26 C 202/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D. ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B , narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím I. Zamítá se žaloba, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 000 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1 na náhradě nákladů řízení částku 266 986,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného č. 1, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 2 na náhradě nákladů řízení částku 282 232,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného č. 2, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 8. 6. 2022 domáhal po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že přibližně od listopadu roku 2020 začal obchodovat s antigenními testy k detekci onemocnění COVID-19. Na základě této činnosti žalobce získal široké kontakty na české i zahraniční dodavatele v této oblasti podnikání a potřebné unikátní know-how k obchodování s těmito produkty (mezi kontakty patřili dodavatelé jako např. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, apod.). Dne 17. 1. 2021 žalovaný č. 1 kontaktoval žalobce s nabídkou společného podnikání v oblasti obchodu s antigenními testy (žalovaný č. 1 spatřoval v žalobcových souhrnných poznatcích, obchodních znalostech a postupech získaných zkušeností, možnost vhodné obchodní spolupráce pro vytváření zisku). Žalovaný č. 1 nabídl, že pro zamýšlené podnikatelské účely poskytne skladovací prostory a svou distribuční síť, kterou využívala jeho společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , zabývající se distribucí džusů a jiných nápojů. Poskytnutí předmětné distribuční sítě a skladu mělo dle dohody stran tohoto sporu představovat investici žalovaného č. 1 v podobě užití některých výhod jeho společnosti , právnická osoba, do společného podnikání v oblasti prodeje antigenních testů. Žalobce souhlasil s tím, že podnikatelská činnost týkající se prodeje antigenních testů bude se žalovaným č. 1 prováděna společně. Žalobce tak ukončil své samostatné podnikání v této oblasti. Žalobce a žalovaný č. 1 se dohodli, že každému z nich bude náležet 50 % podíl na vygenerovaném zisku ze společné podnikatelské činnosti. Žalovaný č. 1 v řádu několika následujících dnů navrhl, aby se do společného podnikání zapojil i třetí společník, a to žalovaný č.

2. Účelem vstupu žalovaného č. 2 do společného podnikaní bylo, jednak záměr rozložit riziko podnikání mezi tři společníky a jednak vnos kapitálu a podnikatelských zkušeností žalovaného č. 2 pro účely dalšího rychlého rozvoje společného podnikatelského záměru. Dne 23. ledna 2021 bylo ze strany společníků, tedy žalobce, žalovaného č. 1 a žalovaného č. 2, odsouhlaseno, že se všichni tři budou podílet na podnikatelském záměru společně s tím, že zisk bude rozdělen mezi všechny tři rovným dílem ve výši 33,3 % pro každého z nich. Současně bylo dohodnuto, že pro další rozvoj podnikání dojde k založení společné obchodní společnosti s ručením omezeným. Záměr ve třech osobách společně rozvíjet podnikatelskou činnost, byl několikrát potvrzen v písemné komunikaci, a dokonce i před několika svědky. Jako společníci si stanovili i činnosti, které měli každý z nich pro účely společného podnikání vyvíjet. Současně si dohodli i výši jednotlivých podílů na zisku každého ze tří společníků. S ohledem na společnou dohodu byla zahájena činnost, jejíž účelem bylo zajistit provoz obchodu s antigenními testy. Toto společné podnikání mělo být následně uskutečňováno prostřednictvím obchodní společnosti, která byla založena až dne 18. února 2021. Jednalo se o společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Společnost , právnická osoba, byla přitom založena žalobcem, žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2, jejichž podíly byly stejné. Všichni tři společníci se současně stali jednateli této společnosti se stejným jednatelským oprávněním. I přes založení obchodní společnosti , právnická osoba, , nebyla podnikatelská činnost prostřednictvím této obchodní společnosti vyvíjena. Podnikatelský záměr byl žalobcem, žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 uskutečňován mimo tuto společnost podle původní vzájemné dohody. Mezi žalobcem, žalovaným č. 1 a žalovaným č. 2 následně vznikly spory, a to když po žalobci bylo zbylými společníky požadováno poskytnutí dalších značných finančních prostředků na další rozvoj společného podnikání anebo podepsání blankosměnky, kterou by žalobce ručil za riziko ze společné podnikatelské činnosti. Tento požadavek ze strany ostatních společníků byl nicméně v rozporu s původní dohodou o společném podnikání. V důsledků těchto sporů dne 1. 3. 2021 žalovaný č. 1 napsal ve společné komunikaci (komunikace byla vedena v aplikaci „WhatsApp“) se žalovaným č. 2 a žalobce, že žalobci vyplatí obratem 1 milion Kč, odejde-li ze společného podnikání anebo dostane víc, ale až koncem dubna 2021. Z jednání žalovaného č. 1 a žalovaného č. 2 bylo zřejmé, že mají v úmyslu žalobce ze společného podnikání vyloučit. To ostatně uvedl sám žalovaný č. 1 i v hlasové zprávě, kterou nahrál do společné konverzační skupiny WhatsApp. Z hlasové zprávy se potvrzuje, že podíl žalobce na zisku dosahuje minimálně částky 1 mil. Kč. Dne 2. 3. 2021 proběhla osobní schůzka, které se mimo jiné účastnil žalobce, žalovaný č. 1 a žalovaný č.

2. Při této schůzce žalovaní autoritativně, bez jakékoliv předchozí domluvy, žalobci oznámili, že společná podnikatelská činnost bude ukončena a zisk rozdělen rovným dílem. To je potvrzeno v zápisu z jednání, který mezi společníky rozeslal žalovaný č.

2. Za účelem vyúčtování nákladů a zisku ze společného podnikání bylo ze strany žalovaného č. 2 přislíbeno, že žalobci bude předloženo vyúčtování; k tomu však do dnešního dne nedošlo. Podle žalobce žalovaní a žalobce založili podle ust. § 2716 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dne 17. ledna 2021 společnost (dále jen „Společnost“), když se dohodli na společném podnikání, společném podnikatelském záměru a na rozdělení budoucích zisků a přidělili si funkce a činnosti v rámci uskutečňování podnikatelského záměru. Ke Společnosti přistoupil dne 23. ledna 2021 i žalovaný č.

2. Společníci založili Společnost, a to, když se dohodli se sdružit za účelem podnikání v oblasti obchodu s antigenními testy. Účelem byla společná podnikatelská činnost spočívající v obchodování s antigenními testy. Účel Společnosti, tedy společné vyvíjení podnikatelské činnosti, jejímž předmětem byl nákup antigenních testů od českých i zahraničních dodavatelů a jejich následný prodej odběratelům v České republice, byl Společností naplněn. K tomuto záměru bylo využito mj. i know-how žalobce, kontakty na dodavatele, které měl žalobce v dispozici, některé další činnosti žalobce s tímto podnikatelským záměrem související, včetně součinnosti žalobce při obstarávání všech potřebných povolení, dále pak distribuční síť a sklad, který poskytl žalovaný č. 1, a podnikatelské zkušenosti a finanční investice žalovaného č.

2. Zisk ze společného podnikání měl být dle dohody rozděleny rovným dílem mezi všechny společníky. Po založení společnosti , právnická osoba, měly být obchody uskutečňovány prostřednictvím této společnosti. Žalobci náleží, za jím vyvíjenou činnost, v souladu s dohodou v rámci Společnosti podíl na zisku ve výši minimálně 33 % z celkového zisku Společnosti za období od ledna 2021 a minimálně do dubna 2021. Dne 2. 3. 2021 došlo k nucenému ukončení účasti žalobce na společné činnosti na prodeji antigenních testů s tím, že obchody, které zajišťoval pro Společnost žalobce, měly být ještě v březnu a dubnu 2021 dokončeny, za což měl žalobci náležet zisk. Žalobci tak vznikl nárok na vyplacení zisku, který Společnost dosáhla minimálně ve výši 1 000 000 Kč.

2. Žalobce v závěrečném návrhu shrnul, že byl v řízení prokázán vznik společnosti dle ustanovení § 2716 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž bylo prokázáno, že účastníci tohoto řízení přinejmenším konkludentně společně podnikali a vložili do Společnosti svou činnost a zápůjčky, přičemž Společnost svůj účel plnila a vytvářela zisk, na nějž má žalobce nárok a kterého se v řízení domáhá. Společný záměr si žalobce a žalovaní stvrdili dne 23. 1. 2021 při osobní schůzce v bydlišti žalovaného č. 2, kdy žalobce a žalovaní rovněž domluvili detaily společného podnikání. Mezi žalobcem a žalovanými bylo ujednáno, že žalobce umožní v rámci Společnosti užívat svou síť kontaktů na dodavatele, žalovaný č. 1 poskytne k užívání své skladovací prostory a distribuční síť k uskutečňování prodejů antigenních testů a žalovaný č. 2 finanční prostředky prostřednictvím zápůjček. Podle žalobce byl prokázán vznik Společnosti o třech účastnících ke dni 23. 1. 2021. Společnost svůj účel, tj. společné podnikání, naplňovala, když bylo nabízeno zboží za konkrétní finanční částky. Žalobce a žalovaní vynakládali úsilí k reprezentaci Společnosti a její činnosti a měli záměr společně podnikat a vystupovat jako jedna entita. Bylo bezpečně prokázáno, že byla založena Společnost, že zde existoval animus societatis (tedy vůle společně podnikat). Žalobce opakovaně prokázal, že účastníci nadepsaného řízení beze sporu jednali se stejným úmyslem, a sice vykonávat společně podnikatelskou činnost a že se jako společníci chovali jak uvnitř Společnosti, tak vně. Společnost nesdružovala majetek, ale jednalo se o sdružení činností jejích společníků. Pokud bylo zapotřebí čerpat zápůjčky, bylo to vždy v závislosti na Společností uzavíraných konkrétních obchodech a takto i byly zápůjčky poskytovány. Finanční prostředky tak byly zapůjčovány, a ne vkládány jako jakési vklady. Společnost , právnická osoba, fungovala jako platforma, prostřednictvím níž docházelo k obchodům. Fungovat to mělo tím způsobem, že se půjčí peníze společnosti , právnická osoba, , a že společnost , právnická osoba, bude nakupovat a prodávat tyto antigenní testy s tím, že zisk bude mezi účastníky rozdělen na třetiny. Společné podnikání žalobce a žalovaných v rámci Společnosti bylo ukončeno poté, co žalovaní počali vyvíjet na žalobce tlak, aby Společnosti nad rámec dříve dohodnutého poskytl další finanční prostředky nebo podepsal blankosměnku, prostřednictvím které by žalobce ručil za riziko ze společného podnikání, což žalobce coby nesmluvený požadavek odmítl. V návaznosti na tuto nastalou situaci žalovaný č. 1 dne 1. března 2021 ve společné WhatsApp konverzaci navrhl, že žalobci bude vyplacena obratem částka ve výši 1 000 000 Kč, případně částka vyšší na konci dubna. Mezi žalobcem a žalovanými proběhla dne 2. 3. 2021 osobní schůzka, při níž bylo žalobci sděleno ukončení společné podnikatelské činnosti a při níž byly potvrzeny podmínky rozdělení zisku, tedy rozdělení zisku rovným dílem. Bylo domluveno, že žalovaný č. 1, který doposud vedl účetnictví Společnosti, dodá vyúčtování, aby mohl být zisk ze Společnosti rozdělen. K tomu však již nedošlo, ač měl být zisk rozdělen rovným dílem 33,33 % pro každého ze společníků. Společnost , právnická osoba, nikdy žádnou podnikatelskou činnost nevykonávala; podnikatelská činnost účastníků řízení byla vykonávána výhradně v rámci Společnosti. Společnost , právnická osoba, měla být dalším vývojovým stádiem společné podnikatelské činnosti žalobce a žalovaných, přičemž veškerá dosavadní podnikatelská – společná – činnost probíhala v rámci Společnosti.

3. Žalovaný č. 1 uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani z části. Žalovaný č. 1 s argumentací žalobce zásadně nesouhlasil, uplatněný nárok považoval za nedůvodný a smyšlený. Současně žalovaný č. 1 uplatnil námitku nedostatku pasivní věcné legitimace na jeho straně. Současně podotkl, že není zřejmé, co je právním základem pro žalobcem uplatněný nárok touto žalobou, zda je jím vyplacení podílu z obchodní společnosti , právnická osoba, nebo se žalobce domáhá zaplacení žalované částky z jiného právního titulu. Dále uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky vznikla Společnost dle § 2716 občanského zákoníku, natož aby žalobce prokázal, že mu vznikl nárok na úhradu v žalobě uplatněné částky. Žalobce neprokázal, že by mezi účastníky byla vůle a úmysl založit Společnost ve smyslu § 2716 občanského zákoníku, jak to předpokládá zákon. Žalovaný č. 1 zdůraznil, že aby vznikla Společnost ve smyslu § 2716 a násl. občanského zákoníku je nutné, aby všichni účastníci měli úmysl a vůli sdružit se (animus societatis) jako společníci za společným účelem ve Společnosti. Vůle společníků musí krýt i záměr sdružit se ve Společnosti, samotná existence společného účelu sledovaného jednotlivými osobami ke vzniku Společnosti nepostačuje, aby společnost v daném případě mohla vzniknout musely by vůle a úmysl všech účastníků krýt i skutečnost, že jejich jednáním vznikne Společnost ve smyslu § 2716 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný č. 1 však neměl nikdy vůli a ani úmysl založit s dalšími účastníky tohoto sporu Společnost. Výpovědi svědků prokázaly pouze to, že účastníci měli zájem společně obchodovat (dělat „byznys“), ale nikoli již, že měli zájem uzavřít dohodu o vzniku Společnosti. Mezi účastníky probíhala průběžně jednání, při kterých se účastníci dotahovali na konkrétních obchodních věcech a podmínkách spolupráce. Tvrzení o vzniku Společnosti vyvrací skutečnosti, že nebyl pověřen správce společnosti, nebylo vedeno účetnictví, naopak obchody byly činěny prostřednictvím třetího subjektu s právní subjektivitou, a to společností , právnická osoba, Z tvrzení a důkazů o záměru účastníků společně se podílet na nákupu a prodeji antigenních testu rozhodně nelze dovozovat, že by existoval společný úmysl založit Společnost. Účastníci se dohadovali o jednotlivých případech ad hoc. Rovněž mezi účastníky nebyla učiněna ani jednoznačná dohoda o dělení zisku a ani nebyla učiněna dohoda o vkladech, jejich výši a podmínkách. Společnost ani nemohla vzniknout, protože nebyl proveden soupis vkladů v písemné formě, jak ukládá zákon, přičemž Společnost by musela disponovat vklady, protože vykonávala podnikatelskou činnosti, jak sám potvrdil žalobce a k tomu potřebovala mít finanční prostředky, účastníci nikdy nevystupovali jako společníci Společnosti. Rovněž nebylo mezi účastníky nikdy dohodnuto, kdo by za Společnost jednal, nebylo dohodnuto sídlo Společnosti, tedy ani adresa k doručování, nebyl založen žádný speciální účet, který by se vztahoval k činnosti prováděné účastníky údajně v rámci činnosti Společnosti, nebylo vedeno žádné účetnictví. Žalobce rovněž neprokázal, jaký vklad přinesl do tvrzené Společnosti a co přesně bylo jeho tvrzené „know how“. Mezi účastníky nebyla učiněna konkrétní dohoda o výši podílů na zisku, natož aby bylo dohodnuto, z čeho a jak se bude zisk vypočítávat, a jakou formou se bude vyplácet, natož aby bylo dohodnuto, že by to měl být podíl na zisku společnosti , právnická osoba, Žalovaný č. 1 dále uvedl, že účastníci řízení o založení Společnosti neusilovali, když od samého počátku, pokud bylo jednáno o společném podnikání, tak toto se vztahovalo výlučně k podnikání prostřednictvím nově založené obchodní korporace , právnická osoba, která vznikla zápisem do obchodního rejstříku Městského soudu v Praze dne 19. 2. 2021. Pokud v jednáních týkajících se antigenních testů vystupoval žalobce, vystupoval jako obchodní zástupce společnosti , právnická osoba, . Pokud by žalovaný č. 1 připustil, že ke vzniku Společnosti došlo, tak žalobce neprokázal, že mu vznikl vůči žalovaným nárok na úhradu v žalobě uplatněné částky. Pokud by se mělo jednat o podíl na zisku ze Společnosti, musel by být prokázán zisk Společnosti. Pokud by se mělo jednat o nárok na vypořádací podíl, tak by žalobce musel doložit, že došlo k zániku jeho účasti ve Společnosti a dále jakým způsobem vypočetl výši vypořádacího podílu. K tomu žalovaný 1 dodává, že pro účely prokázání výše částky nelze vycházet ze sdělení žalovaných, k jejichž úhradě se nijak nezavázali. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaný č. 1 navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

4. Žalovaný č. 2 uvedl, že považuje žalobu za zcela nedůvodnou. K tomu uvedl, že žalobce si neujasnil, na základě jakých konkrétních skutkových a právních tvrzení se domáhá svého tvrzeného nároku vůči žalovaným. Žalobce přes množství učiněných podání v předmětné věci nikdy nevysvětlil, na základě jakých konkrétních skutečností se dožaduje svého tvrzeného nároku, když žalobce původně tvrdil, že zakládá svůj nárok na tom, že mezi žalobcem a žalovanými měla vzniknout Společnost ve smyslu ustanovení § 2716 a násl. občanského zákoníku, a nárok uplatňovaný žalobou má představovat vypořádací podíl ve Společnosti. Při účastnické výpovědi však začal žalobce tvrdit, že mezi žalobcem a žalovanými byla uzavřena jakási blíže nespecifikovaná dohoda. Žalobce v průběhu celého důkazního řízení zůstal nečinný, pokud jde o tvrzení a prokázání údajného vzniku Společnosti ve smyslu § 2716 a násl. občanského zákoníku. Žalobce pouze prostřednictvím svého právního zástupce v písemných podáních tvrdil, že Společnost podle § 2716 a násl. občanského zákoníku byla založena, bez toho, že by se žalobce konkrétně vyjádřil k tomu, na základě jakých konkrétních skutečností dovozuje, že Společnost ve smyslu § 2716 a násl. občanského zákoníku skutečně vznikla. Žalobce neprokázal vůli tvrzených společníků Společnost skutečně založit, přičemž není zřejmé, jaký měla mít Společnost název, sídlo, kdo měl vést účetnictví, kde měla mít bankovní účet a kdy konkrétně měla tato Společnost vzniknout. Žalobce původně v žalobním návrhu tvrdil, že žalobou uplatněná částka má představovat výši nároku žalobce na vypořádací podíl ve Společnosti, která měla být založena ve smyslu ustanovení § 2716 a násl. občanského zákoníku. Následně začal žalobce tvrdit, že se má jednat o podíl na zisku, který vznikl obchodní korporaci , právnická osoba, , aniž by jakkoliv vysvětlil, na základě jakých právních skutečností takový zisk vznikl a hlavně na základě jakých právních skutečností vznikl žalobci nárok na zaplacení tohoto zisku vůči žalovaným. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo mezi účastníky sporu k dohodě o základních náležitostech Společnosti ve smyslu ustanovení § 2716 a násl. občanského zákoníku. Rovněž nebylo prokázáno, že by tato tvrzená Společnost kdykoliv vznikla, začala fungovat, vykonávala podnikatelskou činnost a vytvořila jakýkoliv zisk, který by bylo možné rozdělit. Přitom mezi účastníky sporu došlo k dohodě pouze ohledně založení a vzniku obchodní korporace , právnická osoba, , která byla zapsána v obchodním rejstříku, která však nikdy nezačala řádně fungovat, neboť se účastníci sporu nedohodli na základních principech podnikání této obchodní korporace. Výlučným vlastníkem společnosti , právnická osoba, je žalovaný č. 1 a žalobce neměl k této obchodní korporaci nikdy žádný vlastnický vztah, když žalobce zde pouze v minulosti vykonával činnost obchodního zástupce pro tuto obchodní korporaci, přičemž žalobce se nikdy nedomáhal odměny za výkon činnosti obchodního zástupce. Současně tvrzení o tom, že vznikla Společnost a žalobci vznikl nárok na vypořádací podíl ze Společnosti, nebylo prokázáno a současně žalobce neprokázal, že by žalobci, ať už vůči žalovaným, případně vůči Společnosti, vznikl nárok na zaplacení jím tvrzené konkrétní finanční částky. V případě Společnosti ve smyslu ustanovení § 2716 a násl. občanského zákoníku se zásadně vyžaduje existence vůle a úmyslu všech účastníků krýt i skutečnost, že jejich jednáním vznikne Společnost ve smyslu ust. § 2716 občanského zákoníku. Žalovaní tvrdili a zůstali neměnní na svých tvrzeních, že nikdy neměli v úmyslu ani vůli založit s žalobcem, případně s jakýmikoliv jinými osobami Společnost ve smyslu ustanovení § 2716 občanského zákoníku. Žalobce v průběhu celého důkazního řízení nepředložil soudu jediný důkaz, který by potvrzoval vůli či ochotu účastníků předmětného řízení uzavřít dohodu o založení Společnosti. Je tedy vyloučeno, že by existovala dohoda, resp. konsenzus účastníků sporu o založení a vzniku Společnosti podle ust. § 2716 občanského zákoníku. Žalobce neprokázal nárok na zaplacení žalované částky vůči žalovaným. Žalovaný č. 2 navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

5. Z provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: z WhatsAppovékomunikace ve skupině OMM soud zjistil, že začala dne 23. 1. 2021 mezi účastníky, přičemž žalobce a žalovaný č. 2 se ještě osobně neznali a mezi zúčastněnými probíhala komunikace o obchodní spolupráci na každodenní bázi až do 29. 3. 2021 (prokázáno WhatsApppovou komunikací účastníků). Obchodní společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem v , adresa, , vznikla 19. 2. 2021 a jejími společníky s rovnými podíly a současně jednateli oprávněnými jednat samostatně jsou , tituly před jménem, , Jméno žalobce, , , Jméno žalované, a , Jméno advokáta B, (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku , právnická osoba, ). Společnost , právnická osoba, vznikla dne 26. 9. 2014 a jediným společníkem a současně jednatelem je žalovaný č. 1 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, ). Žalobce vyzval žalované předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2022 k zaplacení částky 1 000 000 Kč do sedmi dnů, nejpozději do 1. 6. 2022 na účet č. , č. účtu, . Výzvy pro oba žalované byly podány k poštovní přepravě dne 24. 5. 2022 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2022 pro žalovaného č. 1 a pro žalovaného č. 2, podacími lístky). Společnost , právnická osoba, vystavila dne 18. 2. 2021 společnosti , právnická osoba, fakturu – daňový doklad na částku 2 220 000 Kč za objednávku zboží, a to , Anonymizováno, 20 ks a 5 ks (prokázáno fakturou – daňovým dokladem č. , hodnota, ). Z výpisu z účtu číslo , č. účtu, společnosti , právnická osoba, bylo zasláno na účet společnosti , právnická osoba, dne 19. 2. 2021 částka 2 220 000 Kč za antigenní testy , Anonymizováno, (prokázáno výpisem z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, ). Emailem ze dne 23. 1. 2021 sdělil žalovaný č. 1 žalobci a žalovanému č. 2, že ona žalovaný č. 2 platí 100 tis a žalobce 59 500 (prokázáno emailem ze dne 23. 1. 2021). E-mailem 26. 1. 2021 žalovaný č. 1 sděluje , jméno FO, , že , Jméno žalobce, včera zboží převzal (prokázáno emailem z 26. 1. 2021). Společnost , Anonymizováno, vystavila společnosti , právnická osoba, fakturu na částku 259 500 Kč za různé druhy testů na detekci Covidu- 19 (prokázáno fakturou ze dne 23. 1. 2021). Dne 18. 5. 2021 vystavila společnost , právnická osoba, žalobci faktura na částku 25 474 Kč za různé druhy testů na protilátky (prokázáno fakturou č. 202100899). Právní zástupce společnosti , právnická osoba, vyzval žalobce dopisem ze dne 31. 5. 2021 k zaplacení částky 25 474 Kč ve lhůtě ode dne doručení výzvy (prokázáno výzvou ze dne 31. 5. 2021). Žalobce byl uveden na letáku společnosti , právnická osoba, týkající se Covid-19 testů jako kontaktní osoba (prokázáno letáky Covid-19 TESTY).

6. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že žalobce jej její manžel a žalovaný č. 1 je její bratr, který při zapíjení narození jeho dítěte zajímal o to, co dělá žalobce v oblasti prodeje antigenních testů, přičemž žalobci následně nabídl možnost spolupráce v oblasti distribuce antigenních testů, protože společnost , Anonymizováno, byla „zalistovaná“ u různých prodejních řetězců, přičemž následná spolupráce běžela z tohoto důvodu přes tuto společnost (prokázáno výslechem svědkyně , jméno FO, ).

7. Z výpovědi svědka , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný č. 1 je jeho syn a žalobce je jeho zeť. Mezi žalobcem a žalovaným č. 1 byla navázána spolupráce v oblasti podnikání s antigenními testy, přičemž obchod probíhal přes společnost , právnická osoba, , která byla dobře „zaháčkovaná“ u potravinových řetězců, přičemž případný zisk měl být přefakturován na společnost , právnická osoba, Spolupráce byla ukončena poté, co byl žalobce vyzván, aby podepsal bianko směnku (prokázáno výslechem svědka , právnická osoba, ). Z výslechu svědkyně , adresa, soud zjistil, že žalobce a žalovaný č. 1 vstoupili do obchodních vztahů a vše dělali přes společnost , právnická osoba, , která byla „zalistovaná“ u společností jako , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a další s tím, že byla ještě založena společnost , právnická osoba, , na kterou se měl případný zisk přefakturovat (prokázáno výslechem svědkyně , adresa, ).

8. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: mezi všemi účastníky byla navázána komunikace prostřednictvím komunikační platformy WhatsApp, a to dne 23. 1. 2021, která trvala do 29. 3. 2021, v rámci které se účastníci domlouvali o obchodní spolupráci a tato obchodní spolupráce byla ukončena ve vztahu k žalobci dne 2. 3. 2023. Obchodní aktivity prováděla společnost , právnická osoba, Obchodní společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem v , adresa, , vznikla dne 19. 2. 2021 a jejími společníky s rovnými podíly a současně jednateli oprávněnými jednat samostatně jsou , tituly před jménem, , Jméno žalobce, , , Jméno žalované, a , Jméno advokáta B, . Žalobce vyzval žalované předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2022 k zaplacení částky 1 000 000 Kč do sedmi dnů, nejpozději do 1. 6. 2022 na účet č. , č. účtu, . Výzvy pro oba žalované byly podány k poštovní přepravě dne 24. 5. 20229. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o. s. ř. již žádné další důkazní návrhy neměla, soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. Soud rovněž nevyšel z účastnického výslechu žalobce, který při svém výslechu pouze zopakoval svá skutková tvrzení a žádné konkrétní skutečnosti ohledně případného vzniku Společnosti neuvedl. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazů: veškerých vystavených faktur společností , právnická osoba, za období od 17.1.2021 do 31.12.2021 nebo vydání veškerých vystavených faktur společností , právnická osoba, za období od 17.1.2021 do 30.4.2021, dále faktur vydaných společností , právnická osoba, za období od 17.1.2021 do 31.12.2021 označený číselnou řadou , Anonymizováno, , která měla být dle sdělení žalovaného č.1, řadou určenou pro prodej antigenních testů za společnost, fakturami vydanými společností , právnická osoba, subjektům uvedených v příloze č.4 - tabulka odběratelů, fakturami společnosti , právnická osoba, od dodavatelů antigenních testů za období od 17.1.2021 do 2.3.2021 a výpisy z bankovních účtů společnosti , právnická osoba, prokazující zápůjčky společnosti , právnická osoba, ze strany žalovaného č.2 v období od 30.1.2021 do 30.3.2021. , právnická osoba, zamítl návrh žalobce na provedení výslechu žalovaného č.1, žalovaného č.2, , tituly před jménem, , právnická osoba, , nar. 28.10.1986, výpovědí , jméno FO, , adresa , adresa, a , jméno FO, , nar. , datum, , , adresa, , neboť tyto důkazní návrhy považoval za nadbytečné s ohledem na skutkové a právní závěry, které jsou dále uvedeny. Po zhodnocení všech těchto důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žalobu je třeba zamítnout, neboť žalobce neprokázal svá skutková tvrzení o vzniku Společnosti, ač byl soudem řádně poučen, aby své důkazní břemeno unesl, což se však v průběhu celého důkazního řízení nestalo, přičemž nárok na zaplacení žalované částky je nedůvodný, protože takový nárok žalobci vůči žalovaným vůbec nevznikl. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy. Soud ve svých závěrech vycházel ze všech shora uvedených důkazů. Z ostatních listinných důkazů soud nevyšel, neboť z nich neučinil podstatná skutková zjištění pro rozhodnutí předmětného sporu. Přičemž ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o.s.ř. již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout.

10. Podle ust. § 2716 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost. Podle odst. 2 bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis.

11. Společnosti založené dle § 2716 o. z. nejsou obchodní korporací dle § 1 zákona o obchodních korporacích a družstvech č. 90/2012 Sb., nejsou ani právnickou osobou, nemají právní subjektivitu. Jedná se o institut sdružení se osob za určitým účelem, aniž by došlo ke vzniku právnické osoby, a to na základě společenské dvoustranné či vícestranné smlouvy, která je svou povahou konsensuální a vzájemná a bezformální. Záleží na smluvních stranách, jakým způsobem se dohodnou na míře její podrobnosti.

12. Samotný žalobní skutek je přitom právní teorií i praxí chápán jako výseč objektivní reality. Žaloba je dostatečně určitá, uvede–li žalobce alespoň takové skutečnosti, které umožňují odlišit jí popisovaný podklad pro rozhodnutí od jiných myslitelných skutkových podkladů. Pro určité vylíčení žalobního skutku v podané žalobě přitom postačuje uvedení tzv. základních skutečností.

13. To žalobce splnil tím, že uvedl, že podanou žalobou domáhá proti žalovaným č. 1 a č. 2 zaplacení částky 1 000 000 Kč společně a nerozdílně spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnil tím, že se žalovanými uzavřel prostřednictvím elektronických sítí smlouvu o společném podnikání ve smyslu § 2716 odst. 1 o. z. týkající se obchodování s antigenními testy k detekci nákazy COVID-19. Po ukončení společného podnikání z iniciativy žalovaných ke dni 2. 3. 2021 mělo dojít k vypořádání a rozdělení aktiv mezi členy Společnosti (za období od ledna 2021 do dubna 2021) rovným dílem, avšak žalobci nebylo vyplaceno ničeho, přitom dle příslibu žalovaných a dalších ukazatelů měla částka náležící žalobci činit nejméně 1 000 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že ke dni 18. 2. 2021 založil spolu se žalovanými obchodní společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , avšak uplatněný nárok se účasti na této společnosti netýká, neboť obchodování s antigenními testy pokračovalo jen v rámci Společnosti.

14. Předně soud uvádí, že pokud žalovaní namítali, že došlo k prolomení koncentrace řízení, tak opomíjí skutečnost, že poskytnutím poučení žalobci ve smyslu § 118a o. s. ř. a poskytnutím lhůty ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní se otevírá prostor pro další doplnění tvrzení a označení důkazů a zásada koncentrace je tak prolomena.

15. K posuzovanému případu soud uvádí, že nárok uplatněný v žalobě je založen na skutkovém stavu odvíjejícím se od skutkové podstaty vzniku Společnosti podle ust. § 2716 a násl. o. z. a následného zániku členství žalobce ve Společnosti ke dni 2. 3. 2021 a vzniku práva, aby žalobci bylo vydáno, co mu ke dni zániku členství náleží, tedy aby mu byla zaplacena žalovanými jako společníky, kteří ve Společnosti zůstali částka1 000 000 Kč. Pokud jde o identitu tvrzeného jednání uzavření společenské smlouvy a vzniku Společnosti podle ust. § 2716 a násl. o. z., pak z hlediska zákona musí být splněno několik podmínek, aby bylo možné hovořit o založení společnosti dle § 2716 o. z. Vůle společníků musí krýt záměr sdružit se ve Společnosti, samotná existence společného účelu sledovaného jednotlivými osobami ke vzniku Společnosti nepostačuje. Pro vznik Společnosti je třeba, aby vůle a úmysl všech účastníků kryla i skutečnost, že jejich jednáním skutečně vznikne Společnost ve smyslu § 2716 a násl. o. z. Z žádného z provedených důkazů nelze dovodit tuto vůli a ani úmysl založit s dalšími účastníky tohoto sporu Společnost. Výpovědi svědků bylo prokázáno pouze to, že účastníci měli zájem společně obchodovat či dělat „byznys“, ale nikoli již, že měli zájem uzavřít dohodu o vzniku Společnosti. Mezi účastníky probíhala téměř na denní bázi průběžná jednání, při kterých se účastníci dotahovali na konkrétních obchodních věcech a podmínkách spolupráce. Přičemž v daném případě se podle soudu jednalo o předsmluvní volnou platformu před „rozjezdem“ skutečného podnikání na bázi obchodní společnosti , právnická osoba, Právní úkony totiž (v současné terminologii právní jednání) mají podstatné náležitosti, které musejí být dohodnuty, neboť určují jejich obsah, resp. jejich typ, pravidelné náležitosti, které právní úkony téhož typu zpravidla obsahují, ač nutně nemusejí, a nahodilé náležitosti, které se u právního úkonu určitého typu vyskytují spíše nepravidelně. Klíčové jsou pro každý právní úkon (nejčastěji smlouva) podstatné náležitosti, které představují takové obsahové složky právního úkonu, které jsou z hlediska zákonné úpravy pro takový úkon nezbytně vyžadovány a které současně odlišují právní úkon určitého typu od právních úkonů jiných. Podstatné náležitosti právních úkonů (smluv) každého typu jsou uvedeny v zákoně. Zásadní rozdíl mezi podstatnými náležitostmi na straně jedné a náležitostmi pravidelnými a nahodilými na straně druhé tkví v tom, že pokud strany nesjednají veškeré podstatné náležitosti právního úkonu daného typu, právní úkon nevznikne, resp. je podle právní úpravy neplatný pro neurčitost. Společenská smlouva o vzniku Společnosti nebyla na straně účastníků tohoto sporu uzavřena, protože neexistoval společný úmysl účastníků založit takovouto Společnost, přičemž veškerá podnikatelská činnost probíhal přes společnost , právnická osoba, Sama tvrzená Společnost nedisponovala žádnými finančními prostředky a pokud účastníci použili své osobní finanční prostředky, tak ty směřovaly a skončily u společnosti , právnická osoba, , která je použila k nákupu zboží v podobě antigenních testů. Sama Společnost finančními prostředky nedisponovala, soupis vkladů v písemné formě nebyl proveden, , právnická osoba, podnikatelskou činnosti Společnost nemohla vykonávat. To jen potvrzuje fakt, že nemohla vzniknout a nevznikla. Z provedených důkazů rovněž neplyne, že by mezi účastníky bylo dohodnuto, kdo za Společnost jedná, nebylo dohodnuto sídlo Společnosti, tedy ani adresa k doručování, nebyl založen žádný speciální účet, který by se vztahoval k činnosti prováděné účastníky, účastníky o tom nebylo vedeno žádné účetnictví. Mezi účastníky nebyla učiněna konkrétní dohoda o tom z čeho a jak se by se případný zisk vypočítával, a jakou formou by byl vyplácen. Z uvedeného nelze něž dovodit, že obligační vztah mezi účastníky v podobě společenské smlouvy o vzniku Společnosti podle ust. § 2716 o. z. nevznikl. Ze samotné watsapové komunikace je zřejmé, že k plánovanému obchodnímu modelu přistupoval každý z nich jinak a s určitostí se jednalo o předsmluvní fázi, kdy si účastnici upřesňovali, účel a zájem, co od toho očekávají, a proto se nedá v daném případě hovořit o vzniku obligačního závazku dle ust. § 2716 o. z. Vztahy mezi účastníky totiž nedosáhly takové strukturalizace a koordinace, jak má na mysli ust. § 2716 o. z., neboť nikdo z nich jako fyzické osoby z toho tvrzeného společného podnikaní neplatil daně, nevedl účetnictví, nikdo neúčtoval o majetkových hodnotách pro účely dosažení hospodářského cíle atd. V daném případech žalobní žádání směřuje k peněžitému plnění vůči žalovaným fyzickým osobám z právního titulu vzniku Společnosti, jejíž existence nebyla provedenými důkazy prokázána. Současně žalobní žádání v případě uvedeného nároku na zaplacení částky 1 000 000 Kč nekonvenuje se skutkovými zjištěními o tom, že by na straně žalovaných vznikl a existoval zisk a současně i závazek k zaplacení žalované částky podle hmotného práva. Žalovaní nemohou být v daném případě ani pasivně věcně legitimováni k zaplacení žalované částky z jiného právního titulu např. z důvodu bezdůvodného obohacení, protože se na úkor žalobce nijak neobohatili. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným č. 1 bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovanému č. 1 byla přiznána náhrada nákladů řízení tvořená náklady spojenými se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 17, úkonu právní služby po 12 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 30. 9. 2022, ze dne 14. 5. 2023, ze dne 15. 8. 2023, ze dne 18. 12. 2023, vyjádření ze dne 23. 4. 2024 a závěrečný návrh, a účast při jednání dne 28. 3. 2023, 22. 6. 2023, 18. 1. 2024 2x, 14. 3. 2024 2x, 25. 4. 2024 2x, 19. 6. 2024 2x, 7. 8. 2024 a půl úkon při vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2024) výše úkonů právní pomoci je dána pro tarifní hodnotu 1 000 000 Kč dle ust. § 7 bod 6 vyhlášky 18 x režijní paušál po 300 Kč. Celkové náklady žalovaného č. 1 ve výši 266 986,50 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 46 336,50) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.). Na závěr soud uvádí, že pokud žalovaný č. 1 požadoval ještě náhradu nákladů řízení za další úkony právní služby – např. procesní vyjádření sepis omluvy z jednání se žádostí o odročení jednání ze dne 13. 11. 2023, tak k tomu soud uvádí, že se svou povahou nejedná o vyjádření ve věci samé podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky a nejedná se tedy o účelné náklady žalovaného č. 1, a proto soud v tomto rozsahu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

17. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným č. 2 bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovanému č. 2 byla přiznána náhrada nákladů řízení tvořená náklady spojenými se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 18,5 úkonu právní služby po 12 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen vyhl.) dále podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) (vyjádření ze dne 29. 8. 2022, 11. 5. 2022, 11. 8. 2023, 9. 1. 2024, 23. 4. 2024, závěrečný návrh ze dne 22. 7. 2024), a podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. (jednání před soudem dne 28. 3. 2023, 22. 6. 2023, 18. 1. 2024 2x, 14. 3. 2024 2x, 25. 4. 2024 2x , 19. 6. 2024 2x, 7. 8. 2024 a ½ úkon účast při vyhlášení rozsudku podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky) výše úkonů právní pomoci je dána pro tarifní hodnotu 1 000 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bodu č. 6, 19x režijní paušál po 300 Kč. Ostatní žalovaným uplatněné náklady soud nepovažoval za potřebné k účelnému uplatňování práva a soud se rovněž neztotožnil se způsobem určení tarifní hodnoty a tedy výše odměny za jednotlivé úkony, jak je vyčíslil žalovaný. Další žalovaný č. 2 uplatněné náklady soud nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelné k uplatňování a bránění práva. Celkové náklady žalovaného ve výši 282 232,50 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 48 982,50) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.