25 C 16/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žaloba o zaplacení 957 750 Kč s přísl.,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 674 379,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částku 281 620,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 160 962,50 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu dne 17. 1. 2022 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 957 750 Kč s příslušenstvím, když tvrdí, že jí zapůjčil částku 2 000 000 Kč, kterou se zavázala zaplatit do [datum]. Následně žalobce zapůjčil žalované částku 1 500 000 Kč, kterou se zavázala vrátit do [datum]. Pro případ prodlení žalované s vrácením obou zápůjček byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná svou povinnost dle smluv nesplnila řádně a včas, když peněžní prostředky odpovídající oběma zápůjčkám vrátila žalobci až dne [datum]. V důsledku uvedeného prodlení žalované s vrácením zápůjček tak žalobci vznikl vůči žalované nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 2 000 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], tedy částky 648 000 Kč a z částky 1 500 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], tedy částky 309 750 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes upomínku a žalobce dopisem ze dne [datum], doručeným žalované dne [datum] v čase [údaj o čase] hod., provedl jednostranné částečné započtení svých pohledávek za žalovanou na úhradu smluvní pokuty proti pohledávce žalované za žalobcem ve výši 600 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, přiznaného rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, č.j. 30 Co 74/2021-68, který nabyl právní moci dne [datum]. Na základě uvedeného zápočtu došlo k zániku části pohledávky žalované v rozsahu částky 674 379,07 Kč tvořené v souladu s výrokem uvedeného rozsudku jistinou 600 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení, vyčísleným k [datum] na částku 74 379,07 Kč; celé pohledávky žalobce na úhradu smluvní pokuty dle první smlouvy ve výši 648 000 Kč; a části pohledávky žalobce na úhradu smluvní pokuty dle druhé smlouvy ve výši 309 750 Kč, a to v rozsahu částky 26 379,07 Kč. Po provedení započtení tudíž ze smluvní pokuty zbývalo zaplatit pouze nezapočtenou část pohledávky ve výši 283 370,93 Kč. Žalobce následně dne [datum] provedl ve prospěch žalované za účelem úhrady jistiny její pohledávky spolu se zákonným úrokem z prodlení dle uvedeného rozsudku platbu ve výši 674 794,52 Kč a dále platbu ve výši 261 828 Kč za účelem náhrady nákladů řízení dle výroku téhož rozsudku. Obě platby byly připsány na účet žalované až po doručení dopisu o provedeném zápočtu. Nejprve tak došlo k započtení vzájemných nároků účastníků, takže částka 674 379,07 Kč byla na účet žalované připsána bez existujícího právního důvodu. Žalobce doplnil, že k zaslání plateb i přes již provedené započtení přistoupil výlučně z obavy, že žalovaná (i s ohledem na vzájemné dlouhotrvající spory s žalobcem) provedené započtení zpochybní, respektive nebude jej brát v potaz, a na základě uvedeného rozsudku bez dalšího přistoupí k exekučnímu vymáhání své pohledávky, což by mělo závažný dopad na pověst a obchodní činnost žalobce, čemuž chtěl žalobce za každou cenu zabránit. Žalobce dále odmítl námitku promlčení vznesenou žalovanou s tím, že v rámci obou smluv nebyl ve vztahu ke smluvní pokutě sjednán termín splatnosti, smluvní pokuta se tudíž stala splatnou až na základě výzvy žalobce ze dne [datum], v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě do [datum]. Obecná tříletá promlčecí lhůta ve vztahu ke smluvní pokutě tudíž započala běžet až dne [datum] a dosud neuběhla (případně zanikla prostřednictvím započtení).

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když nesporovala, že se žalobcem uzavřela výše uvedené smlouvy o zápůjčce, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Nesporovala ani, že dlužné jistiny z obou zápůjček uhradila žalobci až dne [datum]. Žalobce svůj nárok co do částky 674 379,07 Kč definuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, sám přitom výslovně uvádí, že uvedenou částku zaplatil žalované na základě pravomocného rozsudku, což vylučuje tvrzení o hrazení bez právního důvodu. Žalobce také tvrdí, že pohledávka žalované vůči němu přiznaná pravomocným rozsudkem zanikla zápočtem provedeným ještě před provedením platby. Pokud však pohledávka žalované zanikla, pak žalobce na tuto pohledávku následně hradil s plným vědomím, že k tomu není povinen. V takovém případě však není oprávněn k vydání bezdůvodného obohacení, když důvody, které ho k takovému postupu vedly, nejsou relevantní. Kromě toho nárok na smluvní pokutu žalobci nesvědčil ani ke dni zápočtu, neboť dne [datum] byla uzavřena dohoda ve formě notářského zápisu, kterou byla sjednána nová splatnost jistiny dluhu (do [datum]). V důsledku toho došlo k zániku původního příslušenství, tedy i požadované smluvní pokuty. Žalovaná namítla zároveň částečné promlčení nároku žalobce za dobu od [datum] do [datum] u 1. smlouvy a za dobu od [datum] do [datum] u 2. smlouvy. Uvedla, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky a nebyla uvedena ani v notářském zápisu, ani v dohodě o uznání dluhu, takže běží samostatná promlčecí doba. Kromě výše uvedeného žalovaná namítla, že došlo k nesprávnému vyčíslení smluvní pokuty, když jde o částky 647 000 Kč a 309 000 Kč.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané tyto skutečnosti:

4. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce poskytl žalované částku 2 000 000 Kč, přičemž ze smlouvy mezi nimi uzavřené dne [datum] (dále jen smlouva 1) plyne, že žalovaná se zavazuje tuto částku vrátit do [datum] a zaplatit žalobci úroky za dobu od poskytnutí částky do dne vrácení ve výši 12 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

5. Mezi účastníky rovněž není sporu o tom, že žalobce poskytl žalované částku 1 500 000 Kč, přičemž ze smlouvy mezi nimi uzavřené dne [datum] (dále jen smlouva 2) plyne, že žalovaná se zavazuje tuto částku vrátit do [datum] a zaplatit žalobci úroky za dobu od poskytnutí částky do dne vrácení ve výši 12 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

6. Mezi účastníky dále není sporu o tom, že žalovaná ani jednu z částek ve lhůtě splatnosti žalobci nezaplatila, celkovou částku 3 500 000 Kč žalobci vrátila až dne [datum] (prokázáno rovněž potvrzením o provedení platby).

7. Žalobce poté vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] (doručeným do datové schránky žalované dne [datum] – prokázáno doručenkou) k zaplacení částky 957 750 Kč, kterou vypočetl tak, že u smlouvy 1 byla žalovaná v prodlení celkem 648 dnů, čemuž odpovídá smluvní pokuta ve výši 648 000 Kč, a u smlouvy 2 byla v prodlení 413 dnů, čemuž odpovídá smluvní pokuta ve výši 309 750 Kč. Žalobce rovněž v dopise uvedl, že na jeho účet došla dne [datum] částka 395 000 Kč a dne [datum] částka 205 000 Kč, přičemž tyto částky považoval za plnění na smluvní pokutu, z níž zbývá k zaplacení částka 357 750 Kč. Poukázal přitom na skutečnost, že platnost obou smluv včetně článku 4.4 o povinnosti k zaplacení smluvní pokuty byla potvrzena notářským zápisem a zápisem o uznání dluhu.

8. Z notářského zápisu ze dne [datum rozhodnutí] ([spisová značka]) soud zjistil, že oba účastníci prohlásili a činí nesporným, že byly uzavřeny obě smlouvy (označené jako smlouvy o zápůjčce) v parametrech uvedených v odstavci 4 a 5, že do dne zápisu nebyla jistina dluhu z obou smluv zaplacena (pouze úroky) a dále prohlásili, že dne [datum] byla uzavřena dohoda o uznání dluhu a jeho splnění, v níž žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobci z obou smluv v částce 3 500 000 Kč, a ve které se zavázala dluh uhradit do [datum].

9. Dne [datum] byla uzavřena dohoda mezi účastníky (viz notářský zápis), kterou žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobci ve výši 3 500 000 Kč z obou uvedených smluv, přičemž se zavázala jej zaplatit do [datum]. Toto uznání přitom nelze považovat za odklad splatnosti, přičemž je výslovně uvedeno, že tímto ujednáním není dotčen článek 4.4 smluv o zápůjčce (smluvní pokuta).

10. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, č.j. 30 Co 74/2021-68, soud zjistil, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované částku 600 000 Kč s příslušenstvím, která je bezdůvodným obohacením vzniklým tím, že žalovaná zaslala na účet žalobce omylem částku 395 000 Kč ([datum]) a 205 000 Kč ([datum]), přičemž tyto částky měly být plněním na náhradu škody vzniklé společnosti [právnická osoba], jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce.

11. Dopisem ze dne [datum] žalobce informoval žalovanou o zápočtu svých pohledávek z titulu smluvních pokut oproti pohledávce žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 674 379,07 Kč (vyčísleno k [datum]). Jedná se o pohledávku ve výši 648 000 Kč ze smluvní pokuty u smlouvy 1 a ve výši 309 750 Kč u smlouvy 2. Pohledávka u smlouvy 1 tak měla zaniknout v plném rozsahu, pohledávka u smlouvy 2 v rozsahu částky 26 379,07 Kč (zbývá 283 370,93 Kč).

12. Toto oznámení o zápočtu pohledávek bylo žalované doručeno do datové schránky dne [datum] v [údaj o čase] hod. (doručenka), přičemž mezi stranami není sporu o tom, že nejprve bylo doručeno uvedené oznámení a teprve následně bylo poskytnuto plnění ze strany žalobce prostřednictvím banky (z potvrzení o provedení platby prostřednictvím ČSOB, a. s plyne, že žalobce zaplatil žalované částku 674 794,52 Kč dne [datum]).

13. Žalobce vyzval žalovanou (a také jejího zástupce) k zaplacení žalované částky do 7 dnů od doručení dopisu ze dne [datum], když tuto částku vyčíslil jako pohledávku ze smluvní pokuty u obou smluv o zápůjčce (dopis byl doručen do datové schránky dne [datum] – doručenka datové zprávy).

14. Z dopisu ze dne [datum] plyne, že zástupce žalované má za to, že uzavřením dohody formou notářského zápisu ze dne [datum] došlo k zániku původního příslušenství do uvedeného dne, tedy i smluvní pokuty. Pokud by pohledávky z titulu smluvních pokut i přes uvedené nezanikly v důsledku notářského zápisu, zanikly nejpozději [datum] doručením zápočtu pohledávek ze strany žalobce (tedy v částce 674 379,07 Kč).

15. Žalobce vyzval žalovanou (a také jejího zástupce) k zaplacení částky 674 379,07 Kč do 7 dnů od doručení dopisu ze dne [datum] (dopis byl doručen do datové schránky dne [datum] – doručenka datové zprávy), když tuto částku vyčíslil tak, že došlo k částečnému započtení pohledávek žalobce za žalovanou na úhradu smluvních pokut ve výši 957 750 Kč oproti pohledávce žalované za žalobcem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 600 000 Kč s příslušenstvím (674 794,52 Kč). Uvedl, že pohledávka žalované před provedením plateb zanikla v důsledku započtení.

16. Jiné důkazy strany neoznačily, potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Po zhodnocení všech provedených důkazů postupme podle ust. § 132 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

17. Žalovaná na základě dvou smluv převzala od žalobce částku 2 000 000 Kč a 1 500 000 Kč s tím, že měla v určených termínech tyto částky vrátit a zaplatit rovněž úroky. Pro případ nesplnění závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z poskytnutých částek, přičemž ty byly vráceny až [datum] (tedy po 647 dnech od splatnosti částky 2 000 000 Kč a po 412 dnech od splatnosti částky 1 500 000 Kč). V mezidobí žalobce započetl částky 648 000 Kč a 309 750 Kč oproti pohledávce žalované na zaplacení pravomocně přiznané částky 674 794,52 Kč tak, že zanikla pohledávka z prvé smlouvy ve výši 648 000 Kč a z titulu smluvní pokuty zbývala pohledávka pouze ve výši 283 370,93 Kč (z 2. smlouvy). Protože žalobce nechtěl, aby byl jeho majetek postižen exekucí (obával se, že žalovaná návrh na exekuci podá), provedl ihned po zápočtu uvedené částky platbu přiznané částky 674 794,52 Kč ve prospěch žalované. Protože však nárok na zaplacení smluvní pokuty nezanikl na základě dohody o uznání dluhu ze dne [datum] a došlo k zápočtu pohledávek, byla platba ve výši 674 794,52 Kč provedena bez existujícího právního důvodu.

18. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky posoudil nejprve podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle ust. § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odstavec 2).

21. Podle ust. § 1989 odst. 1 o. z. promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

22. Podle ust. § 1957 odst. 1 o. z. plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.

23. Mezi účastníky byly uzavřeny postupně 2 smlouvy o zápůjčce, kdy povinností žalované bylo vrátit žalobci zapůjčenou částku do sjednaného data spolu s dohodnutým úrokem z prodlení. Závazek žalované byl v obou případech zajištěn smluvní pokutou ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, přičemž sjednaná výše nevybočuje z mezí stanovených zákonem či příslušnou judikaturou. Smluvní pokuta byla dohodnuta za dobu ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých zápůjček, přičemž v případě prvé smlouvy byla žalovaná v prodlení se zaplacením částky 2 000 000 Kč v době od [datum] do [datum], což je 647 dní (čemuž odpovídá smluvní pokuta 647 000 Kč = 1 000 Kč denně) a v případě smlouvy druhé v prodlení se zaplacením částky 1 500 000 Kč v době od [datum] do [datum] (čemuž odpovídá smluvní pokuta ve výši 309 000 Kč = 750 Kč denně). Žalobci tak z titulu smluvní pokuty vznikl nárok v souhrnné výši 956 000 Kč, a nikoliv v žalobě vypočtené výši 957 750 Kč.

24. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k plnění sjednané smluvní pokuty a dne [datum] s ní uzavřel dohodu o uznání dluhu z obou zápůjček, přičemž v tomto dokumentu strany výslovně sjednaly, že toto uznání a) není odkladem splatnosti (což má význam pro běh lhůty smluvní pokuty) a b) tímto ujednáním není dotčen článek 4.4. smluv o zápůjčce, kterým byla ujednána smluvní pokuta. Pokud se v následně sepsaném (datován téhož dne) notářském zápisu neobjevuje ujednání o smluvní pokutě, neznamená to (jak žalovaná mylně vykládá tento zápis), že se strany již nechtějí řídit ujednáním článku 4.4 smluv o zápůjčce. Notářský zápis může obstát vedle dohody o uznání dluhu (dokonce na ni sám odkazuje) a jeho podpisem se neruší předchozí ujednání stran, a tedy ani dohoda o uznání dluhu. Jestliže tedy žalovaná dluh ze zápůjček uznala a dohodla se se žalobcem na tom, že v platnosti zůstává rovněž ujednání o smluvní pokutě, bylo její povinností tuto pokutu na výzvu žalobce zaplatit.

25. Žalobce ostatně v tomto smyslu vyzval v [anonymizováno] [rok] žalovanou k zaplacení souhrnné smluvní pokuty ve výši 957 750 Kč, žalovaná ani poté neplnila. Žalobci však v [anonymizováno] [rok] zaplatila částku 600 000 Kč, o které se žalobce domníval, že je částečným plněním na smluvní pokutu. Jednalo se nicméně o plnění třetí osobě (obchodní společnosti, jíž je žalobce jednatelem) a žalovaná se u soudu domohla vrácení této částky jakožto bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalobce. Žalobce poté doručil žalované oznámení o zápočtu své pohledávky z titulu smluvních pokut ve výši 957 750 Kč oproti pohledávce žalované z titulu pravomocně přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši 674 379,07 Kč, čímž se obě pohledávky (které byly k započtení způsobilé) v rozsahu částky 674 379,07 Kč zrušily.

26. Žalobce po tomto částečném zániku pohledávky žalované zaplatil znovu částku 674 379,07 Kč, neboť se obával, že by mohla přistoupit k jejímu exekučnímu vymáhání (s ohledem na svou obchodní pověst tomu chtěl žalobce za každou cenu zabránit).

27. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle ust. § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

29. Ke vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je nezbytné, aby jeden subjekt získal majetkové hodnoty na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Jak uvádí Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 3822/15, aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení je ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot a pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít (bylo by možné odkázat též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2550/2008).

30. Žalobcův majetek se tak z výše uvedeného důvodu zmenšil o částku 674 379,07 Kč, aniž by pro uvedené plnění existoval právní důvod; majetek žalované se na úkor žalobce v této výši neoprávněně zvětšil. Žalobce tak má nárok na zaplacení částky 674 379,07 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž úvaha žalované o tom, že žalobce nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení proto, že plnil s vědomím, že k tomu není povinen, neobstojí. Z provedených důkazů je totiž zřejmé, že žalovaná sporovala (a nadále sporuje), že by žalobce měl nárok na zaplacení smluvní pokuty, a to s ohledem na notářský zápis ze dne [datum], proto žalobce musel předpokládat, že žalovaná bude sporovat i jeho částečné započtení pohledávek ze dne [datum]. Za této situace žalobcovo plnění na pravomocně přiznanou pohledávku není obohacováním žalované s vědomím, že k tomu žalobce není povinen, a ust. § 2997 odst. 1 věta druhá o. z. se nepoužije. Soud proto žalobci přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 674 379,07 Kč.

31. Po zápočtu pohledávek způsobem uvedeným v odstavci 25 zbyla z titulu smluvní pokuty částka 281 620,93 Kč (součet správně vypočtených smluvních pokut ve výši 647 000 Kč a 309 000 Kč činí 956 000 Kč, po odečtení částky 674 379,07 Kč zbývá 281 620,93 Kč), kterou soud žalobci rovněž přiznal.

32. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku ve výši 674 379,07 Kč a 281 620,93 Kč, a to ve smyslu ust. § 1968 o. z., vzniklo žalobci podle ust. § 1970 o. z. právo požadovat po ní úroky z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když prvým dnem prodlení u přiznané částky 674 379,07 Kč je datum [datum], a to s ohledem na lhůtu poskytnutou ve výzvě ze dne [datum]; prvým dnem prodlení u přiznané částky 281 620,93 Kč je datum [datum], a to s ohledem na lhůtu poskytnutou ve výzvě ze dne [datum]).

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

34. Podle ust. § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

35. Podle ust. § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání (odstavec 2).

36. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odstavec 2).

37. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

38. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

39. Podle ust. § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odstavec 2).

40. Obranu žalované spočívající v částečné námitce promlčení soud neshledal přiléhavou. Nárok žalobce uplatněný žalobou se odvíjí od smluvní pokuty sjednané v obou smlouvách, přičemž mezi stranami v nich nebyla dohodnuta splatnost této pokuty. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení smluvní pokuty až dopisem ze dne [datum] (do 7 dnů), splatnost nastala až dne [datum]. Žalobce podal žalobu k soudu dne 17. 1. 2022, k uplynutí promlčecí lhůty tak nedošlo. A u částky 674 379,07 Kč došlo k zaplacení až dne [datum], čímž teprve vznikl nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, žaloba byla proto podána včas.

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl v naprosto zásadní části procesně úspěšný, proto mu byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 47 888 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 7,5 úkony právní služby po 12 140 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) – návrh ve věci samé, písemná předžalobní výzva ze dne [datum] ve vztahu k částce 283 370,93 Kč a písemná předžalobní výzva ze dne [datum] ve vztahu k částce 674 379,07 Kč a závěrečný návrh, písm. g) – účast u jednání dne [datum], [datum] a účast na vyhlášení rozsudku (v rozsahu jedné poloviny), když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky) a 8 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 160 962,50 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových a zaplacený soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).