26 C 106/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 690 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 2 690 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 360 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 516,70 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 31. 12. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 12 690 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozhodnutí s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 12. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 4. 2025. Uvedená částka byla vyplacena na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Předmětem řízení je pohledávka v celkové výši 12 690 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku 2 360 a smluvní pokuty ve výši 330 Kč nejpozději splatných dne 16. 4. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu právní předchůdkyní žalobkyně a následně i žalobkyní prostřednictvím výzvy k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované dne 14. 9. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ustanovení § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a souhlas žalované byl pro její nevyjádření se presumován (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 12. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 30 dní, úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, RPSN činí 1141,20 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ). Téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dodatek č. , hodnota, k uvedené Smlouvě, na základě kterého upravily celkovou částku jistiny úvěru na 10 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 287,13 % ročně, RPSN činí 1 216,90 % (zjištěno z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 13. 12. 2024 částku 10 000 Kč (zjištěno z výpisů z běžného účtu). Dne 11. 1. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dodatek č. , hodnota, k uvedené Smlouvě, na základě kterého upravily datum splatnosti na 11. 2. 2025, úroková sazba byla sjednána ve výši 143,57 % ročně, RPSN činí 1 185,90 % (zjištěno z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Dne 12. 2. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dodatek č. , hodnota, k uvedené Smlouvě, na základě kterého upravily datum splatnosti na 13. 3. 2025, úroková sazba byla sjednána ve výši 95,71 % ročně, odpovídající úroku ve výši 2 360 Kč, RPSN činí 1 162,60 % (zjištěno z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Protože žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas, vyzvala ji právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení částky 12 790 Kč, a to dne 21. 3. 2025 a 16. 4. 2025 (zjištěno z upomínek z 21. 3. 2025 a 16. 4. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovanou postoupila (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, dodatkem ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamem postoupených pohledávek), což bylo žalované řádně oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne).

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se, ve znění sjednaných dodatků, právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku navýšenou o částku 2 360 Kč vrátit do 13. 3. 2025, úroková sazba byla sjednána ve výši 95,71 % ročně, RPSN činí 1 162,60 %. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 13. 12. 2024 částku 10 000 Kč. Žalovaná nic nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovanou postoupila.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které byl sjednán roční úrok ve výši 95,71 %, RPSN (Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr) bylo sjednáno ve výši 1 162,60 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k měsíci prosinci 2024 nejvýše 7,98 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků (od níž se RPSN odvíjí), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

13. Výše sjednaného úroku a RPSN ve smlouvě o úvěru je zcela zjevně hrubě nemravná.

14. Spotřebitelský úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

15. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).

16. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 62 Co 181/2022-157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují právní předchůdkyni žalobkyně zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30 Co 61/2019, sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 11 Co 334/2020, sp. zn. 13 Co 346/2021, sp. zn. 19 Co 102/2022, sp. zn. 22 Co 61/2022, a sp. zn. 53 Co 47/2022, sp. zn. 11 Co 171/2022, sp. zn. 20 Co 12/2023, sp. zn. 62 Co 67/2023, sp. zn. 20 Co 149/2023, sp. zn. 28 Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalobou uplatnila částku 12 690 Kč. Žalovaná nic neuhradila, proto soud žalobě vyhověl ohledně nároku na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. (výrok II).

18. Co do zbývajících nárokovaných částek včetně kompletního příslušenství soud žalobu zamítl, neboť jejich vznik žalobkyně odvozovala od absolutně neplatné smlouvy o úvěru (výrok I.)

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., věta první za středníkem, a to s ohledem na předpokládanou nepříznivou finanční situaci žalované.

20. O nákladech řízení (výrok III rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 10 000 Kč (tj. úspěch co do 79 %), její neúspěch pak co do částky 2 690 Kč (21 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 58 % jí vzniklých nákladů řízení (79 – 21 %). Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) a d) a ustanovením § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 1 815 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 2 615 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 58 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 1 516,70 Kč. Náhrada nákladů řízení byla přisouzena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb).