25 C 253/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Malou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 1 099 836 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje, co do jistiny ve výši 1 776 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2019 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 166 039 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 43 744 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 71 284 Kč od 1. 12. 2019 do 18. 12. 2019, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 19 134 Kč od 1. 12. 2019 do 13. 1. 2020, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 9 058 Kč od 1. 12. 2019 do 14. 2. 2020, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 86 291 Kč od 1. 12. 2019 do 20. 3. 2020, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 64 642 Kč od 1. 12. 2019 do 21. 4. 2020, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 16 754 Kč od 1. 12. 2019 do 17. 8. 2021, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 2 199 Kč od 1. 12. 2019 do 17. 8. 2021.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 094 769 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 167 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 657 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 36 392 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 119 318 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 45 415 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 252 471 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 72 173 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 261 105 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 71 284 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 19 134 Kč od 14. 1. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 9 058 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 86 291 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 64 642 Kč od 22. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 13 846 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 1 824 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 291 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 18. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 251 435,50 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 21. 7. 2022 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 099 836 Kč s příslušenstvím, představující úplatu za žalobkyní provedenou a odevzdanou práci, kterou žalovaná přes opakované výzvy neuhradila. Žalobkyně tvrdí, že mezi účastníky existoval dlouhodobý smluvní vztah založený smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 1. 7. 2011, v jehož rámci zajišťovala pro žalovanou získávání zákazníků a uzavírání rámcových smluv na poskytování telekomunikačních služeb. Žalobní nárok je tvořen celkem hodnota fakturami vystavenými za období leden 2019 až červen 2020 jako vyúčtováním odvedené práce žalobkyně ve prospěch žalované. Souhrnná výše těchto faktur činila 1 309 627 Kč, byly připravovány na základě údajů a podkladů poskytnutých žalovanou, která byla s jejich výší obeznámena a odsouhlasila je. Od této částky žalobkyně odečetla částku 209 791 Kč, která jí zůstala z finančních prostředků spojených s případy posuzovanými v trestním řízení, a kterou proto nezahrnula do svého nároku. Takto stanovený rozdíl představuje žalovanou částku 1 099 836 Kč. Žalovaná však žalobkyni tuto částku nezaplatila a to z důvodu tvrzeného zápočtu s tím, že zápočtem pohledávka žalobkyně zanikla. Zápočet žalovaná opírá o povinnost vrácení odměny za vykonanou činnost na základě trestněprávního jednání pana jméno FO, s čímž žalobkyně nesouhlasí a namítá neplatnost zápočtu. Dle žalobkyně žalovaná nedisponuje žádným existujícím ani oprávněným protipohledávkovým titulem, který by započtení umožňoval. Žalobkyně doplnila, že smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou měl bez komplikací fungovat až do roku 2018, kdy došlo k pochybením na straně jméno FO, osoby spolupracující jak se žalobkyní, tak se žalovanou, která měla mít přístup do interního systému žalované a vystupovat při uzavírání rámcových smluv jejím jménem. V souvislosti s jeho jednáním bylo vedeno trestní řízení, které skončilo dne 26. 1. 2021 pravomocným odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu v adresa, jímž mu byla uložena povinnost nahradit žalované způsobenou škodu. Žalobkyně uvádí, že tato skutečnost nezakládá oprávnění žalované jednostranně započítávat své tvrzené pohledávky vzniklé trestněprávně postiženou činností uvedené osoby proti jejím oprávněným nárokům na odměnu.

2. Při jednání konaném dne 14.10.2025 soud žalobkyni vyzval dle §43 o.s.ř. k odstranění vad žaloby, neboť žalobní tvrzení neodpovídala žalobnímu petitu, když nebylo zřejmé, zaplacení jakých faktur se žalobkyně domáhá, tedy z jakých částek se skládá celková žalovaná částky. Jinak řečeno, nebylo zřejmé, jaké faktury žalobkyně požaduje zaplatit a jaké nikoliv v důsledku neuplatnění částky 209 791 Kč. Za takové situace byla žaloba neprojednatelná. Soud taktéž upozornil žalobkyni na chybné číselné údaje neodpovídající přiloženým fakturám a dotázal se na důvod požadavku na zákonný úrok z prodlení faktur před splatností některých faktur.

3. V podání ze dne 20. a 22.10.2025 žalobkyně upřesnila svá žalobní tvrzení tak, že částka 209 791 Kč, kterou již v žalobě odečetla z celkové v petitu požadované požadované částky, představuje plnění z faktur za březen (166 039 Kč) a květen 2020 (43 744 Kč) a částku 8 Kč z faktury za červen 2020. Tyto faktury tak ze svých žalobních tvrzení vynechává a z faktury za červen 2020 požaduje 2199 Kč namísto 2207 Kč. Kromě upřesnění žalobních tvrzení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a to v rozsahu částky 1 776 Kč, představující opravu chybného součtu faktur, a dále v rozsahu úroku z prodlení požadovaného z částek jednotlivých faktur před jejich splatností včetně příslušenství z faktur za březen a květen 2020 a z částky 8 Kč neuplatněné ve faktuře za červen 2020.

4. Žalovaná se podané žalobě bránila, neboť tvrdila, že sice nesporuje nároky žalobkyně vyplývající ze smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené dne 1.7.2011 a to ani co do plnění poskytnutého žalobkyní ani co do výše uplatněných faktur (kromě nároku na DPH u plnění za duben a červen 2020 - po úpravě žaloby -, neboť tyto faktury DPH neobsahují, žalobkyně jej neúčtovala a nelze jej tak nyní požadovat ani v rámci žaloby), ale že pohledávka žalobkyně zanikla v důsledku zápočtu žalované. Jednostranný zápočet žalovaná provedla proti vlastní pohledávce vzniklé z titulu neoprávněně vyplacených provizí a smluvní pokuty dopisy ze dne 18.března 2020 a 15.9.2020.

5. K oprávněnosti zápočtu žalovaná tvrdí, že žalobkyně jako její smluvní obchodní zástupce inkasovala provize za uzavření několika rámcových smluv se zákazníky, přičemž následně vyšlo najevo, že většina těchto smluv byla neplatná, uzavřená neoprávněnými osobami, případně byla ukončena z důvodů představujících porušení smluvních podmínek. Konkrétně se jednalo o smlouvy uzavřené jménem žalované se společnostmi právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba. a Anonymizováno Za tyto smlouvy žalovaná žalobkyni vyplatila celkově provize ve výši 1 772 819 Kč, které nárokuje zpět. Konkrétně jde o nárok sestávající z pohledávky na vrácení provize ve vztahu ke spol. právnická osoba. ve výši 541 950 Kč plus DPH, právnická osoba. ve výši 368 780 Kč plus DPH, právnická osoba ve výši 118 950 Kč plus DPH, právnická osoba. ve výši 17 860 Kč plus DPH, Anonymizováno ve výši 417 600 Kč plus DPH. Tyto provize ve výši 1 772 819 Kč včetně DPH, k nimž žalobkyně připočítává ještě další pohledávku - smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč - , představují celkem částku 1 802 819 Kč vč. DPH, kterou jako svou pohledávku žalovaná započetla vůči nároku žalobkyně. Žalovaná uvádí, že tyto provize a pokuta představují samostatný a vůči žalobnímu nároku nezávislý právní titul, vyplývající z jejich vzájemného smluvního vztahu podle smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaná výslovně uvádí, že náhrada škody uplatněná žalovanou v trestním řízení vůči panu jméno FO není totožným nárokem a nemá vliv na občanskoprávní povinnost žalobkyně vrátit provize, které jí byly podle tvrzení žalované neoprávněně vyplaceny. Podle žalované se jedná o dva zcela oddělené nároky, přičemž jeden směřuje vůči škůdci (jméno FO) a druhý vůči smluvnímu partnerovi (žalobkyni). Žalovaná zdůrazňuje, že smluvním partnerem žalované byla výlučně žalobkyně, nikoli pan jméno FO, který byl pouze tzv. „dalším partnerem“ žalobkyně ve smyslu smlouvy o obchodním zastoupení. Na základě této smlouvy žalobkyně nesla plnou odpovědnost za činnost všech takto pověřených osob, včetně škod způsobených panem jméno FO. Žalovaná se proto nedomáhala úhrady provizí jako náhrady škody, nýbrž jako vrácení plnění, na které žalobkyni nevznikl nárok, neboť smlouvy, za něž byly provize vyplaceny, byly neplatné nebo následně zanikly. Z toho důvodu byla žalobkyně podle žalované povinna provize vrátit, bez ohledu na to, zda protiprávní jednání vedl pan jméno FO.

6. Na základě provedeného dokazování má soud poté, co posoudil každý jednotlivý důkaz zvlášť i všechny v jejich vzájemné souvislosti za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1.7.2011 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, jejíž nedílnou součástí byl Manuál. Žalobkyně se smlouvou zavázala zastupovat žalovanou při uzavírání rámcových smluv a ve všech ostatních činnostech souvisejících s plněním této smlouvy. Dle č.l. 3 smlouvy se naopak žalovaná zavazuje zaplatit žalobkyni za řádně a včas vykonanou činnost dle této smlouvy provize uvedené v Manuálu a to za podmínek uvedených v Manuálu (viz smlouva o obchodním zastoupení č.l. 10). Dle Manuálu partner fakturuje odměny na základě žalovanou zaslaných měsíčních reportů o uznaných odměnách (viz Manuál, bod L, 1.1 ). Vodafone je oprávněn k jednostrannému zápočtu a partner je povinen vracet odměny při naplnění vyjmenovaných korekčních důvodů ve lhůtě 15 dnů. (viz Manuál, bod L, 3.4). Důvody pro vrácení odměny jsou vypočteny v Manuálu v č.l. 1.

4. Na základě nesporných tvrzení a na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobkyně řádně a oprávněně vyfakturovala žalované poskytnuté plnění za měsíce 1/2019 částku 41 167 Kč se splatností dne 30.11.2019, za 2/2019 částku 657 Kč se splatností dne 30.11.2019, za 3/2019 částku 36 392 Kč se splatností dne 30.11.2019, za 5/2019 částku 119 318 Kč se splatností dne 30.11.2019, za 6/2019 částku 45 415 Kč se splatností dne 30.11.2019, za 7/2019 částku 252 471 Kč se splatností dne 30.11.2019, za 8/2019 částku 72 173 Kč se splatností dne 30.11.2019, za 9/2019 částku 261 105 Kč se splatností dne 30.11.2019, za 10/2019 částku 71 284 Kč se splatností dne 18.12.2019, za 11/2019 částku 19 134 Kč se splatností dne 13. 1. 2020, za 12/2019 částku 9 058 Kč se splatností dne 14.2.2020, za 1/2020 částku 86 291 Kč se splatností dne 20. 3. 2020, za 2/2020 částku 64 642 Kč se splatností dne 21. 4. 2020 do zaplacení, všechny částky včetně DPH. (viz faktury vystavené žalobkyní žalované na č.l. 14-26 spisu). Dále má soud za prokázáno, že plnění za měsíc duben bylo vyfakturováno fakturou na částku 13 846 Kč se splatností 17.8.2021, vyfakturováno bylo bez DPH. (viz faktura vystavená žalobkyní žalované na č.l. 28 spisu). Stejně tak faktura za měsíc červen 2020 byla žalobkyní vystavena na částku 1824 Kč bez DPH se splatností 17.8.2021 (viz faktura vystavená žalobkyní žalované na č.l. 30 spisu). Soud má dále za prokázáno, že dne 12.8.2021 byla žalobkyní žalovanou zaslána předžalobní výzva (viz přípis právního zástupce žalobkyně ze dne 9.8.2021). K této předžalobní výzvě sdělila žalovaná žalobkyni, že vůči ní eviduje pohledávku v celkové výši 1 802 819 Kč s tím, že v důsledku zápočtů byla dosud uhrazena částka 1 081 306 Kč, k úhradě zbývá 721 513 Kč (viz vyjádření k předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 31.8.2021 na č.l.43).

7. Soud má taktéž za prokázáno, že obžalovaný jméno FO, který uzavřel ústní smlouvu s Jméno žalobkyně o obchodním zastoupení, byl shledán vinným ze zločinu podvodu, neboť namísto zákazníka (spol. právnická osoba., právnická osoba a Anonymizováno a právnická osoba.) sepsal a podepsal 3 rámcové smlouvy se spol. Vodafone za účelem získání provize) a byl odsouzen k náhradě škody žalované ve výši 1 128 500 Kč (viz rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č.j. 2 T 185/2020-416 na č.l. 31 spisu). Soud má taktéž za prokázáno, že ke dni 18.8.2025 byla od odsouzeného jméno FO vymožena na náhradu škody žalované částka 913 869 v rámci insolvenčního řízení a částka 45 151 Kč v rámci exekučního řízení (viz vyrozumění o zahájení exekuce na č.l. 225-228 spisu a žádost o vydání předmětu úschovy z 26. ledna 2024 na č.l. 234 spisu).

8. Ze zápočtů, které byly žalovanou žalobkyni zaslány, soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobkyni zápočty dva a to dne 18.3.2020 a dále dne 15.9.2020. V přípise ze dne 18.3.2020 započítává žalovaná proti nižší pohledávce žalobkyně ve výši 954 572 Kč svůj nárok sestávající z pohledávky na vrácení provize ve vztahu ke spol. právnická osoba. ve výši 541 950 Kč plus DPH, nárok na vrácení provize ve vztahu ke spol. právnická osoba. ve výši 368 780 Kč plus DPH, nárok na vrácení provize ve vztahu ke spol. právnická osoba ve výši 118 950 Kč plus DPH, nárok na vrácení provize ve vztahu ke spol. právnická osoba. ve výši 17 860 Kč plus DPH, nárok na vrácení provize ve vztahu ke spol. Anonymizováno ve výši 417 600 Kč plus DPH. Tyto provize v celkové výši 1 772 819 Kč včetně DPH, k nimž žalobkyně připočítává ještě další svou pohledávku a to nárok na smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč, představují celkem částku 1 802 819 Kč vč. DPH, kterou jako svou pohledávku žalovaná započítává vůči nároku žalobkyně. Není zřejmé, jaká je splatnost započítávaných pohledávek. Uvádí, že pohledávka žalované vůči žalobkyni činí po tomto zápočtu částku 786 155 Kč, aniž by bylo uvedeno, která pohledávka a v jaké výši zanikla, dále se v přípisu uvádí, že pohledávky byly započítávány průběžně jednotlivými zápočty, z hlediska jistoty pak žalovaná učinila tento „hromadný“ zápočet. V přípise ze dne 15.9.2020 pak na tuto částku žalovaná započítává ještě 64 642 Kč a shrnuje, že pohledávka žalované vůči žalobkyni představuje částku 721 513 Kč, opět bez uvedení, jaká pohledávka zápočtem zánikla. Tuto částku žalovaná uplatnila i jako vzájemný návrh, který následně vzala zpět, pozn. soudu. (viz přípis ze dne 18.3.2020 na č.l. 43 spisu a dále o přípis z 15.9.2020 na č.l. 269 spisu). Soud má taktéž za prokázáno, že žalobkyně byla účetní žalované jméno FO vyzvána k vystavení dobropisu za měsíc leden, únor a březen 2019, které však žalobkyně nevystavila. (viz e-maily zaslané jméno FO žalobkyni. č.l. 261,263,268 spisu).

9. Z ostatních provedených důkazů, zejm. svědeckých výpovědí a listin provedených oprávněnosti či neoprávněnosti zápočtu soud s ohledem na níže uvedené právní hodnocení nezjistil nic pro posouzení věci rozhodného.

10. Skutkově tak lze shrnout, že mezi účastníky byla dne 1. 7. 2011 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, jejíž nedílnou součástí byl Manuál, z něhož plyne jednak povinnost žalobkyně zajišťovat pro žalovanou uzavírání rámcových smluv a související obchodní činnosti, jednak povinnost žalované hradit za řádně a včas vykonanou činnost provize/odměny za podmínek v Manuálu uvedených. V návaznosti na to má soud za nesporné, že žalobkyně poskytla sjednaná plnění a tato řádně a oprávněně vyúčtovala vystavenými fakturami za období 1–12/2019 (bez 4/2019) a 1–2/2020, jakož i za 4/2020 a 6/2020. Současně bylo prokázáno, že žalovaná uplatnila vůči pohledávce žalobkyně dne 18.3.2020 a dne 15.9.2020 jednostranné zápočty svých tvrzených pohledávek na vrácení provizí (včetně DPH) ze smluv uzavřených se společnostmi právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba. a právnická osoba., a dále započetla i smluvní pokutu, nicméně z listin není patrno, jaké konkrétní pohledávky žalovaná a v jaké výši vůči pohledávce žalobkyně započetla a k zápočtu jakých pohledávek žalované tak došlo. Nárok na náhradu škody přiznaný žalované v trestním řízení proti jméno FO, který vychází ze stejné skutkové podstaty jako nárok žalované vůči žalobkyni, avšak z rozdílného právního titulu, byla z velké části vymožena v trestním a exekučním řízení.

11. Soud vycházel z následujících ustanovení:

12. Podle §652 z.č. 513/1991 Sb. v tehdy platném znění platí, že smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen "obchody") nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet.

13. Podle § 659 z.č. 513/1991 Sb. má obchodní zástupce má nárok na provizi sjednanou, jinak odpovídající zvyklostem podle místa jeho činnosti a s ohledem na druh zboží, jehož se týká smlouva o obchodním zastoupení. Nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na rozumnou odměnu, která přihlíží ke všem okolnostem uskutečněného úkonu. Každá část odměny, která se mění podle počtu a hodnoty obchodních případů, je považována za složku provize.

14. Podle §369 z.č. 513/1991 Sb. platí, že je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. (…)

15. Podle §1 vyhl. 142/1994 Sb. platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

16. Podle § 553 z.č. 89/2012 Sb. platí, že o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

17. Podle § 554 z.č. 89/2012 Sb. se k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

18. V obecné rovině soud nejprve k právní úpravě uvádí, že se v rámci svého právního hodnocení řídil právními předpisy účinnými do 31.12.2013 (též „dosavadními“ právní předpisy), a to s odkazem na ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., tzv. (nového) občanského zákoníku, dle něhož platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Po právní stránce pak soud aplikoval na daný skutkový stav výše uvedená ustanovení a dospěl k závěru, že předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby (co do 1 776 Kč) a po omezení úrokových nároků před dny splatnosti jednotlivých faktur, jakož i po odstranění neurčitosti petitu v podání ze dne 20. 10. 2025, zůstal peněžitý nárok ve výši 1 098 060 Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 7. 2011. Tato smlouva – jejíž nedílnou součástí byl Manuál – zavazovala žalobkyni k činnosti směřující k uzavírání rámcových smluv a souvisejícím plněním pro žalovanou, zatímco žalovaná se zavázala hradit odměny (provize) za podmínek vymezených v Manuálu; mechanismus fakturace je vázán na měsíční reporty uznaných odměn zasílané žalovanou a na jejich následnou fakturaci ze strany partnera. Žalobkyně svá plnění řádně vyfakturovala; spornou (krom dílčí otázky DPH u dvou faktur vystavených bez DPH) zůstala obrana žalované zápočtem.

20. Po změně obsazení senátu soud nejprve otevřel otázku platnosti (určitosti) uplatněných kompenzačních projevů (listiny z 18. 3. 2020 a 15. 9. 2020) a v intencích konstantní judikatury dospěl k závěru, že takto formulované jednostranné zápočty neobstojí pro neurčitost. Soud žalovanou však v tomto směru nepoučil, šlo by o hmotněprávní poučení, pouze ji vyzval k doplnění tvrzení, tedy aby jednoznačně specifikovala, o jaké kompenzační projevy přesně svůj závěr o zániku pohledávky opírá. Žalovaná specifikovala zápočty z 18.3 a 15.9.2020. Závěr soudu o neurčitosti těchto zápočtů koresponduje se závazným výkladem dovolacího soudu sp. zn. NS ČR 23 Cdo 2901/2021‑393, podle něhož „Judikatura dovolacího soudu v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dovodila, že při započtení více vzájemných pohledávek musel ten, kdo činil kompenzační úkon, určit, které pohledávky měly provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení tedy musel být určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně zjistit, které pohledávky a v jaké výši započtením zanikaly, s tím, že v opačném případě byl daný právní úkon neplatný pro neurčitost ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.(…) Tato ustálená rozhodovací praxe je v tomto rozsahu využitelná i na právní vztahy, jež se řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014. (…) U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., k němuž se ve smyslu ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4358/2016, ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1303/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 565/2019).“ 21. Aplikováno na projednávanou věc platí, že žalovaná v kompenzačních projevech kumulovala více aktivních pohledávek, konkrétně pohledávky ve výši 1 772 819 Kč z titulu vrácení odměn, (sestávající navíc celkem z dalších 5 dílčích samostatných pohledávek) a z pohledávky ve výši 30 000 Kč ze smluvní pokuty, celkem tedy 1 802 819 Kč, zatímco jako pasivní vymezila jedinou pohledávku žalobkyně (954 572 Kč). Zároveň však neurčila, která z jejích více aktivních pohledávek a v jakém rozsahu má započtením zaniknout (zda pohledávka ze smluvní pokuty, pohledávka na vrácení odměn či jejich určitá část). Takto formulované prohlášení nedosahuje požadované míry určitosti, a je proto neplatné (resp. zdánlivé); účinky zániku započtením nenastaly. Jelikož námitka zániku byla vybudována výhradně na těchto kompenzačních úkonech, nemohla obstát. Soud podotýká, že žalovaná ani po výzvě soudu dle §118 a o.s.ř. při ústním jednání dne 14.10.2025 nedotvrdila jinou listinu, jíž byly pohledávky žalované vůči žalobkyni započítávány (byť je na nějaké dílčí průběžné zápočty v přípise ze dne 18.3.2020 odkazováno) než na zápočet z 18.3.2020 a 15.9.2020. V dané věci nebylo možné použít ani §1933 z.č. 89/2012 Sb. a zhojit neurčitost zápočtu, neboť z předloženého zápočtu ani z tvrzení žalované nevyplývá splatnost pohledávek ani to, zda a k jakým pohledávkám byla žalobkyně vyzvána dříve a ke kterým později. Celkově listina odkazuje pouze neurčitě na nárok na vrácení inkasované provize bez určení toho, kdy byly tyto provize splatné a zda k jejich vrácení byla žalobkyně vyzvána. Ani přes výzvu soudu pak nebyla žalovaná schopna přesně specifikovat, které z těchto započítávaných pohledávek již zanikly po splnění p. jméno FO, případně do jaké výše již která z pohledávek částečně zanikla a která je stále nesplacená.

22. Žalobní nárok byl tedy po právu shledán důvodným; odlišně bylo rozhodnuto jen v dílčím rozsahu DPH u faktur za duben a červen 2020, jež byly vystaveny bez DPH. V případě těchto faktur zamítl soud nárokované DPH, které nebylo uplatněno řádně ve vystavené faktuře. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z uplatněných částek tak, jak je uvedeno ve výroku.

23. Soud okrajem také uvádí, že žalovaná v rámci řízení uvedla, že žalobkyně částky, které žalovaná započítala, předtím dobropisovala. Dobropis by mohl dle názoru soudu představovat uznání dluhu a změněnou procesní situaci a jiné důkazní břemeno. Ani přes výzvu soudu dle §118 a o.s.ř. však žalovaná dobropisy soudu nepředložila, soud proto z uznání dluhu nevycházel.

24. Nad rámec nutného odůvodnění lze dodat k polemice účastníků, že současné uplatnění smluvního nároku a nároku na náhradu škody z téhož skutkového základu, ale z různých právních titulů není vyloučeno; platí však korektiv zákazu dvojnásobné kompenzace (plněním jednoho z dlužníků zaniká v odpovídajícím rozsahu povinnost druhého). V poměrech projednávané věci v případě zdánlivosti zápočtu – při platbách škůdce jméno FO (v exekučním a insolvenčním řízení) a při dobrovolném „vrácení“ částky 209 791 Kč žalobkyní – se nárok vůči žalobkyni vyčerpal v rozsahu již přijatých plnění z téhož skutku, byť z jiného titulu od jméno FO a dobrovolným plněním od žalobkyně. Další nový zápočet, který by žalovaná nyní provedla proti provizním z nároků na tutéž pohledávku není již v plněním zaniklé části přípustný. Naopak pokud by byl v tomto řízení posuzovaný zápočet shledán platným, pak lze konstatovat, že by započítávané pohledávky min. částečně zanikly již před zahájením insolvence a exekuce plněním žalobkyně a v tomto rozsahu vedeném insolvenčním a exekučním řízení proti p.jméno FO by se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť p. jméno FO by plnil na pohledávky, které již zanikly zápočtem vůči žalobkyni. Zjištěný chaos v evidenci pohledávek žalované, konkrétně v neschopnosti v průběhu řízení určit, jaká část z celkové pohledávky 1 772 819 Kč odpovídá smluvním nárokům na vrácení provizí v souvislosti s trestním řízením ve výši 1 128 500 Kč (součet nárokovaných vrácení provizí od společností právnická osoba., právnická osoba., a právnická osoba., tak, jak je uvádí žalovaná v zápočtu a požaduje je vrátit s odkazem na trestní řízení, totiž neodpovídá přiznané škodě v trestním řízení, která zahrnovala neoprávněně vyplacené provize právě těchto tří společností) a jaká část jiným smluvním nárokům (viz spol. právnická osoba. či právnická osoba, viz podání žalované na č.l. 60 spisu) však jen dokresluje, proč by nebylo ani za řádného běhu věcí možné pravidlo o zániku povinnosti plnit za „druhého“ použít, tím méně za situace neurčitého zápočtu. Není totiž vůbec zřejmé, které pohledávky žalobkyně již zanikly plněním z téhož skutku, byť z titulu náhrady škody a v jakém rozsahu je ještě nárok žalované, který používá k započtení oprávněný a v jakém rozsahu již zanikl plněním pana jméno FO. Vzhledem k neurčitosti/zdánlivosti zápočtu však toto dílčí posouzení na výsledku sporu nic nemění.

25. Závěrem tak soud uvádí, že v rozsahu učiněného zpětvzetí žaloby upřesněného žalobkyní pomocí soudu při jednání dne 29.1.2026 a se souhlasem žalované soud řízení výrokem I. tohoto rozsudku dle §96 odst. 1 a 3 o.s.ř. částečně zastavil. Žaloba pak byla důvodná v částce 1 098 060 Kč s příslušenstvím; námitka zániku žalované pohledávky započtením pro neurčitost kompenzačních projevů neobstála a zamítnut byl nárok pouze co do DPH ve výši 2 908 Kč a 383 Kč u dvou faktur vystavených bez DPH, avšak uplatněných včetně DPH.

26. Soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení podle dosavadní právní úpravy (obchodní zákoník a prováděcí předpisy), neboť rozhodný závazkový poměr byl založen smlouvou uzavřenou před 1. 1. 2014.

27. Náhrada nákladů řízení 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v nepoměrně malé části plný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 251 435,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 54 992 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1094769 Kč sestávající z částky 12 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 350 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 12 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 7. 2022, z částky 12 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 12. 2022, z částky 12 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 1. 2023, z částky 12 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 4. 2023 (bez paušálu, žalobkyně obdržela již v rámci nákladů za vzájemný návrh), z částky 12 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 5. 2024 (bez paušálu, žalobkyně obdržela již v rámci nákladů za vzájemný návrh), z částky 12 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 4. 2025 (bez paušálu, žalobkyně obdržela již v rámci nákladů za vzájemný návrh), z částky 12 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 10. 2025 (bez paušálu, žalobkyně obdržela již v rámci nákladů za vzájemný návrh), z částky 12 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 10. 2025 (doručeno soudu 20.10.2025), z částky 12 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 12. 2025, z částky 12 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 1. 2026 (doručeno soudu dne 21.1.2026) a z částky 12 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 1. 2026 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 162 350 Kč ve výši 34 093,50 Kč.

29. Soud navíc k vyčíslení nákladů uvádí, že byť za jednání soudu dne 20.4.2023.14.5.2024, 17.4.2025 a 14.10.2025 byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení již v usnesení o zastavení vzájemného návrhu, nemění to nic na tom, že na uvedených jednáních byl projednáván i žalobní návrh (nikoliv pouze vzájemný návrh) a proto žalobkyni náleží tyto úkony i v rámci nákladů řízení o žalobě. Soud pouze žalobkyni nepřiznal v těchto čtyřech případech paušál ve výši 300/450 Kč, který je vynakládán fakticky pouze jednou, byť jde o dvě řízení.

30. Zároveň soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu za úkony, které se vztahovaly pouze ke vzájemnému návrhu a byly již tak vypořádány v rámci usnesení o zastavení řízení o vzájemném návrhu v usnesení ze dne 14.10.2025. Soud také žalobkyni nepřiznal náklady za podání ze dne 22.10.2025, které bylo neúčelné, argumenty měly být obsaženy již v podání z 15.10.2025, za něž náklady přiznány byly, dále za podání ze dne 22.1.2026, které bylo rovněž neúčelné, jde o doplnění argumentace, které měla být již v podání ze dne 20.1.2026 a dále za podání ze dne 19.12.2025, neboť ani tímto podáním nebyl řádně návrh na částečné zpětvzetí žaloby určitě specifikován, k tomu došlo až při ústním jednání konaném dne 29.1.2026. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.