25 C 241/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa bytem adresa žalovaného k doručení země adresa anonymizováno obec o zaplacení částky 313 574,30 Kč s přísl.,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 313 574,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 70 029 Kč od 18. 11. 2014 do zaplacení, z částky 70 029 Kč od 27. 2. 2015 do zaplacení, z částky 70 029 Kč od 12. 6. 2015 do zaplacení a z částky 103 487,30 Kč od 17. 11. 2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 179 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu dne 5. 8. 2016 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 313 574,30 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku s tvrzením, že žalovaný by nájemcem nebytových prostor – haly na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 552 m2, a části pozemku parc. [číslo] jiná plocha o celkové výměře 16 867 m2, a to části o výměře 50 m2, vše v k.ú. [obec] u [obec], okres [okres], vše na základě smlouvy č. [spisová značka] uzavřené dne [datum rozhodnutí] a byl povinen platit žalobkyni nájemné. Na základě dodatku této smlouvy byl nájem sjednán do 31. 10. 2012, k prodloužení doby nájmu nedošlo. Žalovaný však prostory užíval i nadále, a to i přes výzvy žalobkyně a proběhlé trestní řízení, proto byl na základě rozsudku tohoto soudu ke dni 13. 11. 2015 z prostor vyklizen. Bezesmluvní užívání tak trvalo od 1. 10. 2014 do 13. 11. 2015, když za dobu předchozí byly nároky žalobkyně uplatněny (a přiznány) v jiných řízeních. Výši bezdůvodného obohacení žalobkyně kvantifikuje stejně jako v předchozích řízeních částkou 23 343 Kč měsíčně, což odpovídá obvyklé výši nájemného za dřívější období, kdy tato výše je počítána ve prospěch žalovaného a z důvodu snížení finanční zátěže sporu není ověřena znaleckým posudkem. Žalobkyně tak požaduje bezdůvodného obohacení odpovídající„ nájemnému“ uvedených prostor, které bylo dle smlouvy účtováno čtvrtletně a na základě vystaveného daňového dokladu. Stalo se tak fakturami na částku 70 029 Kč (čtvrtletní nájemné) za IV. čtvrtletí roku 2014 a dvěma fakturami ve stejné výši za I. a II. čtvrtletí roku 2015 a fakturou za III. čtvrtletí téhož roku, z níž je požadována pouze část do 13. 11. 2015.

2. K obraně žalovaného žalobkyně uvedla, že je uplatňována opakovaně a soudy se s ní již vypořádaly. Pokud snad žalovaný započítává určitou částku na nárok žalobkyně s ohledem na skutečnost, že nemovitosti žalobkyně zhodnotil, je tento zápočet zcela nejasný, a navíc i promlčený, o čemž již soudy opakovaně v minulosti rozhodovaly.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že vůči nároku žalobkyně vznesl kompenzační námitku, kterou k výzvě soudu odůvodnil pouze tím, že v podobných věcech již bylo rozhodováno, jedná se však často o rozsudky pro uznání, případně rozhodnutí nesprávná. Uvedl pouze tolik, že zhodnocení předmětu nájmu je vyčísleno částkou 789 940 Kč, aniž by tento nárok blíže specifikoval.

4. Řízení ve věci bylo následně přerušeno z důvodu úpadku žalovaného, přičemž po skončení insolvenčního řízení (které nepřineslo uspokojení žalovaného nároku) se žalovaný k jednání již bez omluvy neodstavil. Soud proto podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) jednal v jeho nepřítomnosti.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané tyto skutečnosti:

6. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu, která se týkala nájmu haly umístěné na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (dále jen předmětná hala). Doba nájmu byla sjednána na pět let od 1. dne měsíce následujícího po podpisu smlouvy a roční nájemné bylo stanoveno na částku 279 864 Kč, které mělo být hrazeno čvrtletně ve výši 69 966 Kč, se splatností do 15. dne prvního měsíce čtvrtletí, za které je placeno. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla smlouva prodloužena o jeden rok ode 1. dne měsíce následujícího po podpisu tohoto dodatku, což fakticky znamená do 31. 10. 2012. Není sporu o tom, že po tomto datu již žádná smlouva týkající se prostor uzavřena nebyla; o vědomosti žalovaného, že nájem skončil, ostatně svědčí obsah rozsudků tohoto soudu týkajících se předchozího období a rovněž i obsah rozsudku v trestní věci (žalovaný byl pravomocně odsouzen za neoprávněné užívání předmětných prostor). Protože nájem skončil a žalovaný prostory přes výzvu nevyklidil, rozhodl o jeho povinnosti k vyklizení Okresní soud pro Prahu-západ rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Protože ani poté žalovaný prostory dobrovolně nevyklidil, byl definitivně vyklizen prostřednictvím soudního exekutora ke dni 13. 11. 2015 (prokázáno oznámením ve věci [číslo jednací]). Za období od října 2014 do prosince 2014 vyúčtovala žalobkyně žalovanému„ bezdůvodné obohacení“ ve výši 70 029 Kč (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 3. 11. 2014, splatnou dne 17. 11. 2014), ve stejné výši za dobu od ledna do března 2015 (faktura [číslo] ze dne 12. 2. 2015, splatná dne 26. 2. 2015), v téže výši za dobu od dubna do června 2015 (faktura [číslo] ze dne 28. 5. 2015, splatná dne 11. 6. 2015) a ve výši 140 058 Kč za dobu od července do prosince 2015 (faktura [číslo] ze dne 2. 11. 2015, splatná dne 16. 11. 2015, z níž žalobkyně požaduje zaplatit pouze částku 103 487,30 Kč do 13. 11. 2015). Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 14. 6. 2016; nesporuje, že žádnou částku dosud nezaplatil.

7. Žalovaný do spisu založil znalecký posudek [číslo] ze dne 9. 12. 2013, aniž by však vysvětlil, jakým způsobem tento důkaz vztahuje ke svým obranným tvrzením (jeho obrana kromě polemiky s předchozími pravomocnými rozsudky či citace judikatury neobsahuje žádná tvrzení, nadto je formulována advokátem, který ani přes výzvu soudu nedoložil do spisu plnou moc k zastupování žalovaného). A mimo to je zřejmé, že s obrannou argumentací žalovaného související s údajným zhodnocením předmětu nájmu se již vypořádaly soudy v předchozích řízeních; ty zároveň dospěly k závěru, že případný nárok žalovaného je již promlčen.

8. Soud vzal dále v úvahu rozhodnutí tohoto soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužné nájemné z předmětných prostor za III. čtvrtletí 2012, přičemž soud vycházel z výše nájemného 70 029 Kč měsíčně. Z rozhodnutí téhož soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] ve znění rozsudku soudu odvolacího plyne, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 140 050 Kč, jde o nájemné za II. čtvrtletí roku 2012. Z rozhodnutí ve věci [číslo jednací] ze dne 19. 1. 2015 plyne, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 536 889 Kč s příslušenstvím, jde o bezdůvodné obohacení ve výši nájemného (70 029 Kč měsíčně) za dobu od října 2012 do května 2014.

9. Jiné důkazy žádná ze stran neoznačila (výzva s příslušným poučením byla poskytnuta v jednací síni přítomným účastníkům, vztahuje se tak i na žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil). Rovněž potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla, když žalovaný ve své obraně netvrdil prakticky vůbec nic a jediný navržený důkaz nebyl proveden právě proto, že absentovala tvrzení, z nichž by potřeba provedení tohoto důkazu plynula.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů postupem podle ust. § 132 o. s. ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

11. Žalovaný byl na základě shora uvedené smlouvy nájemcem předmětných nebytových prostor, a to v době do 31. 10. 2012. Ode dne 1. 11. 2012 užíval prostory bez souhlasu žalobkyně a existující smlouvy, a to až do dne 13. 11. 2015, kdy byl na základě soudního rozhodnutí vyklizen. Žalovaný neplatil za předmětné prostory nájemné, v roce 2012 ve výši 70 029 Kč měsíčně, proto mu byla opakovaně uložena povinnost k jeho zaplacení; byla mu rovněž uložena povinnost zaplatit částku odpovídající poslednímu nájemnému i za dobu od skončení nájmu do května 2014. A protože žalovaný užíval prostory až do 13. 11. 2015, má žalobkyně nárok na zaplacení ekvivalentu nájemného za požadovanou dobu od 1. 10. 2014 do 13. 11. 2015.

12. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi účastníky posoudil podle ust. § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu nebytových prostor, kdy nájem (těchto prostor) vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru.

13. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), účinného od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Protože předmětem sporu je nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor po skončení nájmu, a to v době od 1. 10. 2014 do 31. 10. 2015, řídí se právní poměry účastníků již zcela občanským zákoníkem účinným od 1. 1. 2014.

15. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Ke vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je nezbytné, aby jeden subjekt získal majetkové hodnoty na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Jak uvádí Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 3822/15, aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení je ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot a pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít (bylo by možné odkázat též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2550/2008).

17. Majetek žalobkyně se tak z výše uvedeného důvodu zmenšil o částku, která odpovídá nájemnému, které mohla žalobkyně v rozhodném období za pronájem skladovací haly inkasovat. Pro toto snížení ovšem neexistoval spravedlivý důvod, neboť k nevybírání nájemného došlo pouze v souvislosti s tím, že žalovaný prostory žalobkyni dobrovolně nepředal. Užíváním prostor bez právního důvodu se naopak majetek žalovaného neoprávněně zvětšil, když měl k dispozici nebytové prostory, za které neplatil sjednaný nájem. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající běžnému měsíčnímu nájemnému, což činí v rozhodném období částku 313 574,30 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení v uvedené výši.

18. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve výši 313 574,30 Kč, a to ve smyslu ust. § 1968 o. z., vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. právo požadovat po něm úroky z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když prvým dnem prodlení u jednotlivých dílčích částek je den následující po splatnosti vystavených faktur.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

20. Podle ust. § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odstavec 2).

21. Zápočtem pohledávek ze strany žalovaného se soud blíže nezabýval, protože úkon žalovaného je neplatný pro svou neurčitost. Žalovaný započítával vůči žalobkyni pohledávku, kterou ani přes výzvu soudu nespecifikoval a jak vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009, se kterým se soud zcela ztotožňuje,„ úkon započtení, kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je neplatný pro neurčitost“. V okolnostech dané věci je pohledávka žalovaného vůči žalobkyni nejistá a neurčitá a taková není způsobilá k započtení ve smyslu ust. § 1987 o. z., kdy lze rovněž odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, v němž dovolací soud uvedl, že„ aktivní pohledávka musí být splatná a uplatnitelná u soudu a nesmí být nejistá nebo neurčitá. Není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne)“.

22. Žalobkyně se neplatnosti započtení dovolala, a i v případě, že by se soud zápočtem vůbec zabýval, má s ohledem na dobu skončení nájemního vztahu za to, že vzájemný nárok by byl promlčený, přičemž žalobkyně námitku promlčení započítávané pohledávky vznesla.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů spojených se zaplacením soudního poplatku ve výši 15 679 Kč a nákladů vzniklých v rozsahu 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (sepis žaloby a předžalobní výzvy, vyjádření k obraně žalovaného a účast u 2 jednání) podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., za použití nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13).