26 C 16/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 939,04 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 939,04 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 16 404,04 Kč od 30. 9. 2025 do 29. 10. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 16 404,04 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 16 404,04 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení a zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 532,40 Kč za dobu od 1. 8. 2025 do 29. 9. 2025, a to vše formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 484,76 Kč, splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 4. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 17 939,04 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 3. 2021 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s Obchodními podmínkami , Jméno žalobkyně, . – článek Vznik rámcové smlouvy. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 3. 8. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu společnosti , Jméno žalobkyně, ., bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 3. 8. 2021 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“). Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný naplnil podmínky dle čl. Co považujeme za případ porušení a čl. Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu ve spojení s výše uvedenými Podmínkami pro používání kontokorentu dne 30. 9. 2025 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 16 404,04 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 532,40 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne 1. 8. 2025 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 29. 9. 2025. Žalobkyně požaduje od 30. 10. 2025 smluvní úrok 11,5 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného v souladu s Obchodními podmínkami, a to prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne 30. 9. 2025, dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví, a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 16 404,04 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 532,40 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni 29. 9. 2025. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 30. 9. 2025. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 16 404,04 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 16 404,04 Kč od 30. 9. 2025 do 29. 10. 2025 spolu se smluvním úrokem 11,5 % ročně z částky 16 404,04 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 16 404,04 Kč od 10. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 10. 10. 2025, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 532,40 Kč za období ode dne 1. 8. 2025 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do 29. 9. 2025. Žalobkyně požaduje od 30. 10. 2025 smluvní úrok 11,5 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Dále dne 21. 3. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Rámcovou smlouvu, jejímž podpisem žalovaný požádal o zřízení běžného účtu č. , č. účtu, , viz Rámcová smlouva č. , hodnota, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Smluvními stranami bylo mj. sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu (záporného zůstatku). Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 535 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu.

3. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 3. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. 2191692 (dále jen „rámcová smlouva“), na základě které byl žalovanému mimo jiné zřízen běžný účet č. , č. účtu, ; nedílnou součástí uvedené smlouvy jsou rovněž obchodní podmínky, ceník a podmínky pro používání úvěru (prokázáno rámcovou smlouvou č. 2191692 ze dne 21. 3. 2021, obchodními podmínkami žalobkyně, ceníkem a podmínkami pro používání kontokorentu žalobkyně). Dále žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 3. 8. 2021 Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě o poskytnutí kontokorentu, na základě kterého bylo žalovanému schváleno poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč, a bylo mu umožněno jeho čerpání (prokázáno Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 3. 8. 2021 ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně žalovanému sjednaný kontokorent poskytla, žalovaný však řádně neplnil své povinnosti ze smlouvy o kontokorentu, když se dostal do prodlení s řádnou úhradou a v případě kontokorentu neuhradil ničeho (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu). Dále se žalovaný v rámcové smlouvě zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do záporného zůstatku. Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 535 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného). Žalobkyně proto žalovaného dopisem ze dne 30. 9. 2025 vyzvala k okamžitému splacení dlužné částky v souvislosti s poskytnutým kontokorentem a záporným zůstatkem na účtu. Žalovaný svůj dluh žalobkyni však doposavad řádně a zcela nezaplatil (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu – předžalobní výzvou ze dne 30. 9. 2025).

4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: dne 21. 3. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Rámcová smlouva č. 2191692, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, , a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Vzhledem k prodlení žalovaného se splátkami došlo ke dni 30. 9. 2025 k zesplatnění kontokorentu. Smluvními stranami bylo dále sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu (záporného zůstatku). Navzdory tomu se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 535 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 30. 9. 2025 k okamžitému splacení všech dluhů. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni dosud ničeho nezaplatil a je v prodlení.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku (§ 2395 a násl. o.z.) dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena Dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě č. 2191692 smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit až do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat realizací plateb a výběrů ze svého běžného účtu č. , č. účtu, , a který se žalovaný zavázal řádně průběžně splácet spolu se sjednanou úrokovou sazbou. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tuto povinnost však žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto v souladu s podmínkami pro používání kontokorentu a s přihlédnutím k ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. přistoupila k zesplatnění poskytnutého kontokorentního úvěru a vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení závazku žalovaného. Žalovaný se dále zavázal, že pro případ vzniku nepovoleného debetního zůstatku na účtu neprodleně zajistí jeho vyrovnání a zároveň právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky vrátí. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, když se dostal do nepovoleného zůstatku ve výši 1 535 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost uhradit vzniklý dluh dosud nesplnil, vznikl žalobkyni proti žalovanému nárok domáhat se po něm dlužné částky soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu, nýbrž i pokud jde o sjednané smluvní úroky a ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. i pokud jde o zákonný úrok z prodlení z dlužné úvěrové jistiny. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě v jejím aktuálním znění zcela vyhověno.

8. O příslušenství dlužné jistiny úvěru ve formě úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč, kterou soud uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v případě nákladů řízení neshledal podmínky pro plnění ve splátkách, s ohledem na výši nákladů, které uložil zaplatit žalovanému10. O plnění ve splátkách bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když soud umožnil žalovanému splnit jeho povinnost ve splátkách, a to s přihlédnutím k tomu, že žalovaný o splnění uložených povinností ve splátkách požádal, a žalobkyně s tím vyslovila souhlas. S ohledem na to soud umožnil žalovanému splatit příslušnou dlužnou částku v měsíčních splátkách podle návrhu žalobkyně s tím, že nezaplacením, byť jen jediné splátky se dluh stane splatným najednou, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.