26 C 207/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 022 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 664 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 022 Kč od 23. 11. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 358 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku Kč 927,28 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 10. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 022 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností právnická osoba, IČO IČO. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 24. 5. 2025 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 13 000 Kč, a to v platbách 1 000 Kč dne 14. 6. 2025, 12 000 Kč dne 24. 5. 2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 22. 11. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 23. 11. 2025. Právo na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. III. odst.

2. Smlouvy. Žalovaná částka se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 358 Kč a smluvního úroku 5 664 Kč, přičemž uvedené částky byly splatné dne 22. 11. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Přirůstání smluvního úroku k jistině bylo sjednáno v čl. VI. odst.

1. Smlouvy Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu právním předchůdcem žalobkyně a následně i žalobkyní prostřednictvím výzvy k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 22. 12. 2025. žalovaný ničeho nezaplatil a je v prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ustanovení § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a souhlas žalované byl pro její nevyjádření se presumován (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO a žalovaný uzavřeli dne 24. 5. 2025 Smlouvu o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v minimálních měsíčních splátkách po 2 079 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 150 % ročně, RPSN činilo 311,30 % (prokázáno ze smlouvy o úvěru č. hodnota). Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla, a to v platbách 1 000 Kč dne 14. 6. 2025, 12 000 Kč dne 24. 5. 2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu (prokázáno potvrzení o finančních transakcích, výpisy z bankovních účtu právnická osoba). Protože žalovaná úvěr neplatila řádně a včas a byla v prodlení, žalobkyně dopisy ze dne 24. 9. 2025, ze dne 22. 10. 2025 a ze dne 22. 11. 2025 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek (prokázáno jednotlivými výzvami). Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovaným postoupila (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, dodatkem č. hodnota), což bylo žalovanému řádně oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025).

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o úrok ve výši 150 % ročně vrátit, a to ve splátkách po 2 079 Kč měsíčně, RPSN činilo 311,30 %. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 13 000 Kč, a to v platbách 1 000 Kč dne 14. 6. 2025, 12 000 Kč dne 24. 5. 2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný poskytnuté částky a úrok nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovaným postoupila.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které byl sjednán roční úrok ve výši 150 %, RPSN (Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr) bylo sjednáno ve výši 311,30 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v měsíci květnu 2025 nejvýše 6,75 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků (od níž se RPSN odvíjí), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

16. Výše sjednaného úroku a RPSN ve smlouvě o úvěru je zcela zjevně hrubě nemravná.

17. Spotřebitelský úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

18. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).

19. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 62 Co 181/2022-157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují právní předchůdkyni žalobkyně zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30 Co 61/2019, sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 11 Co 334/2020, sp. zn. 13 Co 346/2021, sp. zn. 19 Co 102/2022, sp. zn. 22 Co 61/2022, a sp. zn. 53 Co 47/2022, sp. zn. 11 Co 171/2022, sp. zn. 20 Co 12/2023, sp. zn. 62 Co 67/2023, sp. zn. 20 Co 149/2023, sp. zn. 28 Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.

20. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze část částky poskytnuté jistiny ve výši 11 358 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o úrok ve výši 5 664 Kč, a to s přihlédnutím k § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání soudu nedostavila, a ani v rámci svého písemného vyjádření nijak netvrdila ani nedokládala své možnosti částku jistiny uhradit (viz § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), nebylo možné tyto její poměry zjistit ani po případném poskytnutí poučovací povinnosti dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku, kterou přijala na svůj bankovní účet, a to částku celkem ve výši 11 358 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 11 358 Kč (výrok II. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok I. rozsudku).

21. O lhůtě k plnění výrok II. tohoto rozsudku soud rozhodl dle § 160 odst. 1 za středníkem o.s.ř., když shledal podmínky pro její prodloužení na 15 dnů od právní moci rozsudku.

22. Soud dospěl dále k názoru, že žalovaná se neocitla v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, a tedy není povinna hradit příslušenství ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť lhůta k plnění je mu určena teprve tímto rozsudkem. Tento závěr je konformní s aktuální judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), zároveň zohledňující skutečnost, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze považovat za speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru (tzn. nezkoumání úvěruschopnosti) má nárok pouze toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez smluvených úroků a poplatků, nadto i v nové době splatnosti – buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy částečně úspěšné žalobkyni byla přiznána poměrná náhrada nákladů. V daném případě byla žaloba podána pro částku 17 022 Kč s příslušenstvím s tím, že co do částky 5 664 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení byla žalobkyně v řízení žalobkyně neúspěšná. Z toho vyplývá, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 67,73 % a neúspěšná v rozsahu 32,27 %. Pro účely stanovení náhrady nákladů řízení to pak znamená, že 35,46 % nákladů žalobkyně by měl hradit žalovaný (67,73% - 32,27% = 35,46%). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále v souladu s § 14b odst. 1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) 3 úkony právní pomoci po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), a 3 náhrady hotových výdajů, tedy 3 x po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky), zvýšené o DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 2 615Kč, z toho 35,46 % uvedených nákladů činí 927,28 Kč, v této výši pak byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.