26 C 21/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jindřicha Kysely a přísedících Marie Jungwirthové a Věry Kodrové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 351 526,30 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se co do částky 351 526,30 Kč zastavu je.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 351 526,30 Kč od 1. 2. 2019 do 15. 9. 2020, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 79 118,90 k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 14. 1. 2019 po žalované domáhala náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 20. 4. 2017 do 31. 12. 2018 s tím, že jako bývalá zaměstnankyně žalované vykonávala pro ní práci na pozici učitel odborných předmětů na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] byla v prostorách školy napadena žákem žalované, v důsledku čehož utrpěla pohmoždění a zablokování krční páteře, pohmoždění žeber a ramene a následně se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, která měla za následek dlouhodobou pracovní neschopnost. Výši nároku žalobkyně vyčíslila následovně z potvrzení o výši průměrného výdělku vystaveného žalovanou dne [datum] vyplývá, že průměrný měsíční výdělek žalobkyně před pracovním úrazem činil 29.452 Kč měsíčně. Z nařízení vlády č. 433/2016 Sb. vyplývá, že pro rok 2017 se průměrný výdělek pro účely náhrady za ztrátu na výdělku valorizuje o 2,2% na částku 30.099,90 Kč a z nařízení vlády č. 406/2017 Sb. vyplývá, že pro rok 2018 se průměrný výdělek pro účely náhrady za ztrátu na výdělku valorizuje o 3,5% na částku 31.153,40 Kč. Na základě posudku o invaliditě ze dne [datum] byla žalobkyně uznána invalidní v prvním stupni se snížením pracovní schopnosti o 35% a z tohoto důvodu pobírala invalidní důchod. Výše invalidního důchodu činila v roce 2017 částku 1.687 Kč měsíčně a v roce 2018 částku 1.747 Kč. Minimální mzda v roce 2017 částku 11.000 Kč a v roce 2018 částku 12.200 Kč. Žalobkyně je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum] doposud, avšak v tomto řízení uplatňuje nárok toliko od 20. 4. 2017 do 31. 12. 2018, tj. po dobu 8,33 měsíců v roce 2017 a po dobu 12 měsíců v roce 2018. Náhrada za ztrátu na výdělku činí pro rok 2017 částku 17.412,90 Kč měsíčně a pro rok 2018 částku 17.206,40 Kč měsíčně, celkem za období od 20. 4. 2017 do 31.12. 2018 částku 351.526,30 Kč.

2. Žalovaná uvádí, že v reakci na předžalobní upomínku ze dne [datum], podanou ze strany právního zástupce žalobkyně sdělila přípisem ze dne [datum], že náhrada na ztrátu na výdělku bude uplatněna po příslušné pojišťovny a spolu s tím byl právnímu zástupci žalobkyně odeslán formulář pojišťovny s tím, že žalovaná žádala jeho podepsání ze strany žalobkyně, doložení příloh a zaslání příslušné pojišťovně k plnění výše uvedeného. Žalobkyně, resp. Její právní zástupce však ještě před uplynutím sedmidenní lhůty podali k výše nadepsanému soud žalobu. K tomu žalobkyně uvádí, že prvotně vyzvala žalovanou k plnění se všemi náležitostmi již dne [datum]. Na dotyčnou výzvu neobdržela adekvátní reakci, a proto se obrátila na právního zástupce, který žalovanou opětovně vyzval kvalifikovanou výzvou ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. Žalovaná splnila svou povinnost až dne [datum], tedy více než po 19 měsících.

3. Podáním ze dne 6. 11. 2020, došlým soudu dne 11. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do požadované částky 351 526,30 Kč.

4. V části dotčené zpětvzetím soud řízení zastavil s přihlédnutím k ust. § 96 odst.1, 2 a 4 o.s.ř. (výrok I. rozsudku).

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že u žalobkyně došlo k pracovnímu úrazu a že má nárok na náhradu mzdy po skončení pracovní neschopnosti za období 20.4.2017 do 31.12.2018. Žalovaná byla v době trvání pracovněprávního poměru na pozici učitel odborných předmětů dne [datum] fyzicky napadena žákem žalované v prostorách školy, v důsledku čehož jí vznikla jednak fyzická újma a následně se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha, která měla za následek dlouhodobou pracovní neschopnost.

6. Z důkazů založených ve spise bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní emailem ze dne [datum] požádána o vyplnění potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení podpory v nezaměstnanosti a opětovně se v elektronické konverzaci ze dne [datum] s žalovanou domáhala zaslání tohoto potvrzení. Žalovaná dne [datum] žalobkyni sdělila, že dotčené dokumenty má žalobkyně zasílat přímo [anonymizováno] pojišťovně s tím, aby jí žalobkyně sdělila kolik má celkem plnit, aby žalovaná mohla vyplatit rozdíl mezi celkovou částkou a již zaplacenými zálohami. Dále jí bylo prostřednictvím ředitele sděleno, že pokud má zájem jednání urychlit, tak má žalované sdělit, kdo má její případ v [anonymizováno] na starosti (s kým se má škola spojit pro urychlení doúčtování náhrady) (prokázáno emailovou za období od [datum] do [datum]). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované předžalobní upomínku dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum] a dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou).

7. Soud učinil závěr, že žalovaná požádala o náhradu za ztrátu na výdělku již emailem ze dne [datum], přičemž v návaznosti na emailovou komunikaci ze dne ze dne [datum] od ředitele žalované, že pokud má zájem jednání urychlit, tak má žalované sdělit, kdo má její případ v [anonymizováno] na starosti s kým se má škola spojit pro urychlení doúčtování náhrady. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované předžalobní upomínku dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum] a dne [datum].

8. Svůj skutkový závěr opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Kromě shora uvedených důkazů soud v řízení provedl i další důkazy, avšak o tyto důkazy svá skutková zjištění neopřel, neboť dospěl k závěru, že pro rozhodnutí ve věci mu neposkytují relevantní skutková zjištění. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), již žádné důkazní návrhy neměla, soud tedy další důkazy neprováděl. Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout; proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

9. Soud se při dokazování zabýval především otázkou, zda ze strany žalobkyně došlo k prodlení neposkytnutím součinnosti, v důsledku čehož by žalobkyni nevznikl nárok na úrok z prodlení a zda má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř..

10. Žalobkyni byla příslušnou pojišťovnou vyplacena dne [datum] částka ve výši 366 378 Kč z titulu náhrady za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdy se žalobkyně domáhala částky 351 526,30 Kč za období od 20. 4. 2017 do 31. 12. 2018.

11. V daném případě je evidentní, že škoda spočívající ve ztrátě na výdělku vznikla následkem pracovního úrazu, tedy mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání plné invalidity nebo částečné invalidity) a nemocí z povolání se je příčinná souvislost.

12. Podle ust. § 269 odst. 1 zákona č. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

13. Podle ust. § 269 odst. 2 zákoníku práce, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

14. Podle ust. § 271b odst.1 zákoníku práce přísluší zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

15. Podle ust. § 271b odst. 3 zákoníku práce, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral- li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

16. K námitce žalované ohledně toho, že žalobkyni nevzniklo právo na přiznání příslušenství z důvodů neposkytnutí součinnosti, čímž se ocitla v prodlení v souladu s ustanovením § 1975 a násl. Zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen o.z.) kdy věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. K tomu soud uvádí, že oproti prodlení dlužníka je prodlení věřitele kategorií specifičtější, která se nemusí dotýkat všech závazků. Zatímco povinnost dlužníka plnit dluh existuje v závazkovém vztahu vždy, specifická povinnost věřitele dané plnění určitým manifestním způsobem přijmout, o to méně pak povinnost věřitele poskytovat nějakou konkrétní součinnost již existovat ve všech závazcích nemusí a obecně tomu tak ani není. Mnohem více než u prodlení dlužníka tak závisí na povaze a konkrétním obsahu daného závazku. Je třeba si v dané situaci uvědomit, že k fyzickému napadení žalobkyně došlo již dne [datum] a měla to být především žalovaná, která měla aktivně k věci přistoupit a řešit majetkové otázky spojené s úrazem žalobkyně jako jejího zaměstnance. [obec] toho jí v zásadě bylo sděleno, že pokud má zájem jednání urychlit, tak má žalované sdělit, kdo má její případ v [anonymizováno] na starosti a s kým se má škola spojit pro urychlení doúčtování náhrady. Tedy žalobkyně si měla věc sama vyřizovat s pojišťovnou žalobkyně, ač k tomu byla povinna žalovaná jako zaměstnavatel. Žalobkyně nepodepsala Podmínky pro poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Pojišťovna jí v návaznosti na tuto skutečnost dne [datum] odeslala dotčené Podmínky k prostudování. Žalobkyně ovšem nebyla upozorněna na skutečnost, že takové opatření je pouze provizoriem, naopak ze znění druhého odstavce vyplývá, že pouhé přečtení Podmínek společně s poučením je dostačujícím a žalobkyně se tedy neocitla v prodlení neposkytnutím součinosti, protože považovala prostudování za dostačující ve věci oproti podepsání formuláře, jehož ustanovení považovala subjektivně za nevýhodná. Všechny potřebné dokumenty byly navíc ke dni podání žaloby již v dispozici žalované. O povinnosti žalované uhradit žalobkyni příslušenství dlužné částky ve formě úroku z prodlení tak bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. O nákladech řízení soud rozhodl na základě výše uvedeného dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť v daném případě žalovaná zavinila, že řízení muselo být, co do částky 351 526,30 Kč částečně zastaveno a bylo tedy na místě přiznat žalobkyni náklady řízení s ohledem na procesní zavinění žalované z této částky. Dále pak byla přiznána i náhrada nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., pokud jde o požadované příslušenství, které soud kapitalizoval v částce 55 589,30 Kč. Soud souhlasí, že ve smyslu ustanovení 142a o.s.ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dní před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručovaní, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění a že tato výzva k plnění byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum] a žaloba ve věci samé byla u nadepsaného soudu podána již dne [datum], tedy ještě před uplynutím sedmidenní lhůty, soud ovšem současně upozorňuje na platnou judikaturu, konkrétně např. rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 5256/2015 ze dne 2. 5. 2016 který říká, že: Jestliže žalovaný nebyl ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající § 142a OSŘ zaplatit, dluh ani v průběhu řízení neuhradil a zůstal jak vůči žalobci, tak i vůči soudu zcela nečinný, nemá absence předžalobní výzvy k plnění vliv na přiznání náhrady nákladů řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o„ opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. Je tedy nezpochybnitelné, že žalovaná o této konkrétní pohledávce věděla již delší dobu a nelze svůj nárok opírat o to, že podle názoru žalované byla žaloba podána za nedodržení sedmidenní lhůty, kdy o pohledávce již věděla. Dle přiložených důkazů se navíc žalobkyně svého nároku domáhala a vyzvala žalovanou k plnění se všemi náležitostmi, když výzvu právního zástupce žalobce [datum] je třeba považovat za pokračování výzev, které učinila žalobkyně již v průběhu května 2017 (viz unsesní Vrchního soudu 1 Co 524/2013) již dne 2. 5. 2018 a ze strany žalované zcela nepochybně došlo k nečinnosti, kdy požadované plnila až po 19 měsících. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 780 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 9 740 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, sepis žaloby a výzva k plnění, podání ze dne [datum], a ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, účast na jednání dne [datum]; výše úkonů právní pomoci je dána dle ust. § 7 bod 6. ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky, a dále 5 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky). A dále nákladů spojených se zastoupením advokátem po částečném zpětvzetí žaloby, které jsou tvořeny 3,5 úkony právní služby po 3 340 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a podle ust. § 11 odst2 písm. f) 1x účast při vyhlášení rozsudku; výše úkonů právní pomoci je dána dle ust. § 7 bod 5. ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky, a dále 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 79 118,90 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody.