25 C 377/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 139,54 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7. 1. 2018 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 139,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky od 7. 1. 2018 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 630 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 139,54 Kč s příslušenstvím s tím, že původní věřitel pohledávky se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 042,54 Kč a poplatkem za prodloužení splatnosti ve výši 3 097 Kč. Termín splatnosti pohledávky byl 6. 1. 2018. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání omluvila, proto soud jednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 042,54 Kč ve lhůtě 22 dnů, termín splatnosti byl stanoven na 13. 12. 2017 RPSN bylo sjednáno na 2 083,67 %. Celková dlužná částka činila 12 042,54 Kč. Strany si rovněž sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je v prodlení.

4. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že termín splatnosti se odkládá o 23 dní a žalovaný se zavázal uhradit poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 3 097 Kč.

5. Z formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o podmínkách úvěru a uvedla, že žalovaný bude vyhledán v databázi pro posouzení žádosti o poskytnutí úvěru.

6. Z výpisu z účtu ze dne 21. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 10 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil touto smlouvou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě dluhu a upozornila jej na vymáhání pohledávky soudní cestou.

10. Z potvrzení o odeslání písemnosti bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla podána na poštu dne 2. 2. 2021.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku 15 139,54 Kč, a to do 6. 1. 2018.

12. Smlouvou o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Odborná péče je definována v ust. § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, tedy jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

19. Podle ust. § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně splnila povinnost kladenou zákonem o spotřebitelském úvěru, tj. řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného. V přílohách žaloby nebyl nalezen jediný důkaz, který by zkoumání úvěruschopnosti prokazoval. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jí soud ani poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., respektive podle konstantní judikatury jí takové poučení mohlo být dáno v jednací síni, svou nepřítomností (byť omluvenou) se možnosti být takto poučena vzdala.

22. Žalovaný rovněž neuvedl žádné údaje týkající se jeho příjmů a výdajů. Nebylo zjištěno, jak s údaji bylo pracováno, v jakém rozsahu byly údaje ověřeny, nebylo zjištěno, zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, nebo dalších rejstřících. K takovému ověřování byla žalobkyně, respektive její právní předchůdce, povinna dle výše uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím zápůjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

23. Úvěrující je povinen ve smyslu ust. § 75 ve spojení s ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení žalovaného s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.

24. Za této situace soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ust. § 588 o. z. neplatná.

25. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 Soudní dvůr zde jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

26. Zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu), když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v ust. § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 7. 2010.

27. V tomto případě, kdy je smlouva o úvěru neplatná, se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy byla poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ust. § 2991 o. z.

28. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný na tuto zápůjčku před podáním žaloby neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení tak činí celou jistinu ve výši 10 000 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit žalobkyni úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky (výrok I.). Jedná se přitom o úrok z prodlení ve výši dané ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná (v rozsahu 1/3), nárok na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celková částka činí 1 889 Kč a 1/3 z této částky činí 630 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.