25 C 20/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě na vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná včetně osob, které s ní bydlí, je povinna vyklidit a předat žalobkyni vyklizenou bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a v k. ú. , adresa, , která je situovaná v 7. a 8. NP na adrese , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 406,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vyklizení bytové jednotky č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a v k. ú. , adresa, , která je situovaná v 7. a 8. NP na adrese , adresa, (dále jen „byt“) s tím, že předmětný byt je součástí majetkové podstaty , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „pronajímatelka“), na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2018, č. j. , spisová značka, (dále jen „insolvenční řízení“), přičemž žalobkyně byla zvolena do funkce insolvenční správkyně této dlužnice. Pronajímatelka se žalovanou uzavřely dne 16. 9. 2016 nájemní smlouvu ve znění dodatku ze dne 1. 11. 2016, kterou žalobkyně dne 26. 10. 2018 vypověděla. Žalovaná podala žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, která však byla zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 4. 2021, č. j. 26 C 463/2018-241. Přestože byla výpověď shledána jako zcela oprávněná, žalovaná ke dni podání žaloby byt stále užívá a za jeho užívání nehradí žádné nájemné. Žalovaná byla k vyklizení bytu opakovaně vyzývána, avšak byt dosud nevyklidila.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl s tím, že žalobce pouze sleduje vlastní zájem a zájem dalších osob figurujících v insolvenčním řízení a snahu vystěhovat ji z bytu žalovaná vnímá jako akt pomsty ze strany těchto osob. Žalovaná uvedla, že je věřitelkou v insolvenčním řízení, neboť má vůči pronajímatelce pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 11. 2016, na základě které poskytla pronajímatelce zápůjčku ve výši 30 000 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že chtěla předmětný byt od pronajímatelky odkoupit, avšak k tomuto nedošlo, neboť bylo zjištěno, že nemovitost je zatížena právními vadami. Zmiňovaná částka 30 000 000 Kč byla původně sjednána jako kupní cena za byt, ale vzhledem k problémům s převodem bytu byla tato částka poskytnuta pronajímatelce jako bezúročná zápůjčka s tím, že k převodu dojde poté, co budou odstraněny právní vady váznoucí na bytě. Žalovaná vnímá opuštěné bytu jako problematické, neboť má invalidního syna, který s ní v bytě žije a který je na dané prostředí zvyklý, přičemž změna prostředí by mohla zhoršit jeho zdravotní stav.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že tvrzení a důkazní návrhy žalované jsou zcela irelevantní pro dané řízení. S těmito se už navíc vypořádaly obecné soudy všech instancí v rámci řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z bytu. Jednání žalované je účelové, neboť se pouze snaží oddálit vyklizení bytu, za jehož užívání neplatí nájemné ani náklady spojené s užíváním bytu, čímž poškozuje majetkovou podstatu pronajímatelky.

4. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Ani jedna z procesních stran nenavrhla provedení dalších důkazu, přičemž v řízení nevyšla najevo potřeba dalšího dokazování (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:6. , jméno FO, , r. č.: , RČ, , bytem , adresa, , je vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , stojící na pozemku p. č. , Anonymizováno, budova a pozemek zapsány na LV č. , hodnota, , včetně podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti 20263/288932, dále jednotky č. , Anonymizováno, , jiný nebytový prostor, zapsané na LV č. , hodnota, v k ú. , adresa, , obec , adresa, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , stojící na pozemku p. č. , Anonymizováno, , budova a pozemek zapsána na LV č. , hodnota, , včetně podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti 994/288932, a dále jednotky č. , Anonymizováno, , garáž, zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , stojící na pozemku p. č. , Anonymizováno, , budova a pozemek zapsány na LV č. , hodnota, , včetně podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti 6737/87361 (výpis z katastru nemovitostí ze dne 15. 11. 2018 a ze dne 20. 12. 2022). Na majetek , jméno FO, byl prohlášen konkurz (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2018, č. j. , spisová značka, ), přičemž předmětný byt je součástí majetkové podstaty (soupis majetkové podstaty ze dne 18. 10. 2018). Insolvenčním správcem pro dané insolvenční řízení byla zvolena žalobkyně (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. , spisová značka, ). , jméno FO, poskytla výše specifikovaný byt do užívání žalované na základě nájemní smlouvy, přičemž žalobkyně jakožto insolvenční správkyně paní , jméno FO, nájem vypověděla s odůvodněním, že žalovaná byt užívá za nepřiměřeně nízké nájemné, čímž dochází ke snížení jeho ceny a činí jej neatraktivním k prodeji, kdy za této situace dochází k neúměrným ztrátám na straně věřitelů v insolvenčním řízení, přičemž jako další důvody výpovědi byla uvedena neurčitost nájemní smlouvy a prodlení žalované s úhradou nájemného a záloh na služby související s bytem (výpověď z nájmu bytu ze dne 26. 10. 2018). Žalovaná podala žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, kterou zdejší soud rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 26 C 463/2018-241, zamítl s odůvodněním, že soud shledal důvodnost výpovědi pro zvlášť závažné porušení povinností žalované z nájemní smlouvy, když žalovaná nehradila nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu déle než tři měsíce, přičemž soud dále konstatoval, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 4. 2021, č. j. 26 C 463/2018-241). Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, o kterém odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že výpověď z nájmu bytu obsahovala veškeré formální náležitosti a byla žalované řádně doručena, dluh na nájemném a službách za období delší než tři měsíce byl jednoznačně prokázán a byl tak dán důvod pro porušení povinností nájemcem zvlášť závažným způsobem, tedy výpověď byla v daném případě zcela oprávněná (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 17 Co 278/2021-281). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala následně žalovaná dovolání, které bylo odmítnuto částečně pro nepřípustnost a částečně pro vady, které nebyly odstraněny (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 2022, č. j. 26 Cdo 933/2022-301).

7. Z potvrzení , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 25. 6. 2024 bylo zjištěno, že synovi žalované byl po narození diagnostikován Downův syndrom, v roce 2016 podstoupil operaci srdce a vzhledem k dalšímu rozvoji by bylo vhodnější neměnit prostředí, na které je chlapec zvyklý, neboť stabilní prostředí prospívá psychické pohodě chlapce.

8. Z dalších provedených důkazů nebylo soudem zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

9. Podle § 2225 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

10. Podle § 2286 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Dle odst. 2 vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

11. Podle 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

12. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

13. Na základě provedeného dokazování bylo v řízení prokázáno, že , jméno FO, je vlastníkem výše specifikované bytové jednotky, kterou žalovaná užívá bez právního důvodu. Žalovaná dříve užívala byt na základě nájemní smlouvy, která jí však byla vypovězena dne 26. 10. 2018 z důvodu uvedených v § 2288 odst. 1 písm. d) o. z., a to s tříměsíční výpovědní dobou. Žalovaná podala žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu, přičemž prvostupňový i odvolací soud dospěl k závěru, že výpověď byla dána po právu. Přestože žalovaná pokračovala v užívání bytu i poté, co nájem skončil, mohla takto byt ve smyslu § 2855 o. z. užívat nanejvýš po dobu dvou let, tedy je patrné, že s ohledem na datum výpovědi z nájmu nájem k okamžiku rozhodnutí soudu netrvá. Přestože žalovaná mj. namítala, že byt obývá se svým nemocným synem, jemuž by změna prostředí v důsledku vystěhování nesvědčila, nelze toto dle názoru soudu považovat za skutečnost opravňující žalovanou k užívání bytu bez právního titulu, neboť na základě pouhého tvrzení nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby žalovaná v bytě nadále setrvala. Žalované proto nesvědčí žádný titul k užívání předmětné nemovitosti. Soud se nezabýval námitkou žalované související s tím, že je věřitelkou , jméno FO, v insolvenčním řízením, neboť tato problematika se nijak netýká tohoto řízení, jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 19. 3. 2024, č. j. 25 Co 82/2024-130, kterým rozhodl, že se toto řízení z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení nepřerušuje. Soud dodává, že se nezabýval ani oprávněností výpovědi z nájmu, neboť o tomto již bylo obecnými soudy pravomocně rozhodnuto a v tomto řízení tak byla řešena pouze otázka, zda žalovaná užívá předmětnou nemovitost bez právního důvodu. Žalobkyně vyzvala písemně žalovanou k vyklizení bytu, což byla žalovaná povinna učinit v souladu s § 2225 o. z. Žalovaná však byt nevyklidila a na výzvu nereagovala. Na základě uvedených skutečností proto soud žalobě vyhověl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 406,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, replika ze dne 24. 4. 2023, účast na jednání soudu dne 23. 5. 2023, jehož délka přesáhla dvě hodiny, účast na jednání soudu dne 10. 10. 2023, vyjádření ze dne 3. 5. 2024, účast na jednání soudu dne 11. 6. 2024, vyjádření z 5. 9. 2024, účast na jednání soudu dne 26. 9. 2024, vyjádření ze dne 30. 10. 2024) a z částky 750 Kč jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení ze dne 12. 2. 2024) včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 650 Kč ve výši 4 756,50 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za požadované úkony právní služby, a to za sdělení žalobkyně ze dne 5. 9. 2023, kterým žalobkyně požádala soud o nařízení jednání a sdělila, že nesouhlasí s přerušením řízení, kdy se v daném případě nejedná o úkon ve smyslu § 11 odst. 1 ani odst. 2 a. t. a soud má za to, že svou jednoduchou povahou se ve smyslu § 11 odst. 3 a. t. neblíží žádnému z úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 či odst. 2 a. t., a dále podání ze dne 3. 5. 2024 a ze dne 17. 9. 2024, neboť těmito stručnými podáními žalobkyně pouze doložila listinné důkazy, přičemž za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 2 To 28/2004). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.