméno FO, škodu na věcech, a to za zničení vozidla Škoda částku 117 000 Kč, za jeho odtah a parkovné do prohlídky částku 11 616 Kč, za škodu na věcech (hodinky, mobilní telefon, brýle, notebook a oblečení) částky 7 500 Kč, Anonymizováno, a 21 486 Kč, a dále mu proplatila telefonní hovory a poštovné ve výši 200 Kč. Na bolestném potom poškozenému vyplatila částky 271 360 Kč, 50 000 Kč, 29 400 Kč, 39 600 Kč a 54 120 Kč a na ZSU částky 42 000 Kč a 151 200 Kč. Na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně vyplatila poškozenému částky 48 837 Kč, 48 706 Kč, 25 839 Kč, 26 395 Kč, 3 419 Kč a 18 867 Kč. Na účelně vynaložených nákladech léčení bylo potom vyplaceno 46 076 Kč, 6 296 Kč, 3 960 Kč, 931 Kč, 9 436 Kč, 2 124 Kč, 851 Kč, 30 Kč, 21 270 Kč, 9 551 Kč, 52 588 Kč, 14 786 Kč, 19 718 Kč, 12 097 Kč, 16 044 Kč, 23 458 Kč, 14 717 Kč, 18 212 Kč, 20 920 Kč, přičemž soud nepochybuje o tom, že náklady na rehabilitace, rehabilitační pomůcky, léky a ortopedické pomůcky, stejně tak náklady na cestovné v souvislosti s rehabilitacemi a náklady na parkování a regulační poplatky ve zdravotnictví odpovídají míře poškození zdraví , jméno FO, .

13. Na právní zastoupení tohoto poškozeného (, jméno FO, ) byly žalobkyní vyplaceny částky 41 092 Kč, 11 374 Kč a 6 582 Kč a za znalecké posudky (, jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, ) byly vyplaceny částky 5 600 Kč, 15 367 Kč a 1 500 Kč.

14. Vojenské zdravotní pojišťovně potom žalobkyně zaplatila náklady léčení pojištěného , jméno FO, ve výši 762 927 Kč, 43 690 Kč a 7 161 Kč.

15. Společnosti , právnická osoba, . žalobkyně vyplatila odměnu za likvidaci ve výši 2 783 Kč (skutečnost, že tato společnost prováděla likvidaci škody u poškozeného , jméno FO, , žalovaní nezpochybňují).

16. Z uvedených důkazů tak plyne skutkový závěr o tom, že žalovaní odpovídají za škodu, která vznikla poškozeným , jméno FO, (u něho v rozsahu 50 %) a , jméno FO, v souvislosti s nehodovým dějem ze dne 28. 6. 2013, přičemž škodící vozidlo Audi nebylo v době nehody pojištěno z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem a 2. žalovaný porušil své povinnosti stanovené zákonem. Žalobkyně za tyto škůdce zaplatila poškozeným (a jejich zdravotním pojišťovnám) v období od 28. 6. 2013 do 26. 9. 2017 z garančního fondu celkovou částku 2 288 500 Kč.

17. Jak již soud uvedl v pravomocném mezitímním rozsudku, žalobkyně odvozuje svou aktivní věcnou legitimaci z ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. (ve znění účinném ke dni nehody, tedy do 31. 12. 2013), podle něhož poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

18. Žalobkyně taková plnění ve shora uvedené výši poskytla, je proto v řízení aktivně legitimována.

19. Pasivní věcnou legitimaci obou žalovaných soud dovodil z ust. § 24 odst. 9 uvedeného zákona, podle něhož výplatou plnění z garančního fondu vzniká žalobkyni právo vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. b), na náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva; odpovídá-li za škodu více osob, pak za takovou pohledávku žalobkyně odpovídají tyto osoby společně a nerozdílně. Vůči pohledávce žalobkyně na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda; řidič pouze tehdy, pokud za škodu odpovídá.

20. Odpovědnost 2. žalovaného – tedy řidiče vozidla je dána podle ust. § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, podle něhož rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.21. 2. žalovaný zavinil dopravní nehodu tím, že následkem nepřiměřené rychlosti (podle soudu byl před jízdou ovlivněn alkoholem) vjel do protisměru a tam se jím řízené vozidlo Audi střetlo s vozidlem Škoda. Tento závěr vyplývá z citovaného rozsudku Okresního soudu v Benešově, přičemž závěrem trestního soudu o vině 2. žalovaného je podle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. zdejší soud vázán.

22. Protože vozidlo Audi, jehož provozem byla škoda způsobena, nebylo v době nehody jeho provozovatelem – 1. žalovaným – řádně pojištěno (jedná se o vozidlo bez pojištění odpovědnosti), plnila žalobkyně podle citovaného ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona z garančního fondu jednotlivé částky za podmínek stanovených v ust. § 6 odst. 2 zákona, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou škodu na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle ust. § 6 odst. 4 zákona má pojištěný dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

23. Žalobkyně tak vynaložila z garančního fondu stejné částky, které by pojišťovna (v případě, že by pojištění odpovědnosti bylo řádně sjednáno či trvalo) byla povinna platit za pojištěného poškozenému. Konkrétně jde o škodu na zdraví (bolestné, ZSU, náklady vzniklé v souvislosti s léčením), škodu na věcech vzniklou v souvislosti s nehodou, ušlý zisk (ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) či náklady spojené s právním zastoupením. Dále vynaložila částky odpovídající vyúčtovaným nákladům zdravotních pojišťoven na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, poskytnutou poškozeným. Celková výše takto poskytnutých plnění za dobu uplatněnou žalobou dosahuje částky 2 288 500 Kč.

24. Protože oba žalovaní odpovídají za škodu podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona, má žalobkyně právo na náhradu toho, co za ně plnila. Oba žalovaní jsou vůči pohledávce žalobkyně solidárními dlužníky, a to jako provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda, když 2. žalovaný za škodu podle výsledku trestního řízení odpovídá.

25. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal kromě žalované částky i úrok z prodlení, a to podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), za použití ust. § 1970 o. z., ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění s tím, že prvý dnem prodlení u jednotlivých částek uvedených ve výroku odpovídá výzvám ze dne 27. 6. 2014, ze dne 4. 11. 2014, ze dne 23. 7. 2015, dále rozšíření žaloby o částku 43 690 Kč a o částku 247 687 Kč.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

27. Žalovaní také navrhovali, aby se soud zabýval současným zněním zákona č. 168/1999 Sb. a přizpůsobil rozhodnutí o výši nároku aktuální právní úpravě, která je pro osoby v obdobném postavení příznivější.

28. Je pravdou, že od 1. 1. 2018 ust. § 24 odst. 9 zákona zní tak, že výplatou plnění z garančního fondu vzniká žalobkyni nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobkyní vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce žalobkyně na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Z, Anonymizováno, tohoto znění tak vyplývá, že zákonodárce snížil nárok žalobkyně na náhradu výplaty z garančního fondu na 1/3 vyplácených částek, když tuto náhradu dokonce omezil maximální částkou 300 000 Kč. Změna zákona č. 168/1999 Sb. byla provedena zákonem č. 293/1017 Sb., který nabyl účinnosti prvním dnem čtvrtého měsíce následujícího po jeho vyhlášení (část III. článek 3), tedy dne 1. 1. 2018. Uvedený zákon však neobsahuje žádné ustanovení o zpětné účinnosti tohoto ustanovení, proto se aktuální výše nároků na náhradu plnění z garančního fondu nemůže týkat výše nároků vzniklých před 1. 1. 2018 (všechny nároky žalobkyně se týkají období let 2014 až 2017). Soud proto nemohl ani za použití analogie se současným zněním zákona krátit nárok žalobkyně, který vznikl podle platných právních předpisů. Nejedná se totiž o nárok na náhradu škody (jde o nárok na náhradu plnění z garančního fondu), u něhož by soud mohl použít ust. § 2953 odst. 1 zákona o. z., podle kterého by z důvodů zvláštního zřetele hodných mohl náhradu škody přiměřeně snížit.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 114 426 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 1 úkonem právní služby za 13 260 Kč z punkta 1 232 464 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, a to ust. § 11 odst. 1 písm. a) uvedené vyhlášky – převzetí a příprava zastoupení, dále 1 úkonem právní služby za 11 380 Kč z punkta 764 659 Kč (písm. d) vyhlášky – podání obsahující rozšíření žaloby ze dne 17. 9. 2015), 1 úkonem právní služby za 2 860 Kč z punkta 43 690 Kč (písm. d) vyhlášky – podání obsahující rozšíření žaloby ze dne 13. 10. 2015), 1 úkonem právní služby za 9 300 Kč z punkta 247 687 Kč (písm. d) vyhlášky – podání obsahující rozšíření žaloby ze dne 26. 9. 2017), 1 úkonem právní služby za 16 500 Kč z punkta 2 040 813 Kč (písm. d) – odvolání proti rozsudku ze dne 11. 5. 2016, 1 úkonem právní služby za 17 460 Kč z punkta 2 288 500 Kč (písm. d) – vyjádření k odvolání 1. žalovaného ze dne 31. 3. 2018, 4 úkony právní služby po 16 500 Kč z punkta 2 040 813 Kč (písm. g) – účast u jednání dne 3. 11. 2015, 28. 1. 2016, 12. 4. 2016, 25. 1. 2017), 6 úkony právní služby po 17 460 Kč z punkta 2 288 500 Kč (písm. g) – účast u jednání dne 3. 10. 2017, 12. 12. 2017, 20. 6. 2018, 28. 3. 2019, 7. 5. 2019 – 2 úkony právní služby za jednání přesahující 2 hodiny a 20. 6. 2019), když výše jednotlivých úkonů právní služby je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky) a dále 16 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Za právní zastoupení tak jde o částku 246 320 Kč.

30. K přiznaným nákladům žalobkyně náleží rovněž náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky, a to v souvislosti s cestou právního zástupce žalobkyně ke shora uvedeným jednáním soudu a zpět, vždy za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (tedy celkem za 28 půlhodin po 100 = 2 800 Kč).

31. Žalobkyni byly dále přiznány náklady spojené s cestou jejího právního zástupce k jednání soudu dne 25. 1. 2017, 3. 10. 2017, 12. 12. 2017, 20. 6. 2018, 28. 3. 2019, 7. 5. 2019 a 20. 6. 2019, kdy se jedná o cestu z , adresa, a zpět (vždy 60 km jedna cesta), celkem 420 km, a to osobním automobilem při ceně pohonných hmot 28,60 Kč za litr nafty (ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 440/2016 Sb. – platí pro jednání konaná v roce 2017), při ceně pohonných hmot 30,50 Kč za litr benzínu (ust. § č. 463/2017 Sb. – platí pro jednání konaná v roce 2018) a ceně pohonných hmot 33,10 Kč za litr benzínu (ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 333/2018 Sb. – platí pro jednání konaná v roce 2019), průměrné spotřebě použitého vozidla Citroen 7,53 l nafty/100 km (jednání 2017) a vozidla , adresa, ,10 l benzínu/100 km (jednání v roce 2018 a 2019). Tato náhrada činí (včetně základní náhrady ve výši 3,90 Kč/1 km – ust. § 1 písm. b) vyhlášky č. 440/2016 Sb. v roce 2017, základní náhrady ve výši 4 Kč/1 km – ust. § 1 písm. b) vyhlášky č. 463/2017 Sb. v roce 2018 a základní náhrady ve výši 4,10 Kč/1 km – ust. § 1 písm. b) vyhlášky č. 333/2018 Sb. v roce 2019). V roce 2017 bylo k jednání soudu ujeto celkem 180 km při spotřebě 7,53 litru nafty na 100 km, spotřebováno tedy bylo celkem 13,55 litrů nafty po 28,60 Kč, což je dohromady 388 Kč – s připočtením základní náhrady ve výši 702 Kč jde potom o částku 1 090 Kč. V roce 2018 bylo k jednání soudu ujeto celkem 60 km při spotřebě 5,10 litru benzínu na 100 km, spotřebováno tedy bylo celkem 3,06 litrů benzínu po 30,50 Kč, což je dohromady 93 Kč – s připočtením základní náhrady ve výši 240 Kč jde potom o částku 333 Kč. V roce 2019 bylo k jednání soudu ujeto celkem 180 km při spotřebě 5,10 litrů benzínu na 100 km, spotřebováno tedy bylo celkem 9,18 litrů benzínu po 33,10 Kč, což je dohromady 304 Kč – s připočtením základní náhrady ve výši 738 Kč jde potom o částku 1 042 Kč. Uvedený výpočet cestovních náhrad vyplývá z ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ust. § 157 Zákoníku práce.

32. Celkové náklady žalobkyně ve výši 418 844 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových a cestovních výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. Požadavek žalovaných, aby plně úspěšné žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť disponuje dostatečně erudovaným právním oddělením a věc nevyžadovala zastoupení advokátem, je potom v rozporu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016, který dospěl k závěru, že „v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že by žalovaná udělila plnou moc advokátu nikoliv z toho důvodu, aby jí zvolený advokát poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, jejichž náhradu bude žalované s ohledem na jí předpokládaný výsledek řízení povinna zaplatit žalobkyně, a že by proto zneužila právo účastníka dát se v řízení zastoupit advokátem. Na takový závěr nelze usuzovat z toho, že žalovaná (zde žalobkyně) je profesní organizací pojišťoven a správcem garančního fondu… V praxi dovolacího soudu je ostatně náhrada nákladů řízení žalované (žalobkyni) běžně přiznávána (např. rozsudek ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, usnesení ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1732/2012)“. Soud se s uvedeným odůvodněním zcela ztotožňuje, když sám uvedenou praxi (tedy přiznávání náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně úspěšné , právnická osoba, ) běžně používá.