25 C 89/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o výživné nerozvedené manželky

I. Žaloba, aby žalovaný by povinen platit žalobkyni počínaje dnem podání návrhu na zahájení řízení výživné v částce 30 000 Kč měsíčně předem, vždy do 15. dne v měsíci, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 10. 2018 po žalovaném domáhala, aby mu byla uložena povinnost platit žalobkyni počínaje dnem podání návrhu na zahájení řízení výživné v částce 30 000 Kč měsíčně předem, vždy do 15. dne v měsíci. Odkázala na řízení opatrovnického soudu vedené u Okresního soudu pro Prahu – západ sp. zn. , spisová značka, , které bylo vedeno ohledně úpravy poměrů nezletilých dětí , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, . Poukázala na to, že je na rodičovské dovolené, přičemž od státu pobírá rodičovský příspěvek, který činil od ledna do dubna 2018 částku 3 800 Kč a od května do srpna 2018 částku 7 600 Kč měsíčně. Jednalo se dle tvrzení žalobkyně o její jediný příjem. Po dobu rodičovské dovolené žalobkyně nepodnikala a nevydělávala si žádné finanční prostředky. Žalovaný od září 2017 žalobkyni ničeho nepřispíval a kromě výživného na nezletilé děti jí nijak finančně nepomáhal. Žalobce opustil společnou domácnost v září 2017. Finanční situaci byla žalobkyně nucena řešit prostřednictvím úspor a finančních půjček a darů od své rodiny a blízkých. Žalobkyně s nezletilými dětmi žije od dubna 2018 v pronajatém bytě v , adresa, , za který platí měsíční nájemné 15 000 Kč, 3 600 Kč, Anonymizováno, za služby související s užíváním bytu, 300 Kč za zálohy a plyn a 1 000 Kč zálohy na elektřinu. Za pronájem bytu složila žalobkyně jistotu pronajímateli, a to ve výši 30 000 Kč. Dále žalobkyně platí poplatky za mobilní telefon, internet, pojištění domácnosti. Žalobkyně vyčíslila veškeré náklady související s výchovou a výživou nezl. dětí a poukázala na nadstandartní finanční poměry žalobce. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V průběhu řízení poukázal na vedení insolvenčního řízení vůči oběma účastníkům a zejména na skutečnost, že si žalobkyně opatřovala od počátku řízení finanční prostředky prostřednictvím escort servisu a provozováním jiných sexuálních služeb jak v České republice, tak i v zahraničí (Norsku). Uvedla tak v žalobě nepravdivé údaje a už proto byla žaloba na zamítnutí.

3. V průběhu řízení bylo nejprve soudem vydáno předběžné opatření, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 3. 2019, č. j. 25 C 89/2019 – 189, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2019, č. j. 18 Co 168/2019 – 281, které nabylo právní moci dne 22. 7. 2019 a kterým soud uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 10 000 Kč měsíčně, vždy do každého 15 dne v měsíci předem, k rukám žalobkyně. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2019, č. j. 25 C 89/2019 – 324, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 18 Co 325/2019 – 353, které nabylo právní moci dne 11. 11. 2019, soud zrušil předběžné opatření nařízené shora cit. usnesením. Odvolací soud v odůvodnění mj. uvedl, že žalovaný v srpnu 2019 zjistil, že žalobkyně poskytuje služby escort servisu a jiné sexuální služby jak v České republice, tak v Norsku, přičemž její příjmy nejsou evidované. To dokládal výpisy z internetových seznamek, sjetinou webových stránek norské společnosti poskytující masáže, komunikací mezi žalobkyní a , jméno FO, přes WhatsApp a dále čestným prohlášením , jméno FO, . Soud I. stupně po citaci § 77 odst. 2 věta prvá o. s. ř. dovodil, že je na základě předložených důkazů namístě předběžné opatření zrušit. Z předložených listin, zejména elektronické komunikace mezi osobami , jméno FO, a , Anonymizováno, v období říjen 2018 až květen 2019 dovodil, že z hlediska slovních spojení lze usoudit na souvislost s danou věcí, neboť v textu se objevují křestní jména obou nezletilých. Krom této komunikace bylo předloženo i čestné prohlášení , jméno FO, s jeho úředně ověřeným podpisem. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně měl za osvědčené, že žalobkyně poskytuje sexuální služby za úplatu a při vydání předběžného opatření z této skutečnosti nevycházel, naopak měl tehdy za prokázané, že žalobkyně nemá žádné příjmy, bylo v řízení zpochybněno, že žalobkyně není v současné době schopna se sama živit. Tím se tedy změnily okolnosti, z nichž soud I. stupně při nařízení předběžného opatření vycházel a které byly pro jeho nařízení podstatné. Z těchto důvodů soud I. stupně předběžné opatření zrušil. Dále odvolací soud uvedl, že právní teorie i soudní praxe pod případy pominutí důvodů, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, podřazuje i situace, kdy se později, a to i v důsledku provedeného dokazování ve věci samé, zjistí, že předpoklady pro nařízení předběžného opatření dány nebyly (Drápal, Bureš a kol. 2009 s. 468; Lavický a kol. 2016 s. 284; NS Cpjn 202/2016). Podle odvolacího soudu dospěl soud I. stupně ke správnému závěru o tom, že dle žalovaným vylíčených skutkových okolností doložených navrženými důkazy lze mít za osvědčené, že ke dni návrhu žalobkyně na předběžné opatření (kterým požadovala platbu výživného pro nerozvedenou manželku) – 22. 10. 2018 a i k době současné jsou její osobní a výdělkové poměry jiné, než jaké vylíčila v návrhu (a ze kterých soud I. stupně i soud odvolací vycházel) a že tyto nenaplňovaly předpoklady pro nařízení vydaného předběžného opatření. Žalobkyně ve svém odvolání nezpochybňuje konverzaci vedenou s , jméno FO, , lze tedy uzavřít, že závěr soudu I. stupně o autentičnosti této korespondence mezi , jméno FO, a žalobkyní je správný. Ostatně pravost této korespondence prokazuje i sama žalobkyně tím, že odvolacímu soudu poskytla snímky obrazovky s následnou SMS komunikací s panem , jméno FO, , kde ho v kontaktech svého telefonu přejmenovala namísto , jméno FO, na ″, jméno FO, ″. Lze tedy dovodit, že se touto osobou cítila zrazena, a korespondence je tak pravá. Přestože žalobkyně v návrhu na vydání předběžného opatření tvrdila, že nedisponuje finančními prostředky, je na mateřské dovolené a jediným příjmem je částka rodičovského příspěvku (nepodniká a nevydělává si), z této konverzace lze mít osvědčeno, že letecky opakovaně cestuje do Norska, kde provádí masáže (viz data 8. 11. 2018, 3. 2. 2019, 3. 4. 2019, 8. 5. 2019), po nocích jinak pracuje na „svozu“ opilců, uklízí (viz např. 13. 2. 2019). Přestože žalobkyně v odvolání tvrdí, že žalovaný zaměňuje příčinu s následkem (tyto činnosti totiž musí vyvíjet za účelem obživy), pomíjí, že předběžné opatření bylo založeno na jejích zjevně nepravdivých tvrzeních o potřebě zatímně upravit poměry účastníků z důvodu její finanční nouze, neboť sama není schopna živit se tak, aby měla na úhradu svých nejnutnějších odůvodněných potřeb (bydlení, stravování a oblékání). Tato nouze však nebyla zjevně natolik tíživá, pokud žalobkyně měla dostatek finančních prostředků pro opakované letecké cesty do Norska a cca týdenní pobyty zde. To i se zohledněním, že za zde vykonávanou činnost – masáže, nepochybně pobírala finanční prostředky. K ostatním tvrzením žalobkyně lze dodat, že i pokud by bylo její tvrzení o odcizení intimních fotografií a videí žalovaným a následných „falešných“ inzerátech zadaných právě žalovaným pravdivé (žalobkyně je v řízení ničím doposud neosvědčila), již pouhá elektronická konverzace shora citovaná je dostatečným podkladem pro zrušení citovaného předběžného opatření. Předložené SMS zprávy přitom nepravdivost předchozí elektronické komunikace neosvědčují (naopak potvrzují – viz závěr shora). V řízení nebylo osvědčeno ani to, že by bylo z její strany podáno trestní oznámení na osobu , jméno FO, . Absence spisové značky (podacího razítka) přitom nemůže být důvodem, proč by nebylo soudu předloženo, zejména pokud mělo zcela zásadním způsobem zpochybnit věrohodnost tvrzení žalovaného. Konečně ani úhrada částky 20 000 Kč žalovaným , jméno FO, (manželem žalobkyně) nemůže v této fázi řízení založit důvodné pochybnosti o věrohodnosti tvrzení žalovaného, když žalobkyně zároveň připouští svůj dluh vůči , jméno FO, ve výši 50 000 Kč a z obsahu SMS konverzace s telefonním číslem , tel. číslo, lze dovodit jeho částečnou úhradu jejím manželem. Odvolací soud proto ze všech těchto důvodů napadené usnesení soudu I. stupně, dle § 219 o. s. ř., jako věcně správné potvrdil.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

5. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

6. Účastníci uzavřeli manželství dne 20. 8. 2011 /prokázáno oddacím listem ze dne 23. 8. 2011/. Z manželství se narodily dvě nezletilé děti , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, . Účastníci spolu nevedou společnou domácnost do září 2017. V opatrovnickém řízení bylo opakovaně rozhodováno o návrzích na vydání předběžného opatření ve věci úpravy poměrů k nezletilým dětem pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů /např. usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 11. 12. 2017, č. j. 11 Nc 104/2017 – 202/. Žalobkyně uzavřela dne 15. 2. 2019 pracovní smlouvu s , Anonymizováno, na pozici odborného pracovníka a dále uzavřela dodatek o změně pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2019 s tím, že s účinností od 1. 6. 2019 se mění výše pracovního úvazku na 0,7 /prokázáno pracovní smlouvou a dodatkem/. Z SMS komunikace s panem , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobkyně od října 2018 do května 2019 poskytovala erotické/sexuální služby prostřednictvím tzv. escortu, masáže, cestovala za tím účelem i do zahraničí (Norska) a pracovala rovněž jako řidička služby zajišťující svoz opilých řidičů i s jejich autem, za což získávala finanční odměnu /prokázáno WhatsApp komunikací, fotografiemi a inzercí z internetu/. Z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 19. 8. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyni poznal začátkem října 2018 jako „společnici“, tj. jako escort service. Její služby mu byly poprvé poskytnuty v hotelu , adresa, . Za poskytnutí sexuálních služeb jí zaplatil. Žalobkyně s ním následně navázala užší kontakt, docházel i do jejího bytu na adrese , adresa, , kde mu poskytovala sexuální služby. Její děti , jméno FO, a , jméno FO, byly v době jeho návštěvy v bytě rovněž někdy přítomny. Sexuální služby mu tak byly poskytnuty až poté, co děti usnuly. K prohlášení připojil fotografie, které v bytě pořídil. Vyjádřil obavu, že nebyl její jediný zákazník vzhledem k profesi, kterou preferovala. Sexuální služby poskytuje žalobkyně i v Norsku, nabízí je na webu , Anonymizováno, . Tyto služby nabízí žalobkyně od 3. 11. 2018 pod jménem , Anonymizováno, , na webu je její nabídka uváděna pouze v období, kdy je v Norsku. Naposledy zřejmě byla v Norsku za účelem poskytování sexuálních služeb ve dnech 7. 6. 2019 – 12. 6. 2019. Otevřeně několikrát o tom hovořila, jakož i o tom, jak děti ovlivňují její možnost vydělat více peněz. Současně se službami escort poskytovala služby taxikářky a vydělávala si tím. /prokázáno čestným prohlášením ze dne 19. 8. 2019 včetně prohlášením o pravosti podpisu na listině ze dne 19. 8. 2019/ Žalobce v letech 2020 a 2021 pobíral podporu v nezaměstnanosti ve Velké Británii /prokázáno přehledem vyplacených dávek za období od dubna 2020 do června 2021/. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. , spisová značka, , byl zjištěn úpadek dlužníka – žalovaného – a na jeho majetek byl prohlášen konkurz/prokázáno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. , spisová značka, /. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, č. j. , právnická osoba, , byla schválena dohoda o vypořádání společného jmění manželů. Usnesením Městského soudu v Praze, č. j. , spisová značka, ze dne 25. 11. 2019 byl zjištěn úpadek dlužnice – žalobkyně, bylo jí povoleno oddlužení a byl jí ustanoven insolvenční správce. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne 11. 9. 2020 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (nabylo právní moci dne 1. 12. 2020). Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 5. 5. 2021, č. j. 13 C 104/2018 – 130, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2021. Prohlášením konkursu na majetek dlužníka zaniklo dle § 268 odst. 1 IZ společné jmění manželů dlužnice – žalobkyně – a dlužníka – žalovaného, a to dne, Anonymizováno, 13. 5. 2020 /prokázáno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, č. j. , právnická osoba, a Dohodou o vypořádání společného jmění manželů/.

7. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 9. 2020, č. j. 25 C 89/2019 – 550, které nabylo právní moci dne 9. 9. 2020, bylo řízení přerušeno s poukazem na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2020, č. j. , spisová značka, kterým byl zjištěn úpadek žalovaného a kterým byl zároveň na majetek žalovaného prohlášen konkurz. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 11. 2024, č. j. 25 C 89/2019 – 568, které nabylo právní moci dne 27. 11. 2024, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.

9. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

10. Podle § 687 odst. 1 o. z. mají manželé rovné povinnosti a rovná práva.

11. Podle § 687 odst. 2 o. z. jsou si manželé navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

12. Podle komentáře k § 697 odst. 1 o. z.: Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): M. Slováček; ustanovení § 697 odst. 1 o. z. představuje projev principu rovnosti manželů dle § 687 odst.

1. Existuje bez ohledu na fakticitu manželského soužití. Případné neplnění povinností manželských dle § 687 odst. 2 ze strany manžela k výživě oprávněného, ať již pro nižší či zcela absentující schopnosti a možnosti obstarat si výživu, tedy prostředky k uspokojování základních životních potřeb, neznamená již tradičně i dle ObčZ neexistenci vyživovací povinnosti (viz Radimský, Radvanová 1989 s. 340, 341). Může ale vést k nepřiznání výživného pro zneužití práva či snahu těžit z nepoctivého či protiprávního činu – § 6 odst. 2, § 8 (dříve výslovně rozpor s dobrými mravy v § 96 odst. 2 ZOR). Též KS Ústí nad Labem v 10 Co 150/2004: „Důvodem pro nepřiznání výživného manželovi může být i porušení manželské věrnosti; skutečnost, že i druhý manžel ještě dříve porušil manželskou věrnost, odepření výživného nemůže ovlivnit.“13. K rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 srov. též III. ÚS 1930/21 či I. ÚS 126/21, IV. ÚS 758/23, IV. ÚS 2724/23, IV. ÚS 2513/23 či IV. ÚS 2097/23.

14. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně vedla minimálně v období od dubna 2020 do června 2021 nemravný způsob života a to už samo o sobě, jak je shora uvedeno, znamená, že soud musel žalobu zamítnout pro rozpor s dobými mravy resp. nelze takovému jednání žalobkyně poskytnout právní ochranu. Dále bylo prokázáno, že si žalobkyně tímto způsobem života obstarávala finanční prostředky a její tvrzení, že byla po dobu mateřské dovolené bez finančních prostředků resp. pouze měla dávky, a to rodičovský příspěvek, je zcela zjevně nepravdivé. Jak již konstatoval odvolací soud v usnesení ze dne 24. 10. 2019, č. j. 18 Co 325/2019 – 353, uvedené skutečnosti byly v řízení prokázány a vedly ke zrušení nařízeného předběžného opatření. S ohledem na stručnost soud zcela odkazuje na podrobné odůvodnění tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že předmětem žaloby bylo výživné nerozvedené manželky a právní moc rozvodu manželství nastala 7. 6. 2021, je zcela evidentní, že nárok žalobkyně nemohl být vůbec přiznán.

15. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud s přihlédnutím k ustanovení § 150 o. s. ř. Žalobkyni byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 4. 2019, č. j. 25 C 89/2019 – 209, ustanovena zástupkyně z řad advokátů, a to s odůvodněním, že u žalobkyně byly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Až do vydání usnesení odvolacího soudu dne 24. 10. 2019, č. j. 18 Co 325/2019 – 353, mohla být žalobkyně v dobré víře, že jejímu nároku, s ohledem na nařízení předběžného opatření, může být alespoň zčásti vyhověno. V daném případě tak soud konstatoval, že i přes úspěch žalovaného ve věci, mu nebude přiznána náhrada nákladů řízení, a to vzhledem ke specifickým okolnostem případu, k samotnému předmětu sporu, kdy se jedná o výživné manželky i z dobu od října 2018 do dubna 2020, tj. za období, kdy závadné chování žalobkyně nebylo zjištěno ani prokázáno, a dále za situace, kdy soud posoudil finanční situaci obou účastníků řízení, a to i s ohledem na obsah Dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 29. 3. 2022.