25 C 217/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem <b>I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] nacházejících se v k. ú. [část obce], zapsaných Katastrálním úřadem [anonymizována dvě slova] [část Prahy], [územní celek].</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21 456 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou k soudu dne 21. 12. 2020 se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše zapsáno v k. ú. [část obce] (dále jen pozemky). Jako vlastník pozemků je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný. Žalobce má na podání žaloby na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, a to z důvodu rozporu stavu zapsaného v katastru nemovitostí se stavem právním. Dne 9. 2. 1982 byla mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] jako kupujícím, uzavřena kupní smlouva, na základě které došlo k úplatnému převodu vlastnického práva k pozemkům toho času označeným jako [anonymizováno] [číslo] a [číslo]. Z pozemku [anonymizováno] [číslo], který byl předmětem kupní smlouvy, byly později vyděleny pozemky, které jsou předmětem žaloby. Žalobce odvíjí své vlastnické právo k pozemkům od vlastnického práva státu. Žalobce se stal vlastníkem pozemků na základě zákona č. 172/1991 Sb., neboť ke dni 24. 5. 1991 se pozemky nacházely ve vlastnictví státu a právo hospodaření k nim náleželo investorské organizaci, jejíž práva a závazky přešly dnem 31. 12. 2007 na žalobce jakožto zřizovatele. Dne 30. 12. 2008 byla mezi [jméno] [příjmení] jako dárkyní a žalovaným jakožto obdarovaným, uzavřena darovací smlouva, na základě které mělo dojít k bezúplatnému převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovaného. Katastrální úřad návrhu na vklad vlastnického práva žalovaného vyhověl. V roce 2011 podal žalobce návrh na vklad svého vlastnického práva k pozemkům do katastru nemovitostí, čemuž katastrální úřad nevyhověl s odůvodněním, že pozemky jsou zapsány ve vlastnictví žalovaného. S ohledem na shora uvedené je však zřejmé, že [jméno] [příjmení] nebyla ke dni uzavření darovací smlouvy vlastníkem předmětných pozemků, neboť vlastnické právo k nim v minulosti pozbyla na základě uzavřené kupní smlouvy a nebyla tedy oprávněna pozemky na žalovaného na základě darovací smlouvy převést.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nezpochybňuje žádné z tvrzení v ní obsažených.

3. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, pokud je na tom naléhavý právní zájem.

4. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda požadované určení vlastnického práva k předmětným pozemkům je podepřeno existencí naléhavého právního zájmu žalobce na takovémto určení. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz rozhodnutí publikované pod R 17/72 Sb. s. r.). A protože žalobce tvrdí, že vlastnické právo k pozemkům je v katastrálním operátu zapsáno nesprávně, a ani žalovaný to nezpochybňuje, je naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán, když bez tohoto určení nemá žalobce (bez součinnosti žalovaného) možnost dosáhnout zápisu správného (čímž je jeho postavení nejisté).

5. Z provedených důkazů plyne skutkový závěr soudu o tom, že právní předchůdkyně žalovaného dne 9. 2. 1982 převedla pozemek dle [anonymizováno] [číslo], z něhož byly následně vytvořeny pozemky předmětné, prostřednictvím smlouvy na stát, přičemž na základě zákona č. 172/1991 Sb., o převodu některých věcí z majetku státu do vlastnictví obcí, se ke dni 24. 5. 1991 vlastníkem pozemků stal žalobce. Stejná právní předchůdkyně žalovaného poté převedla předmětné pozemky na žalovaného prostřednictvím smlouvy ze dne 30. 12. 2008, vlastnictví žalovaného bylo v katastrálním operátu zapsáno a naopak návrh na zápis vlastnického práva žalobce byl katastrálním úřadem zamítnut, právě pro překážku zápisu dle darovací smlouvy.

6. S ohledem na procesní stanovisko žalovaného soud neprováděl důkazy vztahující se k tvrzením žalobce o tom, že žalovaný by vlastnictví k pozemkům ani nemohl vydržet, neboť nebyl po rozhodnou dobu v dobré víře a nebyl ani naplněn požadavek faktické držby pozemků, neboť ty jsou zastavěny stavbou dešťové usazovací nádrže.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce je třeba vyhovět.

8. Podle ust. § 490 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona, ve znění účinném ke dni 9. 2. 1982, věci, které jsou v soukromém vlastnictví, lze smluvně převádět a dědit.

9. Právě takovou smlouvu uzavřela předchůdkyně žalovaného v roce 1982 se státem, předmětem prodeje byl pozemek, z něhož následně vznikly pozemky předmětné.

10. Podle ust. § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona, darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

11. Protože právní předchůdkyně žalovaného nebyla ke dni uzavření darovací smlouvy vlastníkem předmětu darování, nemohla platně na žalovaného své vlastnické právo k pozemkům převést. Žalovaný tak nemůže být vlastníkem předmětných pozemků a ve smyslu ust. § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb. k nim naopak vlastnické právo nabyl žalobce. Protože stav faktický je v rozporu se stavem zapsaným, soud určil, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) podání žaloby, písm. g) účast na 2 jednáních, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky) a 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 21 456 Kč (zahrnující rovněž výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).