26 C 394/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 17. 12. 2016 do zaplacení zastavu je.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 968 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 14.8.2020 po žalované domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, založená ve příjmení anonymizováno země se sídlem: adresa, země, registrační číslo HRB číslo B, DIČ: anonymizováno jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa žalobkyně, IČ číslo, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je anonymizováno obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16.12.2016. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 6 000 Kč a splatností dne 16.12.2016. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalované. Žalovaná se dle Smlouvy o úvěru číslo jejíž text odsouhlasil, zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 16.12.2016. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22.1.2020. Celková výše nároků žalobce činí celkem 6 000 Kč, přičemž tato částka byla splatná dne 16.12.2016.

2. Podáním ze dne 1. 2. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do příslušenství. S ohledem na to soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žalobkyně v souladu s ust. § 96 odst. 1 až 4 o.s.ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

3. Soud proto věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne 31.3.2021 v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu.

4. Dne 14.11.2016 uzavřela společnost právnická osoba, s žalovanou smlouvu o úvěru, (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala ho vrátit, a to nejpozději do 16.12.2016. Zatímco žalované byla částka 6 000 Kč poskytnuta, žalovaná úvěr nevrátila, což žalovaná nesporovala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2019, uzavřenou mezi společností právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována, avšak žalovaná jí dosud ničeho neuhradila.

5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).

6. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s citovanými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi společností právnická osoba, a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. Smlouva přitom byla uzavřena distančním způsobem dle ust. § 1820 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se společnost právnická osoba, zavázala poskytnout žalované finanční prostředky 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do 16.12.2016. Zatímco společnost právnická osoba, žalované úvěr poskytla, žalovaná poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě neuhradila a ocitla se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z. Vzhledem k tomu společnosti právnická osoba, vůči žalované vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru. Pohledávka společnosti právnická osoba, byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena v souladu s ust. § 1879 o.z. na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Na základě uvedeného je tedy žalovanou částku oprávněna požadovat po žalované právě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná svoji povinnost uhradit dlužnou částku dosud nesplnila, ačkoliv byla o její úhradu upomenuta, shledal soud žalobu důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila celkem 6 000, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2,5 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, a ust. §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a podle ust. § 11 odst. 2 písm. h) – jednoduchá výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. b/ uvedené vyhlášky). Předžalobní výzva k plnění byla soudem posouzena jako ½ úkon dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, neboť k tomu, aby byla posouzena jako úkon plný podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, v ní chybí právní rozbor věci. Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 968 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

8. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice doplatek soudního poplatku v částce 600 Kč bylo rozhodnuto s přihlédnutím k ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pouze soudní poplatek ve výši 400 Kč podle Položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků, který tvoří nedílnou přílohu označeného zákona. Vzhledem k tomu, že k vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné soudem přistoupit, je třeba doplatit soudní poplatek do výše Položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč, a to v souladu s Položkou 2 bod 2. Sazebníku. Žalobkyni byla proto stanovena povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 600 Kč (1 000 Kč – 400 Kč = 600 Kč), a to v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.