26 C 375/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno jméno , anonymizováno sídlem anonymizováno číslo , PSČ obec a číslo o zaplacení 23 024 Kč s příslušenstvím, <b>I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 995 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 138,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 071,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 126,04 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 4 126,04 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17 029 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 072,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 934,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 135,89 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 11 135,89 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Opatrovníku žalované [příjmení] [jméno] [jméno], [anonymizováno], se sídlem [adresa], kterou vyplatí Obvodní soud pro Prahu 5 prostřednictvím účtárny, a to po právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 230 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 5 711 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 23 024 Kč s příslušenstvím z titulu dvou postoupených pohledávek od společnosti [právnická osoba] [IČO], která uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 16 000 Kč, kterou žalovaná včetně poplatku ve výši 13 377 Kč v plné výši nevrátila, a dále společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 25 000 Kč, kterou žalovaná včetně poplatku ve výši 20 902 Kč v plné výši nevrátila.

2. Soudem ustanovený opatrovník žalované uvedl, že pohledávka je promlčená, neboť poslední splátku ke každé z obou výše uvedených zápůjček uhradila žalovaná dne 26. 7. 2017 a žaloba byla žalobkyní podána u soudu až dne 29. 10. 2021. Dále uvedl, že RPSN ve výši okolo 76 % - 83 % se příčí dobrým mravům a to, že předložené zákaznické karty nejsou dostatečně relevantním způsobem zjišťování bonity, tedy že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované.

3. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], jako poskytovatel zápůjčky s žalovanou jako zákazníkem smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) s tím, že nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ podmínky“). Na základě uvedené smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku včetně poplatku ve výši 13 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovená na [datum]. Žalovaná podpisem smlouvy o zápůjčce potvrdila, že zápůjčku ve výši 16 000 Kč převzala od společnosti [právnická osoba] v hotovosti. V článku 4 podmínek si účastníci smlouvy o zápůjčce sjednali, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše zápůjční úrokové sazby 20,50 % p.a. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce). Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 23 382 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Dále dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], jako poskytovatel zápůjčky s žalovanou jako zákazníkem smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“) s tím, že nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ podmínky“). Na základě uvedené smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku včetně poplatku ve výši 20 902 Kč v 60 týdenních splátkách po 766 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovená na [datum]. Žalovaná podpisem smlouvy o zápůjčce potvrdila, že zápůjčku ve výši 25 000 Kč převzala od společnosti [právnická osoba] v hotovosti. V článku 4 podmínek si účastníci smlouvy o zápůjčce sjednali, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše zápůjční úrokové sazby 20,50 % p.a. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba (prokázáno smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce). Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila žalobkyni celkem částku ve výši 28 873 Kč (prokázáno tabulkou umoření). Pohledávky společnosti [právnická osoba] z výše uvedených smluv byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s přílohou [číslo] k této smlouvě – seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím lístkem). Žalovaná byla žalobkyní o úhradu upomenuta předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem). Tato svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností a dospěl k závěru, že pro rozhodnutí ve věci mu poskytují relevantní skutková zjištění.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dvě smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 16 000 Kč + 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku z obou smluv ve výši celkem 75 272 Kč, včetně souvisejících poplatků. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 52 255 Kč.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. K námitce promlčení opatrovníka žalované soud uvádí, že z provedených důkazů vyplynulo, a to z tabulky týkající se umoření dluhu, kde je uveden přehled splátek zaplacených žalovanou, že žalovaná hradila jednotlivé částky i po ukončení smlouvy, která doběhla uhrazením poslední splátky další rok, a to u obou pohledávek. Jedná se tedy z její strany o opakující se plnění, kdy z pohledu ustálené judikatury Nejvyššího soudu se jedná o plnění částečné, což umožňuje fikci uznání dluhu. V ten okamžik se prodlužuje délka promlčí doby, tak jako by byl písemně uznán dluh, a to na dobu dalších 10 let. V takovém případě se uplatní ustanovení § 639 o. z., že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Soud tedy dospěl k názoru, že pohledávka žalobkyně za žalovanou promlčena není.

16. Soud se poté zabýval následným posouzením námitek opatrovníka žalované a dospěl k názoru, že žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by právní předchůdce žalobkyně splnil své povinnosti kladené na něho zákonem o spotřebitelském úvěru, v tomto případě tedy řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalované. Judikaturou byl totiž dovozen závěr, že spokojil-li se věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru jen s objektivně nedoloženým prohlášením spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a s nahlédnutím do registru dlužníků, je smlouva z důvodu porušení povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, neplatná (srov. 33 Cdo 2178/2018). V posuzovaném případě žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání smlouvy došlo i k využití veřejně dostupných informací, mezi něž lze řadit například informace z katastru nemovitostí, z insolvenčního rejstříku a z Centrální evidence exekucí či z databází typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Tyto databáze nemají být použity jako výhradní zdroj informací, ale stejně tak nemohou být jako výhradní zdroj informací použity pouze informace z karty klienta, poskytnuté samotným klientem a podle výše uvedených judikatorních závěrů je dokonce neplatná i smlouva, kde bylo nahlíženo do registru dlužníků, což žalobkyně v předmětném řízení neprokázala.

17. Žalobkyně rovněž v řízení neprokázala, že by žalovaná dodala údaje týkající se jejích příjmů a výdajů a že došlo k jejich zkoumání a prověřování. Nebylo zjištěno, jak s údaji bylo pracováno, v jakém rozsahu byly údaje ověřeny, nebylo zjištěno, zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, nebo dalších rejstřících. K takovému ověřování byla žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, dle shora citované právní úpravy povinna. Žalobkyně sice předložila karty klienta, z kterých ovšem nebylo patrné, zda žalovaná skutečně zde uvedené informace a dokumenty předložila a jak s tímto dále nakládala právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně tak soudu neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky, dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované.

18. Úvěrující je povinen ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje úvěrovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. také na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede nikoli k pouhému spolehnutí se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Postup žalobkyně tak nelze považovat za zákonem vyžadované řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

19. Za této situace soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná. K tomu dále dodává, že přestože otázka vysoké míry RPSN (tedy roční procentní sazby nákladů) zatím nebyla judikatorně příliš řešena, kdy prozatím se přijatelnou„ mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Žalobkyně sice v dané věci poskytla úvěr s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, ovšem nadměrně zatěžující plnění žalované (kdy nebylo prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti) poté uvedla ve formě poplatků, kdy soud považuje celkovou výši RPSN v kontextu dané věci za neúměrně vysokou. V předmětném řízení navíc přihlédl, že i přes skutečnost, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, žalovaná uhradila částku přesahující dlužnou jistinu z obou uzavřených smluv. V tomto případě, kdy je smlouva o úvěru neplatná, se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy byla poskytnuta, ve výši tvrzené po případném započtení částečné úhrady ze strany žalované, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.

20. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částky 16 000 (na základě uzavřené smlouvy [číslo]) a 25 000 Kč (na základě uzavřené smlouvy [číslo]). Jak vyplývá z tabulky umoření, žalobkyně, z první smlouvy žalovaná uhradila částku 23 382 Kč a z druhé smlouvy žalovaná uhradila 28 873 Kč. Bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce ve výši nesplacené jistiny, kterou již žalovaná přeplatila. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalované, která měla ve věci plný úspěch v souladu s uvedeným ustanovením žádné náklady řízení nevznikly.

22. O odměně opatrovníka bylo rozhodnuto podle ust. 140 odst. 2 před středníkem o. s. ř., kdy ustanovenému opatrovníku žalované byla přiznána odměna za 2 úkony právní služby po 2 060 Kč, a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení a písm. g) účast na jednání dne 20. 4. 2022; výše úkonů právní pomoci je dána dle ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a náhrada hotových výdajů za dva výše uvedené úkony právní služby po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky), tedy částka ve výši 4 720 Kč, to vše zvýšeno o 21% DPH. Opatrovníku žalované tak byla celkem přiznána odměna ve výši 5 711 Kč, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

23. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice soudní poplatek v částce 230 Kč bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 922 Kč podle Položky 2 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, tj. do částky 1 152 Kč. Žalobkyni byla proto stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 230 Kč (1 152 Kč – 922 Kč = 230 Kč), a to v 15-ti denní lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

24. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice náhradu nákladů řízení vzniklých státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla ve věci úspěch a byla zastoupena opatrovníkem, jehož odměnu hradí stát podle výroku IV. tohoto rozsudku. Podle ustanovení § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přistoupil soud ke stanovení výše náhrady nákladů řízení státu, jež je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5, a to v 15-ti denní lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto rozsudku.