26 C 531/2020
č. j. 26 C 531/2020-24
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 137 § 142 § 149 § 151 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11
- o hlavním městě Praze, 131/2000 Sb. — § 59
- o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, 361/2000 Sb. — § 45
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 5, sídlem Praha 1, Hybernská 1006/18, rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 45 200 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 200 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 438 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 16. 10. 2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 200 Kč s příslušenstvím s tím, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy, která je na základě zřizovací listiny oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne [datum] provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo] tona pokyn strážníka Městské policie hl. m. [obec]. Žalovaný si vozidlo vyzvedl dne [datum] Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění, přičemž parkovné je počítáno za každý započatý den. Vzhledem k tomu, že pohledávka vůči žalovanému za odtah vozidla a za parkovné v období od [datum] do [datum] byla žalobkyni pravomocně přiznána již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uplatňuje žalobkyně podanou žalobou pouze nárok na parkovné ve výši 45 200 Kč, a to za období od 21.3.2019 do 16.7.2020 (den vydání vozidla žalovanému). Žalobkyně se pokusila o kontakt s žalovaným a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil za provedený odtah ničeho.
2. Z důkazů založených ve spise vyplývá, že žalobkyně je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání (prokázáno zřizovací listinou žalobkyně ze dne 9.7.2013). Dne [datum] žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [registrační značka] kdy vozidlo bylo umístěno na odstavné parkoviště provozované žalobkyní (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum], požadavkem na odstranění vozidla ze dne [datum]). [příjmení] a provozovatelem uvedeného vozidla je od [datum] žalovaný (prokázáno kartou vozidla [anonymizováno]). Žalovaný byl žalobkyní vyzván, dopisem ze dne [datum], aby si své vozidlo z odstavného parkoviště provozovaného žalobkyní vyzvedl (prokázáno oznámením o odtahu vozidla a výzvou k převzetí vozidla ze dne 17.12.2018 s dodejkou a výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 31.7.2017 s dodejkou). Nárok žalobkyně vůči žalovanému byl zčásti přiznán již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [číslo jednací], a to za období od [datum] do [datum] (prokázáno uvedeným rozsudkem). Za parkování uvedeného vozidla na odstavném parkovišti žalobkyně v období od 21.3.2019 do dne podání žaloby žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 45 200 Kč (60 dní po 400 Kč a 424 dní po 50 Kč), a to na základě nařízení Hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, dle něhož činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí i jen započatý den 250 Kč za den, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč za den a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč za den (prokázáno nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti účinným ke dni 1.4.2013). Žalovaný nesporoval, že žalobkyni dosud ničeho neuhradil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 23.9.2020 s dodejkou).
3. Dle ust. § 59 odst. 2 písm. i) zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], je zastupitelstvu hlavního města Praze vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a organizační složky jako zařízení bez právní subjektivity a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny a rozhodovat o účasti hlavního města Prahy v již založených nebo zřízených právnických osobách.
4. Podle ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), dále jen„ zák. č. 361/2000 Sb.“), je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.
5. Na základě shora uvedených skutečností ve spojení s výše citovaným ustanovením zák. č. 361/2000 Sb. dospěl soud k závěru, že žalobkyně v rámci své činnosti vykonávané na základě zřizovací listiny Hlavního města Praha a v souladu s ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, provedla odtah shora specifikovaného osobního motorového vozidla žalovaného na jí provozované odstavné parkoviště. Vlastnické právo žalovaného k odtaženému vozidlu bylo prokázáno kartou vozidla 9S9833, přičemž vlastnické právo k vozidlu na žalovaného přešlo dne 11. 7. 2018, tedy ještě před provedeným odtahem vozidla. Žalovaný žalobkyni za parkování vozidla ode dne 21.3.2019 do dne 16.7.2020 dluží částku 45 200 Kč. Žalovaný byl k vyzvednutí vozidla a úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván, nicméně do dne podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradil.
6. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 45 200 Kč až ode dne 1.10.2020 do zaplacení.
7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 260 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 500 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 3. této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 4 438 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužné částky a výší (kapitalizovaného) příslušenství. V tomto případě šlo skutkově o velmi obdobný případ, pro které žalobkyně ve velkém množství žaloby podává, přičemž v dané věci bylo pouze částečně rozhodnuto v rámci řízení u jiného soudu. I v daném případě jde tedy fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.