26 C 341/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5, sídlem adresa , rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa , země b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce , země oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa za účasti:

1. územní celek , IČO sídlem adresa účastnice zastoupeno advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. název účastnice , IČO , sídlem adresa účastnice a účastnice , o žalobě na nahrazení správního rozhodnutí dle ustanovení § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, <b>I. Zamítá se žaloba, aby soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zn. SPÚ [číslo] [rok] tak, že:</b> <b>1. Žalobci jsou vlastníky, každý k id. [číslo] těchto nemovitostí:</b> <b>-) dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]),</b> <b>-) dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]),</b> <b>-) dle PK parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo] část parc. [číslo]),</b> <b>-) dle PK parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo] část parc. [číslo]),</b> <b>-) dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]),</b> <b>-) dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]),</b> <b>zapsaných doposud u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro obec [anonymizováno] [obec], [katastrální uzemí].</b> <b>II. Žalobci jsou povinni uhradit [anonymizována dvě slova] [obec] na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč k rukám právní zástupkyně [územní celek], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobci jsou povinni uhradit [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobci se žalobou podanou k soudu dne 1.10.2019 domáhají toho, aby soud nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zn. SPÚ [číslo] [rok] výše specifikovaným způsobem. Žalobu žalobci odůvodnili tak, že se ve správním řízení domáhali vydání konkrétních pozemků v k.ú. [část obce] (dle PK část parc. [číslo] dle PK část parc. [číslo] dle PK parc. [číslo] dle PK parc. [číslo] dle PK část parc. [číslo] dle PK část parc. [číslo] vše pro. k.ú. [část obce]), kdy správní orgán dospěl k závěru, že žalobci jsou ve vztahu k předmětným pozemkům osobami oprávněnými a mají nárok na vydání těchto pozemků, kdy jsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 229/1991 Sb. Správní orgán dále dospěl k závěru, že uvedené pozemky nelze vydat, neboť pozemky byly převedeny na třetí osoby, částečně jiné oprávněné osoby coby spoluvlastníky předmětných nemovitostí a částečně jiné subjekty. Správní orgán sám i další osoby povinné tak nerespektovaly uplatněný nárok žalobců, resp. blokační ustanovení zákona o půdě, kdy s pozemky, na které byl uplatněn restituční nárok, nelze osobou povinnou nijak nakládat do pravomocného rozhodnutí o takovémto nároku oprávněných osob. Správní orgán i další účastníci správního řízení jako orgány veřejné moci, museli a mohli vědět o uplatněném nároku žalobců. Žalobci mají za to, že převod předmětných pozemků z vlastnictví povinných osob na třetí osoby je absolutně neplatný, když na tyto pozemky byl uplatněn restituční nárok, a tedy s pozemky nelze nakládat do doby pravomocného rozhodnutí o nároku oprávněných osob – původních vlastníků těchto pozemků, resp. jejich právních nástupců, tj. žalobců. Správní orgán, za jehož účasti byly pozemky převedeny, věděl, že část předmětných pozemků již byla původním vlastníkům vydána a na zbývající část je uplatněn restituční nárok žalobců, stejně jako že i pozemky okolní jsou dlouhodobě nárokovány původními vlastníky, resp. právními nástupci původních vlastníků tzv. [anonymizována dvě slova], a tedy že se na tyto pozemky vztahuje blokační ustanovení o nezcizitelnosti těchto pozemků do doby rozhodnutí o nároku původních vlastníků. Veškeré převody z původní povinné osoby jsou tedy neplatné pro blokační ustanovení z titulu uplatněného nároku na předmětné pozemky ze strany oprávněných osob, a tedy jsou stále ve vlastnictví povinné osoby a jako takové je lze žalobcům vydat, jak měl správně správní orgán učinit, nikoliv nerelevantně argumentovat dobrou vírou třetích osob, kterým správní orgán a další povinné osoby pozemky v rozporu se zákonem převedly, nebo dokonce dlouhým časovým obdobím od doby, kdy tyto pozemky v rozporu se zákonem tyto povinné osoby převedly a dokonce délku tohoto období, která zcela odvisela od vůle tohoto správního orgánu, vykládat ve prospěch dobré víry třetích osob. Převody na třetí osoby je třeba považovat za absolutně neplatné, neboť právo původních vlastníků je v takovémto případě lepší než právo třetích osob. 2. [územní celek] se k žalobě vyjádřilo tak, že nárok žalobců neuznává a navrhlo, aby byl návrh žalobců v plném rozsahu zamítnut. Jak vyplývá z regulačních plánů z let 1924 a 1930, předmětné pozemky byly již v době jejich přechodu na čs. stát součástí městské zástavby a do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani používány k účelům zemědělské výroby. Působnost zákona č. 243/1992 Sb., o půdě, proto v daném případě není dána. Dále namítla, že předmětné podíly nelze vydat, neboť se jedná o pozemky zastavěné ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Dle územního plánu platného ke dni účinnosti zákona o půdě se nacházely v ploše s funkčním využitím E – rodinné domky a vilová zástavba, N – sport, branná výchova, rekreace, S – vodohospodářská, energetická a spojovací plošná zařízení, technické služby a L – parkové lesy, a dle územního plánu nyní platného pak v ploše s funkční využitím SP – sportu, tj. plochy pro umístění staveb a zařízení pro sport a tělovýchovu a ZMK – zeleň městská a krajinná, tj. městská a krajinná zeleň s rekreačními aktivitami, ve stabilizovaném (tj. nikoli rozvojovém či transformačním) území. Předmětné pozemky se tedy staly součástí veřejného statku, žalobkyně již nemůže plně realizovat své vlastnické právo a užívat je způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřeném v preambuli a v ust. § 1 zákona o půdě a předmětné podíly jí nelze vydat. K tomu účastnice doložila regulační plány z let 1924 a 1930 3. [název účastnice] se k žalobě vyjádřila s tm, že měla většinu z předmětných nemovitých věcí ve svěřené správě. Dále se připojila k vyjádření [územní celek], a to v souvislosti se zastavěností předmětných pozemků, a navrhla, aby soud žalobu žalobců zamítl.

4. Státní pozemkový úřad ve svém vyjádření plně odkázal na své rozhodnutí v této věci a jeho odůvodnění. Konstatoval, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 2 odst. 3 písm. c) zákona č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem, nicméně ve výroku uvedené části pozemků jim nebyly vydány, neboť jsou zde dány zákonné důvody pro jejich nevydání. Žalobci požadované pozemky byly vydány v podílu [číslo] restituentům, kteří uplatnili restituční žádost PÚ [číslo]. Podíl [číslo] tohoto pozemku byl těmto fyzickým osobám prodán [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] kupní smlouvou ze dne [datum], právní účinky v katastru nemovitostí vznikly dne [datum]. Pozemky jsou tedy ve vlastnictví těchto fyzických osob, přičemž tyto nabyly vlastnictví v dobré víře. S ohledem na uvedené i se zřetelem k velkému časovému odstupu mezi převodem vlastnictví a rozhodnutím o restitučním nároku je třeba zachovat ochranu vlastnického práva k uvedeným pozemkům, nabytým v dobré víře. Pozemkový úřad při rozhodnutí vycházel z principu, že v restitučním řízení by neměla být způsobena nová křivda a práva třetích osob zde převažují nad účelem restituce.

5. Podle ust. § 244 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

6. Podle ust. § 247 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout (odst. 1). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (odst. 2).

7. V posuzovaném případě se žalobci domáhají nahrazení rozhodnutí vydaného ve věci vyplývající ze vztahů soukromého práva, v níž na základě ust. § 3 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě a § 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, rozhodoval Státní pozemkový úřad. Pravomoc civilního soudu rozhodnout věc dle části V. o.s.ř. je tedy dána. Žaloba byla podána ve 2 měsíční lhůtě od doručení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu žalobcům, když toto rozhodnutí bylo žalobcům doručeno shodně dne 26.9.2019, jak bylo zjištěno ze spisu Státního pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo], a žaloba byla k soudu podána dne 1.10.2019. Zákonné podmínky pro projednání žaloby tak byly splněny.

8. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení a spisem Státního pozemkového úřadu sp. zn. PÚ [číslo], přičemž z provedených důkazu zjistil následující skutečnosti: žalobci uplatnili svůj nárok k pozemkům zapsaným ve vložce pozemkové knihy pod označením vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [rok] – k. ú. [část obce], vl. PK [číslo] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce] a dále nemovitostí zapsaných v Zemských deskách [číslo] ([anonymizována dvě slova]) a [číslo] (Pozemky na rovině před [příjmení] v [část obce], a to podáním ze dne 1.6.2001, doručeným [stát. instituce] dne [anonymizováno] [číslo] (prokázáno uplatněním nároku dle zákona č. 229/91 Sb. z uvedeného dne). Uvedené pozemky PK [číslo] a [číslo] zapsané ve vložce [anonymizováno] a PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] zapsané ve vložce [číslo] pro k.ú. [část obce], resp. jejich [číslo], patřily paní [jméno] [příjmení], roz, [příjmení], narozené [číslo], zemřelé [datum], právní předchůdkyni žalobců, přičemž jí byly odňaty rozhodnutím Centrály pro židovské vystěhování čj. [číslo] ze dne 22.4.1942 a ze dne 2.7.1942. Nemovitosti byly převedeny do vlastnictví státu a vlastnické právo k nim dosud nebylo obnoveno (prokázáno rodným listem [jméno] [příjmení] ze dne [datum], rodným listem [celé jméno žalobce] [číslo] [celé jméno žalobce] [číslo] rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne [datum], zn. PÚ [číslo]). Žalobci jsou z těchto důvodů oprávněnými osobami podle zákona o půdě, podle správního rozhodnutí Pozemkového úřadu – Krajský pozemkový úřad pro hlavní město Prahu, sp. zn. PÚ [číslo] (prokázáno uvedeným rozhodnutím). [název účastnice], [IČO], jako prodávající a 23 fyzických osob ve smlouvě specifikovaných na straně kupující uzavřely dne [datum] kupní smlouvu, kterou došlo k prodeji spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] pozemků p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v části BLV v k.ú. [část obce], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] za celkovou kupní cenu ve výši 293 021 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum]). Od 1.11.2007 přešlo vlastnické právo k výše uvedeným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne [datum] na ve smlouvě uvedené fyzické osoby, a to v rámci vkladového řízení sp.zn. V [číslo] [rok] [číslo], přičemž aktuálně jsou pozemky p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], [územní celek], okres [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] ve spoluvlastnictví 24 fyzických osob, kdy se mezi zapsanými vlastníky neobjevují ani žalobci ani žádný správní orgán. Dále bylo zjištěno, že vlastnické právo k uvedeným nemovitostem, resp. k jejich podílům, bylo převedeno na jejich vlastníky, v katastru nemovitostí uvedené fyzické osoby, též na základě rozhodnutí pozemkového úřadu č. [rok] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] a na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu ke dni 24.2.2010. Pozemky jsou v katastru nemovitostí označeny jako ostatní plocha - jiná plocha, ostatní plocha – sportoviště a rekreační plocha a trvalý travní porost a lesní pozemek, zároveň jsou pouze dva z pozemků chráněny jako zemědělský půdní fond (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] z uvedeného k.ú. ze dne 22.9.2020). Předmětné pozemky jsou v aktuálním územním plánu hl. [územní celek] evidovány jako sportovní plocha, dle jako městská a krajinná zeleň a zčásti též lesní porost. (prokázáno územním plánem [územní celek] ze dne 16.5.2020). Na pozemcích se aktuálně nachází stromový porost a částečně též součást sportovního areálu (prokázáno leteckou fotografií daných pozemků). Žalobci jsou aktuálně vlastníky každý ideálního podílu [číslo] k nemovitostem zapsaným na LV [číslo] 146vv, [číslo], [číslo] v katastrálním území [část obce] a [list vlastnictví] v [katastrální uzemí] (prokázáno přehledem vlastnictví a jiných věcných práv ze dne 22.8.2020).

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu, že žalobci uplatnili svůj nárok k pozemkům zapsaným ve vložce pozemkové knihy pod označením vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce], vl. PK [rok] – k. ú. [část obce], vl. PK [číslo] – k. ú. [část obce], vl. PK [anonymizováno] – k. ú. [část obce] a dále nemovitostí zapsaných v Zemských deskách [číslo] ([anonymizována dvě slova]) a [číslo] (Pozemky na rovině před [příjmení] v [část obce], a to podáním ze dne 1.6.2001, doručeným [stát. instituce] dne xanon [číslo]. Uvedené pozemky PK [číslo] a [číslo] zapsané ve vložce [anonymizováno] a PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] zapsané ve vložce [číslo] pro k.ú. [část obce], resp. jejich [číslo], patřily paní [jméno] [příjmení], roz, [příjmení], narozené [číslo], zemřelé [datum], právní předchůdkyni žalobců, přičemž jí byly odňaty rozhodnutím Centrály pro židovské vystěhování čj. [číslo] ze dne 22.4.1942 a ze dne 2.7.1942. Nemovitosti byly převedeny do vlastnictví státu a vlastnické právo k nim dosud nebylo obnoveno. Žalobci jsou z těchto důvodů oprávněnými osobami podle zákona o půdě, podle správního rozhodnutí Pozemkového úřadu – Krajský pozemkový úřad pro [územní celek], sp. zn. PÚ [číslo] [název účastnice], [IČO], jako prodávající a 23 fyzických osob ve smlouvě specifikovaných na straně kupující uzavřely dne [datum] kupní smlouvu, kterou došlo k prodeji spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] pozemků p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] v části BLV v k.ú. [část obce], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] za celkovou kupní cenu ve výši 293 021 Kč. Od 1.11.2007 přešlo vlastnické právo k výše uvedeným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne [datum] na ve smlouvě uvedené fyzické osoby, a to v rámci vkladového řízení sp.zn. [spisová značka], přičemž aktuálně jsou pozemky p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], [územní celek], okres [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] ve spoluvlastnictví 24 fyzických osob, kdy se mezi zapsanými vlastníky neobjevují ani žalobci ani žádný správní orgán. Dále bylo zjištěno, že vlastnické právo k uvedeným nemovitostem, resp. k jejich podílům, bylo převedeno na jejich vlastníky, v katastru nemovitostí uvedené fyzické osoby, též na základě rozhodnutí pozemkového úřadu č. [rok] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] a na základě kupní smlouvy ze dne 18.2.2010, s právními účinky vkladu ke dni 24.2.2010. Pozemky jsou v katastru nemovitostí označeny jako ostatní plocha - jiná plocha, ostatní plocha – sportoviště a rekreační plocha a trvalý travní porost a lesní pozemek, zároveň jsou pouze dva z pozemků chráněny jako zemědělský půdní fond. Předmětné pozemky jsou v aktuálním územním plánu [anonymizováno] [územní celek] evidovány jako sportovní plocha, dle jako městská a krajinná zeleň a zčásti též lesní porost. Na pozemcích se aktuálně nachází stromový porost a částečně též součást sportovního areálu. Žalobci jsou aktuálně vlastníky každý ideálního podílu [číslo] k nemovitostem zapsaným na LV [číslo] [anonymizováno], [číslo], [číslo] v katastrálním území [část obce] a [list vlastnictví] v [katastrální uzemí].

10. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále„ zákon o půdě“), oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské Federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v ust. § 6 odst. 1.

11. Podle ust. § 4 odst. 4 zákona o půdě, v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle ust. § 9, přechází nárok na dědice.

12. Podle ust. § 5 odst. 3 je povinná osoba povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí osobě oprávněné porušením těchto povinností, zůstává ustanovením § 28 nedotčeno.

13. Podle ust. § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

14. V posuzovaném případě se žalobci domáhají nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, kterým bylo rozhodnuto o tom, že nejsou vlastníky nemovitostí dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]), dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]), dle PK parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo] část parc. [číslo]), dle PK parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo] část parc. [číslo]), dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]), dle PK část parc. [číslo] (dle KN parc. [číslo]), tak aby bylo rozhodnuto, že vlastníky těchto nemovitostí jsou. Žalobci se vydání vlastnického podílu na uvedených nemovitostech domáhali již podáním ze dne 1.6.2001, a to na základě restitučního nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. V tomto ohledu dospěl soud k závěru, že žalobci splňují podmínky uvedeného zákona a jsou ve vztahu k předmětným pozemkům osobami oprávněnými, což konstatoval i správní orgán, jehož rozhodnutí požadují žalobci nahradit. Uvedené pozemky jsou aktuálně ve vlastnictví 24 fyzických osob, kdy toto vlastnictví nabyly na základě několika rozhodnutí pozemkového úřadu, a to č. [rok] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] a dále též na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], [IČO] a ve smlouvě specifikovanými fyzickými osobami, a to s účinností od 1.11.2007. S uvedenými pozemky pak bylo dále disponováno i kupní smlouvou ze dne 18.2.2010, s právními účinky vkladu ke dni 24.2.2010. Státní pozemkový úřad resp. Česká republika, ani ostatní účastníci řízení tedy aktuálně nemají k předmětným pozemkům žádné dispoziční oprávnění a za takové situace nemůže dojít k přechodu vlastnických práv na žalobce. Vzhledem k tomu, že pouze vlastník věci může rozhodnout, jakým způsobem bude se svým majetkem disponovat, nelze návrhu žalobců vyhovět. Soud má za to, že i v případě kladného rozhodnutí, tedy v případě nahrazení rozhodnutí správního orgánu, nemůže dojít k přechodu vlastnického práva na žalobce, když tomuto postupu brání překážka zapsaných vlastnických práv třetích osob. Dle názoru soudu nemohl správní orgán rozhodnout dle žádosti žalobců, neboť k takovému rozhodnutí by bylo třeba, aby byl správní orgán oprávněn s předmětnými pozemky tímto způsobem nakládat. Taková situace však v daném případě není a ani v době rozhodnutí nebyla splněna, když od roku 2007 jsou dané pozemky ve vlastnictví třetích, na řízení zcela nezávislých, osob. Pokud jde o namítanou neplatnost převodu vlastnického práva na třetí osoby smlouvou z roku 2007, soud má za to, že v tomto případě se jedná o neplatnost relativní a tedy nelze bez dalšího považovat tuto kupní smlouvu za absolutně neplatnou. Obzvláště pak, když byla uzavřena s kupujícími v dobré víře. S přihlédnutím ke kupní smlouvě z roku 2010 zapsané na tomtéž LV pak soud nemůže vyloučit ani skutečnost, že došlo k dalšímu převodu nemovitostí i touto smlouvou. Soud se zároveň ztotožnil s názorem správního orgánu ohledně nutnosti ochrany vlastnického práva těchto třetích osob, když tyto nabyly vlastnické právo v dobré víře a před více než 13 lety. V takovém případě má soud za to, že dobrá víra těchto třetích osob, které se domnívají, že vlastnické právo nabyly od státu v souladu se zákonem, musí být chráněna a nelze v zájmu právní jistoty připustit výklad absolutní neplatnosti právních úkonů, které napříč desetiletími vrací právní vztahy do dávné minulosti (obdobně viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 114/04). Soud dále stejně jako správní orgán připomíná, že v zájmu nápravy historických příkoří by neměly být způsobeny křivdy nové, přičemž v daném případě by k této situaci přiznáním vlastnického práva žalobcům zcela jistě došlo, když by aktuální vlastníci pozemků byli tímto rozhodnutím soudu na svých vlastnických právech úměrně zkráceni. Konečně soud připomíná, že předmětné pozemky jsou dle doložených důkazů aktuálně z převážné části označeny jako plocha pro sportoviště a městská a krajinná zeleň. Z důkazů provedených při jednání se podává, že pozemky jsou využívány pro rekreaci a zřejmě tvoří funkční celek s blízkou zastavěnou oblastí. V takovém případě vydání pozemků brání též ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, resp. v případě vydání takového pozemku žalobcům by plnému individuálnímu užívání pozemků bránilo jejich spojení se zastavěnou plochou a těmto by tak zbylo jen holé vlastnictví, což není účelem takového rozhodnutí. Soud tedy po zhodnocení provedených důkazů a skutečností, které za řízení vyšly najevo, dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, a proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O právech a povinnostech [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] pak soud nerozhodoval, neboť tento nedisponuje právní osobností a nemá tedy ani procesní způsobilost být účastníkem řízení.

15. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšným účastníkům byla přiznána náhrada nákladů spočívající v případě účastnice 1 v 5 náhradách hotových výdajů po 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1 x písemné podání či návrh ve věci samé, 2 x příprava na ústní jednání a 2 x účast na jednání před soudem dne 10.6.2020 a 22.9.2020), celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 1 500 Kč (výrok II.) Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť je v souladu s ustálenou judikaturou toho názoru, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby výkon svých práv a povinností musela přenášet na advokáta jako soukromý subjekt. Účastnice v řízení neprokázala ani netvrdila, že byly náklady na zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými, přičemž se soud domnívá, že se za účasti účastnice projednávala již řada obdobných sporů, a proto v tomto případě nebylo třeba, aby byla právě v tomto případě zastoupena externím advokátem (srov. NS 28 Cdo 3859/2013 ze dne 10. června 2014). V případě účastnice 2, soud této přiznal náhradu nákladů spočívající v 7 náhradách hotových výdajů po 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (1 x písemné podání či návrh ve věci samé, 3 x příprava na ústní jednání a 3 x účast na jednání před soudem dne 10.6.2020, 22.9.2020 a 21.10.2020), celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 2 100 Kč (výrok III.).

16. Náklady řízení byly účastníkům přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.) (výrok II. a III.).