26 C 385/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 16. 1. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 968 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 14.8.2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, založená ve příjmení republice země se sídlem: adresa, země, registrační číslo anonymizováno číslo B, DIČ: anonymizováno jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa žalobkyně, IČ číslo, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je anonymizováno obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. II. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15.1.2017. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 3 000 Kč a splatností dne 15.1.2017. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalovaného. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru číslo jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 15.1.2017. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 22.1.2020. Celková výše nároků žalobce činí celkem 3 000 Kč, přičemž tato částka byla splatný dne 15.1.2017.

2. Soud proto věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne datum v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

3. Dne datum uzavřela společnost právnická osoba, s žalovaným smlouvu o úvěru, (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit, a to nejpozději do 15.1.2017. Zatímco žalovanému byla částka 3 000 Kč poskytnuta, žalovaný úvěr se sjednaným poplatkem nevrátil, což žalovaný nesporoval. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřenou mezi společností právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován, avšak žalovaný jí dosud ničeho neuhradil.

4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).

5. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s citovanými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi společností právnická osoba, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. Smlouva přitom byla uzavřena distančním způsobem dle ust. § 1820 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 15.1.2017. Zatímco společnost právnická osoba, žalovanému úvěr poskytla, žalovaný poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve sjednané lhůtě neuhradil a ocitl se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z. Vzhledem k tomu společnosti právnická osoba, vůči žalovanému vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, jakož i ve smyslu ust. § 1970 o.z. právo na zaplacení úroku z prodlení. Pohledávka společnosti právnická osoba, byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena v souladu s ust. § 1879 o.z. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Na základě uvedeného je tedy žalovanou částku oprávněna požadovat po žalovaném právě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit dlužnou částku dosud nesplnil, ačkoliv byl o její úhradu upomenut, shledal soud žalobu důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila celkem 3 000, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. O příslušenství dlužné částky splatné dne 15.1.2017 soud rozhodl podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2,5 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, a ust. §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a podle ust. § 11 odst. 2 písm. h) – jednoduchá výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. b/ uvedené vyhlášky). Předžalobní výzva k plnění byla soudem posouzena jako ½ úkon dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, neboť k tomu, aby byla posouzena jako úkon plný podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, v ní chybí právní rozbor věci. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 968 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

8. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice doplatek soudního poplatku v částce 600 Kč bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 400 Kč podle Položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Žalobkyni byla proto stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 600 Kč (1 000 Kč – 400 Kč = 600 Kč), a to v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.