25 C 43/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ditou Staňkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 440 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČO: , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 18. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401192651, na základě které byly žalovanému po řádném prověření úvěruschopnosti poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný spolu s úroky a souvisejícím poplatky zavázal řádně a včas splatit v 45 týdenních splátkách po 760 Kč počínaje dnem 25. 5. 2020, kdy poslední splátka byla stanovena na 29. 3. 2021, což však žalovaný porušil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však žalobkyni ničeho nezaplatil, ačkoli byl i předžalobně upomenut.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací poskytnutých žalovaným a uvedených v kartě zákazníka. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , k čemuž doložil pracovní smlouvu včetně jejích dodatků a výplatních pásek, a sdělil, že jeho čistý příjem činí 14 143 Kč. Jako vedlejší příjem uvedl částku 2 885 Kč, přičemž celkový příjem žalovaného byl 17 028 Kč. Měsíční výdaje žalovaného pak představovaly náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, jež byly ověřeny na základě nájemní smlouvy, a dále osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, celkem tedy 7 000 Kč. Použitelný příjem žalovaného pak byl, Anonymizováno, 10 028 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že případná absence některých dokladů či dokumentů, které jsou zaškrtnuté v kartě zákazníka, ještě bez dalšího nemůže znamenat, že tyto nebyly ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřovány. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. K dotazu soudu, zda právní předchůdce žalobkyně prověřil exekuce vedené na žalovaného, se žalobkyně nevyjádřila.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

5. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 18. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401192651, na základě které poskytl žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se ho zavázal splatit v pravidelných 45 týdenních hotovostních splátkách ve výši 760 Kč počínaje dnem 25. 5. 2020 spolu s úrokem ve výši 3 300 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, poplatkem za pojištění , Anonymizováno, ve výši 495 Kč, poplatkem za asistenční služby ve výši 405 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, přičemž splatnost (smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. 1401192651 ze dne 18. 5. 2020, zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 18. 5. 2020, zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb , právnická osoba, ze dne 18. 5. 2020). Před poskytnutím úvěru posoudil právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného, přičemž schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena na základě informačního systému právního předchůdce žalobkyně obsahující skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat. Žalovaný uvedl, že žije s partnerkou v nájmu, jsou proti němu vedeny dvě exekuce, jeho příjmy činí měsíčně celkem 17 028 Kč, kdy měsíční výdaje žalovaného činí 7 000 Kč, přičemž právní předchůdce žalobkyně dospěl na základě uvedených informací k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (karta zákazníka ze dne 18. 5. 2020, pracovní smlouva, výplatní pásky žalovaného). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, seznam pohledávek, potvrzení o úhradě kupní ceny ze dne 7. 6. 2023), což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 včetně podacího lístku). Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož byla žalobkyně, resp. její právní předchůdce, oprávněna požadovat úhradu celé dosud nesplacené jistiny, zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok ve výši 24,30 % (když žalobkyně nepožadovala úrok vyšší, resp. úrok ve výši sjednané v úvěrové smlouvě) (smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. 1401192651 ze dne 18. 5. 2020). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni neuhradil ničeho (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 8. 2023 včetně podacího lístku).

7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej dle smlouvy zavázal spolu s příslušenstvím splácet v hotovosti v pravidelných splátkách, přičemž žalovaný již k okamžiku postoupení pohledávky na žalobkyni, tj. ke dni 1. 6. 2023, zaplatil na svůj dluh částku v celkové výši 21 760 Kč. Úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně posouzena, když tento blíže neověřoval výdaje žalovaného, a to zejména v kontextu toho, že žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že jsou na něj vedeny dvě exekuce, přičemž tento fakt může mít nepochybně vliv na budoucí solventnost žalovaného.

8. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 18. 5. 2020, posoudil soud zjištěný skutkový stav dle znění zákona o spotřebitelském úvěru účinném v době od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020 a dle znění zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) účinném v době od 1. 12. 2018 do 30. 6. 2020.

9. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

13. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Dle § 78 odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 5 má povinnost uvedenou v odstavci 1 i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

15. Dle 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval pouze příjmy žalovaného, provedl jeho lustraci v insolvenčním rejstříku a vycházel ze sdělení žalovaného, z nichž vyplývá, že rozdílem mezi příjmem žalovaného (17 028 Kč) a výdaji (7 000 Kč) je částka 10 028 Kč. Uvedená částka měla tedy žalovanému zůstat jako použitelný příjem, ovšem tuto skutečnost právní předchůdce žalobkyně ověřil pouze na základě údajně doložené nájemní smlouvy a blíže se výdaji žalovaného nezabýval. Postup právního předchůdce žalobkyně tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti s odbornou péčí, což specifikuje ustanovení § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Nelze tak vycházet pouze z lustrací v databázích a sdělení žalovaného, resp. ověřování příjmů žalovaného bez současného ověřování jeho výdajů. Soud proto musí konstatovat, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost a řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného důvodu je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. I přes absolutní neplatnost smlouvy zde však není důvod, pro který by si mohl žalovaný ponechat poskytnou jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný nicméně právnímu předchůdci žalobkyně již uhradil částku ve výši 21 760 Kč, a tedy žalovaný žalobkyni ničeho nedluží, když naopak tento svůj dluh přeplatil. Vzhledem k uvedenému soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože byl ve věci plně úspěšný žalovaný, žádné náklady mu během řízení nevznikly.