26 C 214/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5, sídlem Praha 1, Hybernská 1006/18, rozhodl soudcem Mgr Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci a zaplacení, <b>I. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen vydat žalobkyni knižní publikace s názvem:</b> <b>- Terorismus od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-902670-4-1,</b> <b>- Terorismus od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-902670-1-7,</b> <b>- Vybrané aspekty soudobého terorismu od autorů David Řehák, Pavel Foltin, Richard Stojar, ISBN 978-80-7278 -443-1,</b> <b>- Současné vývojové trendy terorismu a vybrané pedagogické problémy výcviku speciálních jednotek od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-7251-073-8,</b> <b>- Úvod do problematiky terorismu a anti terorismu od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-85981-13-0</b> <b>II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 442 Kč.</b> <b>III. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 475 Kč.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12 160,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 18.5.2020, domáhala po žalovaném vydání knižních publikací s názvy:„ Terorismus“ od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-902670-4-1,„ Terorismus“ od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-902670-1-7,„ Vybrané aspekty soudobého terorismu“ od autorů David Řehák, Pavel Foltin, Richard Stojar, ISBN 978-80-7278 -443-1,„ Současné vývojové trendy terorismu a vybrané pedagogické problémy výcviku speciálních jednotek“ od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-7251-073-8 a„ Úvod do problematiky terorismu a anti terorismu od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-85981-13-0, a v případě, že to nebude možné, zaplacení částky 442 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky 5 475 Kč jako poplatku za každý den prodlení s vrácením každé nevrácené knihovní jednotky, a to za poslední 3 roky před podáním uvedené žaloby, tj. od 18.5.2017 do 18.5.2020. Žalobkyně uvedla, že si žalovaný v knihovně žalobkyně uvedené publikace půjčil dne 1.6.2010, přičemž je měl půjčeny do 15.12.2011. Žalovaný byl povinen uvedené publikace vrátit, jakmile je nepotřeboval, nejpozději však ve stanovené lhůtě. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vypůjčené publikace nevrátil ve stanovené výpůjční lhůtě, byl mu vypočítán poplatek za nedodržení výpůjční lhůty. Žalovaný publikace nevrátil a požadovaný poplatek nezaplatil ani přes výzvy žalobkyně ze dne 13.6.2018 a 3.10.2019, které mu byly zaslány na adresu [adresa]. K hodnotě publikací pak žalobkyně uvedla, že v případě publikací„ Terorismus,„ Terorismus a„ Vybrané aspekty soudobého terorismu jejich cena odpovídá aktuální ceně na trhu. V případě publikací„ Současné vývojové trendy terorismu a vybrané pedagogické problémy výcviku speciálních jednotek" a„ Úvod do problematiky terorismu a anti terorismu se jedná o skripta, kdy jejich cena odpovídá nákladům na jejich vytištění ve Vydavatelství Policejní akademie České republiky v Praze.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobkyní zcela neuznává a navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Návrh žalobkyně není důvodný, neboť z žaloby neplyne odůvodněný závěr, že si žalovaný skutečně předmětné knižní publikace vypůjčil a že deklarovaný závazek kdy vznikl. I v případě, že by byl závazek existentní, není v možnostech žalovaného předmětné knižní publikace vydat. Žalovaný byl studentem u žalobkyně, nicméně všechny své závazky vypořádal již při ukončení studia před více než 10 lety. V době ukončení studia žalovaného byl omezen provoz knihovny, z toho důvodu mohlo nedopatřením dojít k chybné evidenci u výpůjčky, a nebylo řádně zaznamenáno její vrácení. Žalovaný předmětnými knižními publikacemi nedisponuje a má za to, že pokud si je vůbec kdy vypůjčil, byly řádně vráceny. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalované, a to s ohledem na uplynutí promlčecí lhůty.

3. Na to žalobkyně reagovala vyjádřením, ve kterém uvedla, že režim půjčování knižních publikací z [žalobce] [anonymizována dvě slova] [země] [anonymizováno] [obec] (dále jen„ knihovny“) se řídí příslušným předpisem, v tomto případě Pokynem rektorky [žalobce] [anonymizováno] [země], kterým se vydává Knihovní řád Knihovny [žalobce] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a dále Pokynem rektora [žalobce] [anonymizováno] [země] ze dne [datum]. Dle toho je uživatel zaregistrován identifikační čipovou kartou, popř. občanským průkazem (u studentů se využívá registrace identifikační čipovou kartou, která slouží zároveň jako studijní průkaz). Knihovna využívá knihovnický automatizovaný výpůjční systém, kdy student, aby mu mohla být knižní publikace zapůjčena, předloží tuto identifikační čipovou kartu a následně je každá jednotlivá knižní publikace podle unikátního čárového kódu, který se nachází na rubu desek každé publikace, načtena do tohoto systému. S ohledem na způsob fungování tohoto systému (popsáno výše), není možné a ani žádoucí z hlediska jak časového tak technického, požadovat po studentech, aby každou jednotlivou výpůjčku stvrzovali svým podpisem. Žalobkyně též uvedla, že žalovaný si výpůjční lhůtu prodloužil dne 15.9.2011 o tři měsíce do 15.12.2011. Aby žalovanému mohla být tato lhůta prodloužena, bylo nezbytné vypůjčené knižní publikace osobně přinést do knihovny a předložit je ke kontrole pracovníkovi knihovny. K vypořádání závazků žalovaného s žalobkyní při ukončení studia žalobkyně namítla, že studium žalovaného bylo uzavřeno studijním oddělením, neboť se žalovaný nedostavil k opětovnému zapsání se ke studiu. Nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že všechny své závazky vypořádal, když k ukončení studia došlo automaticky z důvodu nečinnosti žalovaného. Žalobkyně odmítla možnost chyby evidence u výpůjčky žalovaného, když je automatizovaný knihovnický systém zcela nezávislý a není možné ho ovlivnit. Publikace se v knihovně nenacházejí.

4. Protože žalovaný v průběhu řízení namítl promlčení žalobou uplatněného nároku, musel se soud v prvé řadě zabývat důvodností této námitky, neboť důvodně vznesená námitka promlčení je důvodem k zamítnutí žaloby.

5. V řízení bylo provedeno dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o výpůjčce, na základě které si žalovaný od žalobkyně vypůjčil 5 kusů shora specifikovaných publikací a zavázal se tyto vrátit do konce výpůjční doby, tedy do 15.12.2011 (prokázáno výpisem z automatizovaného knihovního systému žalobkyně ze dne 1.9.2020 a potvrzením o studiu žalovaného ze dne 1.9.2020). Pro případ překročení stanovené výpůjční lhůty se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 1 Kč za každou knihovní jednotku za každý kalendářní den, který následuje po uplynutí stanovené výpůjční lhůty, ato bez ohledu na to, zda mu byla zaslána upomínka či nikoliv (prokázáno Sbírkou interních aktů řízení rektorky [žalobce] [anonymizováno] [země] ze dne [datum] – Pokyn rektorky, kterým se vydává knihovní řád knihovny [žalobce] [anonymizována dvě slova] ve spojení se Sbírkou interních aktů řízení rektorky [žalobce] [anonymizováno] [země] ze dne [datum] – Pokyn rektorky, kterým se doplňuje knihovní řád knihovny [žalobce] [anonymizována dvě slova]). Žalovaný uvedené publikace žalobkyni ani přes upomínky nevrátil a neuhradil ani jejich cenu. Dále žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho ani na poplatku za překročení stanovené výpůjční lhůty (prokázáno výzvou k vrácení publikací ze dne 21.5.2018 ve spojení s podacím archem ze dne 12.6.2018, dále výzvou ze dne 2.10.2019 s vrácenou dodejkou ze dne 3.10.2019 a výzvou ze dne 3.2.2014 ve spojení s vrácenou dodejkou ze dne 5.2.2014).

6. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Kromě shora uvedených důkazů soud v řízení provedl i další důkazy, avšak o tyto důkazy svá skutková zjištění neopřel, neboť dospěl k závěru, že pro rozhodnutí ve věci mu neposkytují relevantní skutková zjištění.

7. Soud dále zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem zaměstnankyně žalobkyně, [titul]. [jméno] [příjmení] a též návrh žalobkyně na provedení důkazu usnesením Okresního soudu Praha – východ, č.j. 6 C 4/2020-38, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 18 C 106/2020-19, usnesením Okresního soudu v Jablonci, č. j. 105 C 13/2019 – 39, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 9 C 249/2019 – 37, usnesením Okresného súdu Trenčín, č. j. 28 C/48 /2019 – 73, a to z toho důvodu, že těmito důkazy nemohly být prokázány žádné nové pro řízení podstatné skutečnosti a jejich provedení by tak bylo nadbytečné a nehospodárné. Z dosavadních provedených důkazů byl dostatečně zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Z provedeného dokazování vyplývá skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o výpůjčce, na jejímž základě si žalovaný od žalobkyně vypůjčil 5 shora specifikovaných publikací. Výpůjční doba byla stanoveno do 15.12.2011. Vzhledem k tomu, že žalovaný vypůjčené publikace ve stanovené lhůtě nevrátil, vznikl žalobkyni nárok na jejich vrácení a dále nárok na zaplacení smluveného poplatku za překročení stanovené výpůjční lhůty ve výši 1 Kč za každou knihovní jednotku za každý kalendářní den, který následuje po uplynutí stanovené výpůjční lhůty. Žalovaný do dnešního dne uvedené publikace nevrátil, neuhradil žalobkyni jejich cenu ani nezaplatil ničeho na uvedeném poplatku, a to ani přes výzvy žalobkyně.

9. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

10. Podle ust. § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Podle ust. § 3079 odst. 1 o.z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle ust. § 659 zákona č. 40/1991 Sb., občanského zákoníku (dále jen „s.o.z.) smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.

13. Podle § 662 odst. 1 s.o.z. je vypůjčitel povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení.

14. Podle § 100 odst. 1 s.o.z. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 100 odst. 2 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

15. Podle § 101 s.o.z. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

16. Podle § 106 odst. 1 s.o.z. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 106 odst. 2 se právo na náhradu škody promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

17. Podle § 121 odst. 3 s.o.z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním 18. Z provedených důkazů vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o výpůjčce, na jejímž základě si žalovaný vypůjčil předmět výpůjčky (5 konkrétních publikací) a zavázal se jej vrátit do 15.12.2011. Žalovaný se v rámci uzavřené smlouvy zavázal pro případ překročení stanovené výpůjční lhůty uhradit smluvní poplatek ve výši 1 Kč za každou vypůjčenou věc za každý kalendářní den prodlení. Lhůta pro vrácení výpůjčky žalovanému marně uplynula dne 15.12.2011 a žalovaný předmět výpůjčky žalobkyni do dnešního dne nevrátil ani za něj nezaplatil případnou náhradu škody.

19. V posuzovaném případě je předmětem řízení nárok žalobkyně vůči žalovanému založený na základě uzavření výše uvedené smlouvy o výpůjčce. Výpůjčka je závazkový vztah, na jehož základě dochází k bezplatnému a dočasnému přenechání věcí zastupitelných vypůjčiteli, přičemž je smluveno vrácení nikoliv věcí stejného druhu, ale přímo těch kusů, které byly půjčeny, v tomto případě se jednalo o publikace specifikované žalobkyní. Smlouva o výpůjčce nevyžaduje zvláštní formu, a proto tedy mohla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena i konkludentně. Ke vzniku právního vztahu z výpůjčky je pak zapotřebí i odevzdání věci vypůjčiteli, ke kterému dle provedeného dokazování došlo dne [datum]. V rámci plnění ze smlouvy o výpůjčce vypůjčené věci nadále zůstávají ve vlastnictví půjčitele, vypůjčitel se stává jen jejich detentorem a na základě tohoto závazkového vztahu je povinen tytéž věci vypůjčiteli vrátit, což vyplývá ze samotného závazkového vztahu stran smlouvy o výpůjčce.

20. Obecně platí, že právo může být uplatněno poprvé, jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, jinými slovy řečeno, jakmile nastane okamžik, kdy je actio nata; tento okamžik nastává zásadně splatností dluhu, resp. v tomto případě dnem, kdy měl vypůjčitel povinnost poprvé splnit svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 101 odst. 1 s.o.z. Podle občanského zákoníku se zásadně promlčují všechna majetková práva, jmenovitě práva na peněžitá plnění (včetně jejich příslušenství, zejména úroků, ať smluvních, smluvených či úroků, resp. poplatku z prodlení – § 121 odst. 3 s.o.z.), a to ve tříleté promlčecí době, nestanoví-li zákon něco jiného. Podle již desetiletí respektované doktríny a soudní praxe platí, že institut promlčení směřuje k tomu, aby se po uplynutí určité doby vyloučila možnost právo vynutit (srov. ŠVESTKA, J., ČEŠKA, Z., CHYSKÝ, J., Promlčení a prekluze v čs. právním řádu. Praha: Orbis. 1967, s. 31). Uplyne-li zákonem přesně stanovený čas (promlčecí lhůta) a subjekt, jemuž svědčí právo na plnění, toto právo nevykonal (neuplatnil) podáním žaloby u soudu, toto právo se promlčí (vzniká tzv. promlčené právo). Právo na plnění přitom nadále existuje, přičemž povinný subjekt zůstává i nadále povinným splnit svou povinnost, závazek, dluh odpovídající promlčenému právu. Naproti tomu oprávněnému subjektu zůstává i nadále zachováno jeho promlčené právo (viz tamtéž s. 63). Uplatněním námitky promlčení příslušný orgán nemůže oprávněnému subjektu promlčené právo přiznat a to z toho důvodu, že uskutečněním námitky promlčení došlo k zániku nároku; subjektivní právo oprávněného subjektu však nezaniká, nýbrž trvá dále (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2019, sp. zn. 33 Cdo 3037/2019).

21. V daném případě má soud za prokázané, že smlouva o výpůjčce mezi stranami byla uzavřena. Z provedeného dokazování též vyplynulo, že lhůta k vrácení publikací žalovanému marně uplynula dne 15.12.2011, když tato lhůta byla uvedena v knihovním systému žalobkyně jako lhůta, do které měly být vypůjčené publikace vráceny. Na základě této skutečnosti vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni předmět výpůjčky a zároveň jí uhradit poplatek za případné prodlení s uvedeným plněním, přičemž o této skutečnosti žalobkyně musela či měla vědět. Od této chvíle tedy počala plynout promlčecí doba k uplatnění nároků žalobkyně z tohoto závazku, resp. z jeho porušení žalobcem. Uvedená povinnost žalovanému vznikla souvislosti s předmětnou zápůjčkou a je třeba ji tedy také považovat za závazkový právní vztah. Z těchto důvodů byla promlčecí doba v tomto případě tříletá a uplynula dne 15.12.2014. Žalobkyni uvedeným jednáním žalovaného vznikl též nárok na sjednanou smluvní pokutu, resp. poplatek blíže specifikovaný v knihovním řádu žalobkyně. K tomu nutno podotknout, že daný poplatek má v posuzovaném případě tzv. akcesorickou povahu, tedy sdílí právní osud závazku hlavního. Vzhledem k tomu, že toto ujednání je existenčně svázáno s osudem hlavního právního vztahu, bude se i v otázce promlčení řídit stejnými právními principy. Z toho důvodu je námitka žalobkyně, že žádá pouze o poplatek za poslední 3 roky a její nárok tak nemůže být promlčen, zcela nepřiléhavá, neboť v otázce promlčení se tento nárok řídí stejnou promlčecí dobou, jako nárok hlavní, tedy nárok na vrácení předmětu výpůjčky. Marným uplynutím promlčecí doby a vznesením námitky promlčení v soudním řízení tak nezaniká pouze vymahatelná povinnost dlužníka plnit dluh, tedy povinnost žalovaného vrátit uvedenou výpůjčku, ale zaniká i vymahatelné právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 2480/2007). Pokud žalobkyně podala žalobu dne 18.5.2020, tedy po více jak 8 letech ode dne, kdy jí právo na plnění ze strany žalovaného vzniklo, učinila tak až po uplynutí promlčecí doby svého nároku vůči žalovanému.

22. Co se týče práva na náhradu škody, u té je dle § 106 s.o.z. stanovena dvojí (kombinovaná) promlčecí doba, a to subjektivní a objektivní. Tyto dvě promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Subjektivní promlčecí doba je dvouletá a objektivní promlčecí doba je delší, a to buď tříletá, jde-li o škodu způsobenou z nedbalosti, resp. jde-li o škodu, kde platí režim objektivní odpovědnosti, anebo desetiletá, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. Vzájemný vztah těchto dvou promlčecích dob je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že by poškozenému ještě běžela i druhá promlčecí doba (ŠVESTKA, Jiří. § 106 (Promlčení práva na náhradu škody). In: ŠVESTKA, Jiří a spol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 602.). Stejně jako je uvedeno výše i v případě práva na náhradu škody počala promlčecí doba plynout dnem 15.12.2011, kdy žalobkyni poprvé vzniklo právo náhradu škody po žalovaném požadovat, neboť se žalobkyně tento den dozvěděla jak o škodě, tak o tom, kdo za ni odpovídá. Vzhledem k tomu, že od tohoto data uplynuly již více než dva roky subjektivní promlčecí doby a žalovaný zároveň namítl v soudním řízení promlčení, právo na náhradu škody se tak promlčelo bez ohledu na to, zda již doběhla celá objektivní promlčecí doba (to platí i tehdy, jde-li o škodu způsobenou úmyslně, kdy se jinak uplatňuje objektivní desetiletá promlčecí doba).

23. Jestliže žalobkyně namítla, že vlastnické právo se nepromlčuje, pak soud s touto námitkou žalobkyně obecně souhlasí. Dle § 100 odst. 2 s.o.z. je vlastnické právo nepromlčitelné, jeho promlčení však žalovaný nenamítá ani nesporuje, že předmětné publikace jsou ve vlastnictví žalobkyně. Je však třeba si uvědomit, že se žalobkyně po žalovaném domáhá plnění, ke kterému je povinen na základě výše uvedené smlouvy o výpůjčce, tedy na základě závazkového právního vztahu žalobkyně s žalovaným a nikoliv na základě jejího vlastnického práva. Ačkoliv případné vlastnické právo žalobkyně k předmětu výpůjčky, tedy k výše specifikovaným knižním publikacím, zůstává promlčením nedotčeno, nárok na splnění uvedeného závazku je třeba za promlčený považovat. Přijetí opačného názoru by totiž znamenalo nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby daného plnění ze závazku prakticky na neomezenou dobu až do nekonečna, což se soudu jeví jako nepřiměřené a popírající účel zákona a smysl výpůjčky. Za situace, kdy žalobkyně v řízení neprokázala, že si byl žalovaný vědom jejího požadavku na vrácení předmětu výpůjčky, resp. že mu byla doručena výzva k vrácení výpůjčky do vlastních rukou, bylo by přiznání nároku žalobkyně po natolik dlouhé době prostřednictvím tohoto rozsudku proti dobrým mravům, a to za situace, kdy žalovaný tvrdí, že žádné takové publikace v držení nemá. Z výše uvedeného se tak žalovaný mohl důvodně domnívat, že žalobkyně nemá na vrácení předmětných publikací zájem a uplatnění nároku žalobkyně před soudem po takto dlouhé době nemohl předpokládat. Nadto je třeba zdůraznit skutečnost, že požadované publikace se zabývají problematikou v oblasti terorismu, přičemž soudu je z hlediska obecného povědomí známo, že tato problematika je značně proměnlivá a po deseti letech se bude zřejmě jednat o publikace zcela zastaralé, kdy dle sdělení žalobkyně se takové publikace za normálních okolností vyřazují z databáze a jsou pro účely žalobkyně nevyužitelné. Sama žalobkyně uvedla, že publikace pravidelně kontroluje a vyřazuje z evidence. Především však nelze vydat něco, co si žalovaný sice vypůjčil, o tom soud neměl pochyb, ale co s největší pravděpodobností již fyzicky neexistuje či není k datu rozhodování soudu v držení žalovaného, neboť žalovaný od počátku popíral, že by takové knihy měl v držení. S ohledem na běh času od doby výpůjčky, resp. od doby, kdy měl být předmět výpůjčky vrácen, nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný předmětné publikace měl v držení v době rozhodování soudu.

24. Žalobou uplatněné právo žalobkyně na vydání knižních publikací s názvy:„ Terorismus“ od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-902670-4-1,„ Terorismus“ od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-902670-1-7,„ Vybrané aspekty soudobého terorismu“ od autorů David Řehák, Pavel Foltin, Richard Stojar, ISBN 978-80-7278 -443-1,„ Současné vývojové trendy terorismu a vybrané pedagogické problémy výcviku speciálních jednotek“ od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-7251-073-8 a„ Úvod do problematiky terorismu a anti terorismu od autora Marian Brzybohatý, ISBN 80-85981-13-0 nelze tedy žalobkyni přiznat, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětné publikace měl v držení v době rozhodování soudu. Současně žalobkyni nelze přiznat právo na zaplacení částky 442 Kč, stejně jako právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 475 Kč, a to ve smyslu ust. § 100 s.o.z. a násl., neboť je promlčeno, v důsledku čehož nelze žalobkyni přiznat soudním rozhodnutím, resp. žalovanému není možné soudním rozhodnutím uložit povinnost k takovému plnění. S ohledem na to soud shledal námitku promlčení uplatněnou žalovaným za důvodnou. Soud proto ze všech těchto důvodů rozhodl o zamítnutí žaloby v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výrocích I. až III. tohoto rozsudku.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 5,5 úkony právní služby, konkrétně pak 5,5 úkonů právní služby po 1 500 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, sepis vyjádření ze dne 15.6.2020 a 13.10.2020, dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, účast na jednání dne 5.11.2020 a 25.11.2020, a dále ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky účast na jednání při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí - ½ úkon, výše úkonů právní pomoci je dána dle ust. § 7 bod 4. ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky, přičemž vychází z tarifní hodnoty 5 917 Kč, a dále 6 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 12 160,50 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).