25 C 76/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně fakticky bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 850 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 850 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 10. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 173 871,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 850 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Uvedla, že poskytla žalovanému několika platbami finanční prostředky na koupi bytu s úmyslem, že bude se žalovaným v bytě, a to jednotce č. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , na adrese , adresa, (dále jen „předmětný byt“), společně bydlet, přičemž očekávala, že se v budoucnu stane spoluvlastníkem předmětného bytu. Žalobkyně se žalovaným tvořili pár od roku 2016. V roce 2019 žalovaný koupil předmětný byt, přičemž financování koupě bytu bylo zajištěno jednak vlastními prostředky, jednak hypotečním úvěrem. Kupní smlouva byla na byt uzavřena dne 25. 3. 2019. Žalovaný neměl v roce 2019 dostatek vlastních finančních prostředků k zaplacení kupní ceny bytu v kombinaci s čerpáním hypotečního úvěru, proto mu žalobkyně v březnu 2019 poskytla v dobré víře několika platbami částku ve výši 850.000 Kč (kdy úhrada této částky byla podmíněna pro výplatu hypotečního úvěru). Konkrétně se jednalo o platby dne 4. 3. 2019 ve výši 160 000 Kč, dne 5. 3. 2019 ve výši 200 000 Kč, dne 6. 3. 2019 ve výši 200 000 Kč, dne 7. 3. 2019 ve výši 200 000 Kč a dne 8. 3. 2019 ve výši 90 000 Kč. V průběhu společného soužití žalovaného a žalobkyně platila žalobkyně ze svých výlučných prostředků část hypotečního úvěru žalovaného. Celkově žalobkyně za období od 4. 4. 2019 do 6. 2. 2023 poskytla na splátky výlučného dluhu žalovaného částku ve výši 281 938,41 Kč. Soužití účastníků bylo ukončeno 27. 9. 2023, kdy se žalobkyně od žalovaného odstěhovala s nezletilými syny , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Okamžikem skončení společného soužití v bytě žalovaného došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť žalovaný získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Žalobkyně odkázala na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to např. 28 Cdo 2284/2010, 28 Cdo 1374/2018, 28 Cdo 3890/2016 nebo 28 Cdo 354/2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný jakoukoliv dohodu odmítl, vyzvala žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Za situace, kdy žalovaný žalovanou částku dobrovolně neuhradil, požaduje žalobkyně po žalovaném i zákonný úrok z prodlení od 10. 3. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že je výlučným vlastníkem předmětného bytu, který koupil za trvání partnerství s žalobkyní. Potvrdil, že přijal od žalobkyně platby v celkové výši 850 000 Kč, které jsou předmětem této žaloby. Neuznal však právo žalobkyně na vrácení těchto prostředků. Namítl, že žalobkyně nesplnila břemeno tvrzení, neboť její tvrzení jsou naprosto nedostatečná. Uvádí-li žalobkyně, že plnila z právního důvodu, který odpadl, pak je třeba, aby jasně a určitě tvrdila i to, o jaký právní důvod / titul se jedná. Byla-li mezi účastníky kdy uzavřena (budoucí) dohoda o převodu spoluvlastnického podílu, k jakému datu, za jakých podmínek atd. Následně by žalobkyně měla tato tvrzení prokázat. A to tím spíše, že žalobkyně vlastní tvrzení opakovaně vyvrací. Žalovanému z tvrzení žalobkyně není zřejmé, na základě jakého právního titulu mu měla žalobkyně podle svých tvrzení plnit. Ostatně žalobkyně v žalobním návrhu hovoří o převodu spoluvlastnického podílu (zřejmě) a v předžalobní upomínce ze dne 1. 3. 2024 označovala plnění za zápůjčku, kterou uvedeným přípisem současně vypověděla. V přípise ze dne 19. 1. 2024 pak žalobkyně zase tvrdila, že původní domluva mezi účastníky byla taková, že žalovaný na žalobkyni převede podíl o velikosti id. ½ na předmětném bytu – bytové jednotce. Dále žalovaný poukázal na to, že v návrhu na úpravu poměrů k nezletilým dětem (řízení vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp.zn. 50 Nc 6236/2023) dne 2. 10. 2023 uvedla žalobkyně naprosto jasně, že na pořízení předmětného bytu matka (žalobkyně) otci (žalovanému) v březnu 2019 půjčila částku ve výši 850 000 Kč. Žalovaný považuje přijatá plnění od žalobkyně za dar. Žalobkyně plnila, aniž by jí bylo přislíbeno, či ani by mohla očekávat vrácení těchto prostředků, nebo převod spoluvlastnického podílu. Nejedná se proto o bezdůvodné obohacení, jak žalobkyně uvádí, nýbrž toliko o závazek bez protiplnění, tedy o smlouvu asynallagmatickou, tedy darovací.

3. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení ( § 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Ani jedna z procesních stran další důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Z nesporných tvrzení účastníků má soud prokázáno, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, , v k. ú. , adresa, , na adrese , adresa, , a to na základě kupní smlouvy ze dne 25. 3. 2019, kterou žalovaný jako kupující uzavřel s prodávající , jméno FO, . Kupní cena činila částku 6 990 000 Kč. Část kupní ceny byla složena v hotovosti a část ve výši 5 860 000 Kč se kupující zavázal složit bezhotovostním převodem prostřednictvím hypotečního úvěru poskytnutého , právnická osoba, . /prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, , kupní smlouvou ze dne 25. 3. 2019 a nesporným tvrzením účastníků/. Žalobkyně uhradila žalovanému platby dne 4. 3. 2019 ve výši 160 000 Kč, dne 5. 3. 2019 ve výši 200 000 Kč, dne 6. 3. 2019 ve výši 200 000 Kč, dne 7. 3. 2019 ve výši 200 000 Kč a dne 8. 3. 2019 ve výši 90 000 Kč, které byly zaslány na účet žalovaného č. , č. účtu, a jejichž účelem byla úhrada části kupní ceny předmětného bytu /prokázáno výpisy z účtu žalobkyně č. , č. účtu, a nesporným tvrzením účastníků/. Předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2023 označenou rovněž jako „Výpověď zápůjčky“ vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 850 000 Kč. Dále v ní uvedla, že za období od 4. 4. 2019 do 6. 2. 2023 uhradila na splátky výlučného závazku žalovaného částku 281 938,41 Kč, tj. na část hypotečního úvěru a dále uvedla, že dne 29. 3. 2023 zapůjčila žalovanému finanční prostředky ve výši 490 000 Kč za účelem nákupu podílu v obchodní korporaci. Žalobkyně vypověděla smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčil žalovanému částku 490 000 Kč a vyzvala žalovaného k navrácení předmětné zápůjčky. /prokázáno předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2023/. Dopisem ze dne 12. 1. 2024 žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce potvrdil existenci zápůjčky ve výši 490 000 Kč s tím, že částku uhradí žalobkyni ke dni 14. 1. 2024. Ostatní uplatněné nároky v dopise ze dne 21. 11. 2023 odmítl. /prokázáno Odpovědí na předžalobní výzvu, Návrhem smírného řešení ze dne 12. 1. 2024/. Předžalobní výzvou a reakcí na smírné řešení ze dne 19. 1. 2024 žalobkyně setrvala na požadavku úhrady požadovaných částek s tím, že v případě smírného řešení bude požadovat úhradu částky 700 000 Kč /prokázáno Předžalobní výzvou a reakcí na smírné řešení ze dne 19. 1. 2024/. Poslední předžalobní výzvou ze dne 1. 3. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 850 000 Kč s tím, že je ochotná uzavřít dohodu o narovnání, pokud žalovaný zaplatí žalobkyni částku 700 000 Kč do 6 měsíců od uzavření dohody o narovnání s tím, že budou všechny sporné nároky účastníků vyrovnány /prokázáno poslední předžalobní výzvou ze dne 1. 3. 2024/. Z partnerského vztahu účastníků se narodily dvě nezletilé děti , Anonymizováno, , nar. , datum, a , Anonymizováno, , nar. , datum, , o jejichž úpravě poměrů a styku rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 ze dne 27. 3. 2024 rozsudkem č. j. 50 Nc 6236/2023 – 295 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2024, č. j. 70 Co 226/2024 – 376. /prokázáno rozsudky Obvodní soud pro Prahu 5 ze dne 27. 3. 2024, č. j. 50 Nc 6236/2023 – 295, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2024, č. j. 70 Co 226/2024 – 376/.

7. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. V řízení bylo již samotným nesporným tvrzením účastníků prokázáno (a rovněž to bylo prokázáno uceleným řetězcem listinných důkazů), že žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím jednotlivých splátek celkovou částku 850 000 Kč, kterou žalovaný použil na koupi bytu do svého výlučného vlastnictví. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 354/2020 lze v dané věci konstatovat, že jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, je plnění z právního důvodu, který následně odpadl, jež může být ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu naplněna mimo jiné v případech, investuje-li jeden z nesezdaného páru do (byť výlučného) majetku druhého (například bytu), jejž oba užívají, avšak důvod takového plnění – dohoda o společném bydlení a užívání zhodnocovaného/pořizovaného obydlí k tomuto účelu, jež může být i neformální vyplývající z jejich soužití v nesezdaném poměru, blízkého vztahu a podobně – například v důsledku rozchodu partnerů odpadl (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1374/2018, jakož usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3890/2016, a v něm citované rozsudky téhož soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 382/2012, ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3053/2013, či jeho usnesení ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2666/2010). V daném případě tak jde jednoznačně ohledně částky 850 000 Kč o plnění žalobkyně uhrazené žalovanému z důvodu, který odpadl, přičemž o tuto částku se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je proto povinen předmětnou částku žalobkyni vrátit. Soud neuvěřil obraně žalovaného, že šlo ze strany žalobkyně o dar, který mu poskytla, neboť taková skutečnost z žádných okolností daného případu nevyplývá a jeví se jako zcela nevěrohodná. Žalobkyně od počátku řízení formulovala svůj požadavek na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 o. z. a tvrzení o zápůjčce se týkalo požadavku žalobkyně na vrácení dalších finančních prostředků nad rámec žalované částky. Skutková tvrzení uvedená žalobkyní tak soud považuje za zcela určitá a řádně prokázaná provedenými důkazy a konečně i nespornými tvrzeními samotných účastníků řízení. Protože žalovaný neuhradil žalobkyni dlužnou částku ve lhůtě, kterou žalobkyně stanovila předžalobní výzvou, dostal se žalovaný do prodlení s úhradou této částky a žalobkyně má podle § 1970 o. z. právo i na úrok z prodlení z žalované částky od 10. 3. 2024 do zaplacení.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 850 000 Kč sestávající z částky 11 700 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu k plnění, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 28. 3. 2024, 18. 12. 2024, 12. 2. 2025, dále za poradu s klientem dne 16. 12. 2024 a dne 26. 2. 2025, a za účast na jednání soudu dne 9. 1. 2025 a dne 1. 4. 2025, tj. 10 x 11 700 Kč, tj. 117 000 Kč, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 120 600 Kč, tj. ve výši 25 326 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za další dvě předžalobní výzvy a za vyjádření ze dne 12. 2. 2025, ve kterém žalobkyně k poučení podle § 118b o. s. ř. nic neuvedla. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu cestovních nákladů advokáta za 2 cesty z , adresa, a zpět osobním automobilem Škoda Octavia, RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km, sazbě 5,80 Kč a ceně nafty 34,70 Kč/1 l, tj. 2 x 1 749,01 Kč, náhradu za promeškaný čas za obě cesty celkem 12 půlhodin, tj. 1 800 Kč, včetně 21 % DPH ve výši 1 112,58 Kč a dále parkovné ve dnech 9. 1. 2025 a 1. 4. 2025 ve výši celkem 284,81 Kč. Celkovou náhradu nákladů ve výši 173 871,41 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).