25 C 67/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ditou Staňkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 732,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 732,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 732,47 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 732,47 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel s žalovaným dne 1. 10. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 12 732,47 kč, který mu byl poskytnut na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splatit nejpozději do 1. 11. 2023, což však žalovaný porušil a čerpaný úvěr nesplatil řádně a včas, přestože byl právním předchůdcem žalobkyně upomínán k úhradě dlužné částky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, avšak ten do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že neuznal-li by soud její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, má soud nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích a že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechána rezerva 10 % rezerva rozdílu mezi příjmy a výdaji, která se musí rovnat alespoň životnímu minimu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 1. 10. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 80 000 Kč s úrokem 11,75 % měsíčně, přičemž žalovaný se zavázal čerpaný úvěr včetně příslušenství splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. 12,50 % nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč dle toho, která z částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky žalovanému připsány na jeho bankovní účet (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 1. 10. 2020, standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky společnosti , Anonymizováno, , informace k žádosti o půjčku). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12 796,81 Kč, a to nejpozději do 1. 11. 2023 (platební informace, přehled plateb). Právní předchůdce žalobkyně následně uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupil pohledávku z úvěrové smlouvy za žalovaným na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení řádně oznámeno dopisem ze dne 12. 11. 2023 (smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatek č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2023). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni neuhradil ničeho (předžalobní upomínka ze dne 12. 11. 2023 včetně podacího lístku).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru částku 12 732,47 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím. V předmětné věci nebylo prokázáno, že by úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, když žalobkyně pouze uvedla, že právní předchůdce žalobkyně porovnával příjmy a výdaje žalovaného, avšak na výzvu soudu ohledně toho, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, úvěruschopnost konkrétně posuzoval, žalobkyně nikterak nereagovala a nepředložila žádné relevantní důkazy.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru podle znění zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) účinném v době od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020,, Anonymizováno, a dle znění zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) účinném v době od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020.

8. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Dle § 78 odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 5 má povinnost uvedenou v odstavci 1 i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.

16. Dle 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

20. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (mj. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) konstatoval, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen sám dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 v rámci řízení o předběžné otázce k výkladu směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, vyložil, že k efektivní ochraně spotřebitele by nemohlo dojít za situace, pokud by vnitrostátní soud nebyl povinen zkoumat z úřední povinnosti, jakmile k tomu má k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v čl․ 8 uvedené směrnice (obdobně viz rozsudek Radlinger a Radlingerová, body 66 a 70). Dospěl proto k závěru, že v případě porušení předsmluvní povinnosti věřitele uložené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, se sankce neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli toliko jistinu v době přiměřené jeho možnostem uplatní za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy. V případě uplatnění sankce stanovené tímto zákonem, tj. neplatnosti úvěrové smlouvy, tedy věřitel ztrácí nárok na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se Soudnímu dvoru EU být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje, a zejména má skutečně odrazující účinek (s odkazem na rozsudky LCL Le Crédit Lyonnais, body 52 a 53, a Home Credit Slovakia, bod 69). Účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v čl. 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

23. Vzhledem ke shora citovaným judikaturním závěrům je proto třeba ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru interpretovat v souladu se smyslem a účelem právní úpravy, s přihlédnutím k ochraně spotřebitele jako slabší strany a zásadě rovnosti, tak, že v případě nesplnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (tj. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru), je smlouva neplatná absolutně; tedy jinými slovy soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce spotřebitele uplatněné v tříleté promlčecí době. V opačném případě by nebyla efektivní ochrana spotřebitele zajištěna.

24. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 12 732,47 Kč.

25. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy a výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je ponechávána rezerva představující 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálnímu životnímu minimu. Půjčka je poskytována tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Právní předchůdce žalobkyně dále údajně provedl lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích. Přestože bylo ze strany žalobkyně tvrzeno, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy dostatečně prověřena, nepředložila žalobkyně soudu žádný důkaz, který by toto její tvrzení prokazoval, a to ani na výzvu soudu. Soud proto nemohl nijak ověřit příjmy a výdaje žalovaného, když jejich konkrétní výše nebyla ani nijak deklarována, natož pak doložena. Soud proto musí konstatovat, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost a řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného důvodu je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

26. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 12 732,47 Kč.

27. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.

28. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy dosud nenastala splatnost jistiny (resp. tato nebyla ujednána) a žalovaný se tak nemohl ocitnout v prodlení s jejím splacením.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 732,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.