26 C 137/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Česká republika - Jméno žalobkyně A, IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně B proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 80 286 Kč s příslušenstvím

I. Připouští se změna žaloby žalobkyně ze dne 17. 9. 2025, kde se vedle částky 80 286 Kč domáhá zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. ode dne 27. 12. 2024 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 80 286 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. ode dne 27. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 600 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 80 286 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že návrhem doručeným dne 10. 6. 2021 na Jméno žalobkyně A se obrátila společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem Papírnocká adresa (dále jen „Oprávněná“) s nárokem na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) ve výši 80 286 Kč, jejíž původ měl spočívat v nesprávném úředním postupu žalované jako notářky v řízení vedeném před Okresním soudem ve adresa, sp. zn. spisová značka. Dne 30. 11. 2017 uzavřela Oprávněná s dlužníkem jméno FO, IČO IČO (dále jen „Povinný“), dohodu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu NZ Anonymizováno (dále jen „Notářský zápis“). Notářský zápis byl exekučním titulem, na základě kterého byla vedena exekuce. Dne 14. 2. 2019 podal Povinný návrh na zastavení exekuce, který dne 17. 1. 2020 Okresní soud ve adresa zamítl. Povinný se proti rozhodnutí odvolal a odvolací soud, Krajský soud v Brně – pobočka v adresa, usnesením ze dne 22. 1. 2021 rozhodl tak, že se exekuce zastavuje a Oprávněná je povinna zaplatit povinnému náhradu nákladů řízení ve výši 80 286 Kč. Ve svém odůvodnění odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2814/2009, ve kterém je stanoveno, že doba plnění nemůže být sjednána tak, že se shoduje se dnem, ve kterém byl sepsán notářský zápis, neboť v takovém případě nemá povinný reálnou možnost plnit řádně a včas, takový notářský zápis není způsobilým exekučním titulem. V posuzovaném případě byl Notářský zápis stižen právě touto vadou, pročež byla žalobkyně povinna nahradit Oprávněné způsobenou škodu představující vynaložené náklady exekuce. Není přitom rozhodné, zda splátka, jejíž splatnost byla stanovena na den sepsání Notářského zápisu, byla nebo nebyla předmětem exekučního vymáhání. Nezaplacení byť jedné splátky totiž vedlo k zesplatnění celé pohledávky. V daném případě byly naplněny všechny podmínky odpovědnosti státu za škodu, a proto by bylo neekonomické, neúčelné a neefektivní, pokud by žalobkyně svým negativním přístupem vyvolala s Oprávněnou zbytečný soudní spor. Žalobkyně tedy nárok shledala důvodným, požadovanou částku dne 28. 5. 2024 vyplatila Oprávněné a v nyní posuzovaném řízení se domáhala po žalované, jakožto notářce, která Notářský zápis vyhotovila, regresního nároku ve smyslu § 16 OdpŠk. Žalovaná ani přes výzvu nic nezaplatila.

2. Podáním ze dne 17. 9. 2025 žalobkyně vzhledem k prodlení žalované se zaplacením žalované částky navrhla, aby jí soud uložil krom zaplacení jistiny též povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 80 286 Kč ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. ode dne 27. 12. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, žádnou povinnost neporušila, sepisem Notářského zápisu žádnou škodu nezpůsobila. Sjednání data splatnosti jedné (jedenácté) z celkem 276 splátek se shodným datem, jako je datum sepisu Notářského zápisu, jej nečiní neplatným. Datum bylo mezi účastníky sjednáno dobrovolně, datum splatnosti celého dluhu nebylo sjednáno na shodný den, jako je datum sepisu Notářského zápisu, oba účastníci byli podnikatelé, předmětná splátka č. 11 nebyla předmětem výkonu exekučního rozhodnutí, došlo k jejímu řádnému zaplacení. Žalovaná nebyla účastnicí exekučního řízení, neměla možnost právně ani skutkově argumentovat a závěr Krajského soudu v Brně označila za přehnaně formalistický. Oprávněná v exekučním řízení nevyužila všechny prostředky právní ochrany, nepodala např. dovolání. Krajským soudem v Brně aplikované rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 20 Cdo 2814/2009) se týká právní úpravy platné před nabytím zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž podle tohoto předpisu je v souladu s jeho § 574 na právní jednání nutno hledět jako na platné než neplatné. Nadto je názor vyjádřený v uvedeném rozhodnutí překonán i výrazným pokrokem technických prostředků a rychlostí bankovních převodů. V exekučním řízení Povinný namítal neplatnost Notářského zápisu z důvodu, že se jednalo o skrytý spotřebitelský úvěr. Krajský soud v Brně se touto argumentací nezabýval, a exekuci zastavil ze zcela formálního důvodu data splátky. Žalovaná žádnou povinnost neporušila, čemuž odpovídá stanovisko Notářské komory České republiky a též stanovisko společnosti Kooperativa pojišťovna a. s. Žalobkyně vyplatila Oprávněné požadovanou částku bez posouzení celé záležitosti soudem, přestože žalovaná zaslala žalobkyni dne 24. 5. 2024 své obsáhlé a argumentačně precizní stanovisko včetně stanoviska pojišťovny. Takový postup je nestandardní, stejně jako doba, která uplynula od podání žádosti o odškodnění do okamžiku výzvy žalované k vyjádření, přesahující 3 roky.

4. Žalobkyně v průběhu řízení rozšířila žalobu o příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 27. 12. 2024 do zaplacení (viz bod 2. výše). Soud změnu žaloby podle § 95 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), připustil (výrok I). Neshledal totiž, že by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (§ 95 odst. 2 o. s. ř.), když podstatné pro posouzení nároku v rozšířeném rozsahu byla toliko otázka prodlení žalované.

5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Ze spisu Okresního soudu ve adresa sp. zn. spisová značka, soud zjistil, že: a. Notářský zápis byl sepsaný dne 30. 11. 2017 a obsahoval dohodu se svolením k vykonatelnosti. Účastníky byla Oprávněná a Povinný. Podle Notářského zápisu dne 29. 12. 2016 uzavřela Oprávněná s Povinným smlouvu o úvěru na 956 000 Kč s úrokem 15 % ročně, k jeho úplnému vyčerpaní došlo dne 23. 1. 2017. Dle smlouvy o úvěru měl Povinný dluh platit ve 276 pravidelných měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná dne 31. 1. 2017, poslední dne 31. 12. 2039. Výše splátek činila 12 350,55 Kč. Pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Účastníci shodně prohlásili, že ke dni 30. 11. 2017 Povinný uhradil toliko splátky č. 1 až č.

9. Uvedeného dne uzavřeli dohodu o uznání dluhu a o úhradě dlužné částky, na základě které Povinný uznal svůj dluh ve výši 8 703,50 Kč z titulu neuhrazené splátky č. 10 dle smlouvy o úvěru. Neuhrazená jistina k datu 30. 11. 2017 tak činila 952 209,43 Kč. Povinný se v souladu s § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen “not. ř.”), a v souladu s podmínkami dohody se svolením k vykonatelnosti zavázal splnit Oprávněné pohledávku ve výši 952 209,43 Kč se smluvním úrokem a případným úrokem z prodlení. Doba plnění byla stanovena tak, že Povinný částku ve výší 8 703,50 Kč, představující 10. splátku, byl povinen uhradit do 30 dnů od podpisu Notářského zápisu. Splátku 11. až 276. měl Povinný uhradit vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, na který se platí s tím, že splátka č. 11 je splatná dne 30. 11. 2017. V případě prodlení se splacením kterékoliv z uvedených částek (splátek) se stává splatnou celá pohledávka včetně příslušenství (notářský zápis Anonymizováno na čl. 9-11). b. Oprávněná dne 17. 7. 2018 navrhla, aby soud pověřil soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, podle exekučního titulu – Notářského zápisu, který je opatřen svolením k vykonatelnosti, k provedení exekuce k vymožení povinnosti: Jistina 949 913,08 Kč, úrok 15 % ročně z uvedené částky od 1. 2. 2018 do dne bezprostředně předcházejícího dne úplného splacení dlužné jistiny včetně úroku z prodlení 0,50 % denně z dlužné částky 949 913,08 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení (exekuční návrh z 25. 6. 2018 na čl. 5-6). c. tituly před jménem jméno FO, byl dne 2. 8. 2018 pověřen vedením exekuce podle vykonatelného exekučního titulu – Notářského zápisu (pověření exekutora na čl. 21 ze dne 2. 8. 2018). d. Povinný dne 14. 2. 2019 podal návrh na odklad a návrh na zastavení exekuce ve kterém argumentoval především tak, že se jednalo o skrytý spotřebitelský úvěr, pročež vymáhat dle Notářského zápisu nelze (návrh na odklad exekuce ze dne 14. 2. 2019 na čl. 28–31). e. Provedení exekuce bylo odloženo do pravomocného skončení řízení o návrhu Povinného na zastavení exekuce (usnesení č. j. spisová značka ze dne 7. 3. 2019). Proti tomu se Oprávněná odvolala (odvolání oprávněného ze dne 27. 3. 2019 na čl. 54), Povinný se vyjádřil (vyjádření povinného ze dne 11. 4. 2019 na čl. 61-63) a odvolací soud odklad potvrdil (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2019, č. j. spisová značka na čl. 67–68). f. Návrh Povinného na zastavení exekuce byl dne 17. 1. 2020 zamítnut s tím, že Povinný ani přes poučení neprokázal, že povaha úvěrové smlouvy je z hlediska účelu úvěru smíšená a že převážná část úvěru má spotřebitelský charakter (usnesení Okresního soudu ve adresa ze dne 17. 1. 2020, č. j. spisová značka na čl. 126–127). Proti uvedenému rozhodnutí podal Povinný odvolání (odvolání povinného ze dne 2. 3. 2020 na čl. 134–136, včetně doplnění ze dne 29. 10. 2020 na čl. 145–146), Oprávněná se k němu vyjádřila (vyjádření oprávněného k odvolání povinného ze dne 17. 3. 2020 na čl. 138–139). g. Odvolací soud následně účastníky upozornil, že na věc hodlá aplikovat závěr vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. spisová značka, dle kterého doba plnění nemůže být v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti sjednána tak, aby „uplynula“ v den jeho sepisu. Soud účastníky vyzval, aby se k uvedenému postupu vyjádřili (referát na čl. 147 - Krajského soudu v Brně - pobočka v adresa). Exekutor uvedl, že se vůči Oprávněné výslovně vzdává práva na úhradu nákladů exekuce (sdělení soudního exekutora ze dne 12. 11. 2020 na čl. 149). Povinný označil citované rozhodnutí Nejvyššího soudu za přiléhavé a vyčíslil své náklady řízení (vyčíslení nákladů řízení ze 16. 11. 2020 na čl. 150–151). Oprávněná s aplikací citovaného rozhodnutí nesouhlasila s tím, že splátka jistiny úvěru č. 11, která měla být dle uvedené smlouvy o úvěru splatná 30. 11. 2017, byla zaplacena před zahájením exekučního řízení (vyjádření oprávněné ze dne 18. 11. 2020 na čl. 155; tabulky na čl. 156). h. Dne 19. 1. 2021 proběhlo jednání před odvolacím soudem – Krajský soud v Brně – pobočka v adresa (protokol o jednání ze dne 19. 1. 2021 na čl. 183–184). i. Krajský soud v Brně – pobočka v adresa, dne 22. 1. 2021 rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh Povinného na zastavení exekuce se mění tak, že se exekuce vedená na základě pověření vydaného Okresním soudem ve adresa ze dne 2. 8. 2018, č. j. spisová značka, zastavuje. Současně s tím odvolací soud oprávněné uložil povinnost zaplatit Povinnému na náhradě nákladů řízení částku 80 286 Kč. Odvolací soud uzavřel, že předmětný Notářský zápis není způsobilým exekučním titulem. V případě prodlení se zaplacením kterékoliv ze splátek (tedy i splátky č. hodnota) se stal splatný celý dluh včetně příslušenství. Mezi účastníky zjevně nebyla sjednána dohoda o ztrátě výhody splátek v režimu § 1931 o. z. Notářský zápis se okamžikem prodlení Povinného se zaplacením splátky č. 11 stal bez dalšího vykonatelným ohledně celého nároku z úvěrové smlouvy. Tím, že doba plnění první ze splátek, byla sjednána na den, v němž byl předmětný Notářský zápis sepsán, a nikoliv do budoucna, bylo Povinnému fakticky znemožněno, aby ji splnil řádně a včas, jak uzavírá mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2814/2009.

7. Oprávněná dne 10. 6. 2021 uplatnila nárok na náhradu škody dle OdpŠk. Na podkladě žalovanou sepsaného Notářského zápisu byla vedena exekuce, která byla odvolacím soudem zastavena pro nesprávně sjednanou dobu plnění. Oprávněné byla uložena povinnost zaplatit Povinnému na nákladech exekuce 80 286 Kč, tedy částku, kterou Oprávněná následně požadovala z titulu náhrady škody po státu (uplatnění nároku na náhradu škody podané společností právnická osoba. na čl. 10).

8. K důvodnosti nároku na náhradu škody Oprávněné se vyjádřila Notářská komora České republiky dne 2. 11. 2021. Legislativní komise prezidia Notářské komory České republiky po projednání konstatovala, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu lze konstatovat, že žalovaná neporušila svou povinnost (ve smyslu, jak jí bylo porušení povinností vytýkáno krajským soudem), postup soudu lze považovat za přehnaně formalistický (vyjádření tajemníka notářské komory ze dne 2. 11. 2021 na čl. 20).

9. Pojišťovna žalované neměla za prokázáno, že by se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu. Na právní jednání je nutno hledět spíše jako na platné než jako neplatné. Pojišťovna dále uzavřela, že stejně tak nebyly splněny podmínky, za kterých by měla náklady exekučního řízení nahradit Oprávněné žalobkyně (pojistná událost č. hodnota na čl. 21–22).

10. Žalovaná dne 24. 4. 2024 obdržela žádost žalobkyně o součinnost ve věci návrhu na mimosoudní vypořádání s Oprávněnou. Dne 24. 5. 2024, aniž by jí byly zaslány všechny požadované podklady, zaslala žalobkyni své stanovisko, ve kterém po rekapitulaci věci uvedla, že se se závěry obsaženými v usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v adresa, neztotožňuje. Žalovaná nárok Oprávněné neuznala s tím, že z její strany k žádnému pochybení nedošlo (vyjádření notáře k žádosti o součinnost ze dne 24. 5. 2024 na čl. 23–24 včetně dodejky).

11. Žalobkyně dne 24. 5. 2024 shledala nárok Oprávněné na náhradu škody ve výši 80 286 Kč za nesprávný úřední postup žalované a s tím související řízení před Okresním soudem ve adresa, sp. zn. spisová značka, důvodným. Datum sjednání Notářského zápisu je totožné s datem první splátky, přičemž takové ujednání neodpovídá požadavkům kladeným na sjednání doby plnění (stanovisko ze 24. 5. 2024 na čl. 6–7).

12. Žalobkyně dne 28. 5. 2024 vyplatila Oprávněné na náhradě škody částku 80 286 Kč (závazek na čl. 4; likvidační doložky plnění na čl. 8-9; vypořádání závazků a pohledávek ze dne 17. 7. 2025 na čl. 40 a výpis bankovní na čl. 40).

13. Žalobkyně dne 26. 11. 2024 vyzvala žalovanou k zaplacení částky 80 286 Kč z titulu regresního nároku (sdělení o pohledávce ze dne 26. 11. 2024 na čl. 5).

14. Z dalších v řízení provedených důkazů (vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 7. 8. 2018 na čl. 41; ze spisu Okresního soudu ve adresa sp. zn. spisová značka: smlouva o úvěru číslo hodnota ze dne 29. 12. 2016 na čl. 33–35; smlouva o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 12. 2016 na čl. 36-37; žádost o poskytnutí úvěru na čl. 91–93; čestné prohlášení o příjmu na čl. 94; vyúčtování pojistného - VZP na čl. 95; sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení na čl. 96; listiny-právnická osoba na čl. 102; listiny nazvané parametry úvěru na čl. 104 rub po čl. 106 líc; sazebníku poplatků za mimořádné úkony na čl. 106-108; repliky na vyjádření ze dne 26. 11. 2019 na čl. 113–115; protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 4. 12. 2019 na čl. 118–119; vyčíslení nákladů řízení povinného na čl. 121 spolu s rozhodnutím o registraci k dani z přidané hodnoty na čl. 122 a osvědčení o registraci vozidla na čl. 123; protokolu o jednání ze dne 17. 1. 2020 na čl. 125; vyčíslení nákladů prvostupňového a odvolacího řízení povinného ze dne 21. 1. 2021 na čl. 185–186 ) soud pro rozhodnutí věci nezjistil nic podstatného.

15. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Mezi Oprávněnou a Povinným byla dne 29. 12. 2016 uzavřena smlouva o úvěru na částku 956 000 Kč. Povinný úvěr plně vyčerpal a řádně uhradil pouze prvních devět sjednaných měsíčních splátek z celkových 276. Dne 30. 11. 2017 žalovaná sepsala pro Oprávněnou a Povinného Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, v němž Povinný uznal svůj dluh a zavázal se jej splnit ve splátkách, přičemž bylo ujednáno, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stává splatnou celá pohledávka včetně příslušenství. První z těchto splátek, tj. splátka č. 11, byla současně sjednána jako splatná již v den sepsání notářského zápisu (30. 11. 2017). Na základě Notářského zápisu byla proti Povinnému zahájena exekuce. Oprávněná podala návrh na nařízení exekuce a soud pověřil jejím vedením soudního exekutora. Povinný následně v průběhu exekuce podal návrh na její zastavení spolu s návrhem na odklad provedení exekuce. Provedení exekuce bylo dočasně odloženo do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení. Soud prvního stupně návrh Povinného na zastavení exekuce zamítl, avšak k odvolání Povinného odvolací soud toto rozhodnutí změnil tak, že exekuci zastavil, když dospěl k závěru, že Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není způsobilým exekučním titulem. Odvolací soud uzavřel, že sjednání doby plnění v Notářském zápisu neplynulo do budoucna, nýbrž uplynulo již v den jeho sepsání, čímž bylo Povinnému fakticky znemožněno splnit povinnost řádně a včas. V důsledku tohoto ujednání se Notářský zápis stal nezpůsobilým exekučním titulem, pročež byla exekuce zastavena. Oprávněné byla uložena povinnost zaplatit Povinnému na náhradě nákladů řízení částku 80 286 Kč. Po pravomocném zastavení exekuce uplatnila Oprávněná dne 10. 6. 2021 u státu nárok na náhradu škody podle OdpŠk, spočívající v povinnosti uhradit Povinnému náklady exekučního řízení ve výši 80 286 Kč, jež jí byly uloženy rozhodnutím odvolacího soudu. K důvodnosti uplatněného nároku se vyjádřila Notářská komora České republiky, která neshledala pochybení žalované notářky a postup odvolacího soudu označila za přehnaně formalistický. Rovněž pojišťovna žalované dospěla k závěru, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná následně v rámci mimosoudního projednání nároku, k žádosti o součinnost ze strany žalobkyně z 24. 4. 2024, odmítla odpovědnost za vzniklou újmu s tím, že se závěry odvolacího soudu neztotožňuje. Žalobkyně však i přesto uzavřela, že ujednání doby plnění v Notářském zápisu bylo v rozporu se zákonnými, respektive judikaturou dovozenými požadavky, nárok Oprávněné na náhradu škody považovala za důvodný, a proto Oprávněné dne 28. 5. 2024 vyplatila odškodné ve výši 80 286 Kč. Následně se vůči žalované domáhala regresního nároku.

17. Soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Ve světle zásady volného hodnocení důkazů, pro soud z provedených listinných důkazů byly zejména důležitá skutková zjištění plynoucí ze spisu Okresního soudu ve adresa. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ustanovení § 119a o. s. ř. již žádné další důkazní návrhy neměla, soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ustanovení § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Po zhodnocení všech těchto důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

19. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").

20. Podle § 4 OdpŠk za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup (odst. 2).

21. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“). Podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠk úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

22. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

23. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

24. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle § 16 odst. 1 OdpŠk nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

26. Podle § 18 odst. 1 OdpŠk právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti.

27. V posuzovaném řízení bylo prokázáno, že Oprávněné byla uložena povinnost zaplatit Povinnému na náhradě nákladů exekučního řízení částku 80 286 Kč. Exekuční řízení bylo vedeno na základě Notářského zápisu, který byl v konečném důsledku odvolacím soudem shledán jako nezpůsobilý exekuční titul z důvodu jeho vad stran splatnosti splátky č. 11, která byla splatná ve stejný den, kdy k sepisu Notářského zápisu došlo. Oprávněná se obrátila na žalobkyni [§ 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) OdpŠk] s nárokem na náhradu škody (§ 14 odst. 1 OdpŠk) s tím, že žalovaná se jakožto notářka [§ 3 odst. 1 písm. b), § 4 OdpŠk] dopustila nesprávného úředního postupu, spočívajícího v sepsání nevykonatelného Notářského zápisu. Soud se proto předně zabýval charakterem notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti v kontextu exekučních řízeních.

28. Podle § 40 odst. 1 písm. d) zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e. ř.“) exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu. Zvláštním právní předpisem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) e. ř. je not. ř.

29. Podle § 62 odst. 1 not. ř. notáři sepisují o právních jednáních notářské zápisy.

30. Podle § 63 not. ř. notářský zápis musí obsahovat a) místo, den, měsíc a rok právního jednání, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení, bydliště a datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků a je-li účastníkem nebo zástupcem právnická osoba, její název, sídlo a identifikační číslo, d) prohlášení účastníků, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis, e) údaj o tom, že byla notáři prokázána totožnost účastníků, svědků, důvěrníků, tlumočníků a zástupců účastníků anebo údaj o tom, že je notář zná osobně, a je-li účastníkem nebo zástupcem účastníka právnická osoba, údaj o tom, že byla notáři prokázána její existence a totožnost toho, kdo ji zastupuje, f) obsah právního jednání, g) údaj o tom, že byl notářský zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis, j) další náležitosti, stanoví-li tak tento zákon (odst. 1). Účastníkem je ten, kdo formou notářského zápisu sám právně jedná nebo ten, za něhož jeho jménem právně jedná jeho zástupce (odst. 2).

31. Podle § 71b not. ř. notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka, vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní (odst. 1). Dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (odst. 2).

32. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem [§ 40 odst. 1 písm. d) e. ř.], jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené v § 62 a násl. not. ř., a materiální (věcné) náležitosti uvedené (v posuzovaném případě) v § 71b odst. 1 not. ř. - jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Právním důvodem plnění se rozumí rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá; tyto skutečnosti nemusí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností, ale postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění). Svolením k vykonatelnosti se pak rozumí takové prohlášení (projev vůle) povinné osoby, z něhož vyplývá, že povinná osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl (v případě, že v určené době neposkytne osobě oprávněné řádně a včas stanovený předmět plnění) bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015).

33. Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) e. ř. nebo § 274 písm. e) o. s. ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu; její opodstatnění tkví výlučně v exekučních poměrech (je procesní dohodou). Dohoda sepsaná formou notářského zápisu vyjadřuje smír mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem (a cílem) je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí bez předcházejícího (nalézacího) soudního řízení. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. § 6 not. ř.) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159a o. s. ř.). Pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je podstatné, zda obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, a nikoliv to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky; věcnou správností se soud při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemůže zabývat. Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci. Notář notářský zápis sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a činí tak na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004, ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013). Judikatura dospěla rovněž k závěru, že k materiálním náležitostem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nepatří hmotněprávní úkon (jednání), na jehož základě závazek vzniká nebo se mění. To neznamená, že uvedení (celého) obsahu právního úkonu, z něhož závazek vychází, v zápise jeho způsobilosti být exekučním titulem překáží V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Je-li notářský zápis o takovém hmotněprávním úkonu obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti, je třeba oba tyto zápisy důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3678/2015). Ustálená je soudní praxe v závěru (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 1, ročník 2001, pod číslem 15/2001), že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoli oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018).

34. Odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk je založena při současném splnění tří předpokladů, totiž existence nesprávného úředního postupu (případně nezákonného rozhodnutí), vzniku škody a příčinné souvislosti mezi takovým postupem a vznikem škody; neprokázání kteréhokoli z těchto předpokladů vede k zamítnutí nároku. V případě regresní úhrady podle § 16 OdpŠk pak nepostačuje samotná skutečnost, že stát určitou částku poškozenému vyplatil, nýbrž musí být současně postaveno najisto, že šlo o škodu vzniklou v přímé příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti úřední osoby, přičemž právo na regres vzniká pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti (§ 18 odst. 1 OdpŠk). Judikatura Nejvyššího soudu v této souvislosti setrvale zdůrazňuje, že otázka příčinné souvislosti je nezbytným a samostatně posuzovaným předpokladem odpovědnosti, a že nárok na náhradu škody obstojí jen tehdy, je-li prokázáno, že nebýt tvrzeného nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo, přičemž je třeba zkoumat, zda tvrzená škoda není důsledkem jiné, samostatně působící skutečnosti (srov. např. 28 Cdo 327/2010, 28 Cdo 598/2012, 30 Cdo 1472/2018, 30 Cdo 711/2021). Vedle posouzení tvrzené újmy tedy je třeba náležitě zvážit i vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou; tato podmínka odpovědnosti státu není naplněna tam, kde sice k nesprávnosti došlo, ovšem na výsledné újmě se podílela již jen nepřímo, zprostředkovaně, neboť bezprostřední příčinou byla okolnost jiná. Vždy je třeba uplatnit princip gradace příčinných jevů a při zachování teorie adekvátnosti určit, zda následek má skutečně bezprostřední věcnou souvislost s tvrzenou příčinou. (VOJTEK, Petr. § 13 [Nesprávný úřední postup státu]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 157–158).

35. K uvedenému soud dále uvádí, že např. podle ustálené soudní praxe v oblasti exekucí soud při nařízení exekuce zkoumá, zda rozhodnutí, jehož exekuce je navrhována, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda vymáhané právo není prekludováno (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2000 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008). Tyto závěry platí rovněž podle exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 pouze s tím rozdílem, že soud nerozhoduje o nařízení exekuce, nýbrž soudnímu exekutorovi vydává pověření k provedení exekuce, jsou-li splněny všechny zákonem stanovené předpoklady (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014).

36. Soud konstatuje, že v daném případě i pokud by pro účely další úvahy připustil, že při sepisu Notářského zápisu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, není tím ještě bez dalšího založena regresní odpovědnost žalované za částku, kterou žalobkyně Oprávněné vyplatila.

37. Z judikatury Nejvyššího soudu mimo jiné plyne, že nárok na náhradu škody vůči státu může být úspěšný jen tehdy, jestliže poškozený doloží, že se v důsledku nesprávného úředního postupu nemohl a ani nemůže domoci své pohledávky vůči svému dlužníku; je na poškozeném, aby prokázal existenci neuhrazené a neuhraditelné pohledávky nejpozději v době rozhodování soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 327/2010). V projednávané věci však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se Oprávněná v důsledku sepsání Notářského zápisu nemohla a ani nyní nemohla domoci své pohledávky za Povinným standardní cestou v nalézacím řízení a následně výkonem rozhodnutí. Prokázáno bylo toliko to, že v konkrétním exekučním řízení vedeném na podkladě Notářského zápisu jí vznikla povinnost nahradit Povinnému náklady řízení. V rámci řízení o odškodnění oprávněná společnost právnická osoba. Ministerstvu spravedlnosti nijak nedoložila, že se v důsledku pochybení notářky nemohla a ani nemůže domoci uhrazení své pohledávky po svém dlužníkovi, proto nemohly být naplněny ani základní předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu. Na uvedené nemá vliv ani okolnost, že společnost právnická osoba. se předmětné částky domáhala v exekučním řízení opírajícím se o vadný notářský zápis. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť jeho stěžejním obsahem jsou náležitosti potřebné proto, aby byl jako titul pro soudní výkon rozhodnutí vykonatelný, není však samostatným zavazujícím důvodem a není překážkou toho, aby se oprávněný domáhal na základě tvrzeného hmotného práva stejného plnění mimo exekuční řízení (srov. např. unesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, publikovaný v časopise Soudní judikatura, sešit 1/2001). Bylo především na společnosti právnická osoba., aby se včasně domáhala plnění ze závazkového vztahu, v čemž jí nesprávný úřední postup notáře nijak nebránil.

38. Současně soud shledal, že mezi případným pochybením žalované a vznikem nákladů exekučního řízení není dána bezprostřední příčinná souvislost. Bezprostřední příčinou vzniku těchto nákladů nebylo samotné sepsání Notářského zápisu, nýbrž následný postup soudů v exekučním řízení. Exekuční soud byl povinen před vydáním pověření zkoumat, zda předložený exekuční titul (Notářský zápis) splňuje zákonné předpoklady vykonatelnosti, a pokud by dospěl k závěru, že tomu tak není, soudního exekutora by nepověřil; v takovém případě by exekuční řízení vůbec zahájeno nebylo a náklady, jejichž náhrady se nyní žalobkyně domáhá, by nevznikly. Stejně tak soud prvního stupně mohl exekuci zastavit již při rozhodování o návrhu Povinného na její zastavení. Postup soudu prvního stupně tak v dané věci představoval opakovaný (pověření soudního exekutora, zamítnutí návrhu na zastavení exekuce), samostatný a bezprostřední článek kauzálního děje, který se na vzniku tvrzené škody podílel natolik bezprostředně a samostatně, že nelze dospět k závěru o existenci přímé a bezprostřední příčinné souvislosti mezi případnou vadou Notářského zápisu a tvrzenou škodou. Exekuční soud je při pověření a nařízení exekuce povinen zkoumat, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti splňuje zákonné formální i materiální náležitosti, včetně dostatečně určité doby plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2534/2020). Jestliže tedy k zahájení exekuce a vzniku nákladů došlo až v důsledku následného postupu soudů v exekučním řízení, nelze bez dalšího uzavřít, že tvrzená škoda vznikla v přímé příčinné souvislosti s postupem žalované; nová okolnost může představovat samostatnou a bezprostřední příčinu škody, jež kauzální nexus přerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1472/2018 a 30 Cdo 711/2021).

39. Významné je i to, že důvodnost nároku Oprávněné nebyla v době jeho mimosoudního projednání jednoznačná. Žalobkyně měla k dispozici stanovisko Notářské komory České republiky i stanovisko pojistitele žalované, z nichž obě vycházela z toho, že pochybení žalované dáno není, respektive že závěr odvolacího soudu je přehnaně formalistický. Přesto žalobkyně po více než tříleté prodlevě od uplatnění nároku požádala žalovanou o vyjádření až v dubnu 2024, a následně v krátké době nárok Oprávněné uspokojila, aniž by sporná otázka byla podrobena soudnímu přezkumu. Takový postup žalobkyně sám o sobě nemůže založit regresní odpovědnost žalované podle § 16 OdpŠk.

40. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek regresní odpovědnosti žalované podle § 16 a § 18 OdpŠk. Zavinění se zkoumá u těch jednání, která jsou v příčinné souvislosti k újmě, ačkoli toto jednání vůbec nemusí být protiprávní. Vyplacená částka nepředstavuje škodu, která vznikla v přímé příčinné souvislosti se zaviněným porušením právní povinnosti žalovanou. Již z tohoto důvodu bylo třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout (výrok II). Neprokázání přímé příčinné souvislosti a neprokázání škody ve smyslu nedobytné pohledávky samy o sobě vedou k zamítnutí žaloby, aniž bylo nutno uzavřít, zda žalovaná vůbec porušila právní povinnost.

41. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2814/2009, z nichž vyšel odvolací soud v exekučním řízení, nejsou na nyní posuzovanou věc bez dalšího plně přiléhavé. Uvedené rozhodnutí řešilo situaci, v níž byla doba plnění v notářském zápisu nastavena tak, že zpochybňovala jeho vykonatelnost již v okamžiku sepisu. V nyní posuzované věci však šlo o jednotlivou splátku v rámci dlouhodobého splátkového kalendáře a exekuce byla zahájena až s časovým odstupem, tedy v době, kdy již byla vymáhaná pohledávka po splatnosti. Novější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom zdůrazňuje, že rozhodné je především to, zda byl ke dni zahájení exekučního řízení notářský zápis již vykonatelný a pohledávka splatná; bylo-li tomu tak, je bezpředmětné zabývat se tím, zda mohla v určitém dřívějším okamžiku vykonatelnost předcházet splatnosti plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2024, sp. zn. 20 Cdo 17/2024, a ze dne 2. 5. 2024, sp. zn. 20 Cdo 27/2024). Současně s tím nelze přehlédnout ani to, že právní názor vyslovený v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2814/2009 byl formulován v poměrech starší rozhodovací praxe a za skutkových i společenských podmínek odlišných od nynější věci. Žalovaná důvodně poukazovala na proměnu platebního styku a na existenci rychlých bezhotovostních platebních mechanismů, které oslabují kategorický předpoklad, že povinnému bylo již jen z důvodu totožnosti dne sepisu zápisu a dne splatnosti fakticky znemožněno splnit povinnost řádně a včas. I z tohoto pohledu nebylo možno považovat právní závěr o nezpůsobilosti Notářského zápisu za natolik jednoznačný, aby jeho důsledky bylo možno bez dalšího přenášet do regresní odpovědnosti žalované. Ani otázka správnosti postupu žalované tak nebyla jednoznačná, tím spíše, že sama byla odborně posouzena rozdílně, a nelze proto bez dalšího uzavřít, že právě žalovaná zaviněně způsobila stav, pro který byla exekuce zastavena.

42. O náhradě nákladů řízení (výrok III) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Soud však žalované nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení advokátem. Předmětem tohoto řízení byla odpovědnost žalované za její vlastní úřední činnost při sepisu Notářského zápisu. V takovém sporu je žalovaná osobou s právnickým vzděláním a vysokou odbornou erudicí, která se bezprostředně vztahuje právě k posuzované problematice. Soud proto neshledal náklady na její zastoupení advokátem jako náklady potřebné k účelnému bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Obdobně Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3916/14 dovodil, že je-li účastníkem řízení nositel veřejné moci a spor se týká jeho vlastní úřední činnosti, nelze bez dalšího považovat náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené. Přestože uvedený nález řešil postavení soudního exekutora, jeho nosné důvody se v poměrech projednávané věci uplatní obdobně i na žalovanou notářku.

43. Soud proto žalované nepřiznal náhradu odměny za zastoupení advokátem, avšak přiznal jí náhradu vlastních hotových výdajů v paušální výši určené přiměřeně podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen vyhláška). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, podle něhož „Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Proto soud v této věci stanovil paušální odměnu s přihlédnutím k uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR, takže paušální náhrada činí podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky s přihlédnutím k usnesení NS ČR 450 Kč za jeden úkon. Soud za takové úkony považoval 3 písemná podání ve věci samé, 2 přípravy účasti na jednání (na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku nebyla žádná příprava nutná) a 3 účasti na jednání před soudem, celkem tedy 8 úkonů, což představuje částku 3 600 Kč. Za samostatný úkon naopak soud nepovažoval nahlédnutí do soudního spisu, neboť tento úkon byl učiněn v bezprostřední návaznosti po ústním jednání dne 3. 12. 2025, při kterém bylo prováděno dokazování a žalovaná měla možnost v rámci tohoto jednání do jakýchkoliv listin prováděných k důkazu nahlédnout. Ostatně jejich obsah byl v rámci dokazování konstatován, přičemž právní zástupce se k jednotlivým důkazům opakovaně vyjadřoval. Následné nahlížení do spisu, kdy nedošlo k založení žádných dalších listin ze strany žalobkyně, proto nebylo účelné. Nadto se nejedná o úkon za který náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.

44. Povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody; a to na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti výrok I. tohoto rozsudku není odvolání přípustné [§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]. Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.