26 C 158/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, 511 01 Turnov o zaplacení 21 288 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 288 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 800 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku Kč 339,24 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 7. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 288 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 se společností právnická osoba., IČO IČO, která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 12 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná byla dle odst. 2.1.7. smlouvy povinna splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Pohledávka v celkové výši 16 800 Kč se skládá z nesplacené části jistiny ve výši 12 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 800 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 11. 7. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty po zohlednění případných úhrad žalované činí 4 488 Kč. Žalovaná žalovanou částku nezaplatila a je v prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ustanovení § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a souhlas žalované byl pro její nevyjádření se presumován (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 3. 2024 Smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 30 dní, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, RPSN činí 5532,57 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru č. hodnota). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 11. 3. 2024 částku 12 000 Kč (prokázáno z potvrzení o platbě ze dne 11. 3. 2024). Protože žalovaná úvěr neplatila řádně a včas a byla v prodlení, právní předchůdkyně dopisem ze dne 11. 7. 2024 zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 35 849,66 Kč (prokázáno dopisem ze dne 11. 7. 2024). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovanou postoupila (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 a seznamem postoupených pohledávek), což bylo žalované řádně oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025).

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku navýšenou o částku 4 800 Kč vrátit ve splátkách, splatných vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, úroková sazba byla sjednána ve výši 40% měsíčně, RPSN činí 5532,57 %. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dne 11. 3. 2024 částku 12 000 Kč. Žalovaná nic nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovanou postoupila.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které byl sjednán měsíční úrok ve výši 40 %, RPSN (Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr) bylo sjednáno ve výši 5532,57 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k měsíci březnu 2024 nejvýše 8,83 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků (od níž se RPSN odvíjí), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

13. Výše sjednaného úroku a RPSN ve smlouvě o úvěru je zcela zjevně hrubě nemravná.

14. Spotřebitelský úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

15. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).

16. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 62 Co 181/2022-157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují právní předchůdkyni žalobkyně zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30 Co 61/2019, sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 11 Co 334/2020, sp. zn. 13 Co 346/2021, sp. zn. 19 Co 102/2022, sp. zn. 22 Co 61/2022, a sp. zn. 53 Co 47/2022, sp. zn. 11 Co 171/2022, sp. zn. 20 Co 12/2023, sp. zn. 62 Co 67/2023, sp. zn. 20 Co 149/2023, sp. zn. 28 Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 12 000 Kč a žalobou uplatnila částku 21 288 Kč. Žalovaná nic neuhradila, proto soud žalobě vyhověl ohledně nároku na zaplacení částky ve výši 12 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. (výrok II).

18. Co do zbývajících nárokovaných částek včetně kompletního příslušenství soud žalobu zamítl, neboť jejich vznik žalobkyně odvozovala od absolutně neplatné smlouvy o úvěru (výrok I.)

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., věta první za středníkem, a to s ohledem na předpokládanou nepříznivou finanční situaci žalované.

20. O nákladech řízení (výrok III rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 12 000 Kč (tj. úspěch co do 56,36 %), její neúspěch pak co do částky 9 288 Kč (43,64 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 12,72 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 852 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) a d) a ustanovením § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 1 815 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 2 667 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 12,72 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 339,24 Kč. Náhrada nákladů řízení byla přisouzena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb).

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.