26 C 441/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr Jindřichem Kyselou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému advokátem titul , jméno příjmení sídlem adresa o určení práva, <b>I. Žalovaný je povinen strpět trvalé umístění ocelového vrutu s okem celkové délky [anonymizováno] mm, z toho [anonymizováno] mm našroubovaný do hmoždinky v betonové zdi, nad garážovým stáním [číslo] v [anonymizováno] PP v domě [adresa] v k.ú. [část obce], v obci [obec], ve vyznačeném obdélníku podle nákresu [číslo] který je nedílnou součástí rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 55 087 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal určení, že je oprávněn mít trvale umístěn ocelový vrut s okem ve zdi nad svými garážovými stáními [číslo] v [anonymizováno] PP v domě [adresa] v k. ú. [část obce], obci [obec] s tím, že je výlučným vlastníkem jednotky [číslo] v budově [adresa] která je součástí pozemku parc. [číslo] dále spoluvlastníkem jednotky [číslo] podílem id. [číslo] (garážové stání [číslo] v 2. PP budovy), vše v k. ú. [část obce], obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] a č.. [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. Žalobce je z tohoto titulu spoluvlastníkem společných částí domu – budovy [adresa] – a to podílem id. [číslo] na celku. Jako majitel bytové jednotky je členem [název žalované], [IČO], tedy žalovaného. Jediným a výhradním účelem žalovaného je správa domu a pozemků. Žalobce spolu se svým bytem užívá také garážové stání v podzemí budovy. Na stání [číslo] žalobce parkuje nákupní vozík, který je jeho vlastnictvím a který používá na převážení věcí z vozidla do bytu. Protože tento vozík začali používat i jiní obyvatelé domu a nevraceli jej na původní místo, žalobce se rozhodl, že vozík připevní do svislé společné zdi přiléhající ke stání [číslo] ocelovým vrutem s okem. Zástupci žalovaného jej začali upozorňovat na nezákonnost uchycení a požadovali odstranění vrutu ze zdi pod hrozbou odřezání na náklady žalobce. Žalovaný následně vrut odborně vymontoval bez souhlasu žalobce, když přitom museli minimálně vstoupit na garážové stání [číslo] to bez souhlasu. Žalobce je přesvědčen, že ocelovým vrutem ve společné betonové zdi společný majetek členů SVJ nepoškozuje a navíc nikomu nevadí, protože se nachází nad stáním ve výlučném užívání žalobce. Žalobce se domnívá, že žalovaný k těmto výzvám a již vůbec ne k nevyžádanému odstranění vrutu ze zdi není vůbec oprávněn a nejedná po právu. Žalobce má ve výlučném užívání garážová stán [číslo] která odpovídají jeho podílu na jednotce [číslo] (podzemní parking), a na těchto stáních parkují i jiná vozidla žalobce a členů jeho rodiny. Přichycení vozíku ke zdi je pouze z důvodů jeho opakovaného používání jinými osobami. Žalobce je ve svém počínání omezen pouze zákonem a stanovami SVJ, přičemž v platných stanov SVJ nevyplývá zákaz uchytit vozík stojící na jeho stání do zdi v místě, kde tuto část konstrukce používá pouze žalobce a kdy tímto nepoškozuje budovu a nemá vliv na statiku. Žalobce nezná žádné předpisy, které by mu toto zakazovaly. Mezi účastníky probíhala po delší dobu emailová korespondence, která však nevedla k vyřešení sporu. Žalobce uvádí, že naléhavý právní zájem na určení, že je oprávněn uchytit vozík ocelovým vrutem do zdi u svého garážového stání je dán skutečností, že pouze soudní rozhodnutí je objektivně způsobilé vytvořit pevný právní základ pro vztahy účastníků sporu a předejít dalším žalobám a konfliktům. V daném případě vznikla žalobci minimální škoda, avšak při opakovaném odstraňování je pravděpodobné, že škoda vznikne. Proto žalobce navrhuje, aby soud žalobě vyhověl a určil, že žalobce je oprávněn mít trvale umístěn ocelová vrut s okem ve zdi nad svými garážovými stáními [číslo] v [anonymizováno] PP v domě [adresa] v k. ú. [část obce], obci [obec]. Podáním ze dne [datum], došlým soudu dne [datum], žalobce konkretizoval petit žaloby tak, že žádá, aby soud určil, že žalobce je oprávněn mít trvale umístěn ocelový vrut s okem celkové délky 88 mm, z toho 55 mm zašroubovaný do hmoždinky v betonové zdi, nad svým garážovým stáním [číslo] v [anonymizováno] PP v domě [adresa] v k. ú. [část obce], obci [obec], ve vyznačeném obdélníku podle nákresu [číslo] který je nedílnou součástí rozsudku.

2. Soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 4. 6. 2020, č. j. 26 C 441/2019-74, v němž výrokem I. nepřipustil změnu žaloby učiněnou žalobcem v podání ze dne [datum], kterou se domáhal určení, že žalobce je oprávněn mít trvale umístěn ocelový vrut s okem celkové délky [anonymizováno] mm, z toho [anonymizováno] mm zašroubovaný do hmoždinky v betonové zdi, nad svým garážovým stáním [číslo] v [anonymizováno] PP v domě [adresa] v k. ú. [část obce], obci [obec], ve vyznačeném obdélníku podle nákresu [číslo] který je nedílnou součástí rozsudku, když obrazová část je na čl. 32, žalobu, aby soud určil, že žalobce je oprávněn mít trvale umístěn ocelový vrut s okem ve zdi nad svými garážovými stáními [číslo] v [anonymizováno] PP v domě [adresa] v k. ú. [část obce], obci [obec], výrokem II. zamítl a žalobci uložil ve výroku III. dále povinnost uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 776 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud prvního stupně v tomto rozsudku dospěl k názoru, že se nepodařilo prokázat naléhavý právní zájem a že žaloba byla podána vůči pasivně nelegitimované sobě. Proti tomuto rozsudku bylo žalobce včas podáno přípustné odvolání.

3. Odvolací soud rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 13. 1 2021, č. j. 11 Co 336/2020-98 tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 6. 2020, č. j. 26 C 441/2019-74 se ve výroku II. potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba, aby soud určil, že žalobce je oprávněn mít trvale umístěn ocelový vrut s okem celkové délky [anonymizováno] mm, z toho [anonymizováno] mm zašroubovaných do hmoždinky v betonové zdi nad svým garážovým stáním [číslo] v 2. podzemním podlaží v domě [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha, ve vyznačeném obdélníku podle nákresu, který je nedílnou součástí výroku tohoto rozsudku. Odvolací soud sice nesouhlasil se soudem prvního stupně ve věci nepřipuštění změny žaloby ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, ani se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná není pasivně legitimovaná a že nebyla posouzena existence naléhavého právního zájmu, ve věci hmotněprávního posouzení věci však ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně uzavřel, že žádné hmotněprávní ustanovení nedává vlastníkovi bytové jednotky právo zasahovat do společných částí domu. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včas přípustné dovolání, když jako hlavní dovolací důvodu spatřoval to, že rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně jsou založena na nesprávném právním posouzení ustanovení § 1175 odst. 1 o.z., kdy soudy nepřihlédly ke všeobecně přijímanému principu proporcionality.

4. Dovolací soud rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 15. 9. 2021, č. j. 26 Cdo 1583/2021-119 tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 1. 2019, č. j. 26 C 331/2016-259 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud uvedl, že považuje za předčasný závěr odvolacího soudu, že žádné hmotněprávní ustanovení neumožňuje dovolateli upevnit do společné zdi garáže dotčený ocelový vrut s okem, považuje za předčasný. Odvolací soud se totiž v rozporu s judikaturou nezabýval výkonu práva dovolatele v souladu se zásadou přiměřenosti a a priori uzavřel, že k umístění ocelového vrutu oprávněn není, tedy hlouběji se nezabýval tím, zda dovolatel společné garáže poškodil nevratně, zda svým jednáním zamezuje ostatním spoluvlastníkům v užívání této společné části garáže nebo jim toto užívání podstatně, tedy nad míru přiměřenou poměrům. Tato kritéria bylo třeba posoudit a na základě toho určit, zda dovolatel, jako jeden ze spoluvlastníků garáže výkonem svého práva meze vytyčené zásadou přiměřenosti překračuje či nikoliv. V novém rozhodnutí o věci se dále bude soud prvního stupně především zabývat tím, zda vzhledem k vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě nejde ve skutečnosti o žalobu na plnění, aby žalovaný strpěl trvalé umístění ocelového vrutu, nešlo by tak o žalobu na určení, u níž by dovolatel byl povinen tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na určení.

5. Soud prvního stupně připustil usnesením ze dne 15. 2. 2022, č.j. 26 C 441/2019-149 změnu žaloby, učiněnou v podání žalobce ze dne [datum], které došlo soudu dne [datum] ve smyslu, že aby žalovaný byl povinen strpět trvalé umístění ocelového vrutu s okem celkové délky [anonymizováno] mm, z toho [anonymizováno] mm našroubovaný do hmoždinky v betonové zdi, nad svým garážovým stáním [číslo] v [anonymizováno] PP v domě [adresa] v k. ú. [část obce], obci [obec], ve vyznačeném obdélníku podle nákresu [číslo] který je nedílnou součástí rozsudku.

6. V řízení bylo provedeno dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: žalobce je vlastníkem jednotky [číslo] [číslo] [číslo] v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek] (prokázáno Výpisem z Katastru nemovitostí prokazujícím stav evidovaný k datu [datum] pro jednotku [číslo] [list vlastnictví], v k. ú. [část obce], [územní celek]) a dále spoluvlastníkem jednotky [číslo] garáže, stojící na parcele parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaná na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek] (prokázáno Výpisem z Katastru nemovitostí prokazujícím stav evidovaný k datu [datum] pro jednotku [číslo] [list vlastnictví], v k. ú. [část obce], [územní celek]). Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyl žalobce jednotku [číslo] – byt, s kterou byl svázán i ideální spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na nebytové jednotce [číslo] – garáž, kdy s tímto spoluvlastnickým podílem je spojeno výlučné právo užívání garážového stání [číslo] umístěného v jednotce garáž (prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi žalobcem, jako kupujícím a společností [právnická osoba], jako prodávající). Žalovaný je právnickou osobou, která spravuje dům a pozemky, přičemž členy společenství jsou vlastníci bytů a nebytových prostorů v domě (prokázáno Notářským zápisem ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo]). Jak vyplývá z kolaudačního souhlasu s užíváním stavby ze dne [datum], spis. Zn. [anonymizováno] [číslo], [číslo jednací], u bytového domu části – [anonymizováno] – [příjmení] byty je první a druhé podlaží propojující oba bloky objektu využito zejména pro parkování, dále jsou zde mimo jiné umístěny i sklepní kóje. V [anonymizováno] PP je umístěno celkem 164 parkovacích stání, v [anonymizováno] PP je umístěno celkem 167 parkovacích stání (prokázáno kolaudačním souhlasem ze dne [datum]). Žalobce využívá parkovací místo [číslo] na zaparkování nákupního vozíku, který využívá k převážení věcí z vozidla do bytu. Aby předešel tomu, že by nákupní vozík využívali i jiní obyvatelé domu, připevnil nákupní vozík do společné zdi, která přiléhá ke stání [číslo] ocelovým vrutem s okem. Žalobce byl emailem ze dne 19. 3. 2019 vyzván, aby odstranil pevné uchycení nákupního vozíku v garážích a uvedl zeď do původního stavu, přičemž byl upozorněn, že pokud takto neučiní do [datum], bude žalovaný nucen provést uvedení do původního stavu na náklady žalobce. Žalobce uvedl v emailu ze dne [datum], že již emailem, který nebyl datován, požádal o dodatečný souhlas s instalací vrutů s okem výbor žalovaného, přičemž v emailu uvedl, že ví, že fasáda a zdi domu jsou společným vlastnictvím všech vlastníků jednotek, nicméně se domníval, že instalace malého ocelového vrutu s okem v místech jeho parkovacích stání je nepatrná záležitost, a proto nežádal žalovaného o schválení. Žalobce uvedl, že na tento email nedostal odpověď, a proto vruty neodstranil. Na tento email odpověděl p. [jméno] [příjmení], předseda výboru žalovaného, když uvedl, že p. [příjmení], který zaslal žalobci email ze dne 19. 3. 2019, má pravdu a že na pravidelné schůzce výboru byla pověřena osoba, která odstraní kotvící oka tím, že je odřeže. Jako důvod uvedl žalovaný to, že není možné, aby osoba zasahovala do zdí, které nejsou jejím majetkem. Žalobce byl znovu upozorněn, aby oka odstranil do 15. 4. 2019, jinak to udělá správce na náklady žalobce. Žalobce na to odpověděl dne 29. 3. 2019, kdy uvedl, že nepovažuje instalaci vrutu s okem za omezení nebo ohrožení spoluvlastnických práv spoluvlastníků zdi (prokázáno emailovou komunikací z období 19. 3. 2019 – 29. 3. 2019). Dne 30. 4. 2019 kontaktoval p. [příjmení], technik správy nemovitostí, právního zástupce žalobce, aby jej informoval, že proběhlo odstranění ok ze zdi, ke kterým byly nákupní vozíky připevněny (prokázáno emailem ze dne [datum]). Jak vyplývá z domovního řádu [příjmení] [příjmení] byty [příjmení] [jméno], v čl. 8 společné prostory, se užívají jen k účelům, ke kterým byly určeny a ve společných prostorách je zakázána instalace antén, parabol a jiných zařízení a ve společných prostorách s výhradním užíváním je zakázána instalace antén, parabol a jiných zařízení a jakkoliv zasahovat do fasády domu (prokázáno domovním řádem [příjmení] [příjmení] byty [příjmení] [jméno]). Jak vyplývá z provozního řádu – parking [příjmení] [příjmení] byty [příjmení] [jméno], v prostoru garáží mohou parkovat pouze osobní automobily, motocykly a dodávková vozidla a v prostoru garáží se nesmí skladovat žádný materiál (pneumatiky) ani hořlavé kapaliny a plyny (prokázáno provozním řádem – parking [příjmení] [příjmení] byty [příjmení] [jméno]). Z fotografií parkovacího stání [číslo] přilehlých prostor vyplývá, že vzdálenost od parkovacího stání [číslo] od vchodu do chodby je přibližně 50 metrů, nad dveřmi oddělujícími chodbu vedoucí ke sklepům a garáží jsou schody a poté je to ke sklepům dalších 30 metrů (prokázáno fotografiemi založenými na č.l. 161). Jak vyplývá z úplného znění prohlášení vlastníka, společnými částmi Rozestavěné budovy jsou (mimo další) vždy obvodové stěny prostorově ohraničující Jednotku i v případě, že jde o nenosné svislé konstrukce a dále všechny nosné svislé konstrukce uvnitř Jednotky. Společnou částí Nemovité věci s výhradním právem užívání náležejícím vlastníkům jen některých jednotek je (mimo další) také sjezdová rampa mezi [anonymizováno] NP a [anonymizováno] PP, která je ve výlučném právu užívání rozestavěných jednotek [číslo] kdy do jednotky [číslo] spadá i parkovací stání [číslo] (prokázáno úplným znění prohlášení vlastníka a plánkem 2. PP).

7. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalobce je vlastníkem jednotky [číslo] v budově [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek] a dále spoluvlastníkem jednotky [číslo] garáže, stojící na parcele parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaná na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek], s čímž je spojeno i právo výlučného užívání parkovacího stání [číslo] v [anonymizováno] PP garáží.

8. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o.s.ř.), již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Po zhodnocení všech těchto důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl na základě tezí předestřených dovolacím soudem k závěru, že žaloba je podána důvodně.

9. Podle ust. § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

10. Podle ust. § 1194 odst. 1 o.z.“), společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem.

11. Podle ust. § 1175 odst. 1 o. z., vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.

12. Podle ust. § 1176 o.z., vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pozemku a užívání společných částí, pokud byl s těmito pravidly seznámen nebo pokud je měl a mohl znát, jakož i zajistit jejich dodržování osobami, jimž umožnil přístup do domu nebo bytu.

13. Existence vlastnictví jednotky přináší vlastníkům nejen povinnosti, ale i určitá práva. Kromě práva svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt nebo nebytový prostor má vlastník bytové jednotky dále i právo výlučně užívat společné části nemovitosti společné nemovitosti, určené k výlučnému užívání. Jedná se převážně o balkony, lodžie či garážová stání. Zde je na vlastníka kladena podmínka, že jinému vlastníkovi výkon stejných práv neohrozí, nezmění, nebo tyto společné části nepoškodí. Jedná se tedy o takzvané pozitivní a negativní vymezení práv a povinností vlastníka jednotky. Vzhledem k tomu, že zákonem není příliš vymezena míra toho, které užívání je možno považovat za nepřiměřené, ustálená judikatura vyložila, že řešení rozporů vlastníků jednotek při užívání společných prostor musí být podrobeno především kritériu přiměřenosti (proporcionality); tedy je třeba dbát na to, aby některý ze spoluvlastníků neužíval společné prostory takovým nežádoucím způsobem, který by nad míru přiměřenou poměrům ztěžoval či bránil užívání týchž prostor ostatním a zamezoval jim nebo komplikoval využití těch souvisejících prostor, které užívají výlučně (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 2062/2010). Judikatura taktéž dovodila, že s ohledem na to, že se jedná o takzvanou abstraktní hypotézu, je nutno každý případ posoudit individuálně s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu.

14. Posouzení toho, co vše lze zahrnout pod„ změnu účelu užívání stavby, změnu stavby, jakož i podstatné změny týkající se společných částí domu“, záleží na úvaze soudu, která však musí být řádně zdůvodněna. Součástí této úvahy musí být v první řadě zdůvodnění toho, že jde o změnu, a to podstatnou. Podstatnou změnou týkající se společných částí domu však může být jen taková změna, při které dochází ke změně kvality domu a která se zpravidla též nějak dotkne způsobu užívání stavby. Opravy, které směřují jen k zachování stávajícího stavu, resp. k tomu, aby se stav nezhoršil, případně aby byl odstraněn závadný stav při zachování vnitřního uspořádání domu a velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu, takovými změnami zpravidla nejsou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 1199/2009-I). Tedy v širším slova smyslu je změnou jakákoli změna společných částí, a to i změna běžnějšího rázu, jakou je výmalba společných částí, výměna zámku u vchodových dveří, apod. Zde však již ze samotného posouzení rozsahu a povahy změny lze usuzovat, že nepůjde o změnu podstatnou, neboť se tato změna nedotkne způsobu užívání stavby.

15. Obtěžování ostatních vlastníků je významný institut jen v případě, že je„ nad míru přiměřenou poměrům“. Obtěžováním se obecně rozumí takový výkon vlastnického práva (či spoluvlastnického) práva k věci, jehož důsledky působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví někoho jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů. Ochrany proti rušení práv (obtěžování) se lze dovolat jen tehdy, jde-li o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Každý je povinen snášet důsledky obyčejného, normálního užívání věci. Při stanovení toho, zda jde o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, bude vždy hrát významnou roli uvážení soudu a důraz bude kladen na řádné odůvodnění tohoto uvážení v rozsudku. Soud musí v první řadě zvážit, jaká je v dané věci míra přiměřená poměrům.

16. Co se týče samotné možnosti umístění pojízdného vozíku v garáži, v souladu s provedenými důkazy soud dospěl k názoru, že jeho umístění nebrání žádný vnitřní předpis. I přes skutečnost, že v předmětné budově se nachází sklepní kóje, je jejich umístění natolik vzdálené a špatně přístupné, že by umístění vozíku ve sklepní kóji významně zmařilo účel toho, proč je vozík umístěna v garážích, tj. transport nákladu z auta k výtahu a dále poté do bytu. Z toho ohledu je proto rozdíl mezi parkováním vozíku či například jízdního kola. Zatímco u jízdního kola lze předpokládat, že ač jeho umístění na místě parkovacího stání dle názoru soudu taktéž nic nebrání, lze předpokládat, že odvézt jízdní kolo do sklepní kóje je snadnější než nákupní vozík, nicméně i zde je nutno zkoumat každý případ individuálně, i například s přihlédnutím k fyzickým dispozicím jednotlivce a reálným možnostem místa.

17. Soud se při posuzování zabýval rovněž ustanovením 8.5 domovního řádu, kde je stanoveno, že ve společných prostorách je zakázáno instalace antén, parabol a jiných zařízení. Ze samotného znění tohoto zákazového ustanovení, že účelem je především aplikace či instalace věcí, které ze své podstaty mají v sobě zabudovaný složitější technologický mechanismus. U antén si lze představit, že je zakázána jejich neschválená aplikace zvenčí budovy, a to jak s ohledem na možnost rušení výkonu vlastnických práv ostatních spoluvlastníků (například existuje možnost, že takové zařízení bude způsobilé rušit přijímaný signál ostatních spoluvlastníků) tak také s ohledem na celkové estetické vzezření budovy zvenčí. Pod toto ustanovení lze však těžko zařadit například situaci, kdy si vlastník bytové jednotky s výlučným právem užívání balkónu či lodžie zde do zdi aplikuje vrut s očkem, aby si zde například pověsil závěsný dekorační květináč. Je nepochybné, že ocelový vrut s očkem nesplňuje definici toho, co si lze představit pod pojmem zařízení. V posuzovaném případě se jedná o umístění ocelového vrutu s okem, specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, do svislé zdi ve společné části domu, a to konkrétně ve zdi nad garážovým stáním [číslo] v [anonymizováno] PP, z čehož část vrutu v délce [anonymizováno] mm je umístěná v hmoždince ve zdi a očko o průměru [anonymizováno] mm je umístěno viditelně na zdi. Ačkoliv je nepochybné, že při navrtání vrutu do zdi by došlo ke změně stavu zdi, jedná se o změnu vratnou a zeď ničím nepoškozující v případě následného odstranění. Zároveň takovou aplikací vrutu specifikovaného výše lze jen těžko ztěžovat či bránit užívání týchž prostor ostatním spoluvlastníkům či nájemcům, když jiné osoby nemají do těchto prostor ani přístup. Případná námitka neestetičnosti celkového vzezření budovy je také v případě okem sotva postřehnutelného vrutu umístěného ve zdi v soukromé podzemní garáži těžko použitelná.

18. Pro srovnání míry zásahu soud dodává, že ve vztahu k ust. § 1175 odst. 1 o.z. zkoumal spory, kterými se soudy nižších instancí v minulosti zabývaly a které se týkaly kritéria přiměřenosti ve vztahu k užívání společných prostor. V posuzovaných případech se jednalo například o neoprávněné stavební úpravy spočívající v rozšíření bytové jednotky o výměru 1,6 m2 vůči společným prostorám, nepovolenou úpravu venkovního zábradlí balkonu či instalaci kovové bezpečnostní mříže, kterou došlo k zabrání části společných prostor a která taktéž zasahovala do chráněné únikové cesty. Je tedy zřejmé, že výše uvedené případy zásahů do společných částí budovy mohly zcela objektivně zasáhnout do práv ostatních vlastníků jednotek, a to z pohledu nerušeného spoluužívání, bezpečnosti či estetičnosti. Oproti tomu instalace drobného kovového vrutu do zdi nad garážovým stáním není způsobilá do žádného z těchto práv ostatních vlastníků zasáhnout.

19. Ze všech výše uvedených důvodů lze uzavřít, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí, a to konkrétně bytové jednotky vymezené v bytovém domě s odpovídajícím podílem na společných částech domu a s výlučným právem užívání specifikovaného parkovacího stání. Pokud tedy žalobce svým žalobním požadavkem na umístění předmětného vrutu nepřesahuje ani meze svého vymezeného parkovacího stání, čímž ostatním spoluvlastníkům nijak neztěžuje a nebrání nežádoucím způsobem nad míru přiměřenou poměrům užívat společné prostory, není ani umístění vozíku před osobní automobil žalobce dle závěru soudu v rozporu s principem proporcionality a nevybočuje z mezí výkonu vlastnického práva. Žalobce tímto svým požadavkem prakticky a fyzicky nepřesahuje prostor svého parkovacího stání a nebrání v pohybu ostatním v rámci společných prostor. Proto lze uzavřít, že umístění ocelového vrutu do zdi nad vymezené parkovací stání, které je i přímým následkem toho, že žalobcův majetek byl bez jeho souhlasu užíván i jinými osobami, je zásahem natolik nepatrným, že tímto nelze ohrozit či jakkoliv omezit výkon stejných práv jiných osob. Žalobní požadavek žalobce na umístění ocelového vrutu je záležitostí vratnou a nepatrnou, že i při posuzování ze všech ohledů a námitek žalovaného nelze dospět k jinému závěru než, že umístění ocelového vrutu do zdi shora uvedeným způsobem je v souladu se zákonem a je oprávněný, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, se zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 2 000 Kč a se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 14 000 za dovolání a dále náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 8 úkony právní služby po 1 500 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) podání ve věci – žaloba, odvolání ze dne 31. 7. 2020, dovolání ze dne 23. 3. 2021, podání ze dne 2. 2. 2022 a podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání dne 4. 6. 2020, 15. 2. 2022, 13. 1. 2021, a dále 4,5 úkony právní služby po 2 500 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) podání ve věci – závěrečný návrh ze dne 26. 4. 2022 a podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) účast na jednání dne 6. 4. 2022 a 26. 5. 2022 a podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) – účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí; výše úkonů právní pomoci je dána dle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky a ust. § 7 bodu 5 vyhlášky s tím, že pro prvních 8 úkonů se vychází z tarifní hodnoty 35 000 Kč a pro zbylé 4,5 úkony se vychází z tarifní hodnoty 10 000, s ohledem na připuštění změnu žaloby, kdy toto usnesení nabylo právní moci dne 23. 3. 20221, a dále 13 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalovaného (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) ve výši 55 087 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).