26 C 138/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 81 589 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se zastavuje v rozsahu částky 38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 81 551 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 81 551 Kč od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 747 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 81 589 Kč s příslušenstvím s tím, že usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo ve věci projednání dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení] rozhodnuto tak, že tři pozůstalé dcery po zemřelé [jméno] [příjmení] se stávají podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí - bytové jednotky [číslo] vymezené v bytovém domě [adresa] stojícím na pozemku parc. č. st. [číslo] s podílem na společných částech domu a pozemku parc. č. st. [číslo] o velikosti [číslo], to vše zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce], k.ú. [obec], na [list vlastnictví] (dále jen„ Byt“), a to každá ideální 1/3. Byt do podílového spoluvlastnictví nabyly žalobkyně, žalovaná a paní [jméno] [příjmení]. Výše uvedený Byt s veškerým příslušenstvím užívala výhradně jen žalovaná, a to i přes snahu o domluvu ze strany žalobkyně. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Berouně žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Bytu. Okresní soud v Berouně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] tak, že podílové spoluvlastnictví se zrušuje a je nařízen prodej Bytu. K prodeji došlo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum], kdy novými vlastníky se stal pan [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], a to každý ideální 1/2. V době, kdy byl předmětný Byt v podílovém spoluvlastnictví mezi žalobkyní, žalovanou a paní [jméno] [příjmení], užívala ho žalovaná výlučně pro svou osobní potřebu a odmítala se podílet na úhradě nájemného ve prospěch ostatních spoluvlastnic, zároveň ostatním podílovým spoluvlastnicím zamezila užívání předmětného Bytu. Tímto způsobem žalovaná [příjmení] užívala v období od října 2016 do června 2019, celkem 31 měsíců. Žalobkyně se při stanovení dlužné částky opírala o rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle kterého by podíl každé podílové spoluvlastnice Bytu činil měsíčně částku ve výši 2 772 Kč, kdy v tomto řízením bylo žalovanou a třetí spoluvlastnicí [jméno] [příjmení] učiněné nesporné, že obvyklý nájem pro Byt v žalovaném období činil částku mezi 8 000 Kč a 10 000 Kč a že nesporná část obvyklého měsíčního nájemného v daném místě a čase činila částku ve výši 8 314,90 Kč, tedy jedna třetina z této částky je ve výši 2 772 Kč měsíčně, kdy tato částka se vynásobí počtem měsíců, tedy 31, tedy celkem částka ve výši 81 589 Kč. V řízení pod sp. zn. [spisová značka] se soud také věcně zabýval otázkou, zda žalovaná [příjmení] nadužívala nad rozsah svého spoluvlastnického podílu. Žalobkyně uvádí, že mezi spoluvlastnicemi nebyla uzavřená žádná, ani ústně, žádná dohoda o užívání Bytu, se způsobem užívání žalované obě zbylé spoluvlastnice nesouhlasily, což ostatně svědčí i z podané žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Bytu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 81 589 Kč výzvou ze dne [datum], žalovaná ovšem dosud ničeho žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum], došlým soudu dne [datum], ve kterém uvedla, že neuznává žalobkyní uplatněný nárok. Podle žalované žalobkyně úmyslně po celou dobu zatajovala výši svých dluhů a blokovala možnost vyřešení sporu. Žalobkyně dělala naschvály, například do Bytu schválně poslala plynaře na odpojení plynu s tím, že za něj sama dlužila poplatky a uvedla jim jinou adresu. Navíc manžel žalobkyně při posledním stání v jiné žalobě uvedl, že nic nechtějí a spor byl prodejem Bytu vyřešen, tedy nejspíše vypovídal křivě. Žalovaná dále uvedla, že může žádat 300 000 Kč na náhradu výdajů za péči o matku a žalobkyně taktéž převzala částku ve výši 30 000 Kč na nákup kadeřnického kufru pro dceru, kdy tvrdila, že je to tím vyrovnané. Rovněž v podání ze dne [datum], v návaznosti na poučení soudem při jednání, žalovaná zopakovala, že žalobkyně způsobila blokaci a vyplacení dané částky, když schválně zadržovala informace, navíc dostala částku 30 000 Kč plus byl proveden nákup. Dodala, že je schopná zabezpečit maximálně 50 000 Kč.

3. Ve věci se konala ústní jednání dne [datum], [datum] a [datum]. Soud konstatuje, že omluvu žalobkyně z jednání nařízeného na den [datum] obdržel až po tomto jednání; tato omluva přitom nebyla ničím doložena. Omluvu žalobkyně z jednání nařízeného na [datum] soud neshledal důvodnou ani včasnou; pokud jde o důvodnost, důvody nebyly soudu doloženy, a to ani k emailové výzvě soudu v reakci na emailovou omluvu žalovanou, v níž byla upozorněna, že při nedoložení omluvy nebude žádosti o odročení vyhověno. Přitom ani dodatečně doručená listina – vstupenka na [příjmení] [příjmení] [jméno] – by nebyla způsobilá omluvu a žádost žalované doložit, neboť se jedná o listinu, z níž nevyplývá ani to, že je určena žalované a že se na akci dostavila (měla dostavit), ani to, že souvisí s jejími pracovními povinnostmi, natož nepostradatelnost žalované pro jejího zaměstnavatele při této akci a její povinnost se zúčastnit.

4. Soud z provedených důkazů učinil tato skutková zjištění:

5. Podáním ze dne [datum], došlým soudu téhož dne, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení, a to s ohledem na propočet aktuální výše dlužné částky po specifikaci dlužného období, kdy původně požadovala po žalované úhradu dlužné částky za období od měsíce října 2016 do června 2019 a nově požaduje úhradu dlužné částky za období od [datum] do [datum], tedy za období 29 měsíců a 13 dnů.

6. Z usnesení Okresního soudu v Berouně z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně, žalovaná a jejich sestra [jméno] [příjmení] nabyly z dědictví po jejich matce [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum], do svého vlastnictví každá spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 k výše uvedenému Bytu (prokázáno usnesením Okresního soudu v Berouně z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že v předmětném sporu byla žalovaná opět v pozici žalované a žalobkyní byla paní [jméno] [příjmení], bývalá podílová spoluvlastnice ideální 1/3 Bytu. Žalobkyně v tomto řízení se po žalované domáhala zaplacení částky 81 589 Kč z titulu alikvotní části (1/3) obvyklého nájemného za užívání Bytu výhradně žalovanou ve výši 2 772 Kč měsíčně a dále pak zaplacení částky ve výši 8 993 Kč z titulu náhrady škody, kdy tuto částku žalobkyně v tomto řízení vynaložila na zpřístupnění Bytu zájemcům o koupi. Obvodní soudu pro Prahu 5 rozhodl ve věci tak, že žaloba se zamítá co do částky 13 336 Kč a žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 81 589 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku a uhradit náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, č. j. [číslo jednací] (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Zároveň z podstatné části spisu bylo zjištěno, že účastnice učinily na jednání soudu dne [datum] nesporným, že obvyklý nájem bytu odpovídajícího Bytu v daném místě a v žalovaném období činil částku 8 000 Kč až 10 000 Kč a že nesporná částka obvyklého nájemného v daném místě a čase tedy činila částku 8 314, 90 Kč (prokázáno protokolem o jednání ze dne [datum rozhodnutí] ve sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu]).

8. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], vzal soud za prokázané, že na základě žaloby žalobkyně bylo vypořádáno podílové spoluvlastnictví žalobkyně, žalované a jejich sestry [jméno] [příjmení] k Bytu tak, že toto spoluvlastnictví bylo zrušeno a byl nařízen prodej Bytu s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastnice podle jejich spoluvlastnických podílů ve výši ideální 1/3; žaloba byla odůvodněna tím, že Byt užívala výhradně žalovaná, přestože byla po skončení dědického řízení opakovaně vyzývána ke zrušení podílového spoluvlastnictví a vyplacení podílů svým sestrám. Dále bylo zjištěno, že na základě darovací smlouvy (dárkyně – matky účastnic a obdarované – žalované, namítané v dědickém řízení žalovanou) nebyl příslušným katastrálním úřadem povolen vklad vlastnického práva (žalované k Bytu), protože v darovací smlouvě nebyly uvedeny obě budovy, v nichž se nachází Byt a nebyl v ní zahrnut převod spoluvlastnického podílu na společných částech pozemku, kromě toho nebyla plná moc pro [jméno] [příjmení] učiněna součástí smlouvy; tato darovací smlouva proto nebyla v rámci projednání dědictví po zemřelé matce účastnic vzata v úvahu. Tamní soud dále výrokem III. rozsudku zamítl nároky žalované vůči jejím sestrám ohledně jí tvrzených uskutečněných investic do Bytu, prováděných za života matky účastnic, a nutných nákladů spojených s užíváním Bytu od září 2012 (fond oprav, daň z nemovitosti, zálohy na vodné a stočné) s tím, žalovaná investice nevyčíslila ani nedoložila jejich skutečnou úhradu (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

9. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [list vlastnictví], k.ú. [obec] k datu [datum] má soud za prokázané, že vlastníky Bytu byly v rozhodném období žalobkyně, žalovaná a paní [jméno] [příjmení], a to na základě usnesení Okresního soudu v Berouně z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], každá v rozsahu ideální 1/3 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí k datu [datum]).

10. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [list vlastnictví], k.ú. [obec] k datu [datum] má soud za prokázané, že vlastníky Bytu jsou s účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], každý v rozsahu ½, na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí k datu [datum]).

11. Ze-mailová komunikace právní zástupkyně [jméno] [příjmení], realitní kanceláře [jméno] [příjmení] a žalované z období od [datum] do [datum] plyne, že tyto strany vzájemně komunikovaly o záležitostech týkajících se prodeje Bytu, ovšem až poté, co byl Byt dne [datum] žalobkyní zpřístupněn za pomoci zámečnické firmy. Z e-mailu žalované datovaného [datum] bylo zjištěno, že chce prodat Byt sama výhodněji a že nesouhlasí s realitní kanceláří, kterou vybraly její sestry. Žalované bylo následně vysvětleno, že brzy nabyde právní moci rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a že poté by na prodeji Bytu prodělala i žalovaná. Žalovaná se nakonec dostavila k podpisu kupní smlouvy (prokázáno emailovou komunikací na č.l. 83 -145).

12. Žalobkyně, žalovaná a [jméno] [příjmení] jako prodávající uzavřely s [právnická osoba], [IČO], smlouvu o poskytnutí služeb realitní kanceláře, na jejímž základě měla realitní kancelář zprostředkovat prodej Bytu za stanovených podmínek za ujednanou celkovou prodejní cenu 2 750 000 Kč (včetně provize 150 000 Kč); Smlouva byla podepsána oběma účastnicemi řízení i [jméno] [příjmení] s uvedením data [datum] (prokázáno Smlouvou o poskytnutí služeb realitní kanceláře).

13. Z oznámení o odpojení a demontáže plynoměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že pracovník [právnická osoba] navštívil tohoto dne místo odběru plynu za účelem demontáže plynoměru a odpojení plynu na adrese [obec] – 50 na jméno zákazníka [celé jméno žalobkyně] (prokázáno předmětným oznámením).

14. Ze sdělení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že u povinné [celé jméno žalobkyně] zbývá na exekuci u oprávněné [právnická osoba] k úhradě částka ve výši 67 530,51 Kč (prokázáno předmětným sdělením).

15. Žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum] k zaplacení částky 81 589 Kč (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] ve spojení s dodejkou).

16. Z odhadu tržní ceny nájmu bytu společnosti [právnická osoba], [IČO], ze dne [datum] bylo zjištěno, že za období od roku 2016 do roku 2019 činila tržní výše nájmu částku v rozmezí 140 Kč – 180 Kč za každý metr čtvereční. Stejnou hodnotu uvedl i realitní makléř společnosti RE/MAX G8 Reality v emailu ze dne [datum]. Z emailu ze dne 8. 10. 2019 od RE/MAX Garant bylo zjištěno, že podle této společnosti v období 2016 - 2019 byl průměrný měsíční pronájem bytu 3+kk s plochou 73 m2 ve výši 10 800 – 15 300 Kč/měsíc (prokázáno předmětnými sděleními odhadů).

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], sestry žalobkyně i žalované a bývalé podílové spoluvlastnice Bytu, soud zjistil, že všechno začalo v době, kdy jejich matka zemřela. Žalovaná zůstala v Bytě a následně proběhlo dědické řízení, ve kterém byl Byt rozdělen na třetiny. Žalovaná [příjmení] užívala po celou dobu, neplatila sestrám nájemné a nebylo se s ní možné dohodnout. Byla snaha o domluvu, že by své sestry žalovaná buď vyplatila, nebo by Byt prodaly, na čemž se s žalovanou nebylo možné dohodnout, neboť se oháněla darovací listinou, která však byla neplatná. Věc skončila u soudu, který rozhodl o prodeji Bytu. Byt se úspěšně prodal zhruba před třemi lety, ještě v době před pandemií COVID-19, když se s pomocí realitní kanceláře podařilo sehnat zájemce a každé ze sester přišla třetina ceny Bytu. Za půl roku nebo za rok svědkyně podala žalobu o nájemné za tři roky, protože žalovaná nic neplatila a svědkyně na to ze zákona nárok. Soud rozhodl ve prospěch svědkyně, avšak žalovaná nezaplatila, řešilo se to až exekučně. Žalovaná užívala Byt přibližně 7 let, než se prodal. [ulice] řízení se ale jednalo jen o 3 roky. Mezi sestrami nikdy nebyla žádná dohoda o tom, že v Bytě bude bydlet jen žalovaná. V Bytě s žalovanou původně bydlela ještě její dcera, která měla dvě děti. Platby za nájemné řešili s žalovanou právní zástupci svědkyně, vystřídala jich více. Žalovaná nikdy ničeho nehradila a nereagovala na telefony, SMS zprávy, emaily ani poštu.

18. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně a švagra žalované, soud zjistil, že mu žalobkyně dala plnou moc na jednání o pozůstalosti po [jméno] [příjmení]. Byt byl oceněn znaleckým posudkem na 1 560 000 Kč, každá sestra měla dostat náležitou částku, tedy 520 000 Kč. Žalovaná se ale rozhodla, že Byt je její a odvolávala se na darování. Od té doby žalovaná všechny napadá a obnovuje a prodlužuje spory. Byt žalovaná užívala sama, aniž by komukoliv něco oznámila. Přesné období svědek nezná, nejspíš od úmrtí jejich matky až do sepsání kupní smlouvy, dokonce si tam pak nastěhovala svou dceru s dětmi, aniž by to žalobkyni či jejich sestře řekla, že byt užívá někdo jiný, nikoho nepustila dovnitř, při té příležitosti dokonce žalobkyni napadla, a nikomu nic nesdělila. Jednala asi na základě darovací smlouvy v domnění, že to je jen její. Na nabídky komunikace vždy odpověděla, že má svého právníka. Svědek si není vědom, že by žalovaná někdy za užívání bytu něco žalobkyni platila.

19. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností, a o výslechy svědků, kdy tyto osoby vypovídaly kontinuálně a bez logických rozporů v jejich výpovědích. Soud svá skutková zjištění neopřel o emaily žalované se svou neteří, neboť se jednalo o běžnou rodinnou komunikaci, ze které nebylo zjištěno nic podstatného pro dané soudní řízení a na tom nemohla nic změnit ani skutečnost, že žalovaná nejspíše své neteři, jak vyplývá z emailů, poskytla finanční částku nezjištěné výše, neboť na této skutečnosti neexistuje nic, co by mohlo soudní řízení ovlivnit, není zjevné, zda šlo např. o peníze k narozeninám či běžné darování mezi příbuznými. Jelikož se žalovaná na poslední dvě jednání nedostavila, připravila se v tomto ohledu o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. o povinnosti tvrzení a s ní související povinnosti důkazní, a to případně i ve vztahu k namítané poskytnuté částce. Ani jedna z procesních stran po poučení dle § 119a o. s. ř. již žádné další důkazní návrhy neměla, soud tedy další důkazy neprováděl.

20. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně, žalovaná a jejich třetí sestra nabyly v dědictví po matce rovným spoluvlastnickým podílem ve výši 1/3 Byt, který v rozhodném období, tj. od [datum] do [datum], užívala výlučně žalovaná, aniž se na takovém užívání s ostatními spoluvlastnicemi dohodnula.

21. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

22. Podle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

23. Podle § 1120 odst. 1 o. z. plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů. Podle odst. 2, jak se naloží s plody a užitky ze společné věci, které nelze podle podílů rozdělit, určí dohoda spoluvlastníků. Nedohodnou-li se spoluvlastníci, prodají se tyto plody a užitky vhodným způsobem a výnos se rozdělí podle podílů.

24. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

25. Podle § 1123 o. z. spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

26. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

27. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

28. Soud se zabýval určením toho, zda žalovaná [příjmení] nadužívala, tedy užívala nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, resp. v rozporu s dohodou s ostatními spoluvlastnicemi. Touto otázkou se zdejší soud již zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], kdy po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že Byt byl ze strany žalované nadužíván nad rozsah jejího spoluvlastnického podílu.

29. Soud proto předně uvádí, že postupoval s odkazem na § 13 o. z., tedy v souladu s důvodným očekáváním žalobkyně, že její právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích, a pokud nikoliv, bude to náležitě odůvodněno. S ohledem na skutečnosti zjištěné z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 384/2019 lze říct, že tento případ splňuje předpoklad shody v podstatných znacích tím, že jde o stejnou žalovanou, stejný Byt a žalobkyně v tomto řízení se svých práv domáhá s poukázáním na stejný právní důvod jako žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], když žalobkyně v obou řízeních byly – spolu se žalovanou – spoluvlastnicemi téhož Bytu v téže době na základě téhož titulu.

30. V řízení sp. zn. [spisová značka] soud svůj závěr o skutkovém stavu opřel především o výpověď [jméno] [příjmení], ze které vyplynulo, že obě sestry žalované (tedy žalobkyně a [jméno] [příjmení]) byly po smrti jejich matky v průběhu probíhajícího dědického řízení po matce účastnic minimálně srozuměny s tím, že žalovaná v Bytě výhradně sama bydlí, přičemž za tuto dobu po žalované nevyžadovaly žádné platby za nadužívání Bytu. Zároveň ovšem nebylo pochyb o tom, jak soud zjistil především z výslechů svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že žalobkyně i její sestra, paní [jméno] [příjmení], nadále počítaly se svými právy jakožto spoluvlastnice Bytu a že po skončení dědického řízení po jejich matce doufaly, že se situace s Bytem vyřeší a ony dostanou to, na co mají nárok, zároveň vůči celé situaci nezůstaly pasivní a aktivně se snažily domoci svých práv. Také z podání žaloby ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (u Okresního soudu v Berouně, sp. zn. [spisová značka]) žalobkyní dne [datum rozhodnutí] plyne, že mezi všemi třemi spoluvlastnicemi nebyla nikdy uzavřena žádná dohoda o tom, že žalovaná bude Byt sama bezplatně užívat, naopak z ní plyne, že ostatní dvě spoluvlastnice s tímto bezplatným užíváním ze strany žalované nesouhlasily a žalobou se domáhaly prodeje Bytu a rozdělení utržené ceny mezi všechny spoluvlastnice.

31. V nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalobkyně, žalovaná a jejich třetí sestra [jméno] [příjmení] nabyly v rámci dědického řízení po jejich matce z dědictví po jejich matce, která zemřela dne [datum], do svého vlastnictví každá spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 k výše uvedenému Bytu. Na základě žaloby žalobkyně bylo vypořádáno podílové spoluvlastnictví sester k Bytu tak, že toto spoluvlastnictví bylo zrušeno a byl nařízen prodej Bytu s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastnice podle jejich spoluvlastnických podílů ve výši ideální 1/3. Byt byl prodán na základě kupní smlouvy ze dne [datum] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Bylo tedy bezpochyby prokázáno, že v rozhodném období, tj. od [datum] do [datum], byl Byt ve spoluvlastnictví všech tří sester. Rovněž tak bylo prokázáno, že žalovaná [příjmení] v daném období užívala, a to všemi provedenými důkazy ve svém souhrnu, zejména pak výslechy obou svědků. Soud podotýká, že při jednání soudu dne [datum] žalovaná uvedla, že Byt opustila ke konci února 2019, tedy sporovala maximálně období března a dubna 2019, avšak přes poučení ze strany soudu neprokázala (ani se o to nepokusila), že se odstěhovala již ke konci února 2019. Soud má dále za prokázané, a to zejména s ohledem na emailovou komunikaci ohledně prodeje Bytu a výslechy svědků, že žalobkyně i [jméno] [příjmení] neměly s žalovanou dobré vztahy, že jim vadil způsob, jakým žalovaná s bytem výhradně ze své vůle nakládala, zároveň lze v jednání žalované spatřovat i známky obstrukčního jednání ve vztahu k řešení celé situace s Bytem. Především má však soud za prokázané, že mezi všemi třemi spoluvlastnicemi Bytu, kterými byly i žalobkyně a žalovaná, nebyla uzavřena žádná výslovná dohoda o tom, že by žalovaná mohla výhradně sama užívat celý Byt bezplatně na úkor ostatních spoluvlastnic. Soud podotýká, že žalovaná netvrdila, že by tomu tak bylo, zatímco žalobkyně tvrdila a prokazovala (zejm. výslechem třetí spoluvlastnice, jakož i rozhodnutími Okresního soudu v Berouně), že žádná dohoda uzavřena nebyla. Soud shrnuje, že dospěl k závěru, že žalovaná [příjmení] v rozhodném období užívala, přičemž toto užívání bylo užíváním nad rozsah jejího spoluvlastnického podílu, resp. v rozporu s dohodou s ostatními spoluvlastnicemi, neboť žádná taková dohoda nebyla uzavřena.

32. Výše uvedené skutečnosti, které byly prokázány v tomto řízení, jsou obdobné skutečnostem zjištěným v řízení sp. zn. [spisová značka]. Na rozdíl od tohoto řízení však v nyní projednávané věci nebyla učiněna nesporným výše obvyklého nájemného.

33. Soud v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu, např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. [číslo], sp. zn. 22 Cdo 2123/2015, dle něhož„ Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem, vyplývá z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák…Neumožňují-li existující poměry nebo rozhodnutí, popřípadě dohody spoluvlastníků, některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada. Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka není – podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva – rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí); podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. [jméno] musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal“) či z nálezu Ústavního soudu ČR z [datum], sp.zn. II. ÚS 471/2005, dle něhož„ Ústavní soud nesdílí názor odvolacího soudu, že plnění za užívání předmětu podílového spoluvlastnictví podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na společné věci je plněním bez právního důvodu a tedy bezdůvodným obohacením. Bezdůvodné obohacení má povahu subsidiární a přichází do úvahy jen tam, kde nárok nelze odvodit z jiného právního titulu. Pokud se podílový spoluvlastník domáhá náhrady vůči druhému podílovému spoluvlastníkovi z toho důvodu, že užívá společnou věc nad rámec svého podílu na společné věci bez dohody s ním, jde o nárok, který se opírá o zákonné ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák., ze kterého vyplývá v jakém rozsahu se ten který podílový spoluvlastník podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Nárok, který se opírá o zákonné ustanovení, nemůže být nárokem bezdůvodným ve smyslu ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Ustanovení o bezdůvodném obohacení mají povahu kogentní a nelze je proto nepřípustným způsobem extenzivně vykládat.“ dále revidovaného stanoviskem pléna Ústavního soudu ČR, sp. zn. PI.ÚS - st. [číslo], ze dne [datum], dle něhož„ podle dikce § 137 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. spoluvlastnický podíl vyjadřoval míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Z povahy tohoto spoluvlastnického vztahu, jako ideálního podílového spoluvlastnictví, pak bylo zřejmé, že podíl nevymezoval určitou část společné věci, k níž by byl oprávněn spoluvlastník vykonávat své vlastnické právo, ale vymezil právní postavení spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům, určoval, jak se spoluvlastníci podíleli na užitcích věci, na nákladech atd. Obdobně stanoví § 1122 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (s tím, že podíl vyjadřuje i míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle). Stejně tak lze dovodit, že spoluvlastnický podíl je rozhodný také pro rozsah užívání společné věci. Zatímco u reálného podílového spoluvlastnictví by charakter podílu přímo determinoval tu část společné věci, kterou je každý spoluvlastník oprávněn užívat, u ideálního spoluvlastnictví takové měřítko chybí. Proto u tohoto druhu spoluvlastnictví mohou spoluvlastníci užívat věc současně, užívání společné věci může být časově omezeno (např. tak, že konkrétní spoluvlastník je oprávněn výlučně užívat věc po určenou dobu), lze také„ rozdělit“ společnou věc k užívání tak, že každý spoluvlastník (příp. někteří) může užívat určenou část společné věci. Lze uzavřít, že právo každého ze spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu….Užívání společné věci může být in concreto určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím…Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu. V takovém případě však nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (bez spravedlivého důvodu – viz dikce občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Užívání společné věci však ani v tomto případě nemůže vyloučit právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu. Náhrada se v tomto případě odvozuje od obecné úpravy náhrady za omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny) a lze ji dovodit též z § 137 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., či z § 1122 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

34. Je tak zřejmé, že svévolné užívání jednoho spoluvlastníka nemůže z užívání věci vyloučit ostatní spoluvlastníky. Pokud jeden ze spoluvlastníků užívá věc výlučně, byť na základě dohody mezi spoluvlastníky, ani takové ujednání mezi spoluvlastníky nemůže vyloučit právo ostatních spoluvlastníků na náhradu za to, že neužívají společnou věc v rozsahu odpovídajícím jejich spoluvlastnickým podílům. Znění § 1122 o. z. je obsahově shodné se zněním dřívější právní úpravy § 137 zákona č. 40/1960 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013; výše citovaná judikatura je proto přiléhavá a soud z ní vycházel. Žalovaný nárok žalobkyně je tedy nárokem přímo vyplývajícím z ustanovení zákonných předpisů, podle kterých má žalobkyně právo na náhradu za to, že nemohla Byt v žalovaném období od [datum] do [datum] užívat v rozsahu odpovídajícím jejímu podílu ideální 1/3, resp. nemohla plně realizovat své právo k Bytu, a to vůči žalované, která v daném období Byt užívala výlučně sama.

35. Základem úvahy pro stanovení výše náhrady z užívání Bytu nad rámec spoluvlastnického podílu podle § 1122 o. z. je posouzení toho, co by žalobkyně jako spoluvlastnice ideální 1/3 Bytu mohla získat při řádném a obvyklém užívání svého ideálního podílu Bytu v žalovaném období. Nejobjektivnějším způsobem stanovení výše této náhrady je pak její určení dle výše obvyklého nájemného v daném místě a čase (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze 7. 3. [číslo], sp. zn. 22 Cdo 2123/2015).

36. Soud v této souvislosti jednak vyšel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jednak z v řízení doložených odhadů tržní ceny nájmu u předmětného Bytu. Jak již soud uvedl výše, v nyní projednávané věci nebyla na rozdíl od řízení sp. zn. [spisová značka] výše nájemného učiněna nespornou – ohledně této skutečnosti tak nemohlo být učiněno ani tzv. zjištění rozsudkem, nýbrž musela být soudu žalobkyní prokázána. Z provedených důkazů, a to odhadů tržní ceny, pak vyplynulo, že žalobkyní požadovaná částka odpovídá obvyklé výši nájemného pro obdobné nemovitosti v rozhodné době a v rozhodném místě, resp. tuto výši nepřesahuje. Soud poté pouze zohlednil, že v řízení sp. zn. [spisová značka] došlo u Bytu k učinění nesporné výše obvyklého nájemného ve výši 8 314,90 Kč měsíčně, z čehož 1/3 připadající na podíl žalované činí částku 2 772 Kč měsíčně, avšak toliko na podporu závěru, že se jedná o částku pro obě strany očekávatelnou; rovněž je podle soudu možné přihlédnout k tomu, že postoj žalované zaujatý v druhém řízení svědčí tomu, že to není ani částka nemravná. Náhrada tak byla stanovena ve výši 1/3 obvyklého nájemného v rozhodném místě a době, jak byla v řízení zjištěna a prokázána danými odhady, resp. v souladu s žalobním požadavkem nepřesahujícím tuto výši.

37. Za žalované období od [datum] do [datum], po částečném zpětvzetí žaloby, je tak důvodný nárok žalobkyně na zaplacení částky za nadužívání Bytu žalovanou na úkor žalobkyně ve výši 81 551 Kč (2 772 x 29 měsíců + 2 772: 31 x 13 dní).

38. Podle soudu má žalobkyně garantované právo na ochranu svého vlastnického práva, jehož výkon byl přístupem a chováním žalované významně ztížen, a zároveň má žalobkyně právo na užitek ze společné věci podle poměru podílů. Ustanovení § 491 odst. 2 o. z. rozumí užitkem to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy. V případě nemovité věci se jedná taktéž o nájemné, které by nemovitá věc mohla poskytovat v případě jejího pronajímání či uspokojení bytové potřeby jejího (spolu) vlastníka. Žalobkyně však byla na těchto svých právech zkrácena, kdy se jí nedostalo ani jednoho užitku z uvedeného Bytu, zatímco žalovaná tento užitek měla zajištěný (ve formě bezplatného bydlení v nemovité věci, která nebyla výlučně jen její). Nárok žalobkyně je přitom nárokem přímo vyplývajícím z § 1122 o. z., resp. § 1040 o. z.

39. Žalované procesní obrana byla postavena na námitkách, že žalobkyně zatajovala výši svých vlastních dluhů, že se vůči žalované dopouštěla naschválů a že dceři žalobkyně věnovala žalovaná 30 000 Kč na nákup kadeřnického kufru a že za života jejich matky vynaložila žalovaná finanční prostředky spojené s péčí o matku ve výši 300 000 Kč. K tomu soud uvádí, že z důkazů předložených žalovanou snad vyplynulo, že žalobkyně je v postavení dlužníka vůči mimo spor stojícímu věřiteli, avšak tato skutečnost nemá na posuzovaný případ žádný relevantní vliv. Předmětem tohoto řízení bylo posouzení toho, zda byla žalobkyně zkrácena na svých (spolu) vlastnických právech tím, že byl ze strany žalované nadužíván její spoluvlastnický podíl k Bytu a zda žalobkyni náleží za toto nadužívání ze strany žalované náhrada. Ostatní náklady žalovaná nijak nevyčíslila a žádným jiným způsobem se jich nedomáhala v žádném řízení. K převzaté částce ve výši 30 000 Kč bylo soudem zjištěno, že o penězích na kufr komunikovala žalovaná se svou neteří, tedy dcerou žalobkyně, již v roce 2013; ovšem bez specifikace toho, o jakou konkrétní částku se mělo jednat, z jakého důvodu a s jakým úmyslem byla poskytnuta, navíc ze znění zpráv není zcela zjevné, zda o těchto peněžních prostředcích žalobkyně vůbec věděla, či byly předány mezi žalovanou a její neteří a jakou případně spojitost mají tyto peníze se sporem zde řešeným. Ohledně všeho výše uvedeného nemohla býti však žalovaná, a to s ohledem na svou neúčast při jednání soudu dne [datum] i [datum]. Tímto svým procesním postojem se sama vzdala práva na poučení.

40. Soud tedy s ohledem na vše shora uvedené, především na prokázání skutečnosti, že žalovaná byt využívala nad svůj spoluvlastnický podíl bez svolení či souhlasu ostatních spoluvlastnic a zároveň že žalobkyni bylo odepřeno z Bytu čerpat užitky, jaké jí náleží ze zákona, žalobě vyhověl co do částky 81 551 Kč s příslušenstvím a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

41. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti určené žalované v předžalobní výzvě k plnění.

42. S ohledem na částečné zpětvzetí žalobkyně bylo zároveň řízení zastaveno v rozsahu částky 38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to podle § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř.

43. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá za středníkem, když žalované uložil povinnost splnit ve lhůtě 1 měsíce ode dne právní moci rozsudku s tím, že přihlédl k tomu, aby žalovaná s ohledem na výši přisouzených částek měla dostatek času peněžní prostředky opatřit a měla tak reálnou možnost včas zaplatit.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně téměř zcela úspěšné žalobkyni (kdy částka ve výši žalobkyní zaviněného zpětvzetí činila výši nedosahující ani desetině procenta z původní žalované částky) byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, tedy náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 4 080 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 6 úkony právní služby po 4 380 Kč (v souladu s § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř., a to dle odst. 1 písm. a) uvedeného ustanovení - převzetí a příprava zastoupení, písm. d) sepis žaloby a předžalobní výzvy, písm. g) účast na jednání ve dnech [datum], [datum] a [datum]), 6 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a cestovními náklady tvořenými jízdným [obec] – [obec] a zpět, celkem 3 x ve výši 230 Kč za každou cestu, celkem ve výši 690 Kč. Celkové náklady žalobkyně ve výši 38 747 Kč (zahrnující rovněž DPH z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v totožné lhůtě jako žalovaná částka (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., více viz bod 43 rozsudku) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).