26 C 331/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený opatrovnicí příjmení částí obec a číslo sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 660 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně vůči žalovaným domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 1 660 000 Kč běžícího od [datum] do [datum].</b> <b>II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 1 660 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 660 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaní jsou povinni uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 473 270 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 na soudním poplatku částku 74 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění učiněného na ústním jednání konaném u soudu dne [datum], po žalovaných domáhala zaplacení částky 1 660 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení s tím, že první listopadový víkend roku 2013 se se svým synem, zesnulým [jméno] [celé jméno žalovaného], dohodla na tom, že mu formou půjčky poskytne částku ve výši 1 600 000 Kč na zakoupení bytu na adrese [adresa], a zároveň za něho zaplatí provizi za zprostředkování z převodu této nemovitosti ve výši 60 000 Kč, přičemž [obec] [celé jméno žalovaného] se zavázal půjčenou částku vrátit na její výzvu, nejpozději však do [datum]. K uvedené dohodě došlo na adrese [adresa žalobkyně], a to za přítomnosti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně následně podala dne [datum] příkaz k převodu částky 1 600 000 Kč na účet [jméno] [příjmení]. K tomuto převodu došlo dne [datum] a dne [datum] byla z účtu žalobkyně zaplacena zmíněná provize ve výši 60 000 Kč, která byla zaslána na účet zprostředkovatele [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec]. Za svého života zesnulý [obec] [celé jméno žalovaného] žalobkyni nezaplatil nic a dne [datum] zemřel. Dědictví po něm bylo projednáváno [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod spisovou značkou [spisová značka], [spisová značka], přičemž dědici ze zákona po zůstaviteli zesnulém bez pořízení závěti jsou žalovaní, tj. jeho pozůstalá manželka a jeho pozůstalý nezletilý syn. Žalobkyně svou pohledávku přihlásila do dědického řízení, avšak žalovaná [číslo] přihlášenou pohledávku jako dluh zůstavitele neuznala. Jelikož splatnost zápůjčky již uplynula, žalované nebylo nic zaplaceno a právní nástupkyně dlužníka v dědickém řízení dluh zůstavitele neuznala. Žalobkyně dále uvedla, že v roce 2005 darovala svému synovi byt na adrese [adresa], se smluvně zřízeným věcným břemenem bydlení. V lednu 2006 darovala svému synovi další byt na adrese [adresa], jež zdědila po svém otci. Tento byt její syn obratem prodal v září téhož roku. Za utržené prostředky z prodeje tohoto bytu ve výši 2 200 000 Kč pořídil její syn v prosinci 2006 byt na adrese [adresa žalobkyně]. Na kupní cenu za tento byt ve výši 3 500 000 Kč poskytla žalobkyně svému synovi zbývajících 1 300 000 Kč. V červnu 2010 prodal syn byt na adrese [adresa], za kupní cenu 4 000 000 Kč, jež po odečtení daně z převodu nemovitostí vrátil žalobkyni na její účet, tedy částku ve výši 3 880 000 Kč. Jednalo se tak fakticky o vrácení finančních prostředků za utržený byt, který předtím žalobkyně svému synovi darovala. Na tomto vrácení se žalobkyně a její zesnulý syn dohodli před prodejem výše uvedeného bytu. V mezidobí po prodeji bytu v ul. [anonymizováno] koupila žalobkyně za finanční prostředky, které obdržela od svého syna, domek v [obec] pro víkendovou rekreaci a tento vlastnila až přibližně do podzimu 2013, kdy jej prodala. Finanční prostředky v hotovosti ve výši 1 660 000 Kč pak na základě předmětné smlouvy o půjčce půjčila svému synovi na koupi bytu na adrese [adresa]. Výše uvedeným jsou vysvětleny důvody a pohnutky, jež vedly jejího syna k tomu, že jí poskytl finanční částku ve výši 3 880 000 Kč – syn jí vrátil na základě ústní dohody finanční prostředky z prodeje bytu, jež mu předtím darovala, aby za ně koupila jinou nemovitost. Nejednalo se tedy o půjčku, jak tvrdí žalovaná [číslo] stejně jako žalobkyně svému synovi nevracela v listopadu 2013 půjčku, ale půjčovala mu prostředky na pořízení nemovitosti. Dále žalobkyně upřesnila, že smlouvu o půjčce uzavřela se synem během prvního listopadového víkendu mezi [datum] až [datum], přičemž přesným datem si není jista.

2. Žalovaná [číslo] se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně ani zčásti neuznává. Uvedla, že o žalobou uplatněném nároku žalobkyně se dozvěděla poprvé v dědickém řízení po svém manželovi, který byl synem žalobkyně. Její manžel se před svou smrtí nikdy nezmínil o existenci takového dluhu, žádný písemný doklad o něm neexistuje a je přesvědčená, že takový dluh neexistuje. Nadto manželovi k takovému jednání jako manželka nedala ani souhlas. Kromě toho to byl právě její manžel, kdo žalobkyni finančně podporoval, proto je nepravděpodobné, že by si od žalobkyně půjčoval nějaké peníze. Naopak je jí známo, že žalobkyně dlužila svému synovi částku 3 880 000 Kč, přičemž tento dluh vznikl tak, že její manžel byl vlastníkem bytu [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], který byl v roce 2010 prodán za 4 000 000 Kč, přičemž částka 3 880 000 Kč byla vyplacena na účet žalobkyně. Neví, z jakého titulu byl ze strany žalobkyně proveden převod částky 1 660 000 Kč, může se pouze domnívat, že se jednalo o vrácení nějaké půjčky či o dar, případně to mohlo navazovat na to, že její manžel žalobkyni v roce 2010 poskytl částku 3 880 000 Kč. Žalobkyně postupuje vůči oběma žalovaným od úmrtí syna nestandardním až šikanózním způsobem (např. podala vůči žalované 1/ žalobu na určení, že žalovaná 1/ je vyloučena z dědického práva, která byla pravomocně odmítnuta) a podání této žaloby je pokračování jejího nepochopitelného jednání. Kromě toho účet, na nějž žalobkyně zaslala částku 1 600 000 Kč, není účtem jejího manžela. Žalovaná [číslo] rovněž v řízení dále uvedla, že nepovažuje za pravděpodobné, že by její manžel projednával finanční záležitosti před manželi [příjmení], jak uvedla žalobkyně. Nemůže pak být pravda, že k dohodě o půjčce došlo dne [datum], jak tvrdí žalobkyně. Žalovaná [číslo] má k dispozici notebook manžela, kde jsou zachována všechna data, která tam byla v den jeho úmrtí, včetně e-mailové korespondence. Z této korespondence žalovaná [číslo] zjistila, že dne [datum], včetně večera a noci na [datum], byl manžel pracovně mimo [anonymizováno] a rozhodně se nemohl se žalobkyní sejít a dohodnout půjčku. Rovněž vznesla i námitku promlčení.

3. Žalovaný [číslo] se k žalobě prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřil tak, že nárok žalobkyně ani zčásti neuznává. Uvedl, že žaloba není v jeho zájmu jako nezletilého dítěte zemřelého [jméno] [příjmení], když úmrtím otce by mu vznikl podíl na dluhu ve výši 1 660 000 Kč, který však nezavinil. Nadto žalovaná částka byla poskytnuta ještě před jeho narozením a dědické řízení bylo pravomocně ukončeno, aniž by žalovaná částka byla v rámci dědického řízení projednána. Podle žalovaného [číslo] nějaký právní důvod k poskytnutí prostředků nepochybně od počátku existoval, neboť je vyloučeno, že by žalobkyně poskytla v nějakém omylu apod., nota bene poskytla-li je svému synovi. Žalovaní o tomto právním důvodu nemají logicky vůbec žádné informace, nicméně se logicky nabízí úvaha, že se pak muselo jednat buď o dar, nebo o vrácení části půjčky, kterou [obec] [celé jméno žalovaného] poskytl své matce v roce 2010 ve výši 3 880 000 Kč. Uvedenou částku [obec] [celé jméno žalovaného] téhož roku sice stržil za prodej bytu v domě v ulici [adresa], který mu žalobkyně darovala v roce 2006, jednalo-li se však z její strany o dar, pak po právu nebylo důvodu, aby jí něco vracel. Rovněž žalobkyně nepředložila v řízení žádné relevantní důkazy a výpověď manželů [příjmení] je nevěrohodná a účelová, kdy se tato výpověď neshoduje s čestnými prohlášeními a události onoho večera, kdy mělo dojít ke sjednání smlouvy mezi žalobkyní a [jméno] [celé jméno žalovaného] se nemohly stát tak, jak jsou žalobkyní a svědky vylíčeny. Před soudem nebyl prokázán žádný právní důvod poskytnutí žalované částky prokázán a žalovaní se nacházejí v nevýhodné pozici právních nástupců zemřelého [jméno] [příjmení]. Žalovaný [číslo] také souhlasil s žalovanou [číslo] ohledně otázky promlčení nároku.

4. Žalovaní vznesli námitku započtení předmětného nároku žalobkyně vůči pohledávce žalovaného [číslo] na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 6. 2017, č. j. [číslo jednací] ve výši 3 880 000 Kč z titulu půjčky podle kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný [číslo] vyzval žalobkyni k úhradě této pohledávky dne [datum] krátkou cestou oproti pohledávce uplatňované žalobkyní v tomto řízení ve výši 1 660 000 Kč a poté jí dne [datum] zaslal výzvu k zaplacení.

5. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 30. 1. 2019, č. j. 26 C 331/2016-259, v němž žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně vůči žalovaným domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 1 660 000 Kč běžícího od [datum] do [datum] a dále žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 660 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 660 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku a dále povinnost uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 191 480 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný [číslo] dne [datum] a žalovaná [číslo] dne [datum] odvolání. Blanketní odvolání ze dne [datum] doplnil žalovaný [číslo] doplněním odvolání ze dne [datum].

6. Odvolací soud o podaném odvolání rozhodl usnesením ze dne 17. 6. 2020, č. j. 13 Co 14/2020-443 tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 1. 2019, č. j. 26 C 331/2016-259 se ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc se vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že soud není vázán účastníky řízení provedenou právní kvalifikací zažalovaného nároku, ale je oprávněn (resp. povinen) provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Stejně tak odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně i s tou úvahou soudu prvního stupně, že tvrdí-li žalobkyně skutkové okolnosti svědčící právnímu posouzení nároku jako půjčky, je na ní, aby tyto okolnosti prokázala; naopak tvrdí-li žalovaní skutkové okolnosti, jež by svědčily vyvození právního titulu plnění žalobkyně nespojeného s povinností jejich právního předchůdce k vrácení plnění (dar či snad naopak vrácení půjčky), je prokázání takových tvrzení na žalovaných. Uvedené rozložení povinností tvrzení a důkazní a jim odpovídajících procesních břemen odpovídá zásadám dispoziční a projednací. Na druhou stranu se odvolací soud neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně ohledně určení okamžiku, kdy se měla žalobkyně dozvědět o tom, že na její úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, s okamžikem úmrtí [jméno] [příjmení]. Podle odvolacího soudu se soud prvního stupně nevypořádal s ustáleným judikatorním výkladem ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2626/2009) a neobsahuje přesvědčivé vysvětlení, proč by se na úkor žalobkyně neměl bezdůvodně obohatit již [obec] [celé jméno žalovaného], ale až jeho dědici, a proč by v citovaném zákonném ustanovení zakotvená subjektivní promlčecí doba měla začít běžet až jeho smrtí. Dále se soud prvního stupně dostatečně přesvědčivě nevysvětlil počátek běhu objektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 2 obč. zák., kladený k okamžiku nabytí vlastnického práva [jméno] [příjmení] k jednotce, přitom platí, že bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu vzniká již samotným přijetím plnění, jímž proto začíná běžet objektivní promlčecí doba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4982/2009). Dále podle odvolacího soudu nemohou obstát závěry soudu prvního, podle nichž se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o půjčce z důvodu znevěrohodnění výpovědí svědků [příjmení] Vnitřní přesvědčení o nepravdivosti (nevěrohodnosti) důkazu je výsledkem logického myšlenkového postupu, vycházejícího z posouzení objektivních skutečností vnějšího světa zjištěných v konkrétní projednávané věci. Takovou objektivní skutečností budou typicky rozpory v provedených důkazech, činící jedny důkazy věrohodnými a druhé nikoliv. Takové zásadní rozpory však ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nevyplývají. Podle odvolacího soudu svědci [příjmení] vypovídali o věci po poučení podle § 126 o. s. ř. o podstatných okolnostech žalobkyní tvrzeného uzavření smlouvy o půjčce shodně, tj. že byli, stručně řečeno, o prvním dušičkovém víkendu roku 2013 při návštěvě žalobkyně v bytě v [příjmení] ulici osobně přítomni pozdně večerní návštěvě [jméno] [příjmení] v jejímž průběhu se jmenovaný dohodl s matkou o tom, že mu půjčí peníze z prodeje domu v [obec] na koupi bytu v ulici [ulice]. Jen okolnost, že v čestném prohlášení je uvedena výslovně splatnost půjčky, o níž svědek [příjmení] nehovořil a svědkyně [příjmení] ji uvedla jinak, nemůže hodnotu těchto výpovědí podle odvolacího soudu zcela diskvalifikovat, stejně jako to, že svědci určili s odstupem více než čtyř let datum sepisu čestných prohlášení nesprávně o jeden rok. Podle odvolacího soudu není tak podstatné, že svědky uváděné skutečnosti nepotvrzují žádné jiné v řízení provedené důkazy, jak uvedl soud prvního stupně; podstatnější je, že tyto skutečnosti jiné v řízení provedené důkazy nevyvracejí. Okolností, jež by svědky jistě naprosto znevěrohodnila, resp. jež by kvalifikovala jejich výpovědi jako křivé, by jistě bylo prokázání tvrzení první žalované, že se [obec] [celé jméno žalovaného] o prvním dušičkovém víkendu roku 2013 vůbec nevyskytoval v [obec], tj. že v bytě nebyl a že svědky popisovaná návštěva vůbec nemohla proběhnout. K tomu první žalovanou navržené důkazy však soud prvního stupně neprovedl. Odvolací soud uzavřel, že v dalším řízení bude soud prvního stupně vázán názory odvolacího soudu a předně se znovu vypořádá s otázkou, zda žalobkyně dostatečně neprokázala uzavření smlouvy o půjčce včetně tvrzení o splatnosti tím, že nelze výpověď svědků [příjmení] apriori hodnotit jako nevěrohodnou jen na základě soudem stanovených bodů, kdy tyto výpovědi nebyly vyvráceny jinými důkazy, které ostatně žalovaná [číslo] v průběhu řízení nabízela. Dojde-li soud prvního stupně znovu k závěru, že žalobkyně neprokázala existenci smlouvy, ale prokázala samotný převod peněžních prostředků, měl by vést žalované k tvrzení a prokázání právního důvodu, na základě něhož si smí (resp. již [obec] [celé jméno žalovaného] směl) převedené prostředky ponechat, a to důsledným postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. V tomto ohledu dá druhé žalované prostor k úvaze, že žalobkyně plněním na kupní cenu podle smlouvy uzavírané žalobcem jako kupujícím plnila svoji právní povinnost. Teprve pokud žalovaní uvedené tvrdit nebudou, případně to neprokážou, bude soudu prvního stupně dán prostor pro posouzení nároku jako na nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Při jeho právním kvalifikování se soud prvního stupně má vypořádat s variantou plnění za jiného a s žalovanými vznesenou námitku promlčení v souladu s ustálenou judikaturou, jde-li o běh promlčecích dob (lhůt), a pro případ závěru o promlčení nároku (či jen jeho části) se vypořádá s argumentací žalobkyně, namítající rozpor výkonu práva žalovaných představovaný vznesením této námitky s dobrými mravy.

7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které předložili účastníci řízení a rovněž i výslechy navržených svědků: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], přičemž z provedených důkazu učinil tato skutková zjištění: žalovaná [číslo] byla manželkou zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] a zemřelého dne [datum] (dále jen„ zůstavitel“), přičemž jejich manželství bylo uzavřeno dne [datum] (prokázáno oddacím listem ze dne [datum] a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 6. 2017, č.j. [číslo jednací]), dále bylo prokázáno, že žalovaný [číslo] je synem zůstavitele (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 6. 2017, č.j. [číslo jednací]). Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je matkou zůstavitele. Dne [datum] uzavřel zůstavitel jako kupující s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenční správkyní úpadce [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (dále jen„ úpadce“), jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k bytové jednotce úpadce [číslo] umístěné v budově [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ předmětná bytová jednotka“), na zůstavitele, a to za kupní cenu 1 600 000 Kč, kterou se zůstavitel zavázal složit do [datum] na uschovatelský účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] [bankovní účet] Částku 1 600 000 Kč představující kupní cenu předmětné bytové jednotky zaslala na uschovatelský účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] žalobkyně ze svého účtu č. [bankovní účet], a to dne [datum] (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně za období od [datum] do [datum] a sdělením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] učiněným k dědickému řízení po zůstaviteli sp. zn. [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2015). Dále žalobkyně v souvislosti s nabytím předmětné bytové jednotky zůstavitelem zaplatila částku 60 000 Kč jako provizi za zprostředkování koupě předmětné bytové jednotky, kterou odeslala ze svého účtu č. [bankovní účet] dne [datum] (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně za období od [datum] do [datum]). Zůstavitel nabyl vlastnické právo k předmětné bytové jednotce ke dni [datum], k němuž nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce do katastru nemovitostí (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum] s doložkou o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí). [obec] [celé jméno žalovaného] dne [datum] zemřel. Žalovaní jsou jeho dědici, přičemž nabytí dědictví po zůstaviteli jim bylo potvrzeno v řízení o pozůstalosti vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. [spisová značka] (dále jen„ řízení o pozůstalosti“) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 6. 2017, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaní jako dědici zůstavitele nabyli po zůstaviteli mimo jiné každý spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na bytové jednotce [číslo] umístěné v budově [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] včetně ¼ spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce] (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 6. 2017, č.j. [číslo jednací]). Žalovaná č. 1 nesporovala, že v rámci vypořádání společného jmění se zůstavitelem učiněného v řízení o pozůstalosti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 11. 2016, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], nabyla zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětné bytové jednotce, včetně ½ spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na domu a pozemku, kde se předmětná bytová jednotka nachází. Žalovaní žalobkyni částku ve výši 1 660 000 Kč neuhradili.

8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně byla přítomna ústní dohodě o zapůjčení peněz učiněné mezi žalobkyní a jejím synem. K dohodě mezi žalobkyní a jejím synem došlo v [obec] v bytě na adrese [adresa], kdy byli s manželem a dětmi na návštěvě u žalobkyně. Syn žalobkyně přišel ve večerních hodinách za žalobkyní do bytu a bavili se spolu o tom, že mu žalobkyně půjčí částku 1 660 000 Kč, kterou získala prodejem domku v [obec], za kterou si on koupí nemovitost s tím, že on peníze bude průběžně splácet žalobkyni podle svých finančních možností. Uvedená dohoda mezi žalobkyní a jejím synem nebyla překvapivá, neboť se o tom spolu bavili již v létě 2013 na chalupě svědkyně na [obec]. Čestné prohlášení předložená soudu, v němž je uvedeno, že byla jako svědek přítomna dohody mezi žalobkyní a jejím synem o půjčce ve výši 1 660 000 Kč, kdy splatnost byla dohodnuta na vyzvání žalobkyní, nejpozději však do [datum], podepsala asi v únoru 2015 po smrti syna žalobkyně.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl přítomen ústní dohodě o zapůjčení peněz učiněné mezi žalobkyní a jejím synem. K dohodě mezi žalobkyní a jejím synem došlo v [obec] v bytě na adrese [adresa], kdy byli s manželkou a dětmi na návštěvě u žalobkyně. Syn žalobkyně přišel v jednom z uvedených dní okolo půlnoci za žalobkyní do bytu, aby viděl svědka a jeho manželku. V rámci své návštěvy se syn žalobkyně s žalobkyní bavil i o tom, že mu žalobkyně půjčí částku 1 660 000 Kč, kterou získala prodejem domku v [obec]. Více detailů dohody, než že se jednalo o částku 1 660 000 Kč a o půjčku, si však nepamatuje. O záměru půjčky peněz se žalobkyně se svým synem bavili již v létě roku 2013 na svědkově chalupě na [obec]. Čestné prohlášení, které předložila soudu žalobkyně, v němž je uvedeno, že byl jako svědek přítomen dohody mezi žalobkyní a jejím synem o půjčce ve výši 1 660 000 Kč, kdy splatnost byla dohodnuta na vyzvání žalobkyní, nejpozději však do [datum], podepsal na jaře roku 2015, po smrti syna žalobkyně.

10. Z emailové konverzace mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalovanou [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že se společně bavili o koupi bytu. Žalovaná [číslo] uvedla, že„ daň z převodu jste souhlasili, že zaplatíte vy jako kupující“ (prokázáno emailovou konverzací ze dne [datum]). Z protokolu o převzetí zálohy ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla do rukou žalobkyně předána záloha ve výši 100 000 Kč od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy tato záloha bude v plné výši použita pro úhradu nemovitosti specifikované v kupní smlouvě uzavřené mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (prokázáno protokolem o převzetí zálohy ze dne [datum]). Z potvrzení o provedení platby bylo prokázáno, že dne [datum] byla ve prospěch účtu žalobkyně poukázána částka ve výši 3 300 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedení platby ze dne [datum]). Z potvrzení o provedení platby bylo prokázáno, že dne [datum] byla ve prospěch účtu žalobkyně poukázána částka ve výši 450 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedení platby ze dne [datum]). Z kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [celé jméno žalovaného], jako prodávajícím a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako kupujícím bylo zjištěno, že tito dva uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu na byt na adrese [adresa], kdy kupující se zavázal částku celkem ve výši 3 880 000 Kč poukázat žalobkyni (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum]). Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že [obec] [celé jméno žalovaného] žalobkyně uzavřeli tohoto dne nájemní smlouvu, kdy [obec] [celé jméno žalovaného] se zavázal pronajmout žalobkyni byt na adrese [adresa žalobkyně], a to na dobu neurčitou a žalobkyně se zavázala za tento nájem platit nájemné ve výši 1 000 Kč měsíčně (prokázáno předmětnou nájemní smlouvou). Ze smlouvy o nájmu bytu pro seniory bylo zjištěno, že žalobkyně je nájemkyní bytu [číslo] o velikosti 1+0 na adrese [adresa] (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum]). Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela tohoto dne nájemní smlouvu na byt [číslo] nacházející se v budově [adresa] v obci [obec] (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum]). Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyni byla od žalované [číslo] zaslána výzva k vyklizení bytu na adrese [adresa žalobkyně], a to nejpozději do konce měsíce května 2015, a do té doby žalovaná [číslo] požaduje platit nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně a platby za služby spojené s užíváním bytu (prokázáno výzvou ze dne [datum]). Z faktury za elektřinu za období od [datum] do [datum] pro byt [číslo] na adrese [adresa žalobkyně] (prokázáno fakturou za elektřinu [anonymizováno] za období od [datum] do [datum]) Z trvalého příkazu k úhradě vyplývá, že žalobkyně zasílala k 1. dni v měsíci zálohy na byt na adrese [adresa žalobkyně] částku 3 938 Kč za služby spojené s užíváním bytu k rukám [jméno] [příjmení] (prokázáno trvalým příkazem k úhradě). Z emailové komunikace spolu s obrazovou přílohou soud zjistil, že z počítače zemřelého [jméno] [příjmení] bylo v období od [datum] do 2. 11. 201 odesláno 23 emailových pracovních zpráv (prokázáno jedenácti emailovými zprávami ze dne [datum] a dvanácti emailovými zprávami ze dne [datum]). Z podacího lístku ve spojení s dodejkou bylo zjištěno, že žalovaná [číslo] odeslala dne [datum] žalobkyni blíže nespecifikovanou listinu na adresu [adresa žalobkyně] (prokázáno podacím lístkem ve spojení s dodejkou).

11. Soudem byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Z jeho svědecké výpovědi soud zjistil, že žalovaná č. 1 byla jeho spolužačka na [anonymizováno]. K dotazované emailové konverzaci svědek uvedl, že se jedná o komunikaci v projektu [anonymizováno], kde byl zemřelý [obec] [anonymizováno], tedy spolu byli v pracovním kontaktu. Emaily byly zasílány i dalším osobám účastnícím se projektu, jako například rekvizitářům. Ty nákresy, které zemřelý [obec] [celé jméno žalovaného] zasílal, byly nové, které do té doby nikdo jiný neviděl, neboť na každý nový projekt se nákresy vytváří nové. Podle svědka nebyla jejich pracovní doba omezena na pracovní dobu, a pokud bylo třeba něco dokončit a předat klientovi, pracovalo se na tom klidně až do rána. Natáčení probíhalo mezi 8 - 9 listopadem roku 2013 a předtím probíhala příprava. Natáčelo se v oblasti [anonymizováno] a den předtím, než došlo k natáčení, se připravovaly dekorace a [obec] [celé jméno žalovaného] se svědkem přespal na hotelu, nejspíš tedy noc ze 7. 11 na [datum] a na počátku měsíce nejspíš dělal na projektu, připravoval rekvizity a cca. Týden před natáčením bývá prezentace, která se udála na [země].

12. Soudem byl dále vyslechnut svědek [jméno] [příjmení]. Z jeho svědecké výpovědi soud zjistil, že byl blízkým přítelem zemřelého [jméno] [příjmení], byl mu za svědka na svatbě s žalovanou [číslo] je kmotrem žalovaného [číslo]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] spolu byli na svědkově chatě v [anonymizováno] u [obec], přesný datum si nevybavil a podotkl, že by se musel podívat do [anonymizováno] kalendáře, kdy to bylo. Tenkrát připravovali inscenaci do [anonymizováno] divadla. Pokud si svědek pamatuje, jeli na chatu jedním autem, nejspíše jeho, v tu dobu černou [anonymizováno], ale toto neví přesně. Svědek si vybavil okolnosti záchrany jeho psa před otravou v tento víkend. Na chalupu přijeli v odpoledních hodinách dne prvního a druhý den odjížděli ráno, okolo [číslo] dopoledne. Setkávání byla tou dobou ryze pracovní. Muselo jít o říjen či listopad, tedy kolem období zazimování chaty. Svědek uvedl, že tou dobou nebyla na chatě wifi síť, tedy [obec] [celé jméno žalovaného] pracovat nemohl, ale počítač sebou měl, neboť v něm měl scénografické náhledy. K jejich vztahům svědek uvedl, že s [jméno] [celé jméno žalovaného] měl blízký vztah, jeho smrt ho zasáhla a snaží se být dobrým kmotrem žalovaného č.

2. S žalovanou č. 1 nemá bližší vztah, v současné době jí vídá málo a milostný vztah s ní nikdy neměl. S kmotřencem se vídá a hovoří s ním i obecně o rodině, babičkách atd. Manžele [příjmení] svědek nezná. Na závěr výslechu nahlédl do svého [anonymizováno] kalendáře a soudem bylo zjištěno, že svědek má poznamenán čas návštěvy chaty na [datum], kdy má k tomuto datu napsáno„ 18. hodin [anonymizována tři slova]“.

13. Soudem byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Z její výpovědi soud zjistil, že žalobkyni zná již 30 let a poskytla jí ubytování. Bylo to v bytě v ulici [ulice a číslo] na [obec a číslo], kde svědkyně vlastní několik bytů. Poskytla jí krátkodobé ubytování ještě v době, kdy bydlela žalobkyně v [obec], když si například potřebovala v [obec] něco zařídit a poté jí bydlení nabídla dlouhodobě, neboť měla pocit, že v [anonymizováno] strádá. K tomu, proč nemá žalobkyně vlastní byt, svědkyně uvedla, že byla z vlastního bytu doslova vyhozena, resp. jí bylo stanoveno takové nájemné, které nebylo v jejích silách splácet, a proto se musela vystěhovat. Byl to byt jejího syna, kde byli domluveni, že bude bydlet za velmi nízké nájemné. Zbytu jí vyhodila její snacha.

14. Další účastníky původně učiněné návrhy na doplnění dokazování byly v průběhu řízení vzaty zpět, přičemž ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o.s.ř. již žádné důkazní návrhy neměla a potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

15. Z provedených důkazů vyplývá tento skutkový závěr: žalovaná [číslo] byla manželkou zůstavitele [jméno] [příjmení] od [datum] do jeho úmrtí dne [datum] [datum]. Žalovaný [číslo] je synem zůstavitele a žalobkyně je matkou zůstavitele a tedy i babičkou žalovaného [číslo]. Mezi žalobkyní a zůstavitelem, jejím synem došlo v [obec] v bytě na adrese [adresa] [anonymizováno] až přes půlnoc do neděle 3. 11. brzy ráno, o prvním listopadovém víkendu roku 2013, k jednání o půjčce finančních prostředků ze strany žalobkyně zůstaviteli na koupi bytu. Předmětem jednání bylo, že žalobkyně půjčí zůstaviteli částku 1 660 000 Kč. Dne [datum] uzavřel zůstavitel jako kupující s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenční správkyní úpadce [jméno] [příjmení], jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k bytové jednotce úpadce [číslo] umístěné v budově [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha, na zůstavitele, a to za kupní cenu 1 600 000 Kč, kterou se zůstavitel zavázal složit do [datum] na uschovatelský účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] [bankovní účet] Částku 1 600 000 Kč představující kupní cenu předmětné bytové jednotky zaslala na uschovatelský účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] žalobkyně ze svého účtu č. [bankovní účet], a to dne [datum]. Dále žalobkyně v souvislosti s nabytím předmětné bytové jednotky zůstavitelem zaplatila částku 60 000 Kč na provizi za zprostředkování koupě předmětné bytové jednotky, kterou odeslala ze svého účtu č. [bankovní účet] dne [datum] Tyto dvě částky tvořily dohromady celkovou výši půjčky, kterou žalobkyně přislíbila [jméno] [celé jméno žalovaného] poskytnou na základě ústní dohody uzavřené o víkendu v období mezi [datum] – [datum], přičemž u této ústní dohody byli přítomni i svědci, manželé [příjmení]. [obec] [celé jméno žalovaného] pobýval na chatě svého známého [jméno] [příjmení] u [obec], a to z večera dne [datum] na dopoledne dne [datum], přičemž schůzka v bytě u žalobkyně proběhla z [datum] na [datum] v pozdních nočních hodinách, jak ve svých výpovědích potvrdili i manželé [příjmení]. Zůstavitel nabyl vlastnické právo k předmětné bytové jednotce ke dni [datum], k němuž nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce do katastru nemovitostí. Dne [datum] zůstavitel zemřel. Žalovaní jsou dědici zůstavitele, přičemž každý z nich nabyl po zůstaviteli mimo jiné spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na předmětné bytové jednotce, včetně ¼ spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, kde se předmětná bytová jednotka nachází. Zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětné bytové jednotce, včetně ½ spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, kde se předmětná bytová jednotka nachází, pak nabyla žalovaná [číslo] v rámci vypořádání společného jmění se zůstavitelem učiněného v řízení o pozůstalosti. Žalovaná [číslo] je tedy vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti ¾ na předmětné bytové jednotce, včetně ¾ spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, kde se předmětná bytová jednotka nachází, a žalovaný [číslo] je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ¼ na předmětné bytové jednotce, včetně ¼ spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, kde se předmětná bytová jednotka nachází. Žalobkyně užívala po smrti [jméno] [příjmení] byt na adrese [adresa žalobkyně], toho času ve vlastnictví [jméno] [příjmení], a to na základě nájemní smlouvy sjednanou na dobu neurčitou ze dne [datum]. Z tohoto bytu byla po smrti [jméno] [příjmení] vystěhována, neboť nebyla schopna platit nájemné ve výši 12 000 Kč. Žalovaní žalobkyni částku 1 660 000 Kč neuhradili.

16. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností a o výpovědi svědků - manželů [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] výpověď svědka [jméno] [příjmení] soud svá skutková zjištění neopřel, neboť z jeho výpovědi nebylo zjištěno ničeho důležitého pro okolnosti uzavření smlouvy o půjčce ani jiné důležité skutečnosti pro řízení. Některé svědky uváděné skutečnosti potvrzují jiné v řízení provedené důkazy, například výpověď [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o okolnostech bytové nouze žalobkyně. Výpovědi svědků se nijak vzájemně nevyvracejí a umožňují především rekonstruovat časový průběh jednotlivých událostí od [datum] do [datum]. Bylo prokázáno, že [obec] [celé jméno žalovaného] pobýval na chatě svého známého [jméno] [příjmení] u [obec], a to z večera dne [datum] na dopoledne dne [datum], přičemž schůzka v bytě u žalobkyně proběhla z [datum] na [datum] v pozdních nočních hodinách, jak ve svých výpovědích potvrdili i manželé [příjmení]. Ve zdánlivém rozpor proti sobě stojí listinné důkazy ve formě emailové komunikace ze strany zemřelého [jméno] [příjmení] a účast zůstavitele na schůzce v bytě u žalobkyně o prvním listopadovém víkendu 2013. Nicméně podle soudu se celým případem jako červená niť prolíná to, že zůstavitel byl velmi činorodý člověk, který stíhal velké množství aktivit jak pracovních, tak i soukromých. A podle soudu shora uvedená skutková zjištění do sebe chronologicky zapadají a nikoli, aby se vylučovala, neboť zůstavitel o předmětném listopadovém víkendu 2013 nejdříve navštívil svého známého svědka [příjmení] a následně pak i svou matku a svědky manželé [příjmení], kteří byli u žalobkyně na návštěvě, jednal s matkou o půjčce peněz na koupi bytu a průběžně o tomto víkendu pracoval, rozesílal předmětné emaily. Činorodost a vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelem podporuje i to, že mezi žalobkyní jako matkou a zůstavitelem jako synem existovala vzájemná důvěra, ale i dostatečná zkušenost a praxe s prodejem a koupí jednotlivých bytů a dalších nemovitostí, a to již od roku 2005. Například koupě bytu [adresa žalobkyně]; prodej bytu na adrese [adresa], [obec a číslo] apod. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Zákon [číslo] Sb., občanský zákoník, byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne [datum]. Podle ust. § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle ust. § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení, právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

20. Podle ust. § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Podle ust. § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 téhož ustanovení, započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

22. Podle ust. § 1987 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 téhož ustanovení, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

23. V daném případě je předmětem řízení zaplacení částky poskytnuté ze strany žalobkyně právnímu předchůdci žalovaných v rozsahu 1 600 000 Kč v listopadu 2013 a v rozsahu 60 000 Kč v lednu 2014 Smlouva o zápůjčce (stejně jako podle staré právní úpravy smlouvy o půjčce) je považována za smlouvu reálnou, tedy že ke smlouvě o zápůjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky vydlužiteli. K uzavření smlouvy tedy nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli a teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pouhým dosažením konsenzu stran o obsahu smlouvy není smlouva uzavřena a zapůjčiteli nevzniká povinnost přenechat předmět zápůjčky vydlužiteli. K tomuto faktickému přenechání může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2217/2003). Dosažení konsenzu o obsahu smlouvy a přenechání předmětu zápůjčky spadají zpravidla časově v jedno, ale není to nezbytné. Předmět zápůjčky může být přenechán vydlužiteli i s určitým časovým odstupem od sjednání obsahu smlouvy. V takovém případě však není smlouva o zápůjčce uzavřena, dokud věc není vydlužiteli přenechána. Pokud došlo k ujednání mezi žalobkyní a zemřelým [obec] [celé jméno žalovaného] z [datum] na [datum] v pozdních nočních hodinách o tom, že žalovaná mu poskytne půjčku ve výši 1 660 000 Kč, kdy první platbu ve výši 1 600 000 Kč žalobkyně odeslala dne [datum] a částku 60 000 Kč žalobkyně odeslala dne [datum], dospěl soud k závěru, že celou zapůjčenou částku je nutné posuzovat podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, neboť ústně uzavřená smlouva o půjčce byla uzavřena až reálným převodem všech ujednaných prostředků (tedy celkem ve výši 1 660 000 Kč) k čemuž došlo až v lednu 2014, tedy v době účinnosti nové právní úpravy. Věc tedy posuzoval podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.

24. Soud se opětovně zabýval otázkou výslechů svědků [příjmení], provedených dne [datum], kdy se zabýval především názorem předestřeným odvolacím soudem, který naznačil, že aby mohla být výpověď hodnocena jako nevěrohodná, je nutno analyzovat myšlenkový postup, jehož základ byl utvořen objektivními skutečnostmi, kdy takové objektivní skutečnosti jsou především rozpory v provedených důkazech. I přestože se ve výpovědích svědků [příjmení] vyskytují nepřesnosti, dospěl soud po opakovaném hodnocení jejich výpovědi v souvislosti s později provedenými důkazy k závěru, že do sebe jednotlivé důkazy chronologicky zapadají a tvoří ucelený celek skutkových zjištění o předmětném listopadovém víkendu a na to navazující převody peněz ze strany žalobkyně, a to částky 1 600 000 Kč představující kupní cenu předmětné bytové jednotky zaslala na uschovatelský účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] žalobkyně ze svého účtu č. [bankovní účet], a to dne [datum]. Dále žalobkyně v souvislosti s nabytím předmětné bytové jednotky zůstavitelem zaplatila částku 60 000 Kč na provizi za zprostředkování koupě předmětné bytové jednotky, kterou odeslala ze svého účtu č. [bankovní účet] dne [datum] Tyto dvě částky pak tvořily dohromady celkovou výši půjčky, kterou žalobkyně přislíbila [jméno] [celé jméno žalovaného] poskytnou na základě ústní dohody uzavřené o víkendu v období mezi [datum] – [datum], přičemž u této ústní dohody byli právě přítomni jako svědci manželé [příjmení]. Celý kontext uzavírání předmětné smlouvy o půjče rámuje to, že tento způsob jednání a uzavírání jednotlivých smluv byl mezi žalobkyní a zůstavitelem zcela běžný viz shora uvedené příklady byt v [anonymizováno] ulici, [obec a číslo], koupě bytu v [příjmení] ulici, [obec a číslo] apod., přičemž po uzavření manželského svazku mezi zůstavitelem a žalovanou [číslo] do toho„ zaběhlého“ způsobu jednání vstupuje žalovaná [číslo] radí zůstaviteli viz emailová konverzace mezi nimi z [datum], ve které si píší o koupi bytu a žalovaná [číslo] zůstaviteli radí. Soud tedy uzavírá, že výpověď svědků [příjmení] byla věrohodná a prokazuje vedle jiných provedených důkazů uzavření smlouvy o zápůjčce finančních prostředků mezi žalobkyní a zůstavitelem v souhrnné výši 1 660 000 Kč.

25. Pokud se žalovaní se v řízení bránili tím, že částka ve výši 1 660 000 Kč nebyla [jméno] [celé jméno žalovaného] poskytnuta jako půjčka, a žalovaná [číslo] na svou obranu na jednání konaném dne [datum] vznesla námitku, že částka 1 660 000 Kč byla jejímu manželovi poskytnuta jako dar od žalobkyně, či jako vrácení jejího vlastního dluhu. Žalovaná [číslo] však k prokázání svého tvrzení, že částka 1 660 000 Kč byla [jméno] [celé jméno žalovaného] žalobkyní poskytnuta bezúplatně jako dar či jako vrácení vlastní půjčky žalobkyně, nenabídla soudu žádné důkazy, které by jej prokazovaly, tj. neunesla důkazní břemeno, které leží na tom z účastníků řízení, jemuž má být tvrzená skutečnost ku prospěchu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97), a to ani poté, co byla soudem na jednání konaném dne [datum] vyzvána dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., aby tak učinila s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Z hypotézy hmotněprávní normy, která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti vyplývá, že ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce (jako věřitel či zápůjčitel) břemeno tvrzení, že se žalovaným (jako dlužníkem či vydlužitelem) uzavřel smlouvu o půjčce (resp. zápůjčce), že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro žalobce vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o půjčce (zápůjčce) byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky. V daném případě žalobkyně dostatečně prokázala, že došlo mezi ní a [jméno] [celé jméno žalovaného] k uzavření smlouvy o zápůjčce, kdy z předchozích finančních transakcí učiněných mezi žalobkyní a [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že v době onoho poskytnutí částky ve výši 1 660 000 Kč si“ ničeho nedlužili”, tato skutečnost byla podložena výpovědí manželů [příjmení] a je průkazné, že finanční prostředky žalobkyně [jméno] [celé jméno žalovaného] poskytla, o čemž musela být srozuměna i žalovaná [číslo]. Pokud žalovaní namítali posouzení věci jako daru či vrácení vlastní půjčky žalobkyně, byli se svým tvrzením osamoceni a ocitli se v tzv. důkazní nouzi, kdy v tomto případě musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost.

26. V souvislosti s tím pro úplnost soud dodává, že jak bylo v průběhu řízení zjištěno, žalobkyně neměla v době poskytnutí částky ve výši 1 660 000 Kč [jméno] [celé jméno žalovaného] zajištěnou svou vlastní bytovou potřebu a v předmětné době nevlastnila žádnou nemovitou věc. V minulosti přitom žalobkyně vždy nějakou nemovitou věc vlastnila a z tohoto se dělila se svým synem a pomáhala zajišťovat bytové potřeby i jemu. Soudu se zdá logické, že člověk, především ve starším věku, přemýšlí i nad zajištěním své bytové potřeby do budoucna a proto nelze osvětlit racionálně krok, ve kterém by se žalobkyně zbavila všech nemovitých věcí a [jméno] [celé jméno žalovaného] částku ve výši 1 660 000 Kč darovala, když věděla, že tím přišla o většinu výhod spojených s vlastněním nemovité věci či vyššího finančního obnosu jako rezervy. V této souvislosti žalobkyně uváděla, že se svým synem [jméno] [celé jméno žalovaného] vždy řešili i její bytové potřeby, kdy výsledkem této situace bylo to, že [obec] [celé jméno žalovaného] nakonec vlastnil dva byty a jeden pronajímal žalobkyni za velmi nízké nájemné, vědom si toho, že žalobkyně mu v minulosti několikrát pomohla. V tento moment tedy nelze jinak, než se zaměřit na jednání žalované [číslo] po smrti [jméno] [příjmení], kdy žalobkyni vyzvala k placení tržného nájemného (ač věděla, že výslednou částku žalobkyně za svých příjmů nemá možnost platit) či k vyklizení nemovitosti, ačkoliv věděla, že v minulosti žalobkyně stála za [jméno] [celé jméno žalovaného] při otázkách nabývání nemovitých věcí a že nejspíš i některé nemovité věci nabyté žalovanou [číslo] žalovaným [číslo] po smrti jejího manžela byly výsledkem finančních podpor a darování ze strany žalobkyně v letech předcházejících, jako na jednání v rozporu s dobrými mravy.

27. Ohledně splatnosti zápůjčky dospěl soud k názoru, že splatnost dluhu nebyla ponechána na vůli pouze [jméno] [příjmení], ale žalobkyně a [obec] [celé jméno žalovaného] se dohodli tak, že zápůjčku vrátí podle svých možností, ale nejpozději do [datum], což je podpořeno i výpovědí svědků [příjmení] a jejich čestnými prohlášeními. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že žalobkyně a [obec] [celé jméno žalovaného] se dohodli tak, že [obec] [celé jméno žalovaného] bude splácet průběžně podle svých finančních možností, čímž ale nebylo dotčeno ujednání o celkové splatnosti.

28. U běhu promlčecích lhůt platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (lhůta objektivní). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (lhůta subjektivní). Promlčecí lhůta může tedy podle § 619 počít běžet, pouze pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich alespoň dozvědět měla a mohla. Započetí běhu obecné promlčecí lhůty podle § 619 tak předpokládá kumulativní splnění dvou předpokladů: jeden má povahu objektivní - je dán objektivní možností úspěšného uplatnění práva před orgánem veřejné moci a druhý má povahu subjektivní - je dán nabytím vědomí o skutečnostech rozhodných pro uplatnění práva oprávněnou osobou. Pokud by pak marně uplynula alespoň jedna z uvedených promlčecích dob a druhou stranou by byla vznesena námitka promlčení, nelze oprávněnému promlčené právo přiznat. Dnem, kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, byl den shodný se dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tedy kdy oprávněný objektivně mohl podat k soudu či jinému příslušnému orgánu veřejné moci úspěšný návrh, aby byla povinnému uložena odpovídající povinnost. V řízení bylo prokázáno, že splatnost zápůjčky poskytnuté žalobkyní [jméno] [celé jméno žalovaného] byla určena na den [datum], proto žalobou uplatněné právo žalobkyně na zaplacení žalované částky není promlčeno. Pro úplnost soud dodává, že promlčení pohledávky na vrácení zápůjčky podléhá promlčení i tehdy, nebyla-li splatnost zápůjčky výslovně sjednána. Nebyla-li splatnost dluhu dohodnuta, může již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů, a tím vyvolat její splatnost, což se v daném případě nestalo. Až uplynutím výpovědní doby se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem s účinky„ actio nata“. Tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby práva zapůjčitele na vrácení zápůjčky. V daném případě se žalobkyně dozvěděla, že o rozhodných skutečnostech okamžikem, kdy na účet [jméno] [příjmení] zaplatila i druhou část zápůjčky ve výši 60 000 Kč a v ten moment tedy věděla, že od tohoto okamžiku se stala zápůjčka v plné sjednané výši perfektní a dokončenou. V posuzovaném případě začala tříletá subjektivní promlčecí lhůta běžet ode dne [datum]

29. K vzájemnému započtení pohledávky žalovaného [číslo] ve výši 3 880 000 Kč soud uvedl, že z provedených důkazů týkajících se okolností prodeje bytu na adrese [adresa], že zemřelý [obec] [celé jméno žalovaného] již sám svým jednáním souhlasil, aby peníze z prodeje tohoto bytu byly kupujícím vyplaceny přímo na účet žalobkyně, neboť tuto nemovitost mu předtím žalobkyně darovala. Žalovaní nepředložili žádné důkazy, ač k tomu byli soudem poučeni, z kterých by vyplývalo, že tuto částku poskytl [obec] [celé jméno žalovaného] žalobkyni jako půjčku, naopak lze usuzovat, že vzhledem k tomu, že mu předtím žalobkyně tento byt darovala a poté jí on peníze z prodeje vrátil, mělo se za to, že jsou si plně vyrovnaní a částka ve výši 1 660 000 Kč již byla zápůjčka stojící samostatně, ničím nesouvisející s prodejem bytu na adrese [adresa]. Pokud by se i nad shora uvedené dalo uvažoval nad možností vzájemného započtení, pak pokud po jednání dne [datum] převzal právní zástupce žalobkyně od zástupců žalovaných výzvu k úhradě dluhu ve výši 3 880 000 Kč a dále žalovaní tvrdí, že žalobkyni zaslali dne [datum] písemný zápočet této své pohledávky ještě doporučeně poštou, pak se soud ztotožňuje s názorem, že žalobkyně nezmocnila svého právního zástupce k převzetí takové výzvy a je nutno toto doručení takzvanou„ krátkou cestou“ považovat za neúčinné. Doručit písemnou výzvu nebylo poštou žalobkyni možné, a žalovaní to již později ani netvrdili, neboť na předmětné adrese žalobkyně již zhruba 7 let nebydlela a tato skutečnost musela být žalovaným známa i z podání žalobkyně učiněných v tomto řízení. Žalovaní dále neunesli břemeno důkazní ohledně prokazování, na základě jakého právního titulu by měli za žalobkyní dospělou pohledávku ve výši 3 880 000 Kč. Nedokázali zároveň ani říci či prokázat, kdy se tato pohledávka stala splatnou. Žalovaní tedy neuvedli žádný právní titul. Zároveň neunesli žalovaní ani důkazní břemeno ohledně prokázání toho, že [obec] [celé jméno žalovaného] žalobkyni vyzval k vrácení částky ve výši 1 800 000 Kč za prodej domu v [obec].

30. Předpokladem uplatnění započtení pohledávky před soudem je to, že aktivně započítávaná pohledávka musí být v okamžiku provedení započtení před soudem uplatnitelná, tedy vymahatelná. Podle přechodných ustanovení (§ 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) se bude na tuto pohledávku aplikovat § 581 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť pro započtení se použije úprava, kterou se řídil závazkový právní poměr, z něhož pohledávka vznikla. Vzhledem k tomu, že nejde započíst pohledávky promlčené a proti pohledávce splatné není množné započíst pohledávku, která doposud není splatná. Žalovaní neprokázali splatnost pohledávky a navíc je tato jejich pohledávka, jejíž započtení namítají, promlčená, neboť její případný vznik sahá až do roku 2010.

31. K obecně platnému vymezení, že k započtení jednostranným úkonem jsou způsobilé pohledávky platně existující, vymahatelné, splatné a nepromlčené, soud proto uzavírá, že žalovaní k této námitce započtení pohledávky ve výši 3 880 000 Kč oproti žalobkyní požadované částce neunesli důkazní břemeno a tato jejich pohledávka není uplatnitelná u soudu a je nevymahatelná, neboť nebyl v řízení doloženo, zda pohledávka vznikla, z jakého titulu ani kdy nastala její splatnost.

32. Z provedených důkazů bylo zjištěno i to, že žalovaná [číslo] již dne [datum] věděla o tom, že žalobkyně poskytuje finanční prostředky a účastní se koupě předmětného bytu, kdy při emailové konverzaci používá množné číslo a bylo jí tedy jasné, že se koupě účastní i jiná osoba. Vzhledem k tomu, že žalovaná [číslo] nikdy v průběhu řízení netvrdila ani nedoložila, že by se na této koupi participovala i jiná osoba mimo osoby žalobkyně a [jméno] [příjmení], soud dospěl k názoru, že byla srozuměna s rolí žalobkyně při koupi bytu.

33. Pro úplnost soud dodává, že tvrzení žalovaných o tom, že žalobkyně nikdy do smrti [jméno] [příjmení] ho neupomínala ohledně vrácení poskytnuté zápůjčky, pak lze vycházet z předpokladu, že ve vztahu matka a syn byla hlavní vzájemná důvěra a víra žalobkyně v solidní jednání jejího syna vůči ní a to, že své závazky dodrží. V této souvislosti soud poukazuje i na skutečnost, že bylo prokázáno, že především na straně žalovaných došlo k prvotnímu jednání, na které by se dalo pohlížet jako na jednání v rozporu s dobrými mravy, když jim musel být známá skutečnost, že mezi žalobkyní a zemřelým [jméno] [celé jméno žalovaného] docházelo vždy k různým právním jednáním směřujícím k uspokojení vzájemných bytových potřeb a žalobkyně na něj v minulosti převáděla bezúplatně bytové jednotky, kdy oproti tomu jí [obec] [celé jméno žalovaného] zařídil bydlení na adrese [ulice a číslo] na [část obce] za symbolické nájemné ve výši 1 000 Kč měsíčně (a související výdaje za energie) a to nájemní smlouvou na dobu neurčitou, kdy po jeho smrti žalovaná [číslo] žalobkyni sdělila, že bude za byt platit tržní nájemné, na což žalobkyně neměla finance a byla žalovanou [číslo] nucena se vystěhovat a na několik let se ocitla v bytové nouzi.

34. Na základě výše uvedených skutkových zjištění ve spojení se shora citovanými ustanovení zákona a ve světle usnesení Městského soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 13 Co 14/2020-443 soud uzavřel, že bylo dostatečně prokázáno, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 1 660 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 660 000 Kč od [datum] do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

35. Žalovaným byla dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni příslušenstvím v zákonné výši (stanovené podle ust. § 1970 o. z. za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když za prvý den prodlení žalované soud určil den [datum], neboť žalobkyně v průběhu řízení nedoložila, že by žalovaným zaslala předžalobní výzvu k plnění, a žaloba ve spojení s výzvou k vyjádření byla žalované [číslo] doručena dne [datum], kdy následující den po dni doručení se žalovaní ocitli v prodlení.

36. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 2 o.s.ř. tak, že nárok na jejich náhradu přiznal žalobkyni v plné výši, když je zřejmé, že žalovaní neměli nikdy v úmyslu žalobkyni žalovanou částku zaplatit. Náklady řízení sestávají z nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 300 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny odměnou za 30,5 úkonů právní služby po 14 940 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 písm. c) další porady s klientem přesahující jednu hodinu konané ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], podle ust. § 11 písm. d) vyhlášky, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], a [datum], ust. § 11 písm. g) vyhlášky, účast na jednáních konaných u soudu ve dnech [datum], [datum] – 2 úkony, když jednání trvalo déle než dvě hodiny, tj. 1 úkon za každé 2 započaté hodiny jednání, [datum] a [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] ust. § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky, odvolání proti usnesení ze dne 22. 3. 2017, č.j. 26 C 331/2016-25 (rozhodnutí o žádosti žalobkyně o osvobození od placení soudních poplatků – ½ úkon, a ust. § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky, účast na jednání konaném u soudu dne [datum] a [datum], na němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku – ½ úkon; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 8 odst. 1 vyhlášky ve spojení s ust. § 7 bod 6. vyhlášky, a 31 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně (zahrnující i shora uvedený soudní poplatek) činí 473 270 Kč, přičemž byly přisouzeny na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

37. Žalobkyně byla osvobozena od placení soudního poplatku ze žaloby v rozsahu 90 % podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle § 2 odst. 3 tohoto zákona je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Podle položky 3 písm. b) sazebníku soudních poplatků pak poplatek z této částky představuje 83 000 Kč, kdy žalobkyně zaplatila částku ve výši 8 300 Kč (10 %, když do výše 90 % jí bylo přiznáno osvobození). Žalovaným bylo tedy uloženo, aby zbývající částku ve výši 74 700 Kč zaplatili na účet Obvodního soudu pro Prahu 5.

38. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení s ohledem na délku sporu.