26 C 402/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci osvojitel: Jméno osvojitele , narozený Datum narození osvojitele bytem Adresa osvojitele zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta osvojenec: Jméno osvojence A , narozený Datum narození osvojence A bytem Adresa osvojence B za účasti: Jméno osvojence C , narozená Datum narození osvojence C bytem Adresa osvojence C Jméno osvojence D , narozená Datum narození osvojence D Jméno osvojence E , narozená Datum narození osvojence E obě bytem Adresa osvojence C zastoupené opatrovníkem Jméno opatrovníka A sídlem Adresa opatrovníka A Jméno opatrovníka B , narozená Datum narození opatrovníka B bytem Adresa opatrovníka B Jméno opatrovníka C , narozený Datum narození opatrovníka C bytem Adresa opatrovníka C o osvojení zletilé osoby

I. Zletilý , Jméno opatrovníka C, , narozený , Datum narození osvojence A, , syn paní , Jméno opatrovníka B, , narozené , Datum narození opatrovníka B, , se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem osvojitele , jméno FO, , narozeného , Datum narození osvojitele, , bytem , adresa, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Navrhovatel , Jméno osvojitele, podal dne 20. 9. 2024 ke zdejšímu soudu návrh, kterým požadoval, aby soud určil, že se zletilý , Jméno opatrovníka C, stává jeho osvojencem s tím, že roku 2008 uzavřel manželství s jeho matkou , Jméno opatrovníka B, , narozenou , Datum narození opatrovníka B, a od roku 2002 do roku 2006 žil u otce na adrese , jméno FO, . Od roku 2007 všichni tři žili ve společné domácnosti na adrese , adresa, , tedy od jeho devatenácti let. Po celou dobu se navrhovatel k Jiřímu snažil chovat jako vlastní otec, staral se o něj jako o vlastního. Vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto, žili spolu jako rodina. Biologický otec se s Jiřím stýkal párkrát do roka, postupně se četnost návštěv snižovala, nyní se s Jiřím stýká ojediněle. Nikdy na něho neplatil stanovené výživné, nijak se mimo dobu jeho studia v USA po rozvodu nepodílel na jeho výchově, výživě, nepřispíval na jeho zájmovou činnost, vysokoškolské vzdělání. , datum, uzavřel , jméno FO, manželství s , tituly před jménem, , jméno FO, , rozenou , Anonymizováno, , narozenou , Datum narození osvojence C, má adresu bydliště , adresa, . , jméno FO, a jeho rodinu s manželkou a vnoučaty nadále podporuje a udržuje rodinné vztahy, často se stýkají. Proto by navrhovatel rád , jméno FO, osvojil, a je toho názoru, že osvojení není v rozporu s dobrými mravy.

2. Osvojenec , Jméno opatrovníka C, se svým osvojením vyslovil souhlas, stejně tak manželka osvojence, manželka osvojitele (matka osvojence) a prostřednictvím sdělení opatrovníka i děti osvojence.

3. Skutečnost, že navrhovatel , Jméno osvojitele, je manželem , Jméno opatrovníka B, , narozené , Datum narození opatrovníka B, soudu dne , datum, . Mezi účastníky rovněž není sporu ani o tom, že biologický otec osvojence, pan , Jméno opatrovníka C, , narozený , Datum narození opatrovníka C, , s osvojením souhlasí a všichni jsou seznámeni s jeho následky (zjištěno z písemných souhlasů výše uvedených osob s osvojením).

4. Žádné návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky vzneseny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování.

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 794 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

6. Podle § 803 před středníkem o. z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let. Podle § 846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

7. Podle ustanovení § 846 o.z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839 o. z., obdobně.

9. Podle ustanovení § 851 odst. 2 o.z. trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny.

10. Podle § 856 o. z. povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.

11. Osvojení osvojence v této věci soud posoudil podle ust. § 847 odst. 1 písm. c) a d) o. z., neboť navrhovatel pečoval o osvojence, syna své manželky, jako o vlastní již v době jeho nezletilosti, spolu s ním a s manželkou osvojitele žili všichni ve společné domácnosti od roku 2007, což bylo v řízení zjištěno z nesporných tvrzení účastníků až do roku 2016, kdy osvojenec uzavřel manželství. Rovněž podmínka přiměřeného věkového rozdílu v § 803 o. z. byla v daném případě naplněna, mezi navrhovatelem a osvojovaným je věkový rozdíl 27 let. Osvojení osvojovaného navrhovatelem není v rozporu s dobrými mravy, protože se jedná o oficiální stvrzení vztahu mezi osvojovaným a navrhovatelem, kteří se navzájem považují za syna a otce. S osvojením souhlasí i ostatní dotčení členové rodiny a biologický otec. V řízení tak nebyly shledány žádné skutečnosti, které by osvojení v daném případě bránily. Navrhované osvojení není ani v rozporu se zájmy biologického otce osvojence, který výslovně vyjádřil s osvojením souhlas. S ohledem na shora uvedené soud návrhu navrhovatele vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 1 odst. 2 a 3 z. ř. s., ve spojení s § 142 o.s.ř., žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval. (výrok II.)