26 C 50/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 43 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 500 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 923,10 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 27. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 500 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 12. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 18. 2. 2024. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobkyni k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, . Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 11. 12. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od společnosti , právnická osoba, , případně z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 10. 6. 2024. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 10 000 Kč je celkem 43 500 Kč, nejpozději splatných dne 18. 2. 2024.

2. Žalovaný podal dne 7. 10. 2024 proti žalobě odpor a současně vznesl námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6. Dále se žalovaný vyjádřil v podání doručeném soudu dne 16. 4. 2025 tak, že nárok žalobce neuznává. Namítl, že mezi ním a žalobcem nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný nepostupoval při uzavírání a posuzování žádosti v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinak by musel zjistit, že žalovaný v době uzavření smlouvy mohl být evidován v Centrálním registru dlužníků vedeném , právnická osoba, , se sídlem , adresa, . Žalovaný dále namítl nepřiměřenost smluvního úroku, pokut a dalších poplatků, které jsou zcela v rozporu s dobrými mravy. Uplatněné úroky, sankce a poplatky jsou nepřiměřeně vysoké a odporují zásadě dobrých mravů dle § 580 občanského zákoníku. Žalobkyně požaduje výrazně vyšší plnění, než jaké by odpovídalo skutečnému dluhu a obvyklým podmínkám na trhu. Žalobkyně využila tíživé finanční situace žalovaného, a tím došlo k nerovnováze mezi smluvními stranami. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Usnesením ze dne 10. 1. 2025, č. j. 11 C 379/2024-24, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 6 svou místní nepříslušnost, a po právní moci usnesení, která nastala dne 19. 2. 2025, postoupil věc místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 5.

4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 25. 6. 2025, účastníci byli k tomuto jednání řádně obesláni a zároveň byli poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se omluvil v podání ze dne 23. 6. 2025, které však došlo na kancelář až 26. 6. 2025. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovým zjištěním: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 12. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“). V části II. bod 2.1 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalobkyně je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů, přičemž žalovaný je podnikatelem – fyzickou osobou (označený v úvodu smlouvy svým IČO: , IČO žalovaného, ), podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy. Dále bylo v II. bod 2.4. uvedeno, že úvěr dle této smlouvy je smluvními stranami sjednáván a žalobkyní poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Na základě smlouvy o podnikatelském úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s dobou trvání úvěru 70 dní ode dne čerpání úvěru a s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % za každý den čerpání úvěru a žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v pěti stejných splátkách opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru do dne konečné splatnosti úvěru, tedy do dne 18. 2. 2024, s tím, že v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč, v případě prodlení žalovaného s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti Úvěru je žalovaný povinen hradit úroky z prodlení - v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně) - ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti Úvěru - ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně (prokázáno smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2023). Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč ke dni 11. 12. 2023 (prokázáno Potvrzením o provedené platbě ze dne 11. 12. 2023). Žalobkyně žalovaného o zaplacení upomenula (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne).

7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 12. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v pěti stejných splátkách opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru do dne konečné splatnosti úvěru, tedy do dne 18. 2. 2024, s tím, že v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč, v případě prodlení žalovaného s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti Úvěru je žalovaný povinen hradit úroky z prodlení - v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně) - ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti Úvěru - ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně . Zatímco žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč ke dni 11. 12. 2023, žalovaný úvěr žalobkyni neuhradil řádně a včas. Žalobkyně žalovaného o zaplacení upomínala. Žalovaný nesporoval, že na svůj dluh ze smlouvy o úvěru neuhradil žalobkyni ničeho.

8. Podle 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 1810 o. z. jsou spotřebitelské smlouvy ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419 o. z.), za podnikatele se pro účely ochrany spotřebitele se považuje každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (§ 420 odst. 2 o. z.). Podle § 2 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Soudní praxe je ustálena v tom, že spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně a za úplatu, přičemž pro posouzení spotřebitelského charakteru smlouvy je rozhodující účel jednání takové osoby, resp. povaha a účel smlouvy (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2666/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 33 Cdo 7/2014). Za spotřebitele je třeba považovat osobu, která jedná mimo profesní či obchodními aktivity, tj. jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, a to primárně své, popř. týkající se spotřeby jiných osob, například jeho dětí, manžela, rodiny (k tomu srov. např. rozhodnutí ESD, C-269/95, ve věci Benincasa proti Dentalkit Srl, odst. 17). O spotřebitelskou smlouvu pak nemůže jít, pokud účel jednání směřující k uzavření smlouvy znaky podnikání, přičemž je třeba zohlednit dobrou víru druhé strany.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky řádně a včas, nejpozději do 18. 2. 2024. Kromě toho se žalovaný zavázal zaplatit v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky smluvní pokutu ve výši 500 Kč, v případě prodlení s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti Úvěru úroky z prodlení - v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně) - ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti Úvěru - ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny Úvěru denně. Zatímco žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel a ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o. z.

12. Námitku spotřebitelského charakteru smlouvy o úvěru má soud za vyvrácenou především samotným zněním smlouvy o úvěru, která jednoznačně upravuje její povahu a účel, ve které bylo uvedeno, že se jedná o smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , přičemž v části II. bod 2.1 smlouvy o úvěru bylo uvedeno, že žalobkyně je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů a žalovaný je podnikatelem – fyzickou osobou (označený v úvodu smlouvy svým IČO: , IČO žalovaného, ), podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy.

13. Vedle toho znakem spotřebitelské smlouvy je, že je úvěr určen k osobní spotřebě úvěrovaného, což je v daném případě naprosto vyvráceno bodem II. 2.4. smlouvy o úvěru, ve kterém bylo sjednáno, že úvěr je žalobkyní poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Je tedy zřejmé, že žalovaný jednal při uzavírání smlouvy o úvěru jako podnikatel. V projednávané věci tedy soud dospěl k závěru, že se nejedná o spotřebitelskou smlouvu, přičemž poskytnuté finanční prostředky byly použity na financování podnikatelských potřeb žalovaného a nebyly určeny na jeho osobní spotřebu. V důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na zaplacení nesplaceného zbytku úvěru sestávajícího se z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, sankce ve výši 2 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč. Po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celková výše nároků žalobkyně 43 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh přes upomínky ze strany žalobkyně ničeho nezaplatil. Jelikož soud neshledal důvodnou námitku spotřebitelského charakteru posuzované smlouvy o zápůjčce, nezabýval se otázkou případné neplatnosti spotřebitelské smlouvy z hlediska prověřování úvěruschopnosti. Proto soud shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

14. O příslušenství dlužné úvěrové jistiny bylo rozhodnuto dle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 923,10 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 740 Kč a odměny advokáta celkem za 4 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a účast na jednání soudu dne 25. 6. 2025 po 2 860 Kč podle ustanovení § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu a tomu odpovídající 1 paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu s odkazem na ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 1 073,10 Kč. Odměna právního zástupce byla stanovena s odkazem na ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami. Za takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon než provedení úkonu právní služby, proto právnímu zástupci náleží odměna podle ustanovení § 14b advokátního tarifu (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012). Náklady řízení ve výši 7 923,10 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).