26 C 56/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5, sídlem adresa , rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o ručení člena statutárního orgánu, <b>I. Žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození] ručí za splnění povinností [právnická osoba] - [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], vůči žalobci [příjmení] [celé jméno žalobce], narozenému [datum].</b> <b>II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 43 990 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal určení, že žalovaný ručí za splnění povinností [právnická osoba] – [právnická osoba] v likvidaci, [IČO] (dále také jen„ [anonymizováno] – [anonymizováno]“), vůči žalobci, neboť nejednal s péčí řádného hospodáře a svým jednáním ve funkci jednatele způsobil úpadek této společnosti. Uvedl, že má pohledávky za [právnická osoba] – KD, a to na základě dohody o postoupení pohledávky ze dne [datum], uzavřené s panem [jméno] [příjmení]. Jedná se o pohledávky: a) na zaplacení nákladů soudního řízení ve výši 87 960 Kč, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.08.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, který se stal vykonatelným [datum] (dále také jen„ rozsudek“), ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10.10.2014, č.j. 20 C 174/2012-237, které nabylo právní moci dne [datum] (dále také jen„ usnesení“). Tato pohledávka byla dne [datum] zjištěna a uznána insolvenčním správcem v insolvenčním řízení vedeném proti [právnická osoba] – [anonymizováno] u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka]; b) na zaplacení uhrazené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a to na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] Celkem má tedy žalobce pohledávky za [anonymizováno] – [anonymizováno] ve výši 137 960 Kč. Společnost [anonymizováno] – [anonymizováno] se dostala do úpadku, o kterém bylo rozhodnuto usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Důvodem úpadku [právnická osoba] – [anonymizováno] bylo výlučně jednání žalovaného. Právní předchůdce žalobce byl v roce 2012 zažalován [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), o náhradu škody ve výši 1 440 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla zamítnuta rozhodnutím OS pro Prahu 4 dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, kterým soud současně uložil [právnická osoba], jako žalobci uhradit právnímu předchůdci žalobce na nákladech řízení částku ve výši 87 960 Kč a dalšímu žalovanému, společnosti [právnická osoba], [IČO], na nákladech řízení částku ve výši 121 629 Kč. V době po rozhodnutí o zamítnutí žaloby, ale ještě před nabytím právní moci tohoto rozhodnutí, žalovaný dne [datum] jako jednatel společnosti [příjmení] [jméno] na straně jedné, a zároveň jako jednatel společnosti [příjmení] – [anonymizováno] na straně druhé uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, která byla předmětem výše uvedeného soudního řízení, a dále téhož dne podepsal také souhlas [právnická osoba] – [anonymizováno] se vstupem do soudního řízení na místo [právnická osoba] jako žalobce. V době uvedeného právního jednání žalovaného byla [právnická osoba] – [anonymizováno] již zrušena a v likvidaci (ode dne [datum]) a současně nemajetná, což [anonymizováno] – [anonymizováno] ve svém podání ze dne [datum] v rámci insolvenčního řízení potvrdila. Žalovaný jako jednatel obou společností, který je povinen jednat s péčí řádného hospodáře tedy a) věděl, že [anonymizováno] – [anonymizováno] nebude schopna uhradit náklady řízení žalovaným v celkové výši 209 589 Kč dle ze dne [datum rozhodnutí], rozsudku č.j. [číslo jednací], b) věděl či mohl a měl vědět, že převzetím pohledávky a vstoupením do tohoto soudního řízení namísto [právnická osoba] jako původního žalobce vznikne povinnost [anonymizováno] – [anonymizováno] k úhradě nákladů řízení, kterou není schopna splnit, a která mu tak přivodí předlužení, tj. úpadek. Žalovaný byl vedle výkonu funkce likvidátora i jednatelem [anonymizováno] – [anonymizováno] (úpadce) a tedy splňuje podmínky pro založení jeho ručení coby statutárního orgánu za závazky [anonymizováno] – [anonymizováno] vůči žalobci ve smyslu ust. § 68 ZOK. S ohledem na existenci již pravomocného rozhodnutí o zamítnutí žaloby na určení vlastnictví a vyklizení nemovitosti z období března 2013 je nepochybné, že dobrá víra u [anonymizováno] – [anonymizováno] v době postoupení pohledávky a vstupu do soudního řízení nemohla být dána. Pokud by tomu skutečně tak bylo, nebyl by zde žádný důvod pro postupování této pohledávky na nemajetnou [právnická osoba] – [anonymizováno] a dále by také pro žalovaného jako zástupce obou stran nebyl žádný problém zajistit následný zpětný převod pohledávky na [právnická osoba], popř. zajistit od ní financování na úhradu soudního poplatku a tím eliminovat riziko vzniku dluhu a úpadku na straně [anonymizováno] – [anonymizováno] (úpadce). Pokud [anonymizováno] – [anonymizováno] přijala od [právnická osoba] takovou pohledávku, resp. následně neučinila žádné jednání k eliminaci uvedeného rizika, nelze tomuto tvrzení [anonymizováno] – [anonymizováno] (úpadce) věřit. Stejně tak nepůsobí věrohodně ani tvrzení [anonymizováno] – [anonymizováno], které vychází z údajné smlouvy o zprostředkování ze dne [datum], uzavřené se [právnická osoba], uvedené až o 5 měsíců později. Dle názoru žalobce je tato smlouva vytvořena zcela účelově a antedatovaná, neboť ze smlouvy a ani z jiných skutečností neplyne žádný důvod, proč by měla [právnická osoba] zadávat takový úkol [anonymizováno] – [anonymizováno] a platit jí za zprostředkování uvedené kupní smlouvy, když obě společnosti nemají žádné zaměstnance ([anonymizováno] – [anonymizováno] navíc nevykonávalo žádnou činnost), ale jen jednoho stejného jednatele – žalovaného [celé jméno žalovaného]. U [anonymizováno] – [anonymizováno] tak nelze v žádném případě předpokládat, že by měla či mohla nabídnout„ cokoliv lepšího“ (jako např. znalosti, databázi, či kontakty) oproti zájemci, tj. [anonymizována dvě slova] Navíc ani částka ve výši 100 000 Kč, i pokud by měla být vyplacena, by v žádném případě nestačila na pokrytí všech závazků [anonymizováno] – [anonymizováno] vůči jeho věřitelům. Dle žalobce žalovaný učinil maximum na ochranu [právnická osoba], a to výlučně v neprospěch a na úkor [anonymizováno] – [anonymizováno] a jeho věřitelů, o čemž svědčí výsledná skutečnost – neuhrazené dluhy a úpadek [anonymizováno] - [anonymizováno]. Žalovaný jednal v rozhodném období a nadále jedná za obě společnosti jako jediný jednatel a tedy měl zcela a jen ve svých rukou, jak pomůže [anonymizováno] – [anonymizováno] z dluhů, do kterých ji dostal žalovaný svým jednáním výhradně ku prospěchu jiné své společnosti ([anonymizována dvě slova]). Žalovanému nic nebránilo v tom, aby zajistil půjčku od [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] – [anonymizováno] na úhradu dluhů, nebo aby [anonymizována dvě slova] přistoupila k dluhu vedle [anonymizováno] – [anonymizováno] apod.). O skutečnosti, že [anonymizováno] – [anonymizováno] neměla nikdy zájem platit jakékoliv své dluhy svědčí i skutečnost, že např. neuhradila ani svůj dluh ve výši 13 300 Kč vůči [jméno] [příjmení] na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17.3.2013, č.j. 25 Co 466/2012-609, k čemuž byla opakovaně vyzývána [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a ohledně něhož také stále probíhá exekuční řízení. O skutečnosti, že pro žalovaného není úpadek obchodní společnosti neznámá věc, svědčí skutečnost, že žalovaný byl a nadále je předsedou představenstva [právnická osoba], a.s., [IČO], kterou také přivedl do úpadku – s účinností od [datum] byl prohlášen konkurs usnesením MS v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Tento konkurz dosud neskončil. V důsledku výše uvedeného jednání žalovaného došlo k prohlášení úpadku [právnická osoba] – [anonymizováno] (úpadce) a žalobce nemůže uspokojit své pohledávky za úpadcem, neboť ten je zcela bez majetku. Žalovaný tedy přestože věděl nebo měl a mohl vědět, že [anonymizováno] – [anonymizováno] je v úpadku, v rozporu s péčí řádného hospodáře nejen že neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné, ale naopak učinil vše pro to, aby [anonymizováno] – [anonymizováno] skončila v úpadku, tedy především„ zajistil“ [anonymizováno] – [anonymizováno] tři nové věřitele (žalobce, společnost [právnická osoba] a Exekutorský úřad v [obec]) namísto [právnická osoba], která by jinak byla dlužníkem ohledně těchto dluhů, nebýt jednání žalovaného. K otázce případného výmazu [právnická osoba] – [anonymizováno] v likvidaci z veřejného rejstříku pak žalobce doplnil, že v průběhu řízení došlo ke změně judikatury, kdy odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2020, č.j. 27 Cdo 1319/2018-195, dle kterého nelze přijmout závěr o tom, že zánik neuspokojené pohledávky či její části v rámci zániku obchodní korporace brání založení ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace za tuto pohledávku. Žalobce žalovaného vyzval dopisem ze dne [datum] k úhradě dluhu [právnická osoba] – [anonymizováno], nicméně žalovaný k datu této žaloby na dluh neuhradil ničeho. Závěrem pak žalobce odkázal na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 C 27/2016, s tím, že v této věci je vedeno řízení totožného charakteru, jen s jinou osobou žalující. V tamní věci bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne 16.6.2020, č.j. 21 C 27/2016-221 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.9.2020, č.j. 70 Co 281/2020-250, kdy soud rozhodl, že žalovaný [celé jméno žalovaného] ručí za splnění povinností [právnická osoba] – [anonymizováno].

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí. Uvedl, že dne [datum] uzavřela [právnická osoba] se [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které [právnická osoba] nabyla pohledávku z titulu náhrady škody vůči společnosti [právnická osoba] a vůči panu [jméno] [příjmení] Smlouva byla uzavřena v situaci, kdy v řízení o žalobě [právnická osoba] na zaplacení této pohledávky byl vydán zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž [právnická osoba] podala včasné odvolání. Společnost [anonymizováno] výše uvedenou pohledávku nabývala s vědomím, že žaloba o její zaplacení, podaná [právnická osoba], byla rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta, nicméně že argumentace obsažená v odvolání proti předmětnému rozsudku, jakož i k ní předkládané důkazy, jsou dostatečné k tomu, aby rozsudek byl změněn ve smyslu vyhovění žalobě na zaplacení náhrady škody. Společnost [anonymizováno] tedy předmětnou pohledávku nabývala v dobré víře, že lze dosáhnout pozitivního výsledku jejím vymáháním, resp. že žalobě na náhradu škody bude vyhověno. Při úspěchu ve věci by pak [právnická osoba] povinnost k náhradě nákladů řízení nevznikla, naopak by jí proti žalovaným subjektům vznikl nárok na zaplacení náhrady jejích nákladů řízení. Po postoupení pohledávky byla [právnická osoba] vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 72 000 Kč. Společnost [anonymizováno] však tento poplatek neuhradila, neboť k tomu v předmětné době neměla disponibilní peněžní prostředky, a řízení o odvolání bylo proto zastaveno. Žalovaný si byl vědom toho, že vstupem do řízení bude [právnická osoba] vyzvána k zaplacení soudního poplatku, což byla jediná povinnost k placení, která bezprostředně po postoupení pohledávky mohla [právnická osoba] vzniknout. Žalovaný jako jednatel společnosti [příjmení] však vycházel z předpokladu, že [právnická osoba] tento soudní poplatek uhradí z provize, která jí měla být zaplacena [právnická osoba] za zprostředkování prodeje nemovitosti v [anonymizováno] – [anonymizováno]. Společnost [anonymizováno] totiž uzavřela dne [datum] ze [právnická osoba] smlouvu o zprostředkování, kterou se zavázala vyvíjet činnost ke zprostředkování prodeje předmětných nemovitostí, přičemž za tuto činností měla být vyplacena odměna ve výši 100 000 Kč za předpokladu, že dojde k prodeji nemovitosti třetí osobě a ke vkladu vlastnického práva nejpozději do [datum]. Prodej nemovitostí byl společností zprostředkován, avšak návrh na vklad do katastru nemovitostí, podaný dne [datum], byl zamítnut z důvodu nařízení předběžného opatření, a to dne [datum]. Společnosti tak nárok na odměnu za zprostředkování nevznikl. V době uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky závazky vůči společnosti [právnická osoba] a panu [příjmení], které následně přešly na [právnická osoba], neexistovaly, nýbrž vznikly až následně v důsledku zastavení odvolacího řízení. K postoupení pohledávky na [právnická osoba] došlo za situace, kdy [právnická osoba] neměla již peněžní prostředky na úhradu soudního poplatku za odvolání. Není pravdou, že by převzetím pohledávky a vstoupením do soudního řízení namísto [právnická osoba] vznikla [právnická osoba] povinnost k úhradě nákladů řízení. Pokud by [právnická osoba] v důsledku objektivních okolností, které žalovaný nemohl očekávat ani ovlivnit (zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, na jehož úhradu [právnická osoba] neměla prostředky v důsledku zmaření převodu nemovitostí zakládajícího nárok na zprostředkovatelskou provizi) nebyla připravena o možnost projednání věci před odvolacím soudem, lze předpokládat, že rozsudek ukládající [právnická osoba] povinnost k náhradě nákladů řízení by právní moci ani nenabyl – toto alespoň žalovaný v době postoupení pohledávky v dobré víře předpokládal. Žalovaný si tak nemohl být vědom toho, že [právnická osoba] v důsledku nabytí pohledávky vznikne povinnost, kterou tato společnost nebude schopna plnit. Společnost [anonymizováno] se při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky po dlouhou dobu nevykonávala žádnou obchodní činnost. V posledních letech byla jedinou činností společnosti její účast v soudním řízení započatém v roce 2003, v němž se domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem v k.ú. [obec] z důvodu odstoupení od kupní smlouvy pro nezaplacení kupní ceny a nesplnění dohodnutých obchodních podmínek. V tomto sporu byla [právnická osoba] neúspěšná. Řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem Městského soud v Praze ze dne [datum]. Následně podala [právnická osoba] dovolání, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], a dále ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne [datum], které bylo [právnická osoba] doručeno dne [datum]. Do dne [datum] byl tedy žalovaný v dobré víře v to, že [právnická osoba] je vlastníkem nemovitostí v k.ú. [obec], jejichž hodnota několikanásobně převyšuje souhrn jejích závazků, a že její vlastnické právo bude určeno rozhodnutím soudu. Společnost [anonymizováno] ani její statutární orgán tedy neměli důvod se domnívat, že je společnost předlužena, že jsou u ní splněny předpoklady úpadku nebo hrozícího úpadku nebo že by neměla dostát svým závazkům. Dále žalovaný uvedl, že mu nelze klást za vinu, že obecné soudy prvních dvou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy, že Nejvyšší soud ČR otázku vady řízení spočívající v nesprávném hodnocení důkazů nepovažuje za„ otázku po právní stránce zásadního významu“ a že Ústavní soud ČR takové postupy obecných soudů sice považuje za porušení procesních předpisů, nikoli však za porušení takové intenzity, která by založila porušení Ústavou garantovaných práv. Z výše uvedeného je patrné, že žalovaný byl skutečně při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky za [právnická osoba] v dobré víře, že tento úkon je v souladu se zájmy společnosti, že jím nedochází k poškození společnosti a že důsledkem tohoto úkonu nebude úpadek společnosti. Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] dodatečně vytvořily antedatované smluvní dokumenty a že žalovaný jako osoba jednající za [právnická osoba] i [anonymizována dvě slova]„ měl zcela a jen ve svých rukou“, jak [právnická osoba] v její situaci finančně pomůže. To že žalovaný [právnická osoba] neposkytl finanční prostředky na úhradu jejích závazků z vlastních zdrojů nebo ze zdrojů jiných společností, které zastupuje, nemůže být považováno za nedostatek péče řádného hospodáře. Žalovaný se uzavřením smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitosti a uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky za [právnická osoba] snažil zajistit této společnosti peněžní prostředky. Jednání žalovaného související s výkonem jeho funkce jednatele společnosti [příjmení] bylo předmětem šetření policejního orgánu. Šetření bylo vedeno u Policie ČR, KŘ policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 5. oddělení pod [číslo jednací]. Řízení bylo ukončeno dne [datum] vydáním usnesení o odložení věci. Ze všech důvodů uvedených výše žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16.5.2018, č.j. 26 C 56/2016-270, byla žaloba zcela zamítnuta (výrok I.) a dále bylo žalobci uloženo nahradit žalovanému náklady řízení (výrok II.) a uhradit České republice částku 2 000 Kč (výrok III.). K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.3.2019, č. j. 28 Co 419/2018-311, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu jednání s tím, že předestřel otázky, kterými se má soud prvního stupně zabývat, přičemž upozornil, že je vedeno samostatné řízení, na základě kterého, nabude-li tamní rozhodnutí právní moci, může dojít k obnovení zápisu uvedené [právnická osoba] a tím i ke znovuobnovení existence pohledávek vůči této společnosti. Vzhledem k vývoji judikatury, kdy soud může podle § 68 odst. 1 ZOK s odkazem na § 2026 odst. 2 o.z. per analogiam založit ručení člena statuárního orgánu obchodní korporace za splnění povinností obchodní korporace také tehdy, zanikla-li obchodní korporace v důsledku zrušení konkursu na majetek korporace, jak je uvedeno níže, nebylo třeba vyčkat rozhodnutí o obnovení zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Společnost [anonymizována dvě slova], jejímž jediným jednatelem byl žalovaný, podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 v roce 2012 žalobu, kterou se po společnosti [právnická osoba], panu [jméno] [příjmení] a panu [jméno] [příjmení] domáhala zaplacení částky 1 440 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, byla žaloba [právnická osoba] zamítnuta s tím, že uvedené společnosti byla zároveň mimo jiné uložena povinnost zaplatit panu [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 87 960 Kč a druhému žalovanému částku 121 629 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203 a úplným výpisem [právnická osoba] z obchodního rejstříku ke dni [datum]). Před tím, než uvedený rozsudek nabyl právní moci, dne [datum], uzavřely [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] - [anonymizováno], jako postupník smlouvu o postoupení pohledávky, která byla předmětem výše uvedeného soudního řízení. Za obě společnosti při uzavírání uvedené smlouvy jednal žalovaný jako jejich jediný jednatel (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], úplným výpisem [právnická osoba] - [anonymizováno] ke dni [datum] a úplným výpisem [právnická osoba] z obchodního rejstříku ke dni [datum]). Usnesením ze dne 10.10.2014, č.j. 20 C 174/2012-237, Obvodní soud pro Prahu 4 připustil vstup [právnická osoba] - [anonymizováno] jako nového žalobce do řízení (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10.10.2014, č.j. 20 C 174/2012-237). V době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla [právnická osoba] - [anonymizováno] zrušena a nacházela se v likvidaci, a to ode dne [datum], přičemž jejím likvidátorem byl jmenován žalovaný (prokázáno úplným výpisem [právnická osoba] - [anonymizováno] ke dni [datum] a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.7.2014, č.j. 78 Cm 136/2012-23). Společnost [anonymizována dvě slova] podala proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, odvolání (prokázáno odvoláním uvedené společnosti ze dne [datum]). Mezi účastníky je nesporné, že [právnická osoba] byla po svém vstupu do řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 20 C 174/2012 vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 72 000 Kč a že odvolací řízení bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, nabyl právní moci dne [datum] a stal se vykonatelným dne [datum] (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203). Dohodou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka [jméno] [příjmení] z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, tj. pohledávka na náhradě nákladů řízení vůči [právnická osoba] ve výši 87 960 Kč postoupena žalobci (prokázáno dohodou o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Dne [datum] [právnická osoba] a [anonymizováno], za něž v obou případech jednal žalovaný, uzavřely smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti s tím, že do [datum] měla být v případě zápisu do katastru nemovitostí [anonymizováno] vyplacena provize 100 000 Kč (prokázáno smlouvou o zprostředkování ze dne [datum]). Rozhodnutím [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 25.9.2014 byl návrh na vklad vlastnického práva zamítnut (prokázáno rozhodnutím ze dne [datum], sp.zn. V [číslo]). V době uvedeného právního jednání žalovaného byla [právnická osoba] ode dne [datum] zrušena a v likvidaci. Návrh na zrušení byl podán Finančním úřadem pro [část Prahy] [datum] z důvodu, že obchodní korporace nepodává od roku 2008 daňová přiznání a od roku 2006 nedoložila do sbírky listin žádnou listinu. Žalovaný byl soudem jmenován jako likvidátor společnosti [příjmení] (prokázáno úplným výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba] - [anonymizováno] a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2014, č.j. 78 Cm 136/2012-23). Vůči [právnická osoba] jako dlužníku bylo k návrhu žalobce dne [datum] u Městského soudu v Praze zahájeno insolvenční řízení, a to pod sp.zn. [spisová značka] (prokázáno insolvenčním návrhem žalobce ze dne [datum] a úplným výpisem [právnická osoba] - [anonymizováno] ke dni [datum]). Žalobce jako insolvenční navrhovatel zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč a do insolvenčního řízení přihlásil svou pohledávku vůči [právnická osoba] s.r.o. v likvidaci z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, ve výši 87 960 Kč (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.7.2015, č.j. [spisová značka], ve spojení se záznamem o složení ze dne [datum], protokolem o přezkumném jednání ze dne 10.11.2015, č.j. [spisová značka], a upraveným seznamem přihlášených pohledávek č.j. [spisová značka]). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.8.2015, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], byl zjištěn úpadek [právnická osoba] a na její majetek byl prohlášen konkurz (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.8.2015, č.j. [spisová značka]). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10.5.2017, č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], byl zrušen konkurs prohlášený na majetek [právnická osoba], a to z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující (prokázáno úplným výpisem [právnická osoba] - [anonymizováno] ke dni [datum]). Společnost [právnická osoba] v likvidaci zanikla bez právního nástupce ke dni [datum], kdy byla vymazána z obchodního rejstříku (prokázáno úplným výpisem [právnická osoba] - [právnická osoba] v likvidaci ke dni [datum]).

5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že [právnická osoba], jejímž jediným jednatelem byl a je žalovaný, podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 v roce 2012 žalobu, kterou se po společnosti [právnická osoba], panu [jméno] [příjmení] a panu [jméno] [příjmení] domáhala zaplacení částky 1 440 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody. Žaloba uvedené společnosti byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, zamítnuta s tím, že [právnická osoba] byla mimo jiné uložena povinnost zaplatit panu [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 87 960 Kč. Dne [datum], tedy ještě před právní mocí uvedeného rozhodnutí, uzavřely [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] - [anonymizováno] jako postupník smlouvu o postoupení pohledávky, která byla předmětem výše uvedeného soudního řízení, přičemž za obě společnosti při uzavírání uvedené smlouvy jednal žalovaný jako jejich jediný jednatel. V době uzavření uvedené smlouvy o postoupení pohledávky byla [právnická osoba] - [anonymizováno] zrušena a nacházela se v likvidaci, a to ode dne [datum], přičemž jejím likvidátorem byl jmenován žalovaný. Po postoupení pohledávky uplatněné v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 20 C 174/2012 na [právnická osoba] - [anonymizováno] uvedený soud připustil vstup [právnická osoba] - [anonymizováno] jako nového žalobce do řízení. Protože [právnická osoba] podala před vstupem [právnická osoba] - [anonymizováno] do řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 20 C 174/2012 odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, byla [právnická osoba] po svém vstupu do uvedeného řízení vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 72 000 Kč. Jelikož [právnická osoba] - [anonymizováno] soudní poplatek za odvolání nezaplatila, bylo odvolací řízení zastaveno a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, nabyl právní moci ([datum]) a vykonatelnosti ([datum]). Dohodou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka [jméno] [příjmení] z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.8.2014, č.j. 20 C 174/2012-203, tj. pohledávka na náhradě nákladů řízení vůči [právnická osoba] ve výši 87 960 Kč postoupena žalobci, takže žalobce se stal věřitelem [právnická osoba]. Vůči [právnická osoba] bylo následně zahájeno insolvenční řízení pod sp.zn. [spisová značka], kdy byl zjištěn její úpadek a na její majetek byl prohlášen konkurs, přičemž zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč zaplatil žalobce jako insolvenční navrhovatel. Konkurs byl zrušen z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Společnost [anonymizováno] zanikla bez právního zástupce ke dni [datum], kdy byla vymazána z obchodního rejstříku.

6. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Kromě shora uvedených důkazů soud v řízení provedl i další důkazy, avšak o tyto důkazy svá skutková zjištění neopřel, neboť dospěl k závěru, že pro rozhodnutí ve věci mu neposkytují relevantní skutková zjištění. Ani jedna z procesních stran po poučení dle ust. § 119a o.s.ř. již žádné důkazní návrhy neměla, potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.). Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Po zhodnocení všech těchto důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Podle ust. § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen„ ZOK“), soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže a) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, a b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné.

8. Podle ust. § 2026 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, a ručitel jej splnit může, nebo pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem.

9. Podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen„ IZ“) insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.

10. Podle ust. § ust. § 311 IZ dojde-li v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) a d) ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce podle zvláštního právního předpisu, neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajištění.

11. Podle ust. § 187 odst. 1 o.z. je účelem likvidace vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona. Podle § 196 odst. 1 o.z. činnost likvidátora může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace.

12. Člen nebo bývalý člen statutárního orgánu musí jednat s péčí řádného hospodáře, a má povinnost odvrátit hrozící úpadek např. tak, že přijme racionální opatření k odvrácení hrozícího úpadku, taktéž se zdrží jednání, kterým by v rozporu s péčí řádného hospodáře korporaci do (hrozícího) úpadku sám dovedl. Ustanovení § 68 odst. 1 ZOK upravuje (vedle ust. § 159 o.z., ust. § 66 odst. 2, ust. § 324 odst. 3, ust. § 368 odst. 3 a ust. § 545 odst. 2 ZOK) jeden z případů, kdy členům (či bývalým členům) statutárního orgánu obchodní korporace vzniká (může vzniknout) zákonné ručení za splnění povinností obchodní korporace. Jak vyplývá ze znění ust. § 68 ZOK, vznik ručení (bývalého) člena statutárního orgánu obchodní korporace za splnění jejích povinností je podmíněn současným splněním dvou předpokladů, kdy prvním z nich je rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku obchodní korporace podle ust. § 136 IZ, a druhým z nich je skutečnost, že obchodní korporace byla v hrozícím úpadku podle ust. § 3 odst. 4 IZ, přičemž dotčení členové statutárního orgánu o něm věděli či vědět měli a mohli a hrozící úpadek v rozporu s péčí řádného hospodáře neodvraceli. Ručení dle ust. § 68 ZOK pak vzniká až právní mocí (konstitutivního – právotvorného) rozhodnutí soudu o žalobě dle ust. § 68 ZOK, tj. právní mocí rozhodnutí soudu vydaného v řízení zahájeném na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace. Další podmínky vzniku ručení dle ust. § 68 ZOK upravují ust. § 2018 až 2028 o.z., která se v souladu s ust. § 9 odst. 2 a ust. § 1723 odst. 2 o.z. na ručení podle ust. § 68 ZOK užijí přiměřeně. Smyslem sankčního ručení podle § 68 ZOK je kompenzovat zhoršenou dobytnost pohledávek věřitelů obchodní korporace, která je způsobena tím, že obchodní korporace je v úpadku a člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu nejednal s péčí řádného hospodáře, neboť neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aby úpadek obchodní korporace odvrátil (ačkoli věděl, že korporaci úpadek hrozí anebo o tom vědět mohl a měl). V posuzovaném případě bylo v řízení prokázáno, že žalovaný jako jediný jednatel společnosti [příjmení] musel mít nejpozději od [datum], kdy mu bylo doručeno a nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] o zrušení této společnosti s likvidací a jmenování žalovaného likvidátorem, vědomost o špatné finanční situaci [právnická osoba]. I přes tuto skutečnost uzavřel žalovaný jménem [právnická osoba] se [právnická osoba], kde byl také jediným jednatelem, smlouvu o postoupení pohledávky, a to dne [datum]. Nutno podotknout, že právo na zaplacení této pohledávky bylo již před postoupením pohledávky uplatněno u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 20 C 174/2012, přičemž soud nepravomocně rozhodl o tom, že se žaloba zamítá a že tedy daná pohledávka nebude původnímu věřitelem přiznána, pravděpodobnost dobytnosti této pohledávky tedy byla už v době jejího převodu značně snížena. Proti tomuto rozhodnutí byl podán opravný prostředek, přičemž za tento dosud nebyl uhrazen soudní poplatek abylo tak zřejmé, že tento bude nutné uhradit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky došlo ke změně účastníka v uvedeném řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 20 C 174/2012 a [právnická osoba] - [anonymizováno] jako novému žalobci tak vznikla povinnost uhradit zmíněný soudní poplatek, na který ovšem neměla finanční prostředky, neuhradila ho, a proto bylo řízení zastaveno. Tímto tak vznikla [právnická osoba] povinnost uhradit náhradu nákladů řízení oběma ve věci žalovaným stranám, na což ovšem neměla finanční prostředky. K uzavření smlouvy o postoupení pohledávky žalovaný přistoupil i přesto, že mu musela nebo alespoň měla být známa špatná finanční situace [právnická osoba], když za ni jednal po celou dobu její existence a od jejího založení byl jejím jediným jednatelem. Nedostatek majetku a hrozící úpadek této společnosti zkonstatoval i Městský soud v Praze, když dne [datum], tedy ještě před dnem postoupení pohledávky, rozhodl o tom, že je daná společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem byl jmenován právě žalovaný. Dle uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze návrh na zrušení společnosti s likvidací podal Finanční úřad již dne [datum], tedy před dvěma lety před postoupením pohledávky, z důvodu nedoložení listin již od roku 2006 a daňových přiznání od roku 2008. Z toho lze učinit pouze jediný závěr, a to že [právnická osoba], jejímž jediným jednatelem byl žalovaný, v době postoupení pohledávky, a již před tímto jednáním, dlouhodobě nevykazovala žádnou činnost, a tedy ani finanční zisk, o čemž žalovaný musel, případně s péčí řádného hospodáře měl, vědět. Jestliže žalovaný uvedl, že spoléhal na naplnění smlouvy o zprostředkování a tím získání částky 100 000 Kč jako provize od své další společnosti, nelze toto jednání považovat za péči řádného hospodáře, když získání uvedené provize bylo závislé na nejistých okolnostech. Žalovaný měl důvodně předpokládat i situaci, která nakonec nastala, tedy že k žádné výplatě nedojde a žalovaný pouze více zatíží [právnická osoba], která už v té době nevykazovala od roku 2006 žádnou činnost. Vzhledem k tomu, že žalobce věděl o nepříznivé finanční situaci [právnická osoba], musel také vědět, jakému riziku společnost uzavřením výše uvedených smluv vystavuje. Soud pak považuje za důležité zdůraznit, že žalovaný k okamžiku postoupení pohledávky nebyl pouze jednatelem [právnická osoba], ale od [datum] byl též jejím likvidátorem, a měl tedy zákonem stanovenou povinnost postupovat tak, aby došlo k vypořádání majetku společnosti a vyrovnání dluhů věřitelům v souladu s ust. § 187 odst. 1 o.z. Na základě uvedených skutečností však nelze dojít k závěru, že tak žalobce postupoval, když jménem uvedené společnosti uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, kterou danou společnost pouze zatížil a na jejímž základě nakonec došlo pouze k úpadku dané společnosti. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému muselo být zcela zřejmé, že [právnická osoba] bude muset v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 uhradit soudní poplatek, na který ale ve chvíli převodu pohledávky neměla finanční prostředky. Jeho dobrou víru nelze spatřovat ani v tom, že provize měla být uhrazena do [datum], když pohledávku postoupil již [datum]. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný jako jediný jednatel (likvidátor) svým jednáním, kdy 20 dní po zjištění o zrušení společnosti s likvidací zatížil uvedenou společnost pohledávkou za žalobcem ve výši 87 960 Kč (a též částkou 121 629 Kč vůči další osobě) v rozporu s péčí řádného hospodáře, neučinil za účelem odvrácení hrozícího úpadku vše potřebné a rozumně předpokládatelné, naopak [právnická osoba] tímto jednáním do úpadku přivedl. Žalovaný v řízení neprokázal, že učinil vše potřebné k tomu, aby odvrátil úpadek dané společnosti. K argumentu žalovaného o tom, jak by v případě uhrazení soudního poplatku a následnému vyhovění žalobě ve věci sp.zn. 20 C 174/2012 získala [právnická osoba] dostatek majetku, a že k tomuto nedošlo pouze na základě žalovaným neovlivnitelných skutečností, je jen spekulací, obzvláště, když žalovaný věděl, jakým způsobem bylo ve věci soudem prvního stupně, byť nepravomocně, rozhodnuto. Žalovaný jako jednatel a následně i likvidátor měl s péčí řádného hospodáře rozumně předpokládat i variantu, že se tak nestane, což však neučinil. Žalobce pak za [právnická osoba] uhradil též částku 50 000 Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení, na základě čehož výše jeho peněžité pohledávky za společností vzrostla na částku 137 960 Kč. Vzhledem k předchozímu vývoji řízení pak soud považuje za důležité pro úplnost upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2020, č.j. 27 Cdo 1319/2018-195, dle kterého soud může podle § 68 odst. 1 ZOK s odkazem na § 2026 odst. 2 o.z. per analogiam založit ručení člena (nebo bývalého člena) statuárního orgánu obchodní korporace za splnění povinností obchodní korporace také tehdy, zanikla-li obchodní korporace (a spolu s ní i zajišťované pohledávky či jejich části) v důsledku zrušení konkursu na majetek korporace podle § 308 odst. 1 písm. d) IZ. Jakkoli neuspokojené pohledávky či části pohledávek dlužníka, který je právnickou osobou, zanikají zánikem právnické osoby, k němuž došlo v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona (§ 173 odst. 2 o. z.), nelze přijmout závěr, který by neumožňoval založit ručení člena (nebo bývalého člena) statutárního orgánu obchodní korporace za takto zaniklé neuspokojené pohledávky či jejich části.

13. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud podanou žalobu za důvodnou a v souladu s ust. § 68 odst. 1 ZOK žalovanému konstitutivně založil ručení za pohledávku vůči žalobci ve výši 137 960 Kč. Proporcionalita této sankce je dána významem a závažností pochybení člena (nebo bývalého člena) statutárního orgánu-žalovaného, který nejenže jako likvidátor nečinil kroky pouze k likvidaci společnosti, ale naopak jí svým aktivním jednáním zatížil. Jak již odvolací soud jednou konstatoval, žalovaný postoupil fakticky neexistující pohledávku, a to z pozice jednatele jeho jiné společnosti. S ohledem na uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplacenými soudními poplatky ve výši 4 000 Kč (2 000 Kč za žalobu a 2 000 Kč za odvolání) a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 12 úkony právní služby po 2 500 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, sepis žaloby a písemná podání ve věci samé ze dne 15.7.2016, 21.7.2017, 29.8.2018, 12.12.2017, a ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]; výše úkonů právní pomoci je dána dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) per analogiam ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky, a dále 12 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky), a dále 24 náhrad za promeškaný čas, tj. 24 x 100 Kč. Další náklady tvoří cestovné ve výši 2 x 984 Kč za cesty [část obce a číslo], [obec] – [příjmení] [příjmení] 5, [obec a číslo] a zpět (2 x 2 x 75 km) ze dne [datum] a ze dne [datum] a dále 2 x 1 011 Kč za cesty [část obce a číslo], [obec] – [ulice a číslo], [obec a číslo] a zpět (2 x 2 x 72,9 km) (srov. ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce), to vše [značka automobilu] [anonymizováno], při ceně nafty v roce 2018 ve výši 29,80 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. a/ vyhl. č. 463/2017 Sb.) a spotřebě 8,6 litrů /100 km, včetně základní náhrady 4,00 Kč za 1 kilometr jízdy (podle ust. § 157 zákoníku práce ve spojení s ust. § 1 písm. b) vyhlášky č. 463/2017 Sb.) a dále při ceně nafty v roce 2020 ve výši 31,80 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. a/ vyhl. č. 358/2019 Sb.) a spotřebě 8,6 litrů [číslo] km, včetně základní náhrady 4,20 Kč za 1 kilometr jízdy (podle ust. § 157 zákoníku práce ve spojení s ust. § 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) Ostatní náklady, které žalobce požaduje nahradit, nebyly dle názoru soudu vynaloženy účelně. Podání ze dne 18.5.2017 a 16.10.2020 soud neposoudil jako podání ve věci samé, když tyto nesplňují náležitosti takového podání. Jestliže žalovaný namítal, že žalobce je osobou s právním vzděláním a že tedy jeho zastoupení nebylo účelné. K tomu soud uvádí, že se s touto námitkou žalovaného neztotožnil. Jak již bylo opakovaně judikováno, i advokát má právo nechat se zastoupit v soudním řízení jiným advokátem, přičemž má v případě úspěchu právo na náhradu nákladů řízení. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s tím, že se mohl bránit sám. Opačná interpretace by totiž popřela princip rovnosti účastníků, a tím též právo na spravedlivý proces, resp. práva na právní pomoc (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.8.2012, sp.zn. 25 Cdo 2527/2010 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp.zn. II ÚS 187/06). V dané věci se jedná o dlouho trvající spor, který nelze považovat za bagatelní. Dle názoru soudu po žalobci nelze požadovat, aby v dané věci hájil svá práva samostatně, když je zřejmé, že nešlo pouze o jednorázový úkon ve věci, ale o několikaletý spor, do kterého by žalobce musel investovat značné množství času a úsilí, které by mu však v případě, že by nebyl zastoupen, nemohly být žádným způsobem kompenzovány. Dále je třeba upozornit, že účelem zastoupení advokáta jiným advokátem nemusí být pouze poskytnutí právní pomoci v užším slova smyslu, ale také právního poradenství oproštěného od emocí a subjektivního pohledu na věc, která může být pro řízení zásadní. Celkové náklady žalobce ve výši 43 990 Kč (zahrnující zmíněný soudní poplatek a všechny uvedené náhrady) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).