26 C 566/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudcem Mgr. Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 13 734,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 048 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 548 Kč od 18. 4. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 686,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 686,60 Kč od 18. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 886,71 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 30. 10. 2020 domáhala vůči žalované za placení částky 13 734,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že poskytuje spotřebitelské úvěry, přičemž do 11. 5. 2018 vykonávala tuto činnost dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel nebankovního úvěru v přechodném období, a s účinností od 11. 5. 2018 jí byla Českou národní bankou udělena licence k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Podmínkou udělení této licence bylo plnění zákonných kritérií a povinností při poskytování úvěru. Na základě žádosti žalované o poskytnutí úvěru splnila žalobkyně svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a posoudila úvěruschopnost žalované, a to dle žalovanou podaných informací, z nichž posoudila příjmy a výdaje žalované, dále na základě žalovanou dodaných dokumentů prokazujících její příjmy a výdaje, a také formou lustrace v interním systému, insolvenčním a exekučním rejstříku. Informace, které žalovaná tímto žalobkyni poskytla, byly zaznamenány v protokolu z jednání s klientem. Prohlášení žalované o posouzení její úvěruschopnosti a pravdivosti žalovanou podaných informací k tomuto účelu je taktéž součástí uzavřené smlouvy o úvěru článek 2 pod body 2.4., 2.5. a 2.

6. Před uzavřením smlouvy o úvěru byly žalované rovněž podány veškeré informace o parametrech a navýšení požadovaného úvěru, včetně sankcí při neplnění smluvních povinností, a to v souladu s ust. § 95 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve formě dle ust. § 99 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (rovněž jen "Předsmluvní informace"), tak aby mohla posoudit, zda požadovaný úvěr odpovídá jejím finančním schopnostem a možnostem, případně porovnat podobné nabídky úvěrů na trhu. Žalovaná v Předsmluvních informacích a ve smlouvě o úvěru dne [datum] stvrdila, že s nimi byla seznámena v dostatečném předstihu a byly jí náležitě vysvětleny. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala vyplatit žalované úvěr ve výši 7 000 Kč na dobu 26 dnů a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně sjednaného administrativního poplatku za úvěr ve výši 2 030 Kč a sjednaného úroku ve výši 54,60 Kč, tj. celkem částku ve výši 9 084,60 Kč, uhradit jednorázově k datu sjednané splatnosti úvěru dne 4. 3. 2019, když původní splatnost byla sjednána na den 7. 1. 2019, avšak žalovaná v souladu s ujednáním v uzavřené smlouvě o úvěru článek 1. 2 písm. a) a článek 3 bod 3.5. a 3. 6. požádala žalobkyni dne 8. 1. 2019 o prodloužení splatnosti úvěru o 29 dnů a uhradila s tím spojený sjednaný poplatek ve výši 2 300,90 a taktéž učinila dne 5. 2. 2019, kdy požádala o prodloužení splatnosti úvěru o 25 dnů a uhradila sjednaný poplatek ve výši 2 012,50 Kč. Úvěr byl žalované na jí uvedený bankovní účet vyplacen dne 11. 12. 2018, tudíž povinnost žalobkyně z předmětné smlouvy o úvěru byla splněna. Jelikož žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, byly jí žalobkyní v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru článek 5 účtovány následující platby, a to dle bodu 5.. písm. a) poplatek za upomínky při prodlení žalované o: 7 dní - poplatek ve výši 150 Kč, dle upomínky [číslo] splatný dne 11. 3. 2019, - 14 dní - poplatek ve výši 250 Kč, dle upomínky [číslo] splatný dne 18. 3. 2019, - 21 dní - poplatek ve výši 350 Kč, dle upomínky [číslo] splatný dne 25. 3. 2019, - 30 dní - poplatek ve výši 400 Kč, dle upomínky [číslo] splatný dne 3. 4. 2019 Náklady spojené s prodlením žalované, jejichž splatnost nastává odesláním upomínky, jsou žalobkyní účtovány v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru a dle ust. § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tyto náklady nahrazují sjednaný úrok z úvěru běžící pouze do sjednaného data splatnosti úvěru, po kterém již žalobkyně úrok z vypůjčené částky neúčtuje, a dále představují účelně vynaložené náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované spojené s poštovným, telefonickými urgencemi, mailovými urgencemi, personální a administrativní režií atd. S výší těchto nákladů byla žalovaná před podpisem smlouvy o úvěru seznámena a na jejich účtování byla vždy upozorňována v rámci jak výzev k úhradě, tak také maily a sms zprávami před datem splatnosti těchto nákladů. Všechny upomínky byly žalobkyní odesílány prostřednictvím automatizovaného odesílacího systému formou obyčejné poštovní zásilky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani po odeslání shora uvedených výzev k úhradě, byla jí žalobkyní odeslána upomínka [číslo] ze dne 3. 4. 2019 již jako předžalobní výzva, se splatností do čtrnácti dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy, tj. do 17. 4. 2019. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala. Pohledávka žalobkyně je tak tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 7 000 Kč, nesplaceným poplatkem za úvěr ve výši 2 030 Kč, nesplaceným sjednaným úrokem ve výši 54,60 Kč, tj. celkem částkou ve výši 9 084,60 Kč a dále čtyřmi poplatky za upomínky v celkové výši 1 150 Kč. Celková dlužná částka tedy činí 10 234,60 Kč, a to na základě uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], zejména pak jejího článku 1 a článku 5. V důsledku prodlení žalované účtuje žalobkyně žalované v souladu s uzavřenou Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] bod 5.. písm. b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, tj. z částky ve výši 9 084,60 Kč (jistina, poplatek za úvěr a sjednaný úrok), a to za každý den prodlení, za období od 5. 3. 2019 (následující den po datu splatnosti sjednaného úvěru) do 30. 10. 2020 (datum podání tohoto návrhu), když vzhledem k délce prodlení žalované a výši smluvní pokuty žalobkyně zohledňuje ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a smluvní pokutu žádá pouze ve výši součinu čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, tj. 0,5 x 7 000 Kč, tj. ve výši 3 500 Kč. Žalované byla dne 3. 4. 2019 odeslána předžalobní výzva na její poslední známou adresu uvedenou v uzavřené smlouvě o úvěru jako trvalé bydliště a korespondenční adresa ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]), a to prostřednictvím automatizovaného odesílacího systému formou obyčejné poštovní zásilky. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala.

2. Žalovaná podala ve věci odpor a vyjádření ze dne 7. 1. 2021 a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky ve výši 13 734,60 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku ve výši 7 000 Kč (dále jen„ smlouva“). Žalovaná namítla neplatnost předmětné smlouvy, a to z následujících důvodů. Porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. S ohledem na konkrétní okolnosti případu může být posouzení úvěruschopnosti spotřebitele učiněno na základě prohlášení spotřebitele, pouze pokud budou taková prohlášení podepřena relevantními doklady. Žalobkyně má povinnost aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, a nikoli se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná. Dle ust. § 78 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění této povinnosti mj. uchovává dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle ust. § 88 odst.

1. Žalovaná má za to, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti jsou smlouva v celém rozsahu neplatná, a to v důsledku porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobkyně může požadovat po žalované pouze uhrazení poskytnuté částky, a nikoli uhrazení dalších poplatků. Za poskytnutí úvěru požaduje žalobkyně odměnu ve formě administrativních poplatku a úroků. Výše administrativního poplatku je ve smlouvě vyjádřena částkou ve výši 54,60 Kč za 26 dní. Výše úroku je ve smlouvě vyjádřena částkou ve výši 2 030 Kč za 26 dní. Výše odměny, kterou žalobkyně za poskytnutí úvěru požaduje, se odvíjí od výše poskytnutého úvěru a délky doby poskytnutí úvěru. Výše odměny žalobkyně (tzv. poplatku) je úměrná tomu, na jak dlouho je úvěr dlužníkovi poskytnut. Nejedná se tedy vůbec o administrativní poplatek, nýbrž o smluvní úrok kapitalizovaný za dané období. Žalobkyně se ve smlouvě zjevně snaží obcházet soudní praxi týkající se neplatnosti nepřiměřeně vysokých smluvních úroků. Při posuzování přiměřenosti odměny za poskytnutí úvěru se v rozhodovací praxi soudů vždy vychází z hodnoty odměny za jeden rok. Skutečnost, že úvěr byl poskytnut na období kratší než jeden rok, nemá vliv na posouzení přiměřenosti odměny. Pro posouzení přiměřenosti odměny, kterou žalobkyně požaduje za poskytnutí finančních prostředků, je tedy nutné sečíst žalobkyní stanovené úroky a administrativní poplatky a tyto pak odměny přepočítat na jejich roční hodnotu, která představuje 29 265 Kč, což odpovídá smluvnímu úroku ve výši 418,07 % p.a. Vedle administrativních poplatků a úroků, které zjevně představuje odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru, požadovala žalobkyně taktéž zaplacení tzv. poplatků za prodloužení splatnosti. Žalobkyně nejprve poskytne úvěr na období v délce okolo jednoho měsíce a před splatností celého úvěru kontaktuje své klienty s nabídkou prodloužení splatnosti celého úvěru za poplatek. Výše poplatku závisí na výši poskytnutého úvěru a době, o kterou se splatnost úvěru prodlouží. I v případě tohoto poplatku za prodloužení splatnosti se ve skutečnosti jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků, tj. je nutné na ni vztáhnout kritéria pro posouzení přiměřenosti smluvního úroku. Poplatky za prodloužení splatnosti úvěru ze smlouvy byly žalobkyní stanoveny v obdobné výši jako poplatek za poskytnutí úvěru. Ve vztahu ke smlouvě se konkrétně jednalo o následující poplatky: 1 x poplatek ve výši 2.300,90 Kč za prodloužení splatnosti 1 x poplatek ve výši 2.012,50 Kč za prodloužení splatnosti, tj. celkem 4.313,40 Kč. Výše specifikované odměny za poskytnutí úvěru, tj. počáteční poplatky a poplatky za prodlužování splatnosti, jsou zcela zjevně nepřiměřené. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši úroků považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za podstatné přesažení obvyklé úrokové míry se dle Nejvyššího soudu ČR rozumí přesažení ve čtyřnásobné výši. Obvyklá úroková míra při poskytování úvěru se u bank pohybovala ve výši od 10 % do 20 %. Pokud bychom počítali s obvyklou úrokovou mírou při horní hranici tohoto rozmezí, tak odměna dle smlouvy přesahuje obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami více než 19-krát. Jedná se tedy o zjevně nepřiměřené odměny za poskytnutí úvěru, což má za následek neplatnost ujednání o těchto odměnách. Půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu ust. § 218 odst. 1 trestního zákoníku o přečinu lichvy. Nejvyšší soud ČR dospěl tedy ve své rozhodovací praxi k závěru, že smluvní úrok přesahující 44 % p.a. již natolik odporuje dobrým mravům a zákonu, že naplňuje jeden ze znaků skutkové podstaty přečinu lichvy. Pokud je tedy dle náhledu trestního práva, které je v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe prostředkem ultima ratio, zapotřebí trestněprávně sankcionovat takto vysoké úroky pro jejich protiprávnost a společenskou škodlivost, přičemž nepostačují prostředky jiných právních odvětví, je nutné dojít k závěru, že ujednání o takových protiprávních a nepřiměřeně vysokých odměnách za poskytnutí úvěru uvedené ve smlouvě ve výši přesahující 410 % p.a. jsou neplatná a žalobkyně na zaplacení těchto částek nemá nárok. Žalovaná dále namítá, že smlouva je jako celek absolutně neplatná, neboť na ni lze plně vztáhnout závěry Ústavního soudu ČR ohledně zjevné nespravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [číslo], sp. zn. III. ÚS 4084/12). Dle Ústavního soudu ČR nelze poskytnout právní ochranu věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. V případě posuzovaném Ústavním soudem ČR se jednalo o smlouvu o úvěru, ve které byl stanoven úrok ve výši 85,00 % p.a. a RPSN ve výši 127,59 %. S ohledem na výši roční sazby úroku, která u smlouvy přesahuje 410 % a RPSN ve výši 3. 783,85 %, je nutné závěry Ústavního soudu ČR aplikovat taktéž na smlouvu uzavřenou žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč. Vzhledem k výše uvedené neplatnosti smlouvy o úvěru se jedná o bezdůvodné obohacení. Žalovaná uhradila v rámci smlouvy žalobkyni již částku ve výši 4 313,40 Kč. K vrácení poskytnuté částky tedy zbývá 2 686,60 Kč. Platby na smlouvu byly žalovanou uhrazeny na bankovní účet žalobkyně. Žalovaná dále uvádí, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na částku 30 000 Kč (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalobkyně v rámci smlouvy [číslo] inkasovala od žalované celkem částku ve výši 62 037,50 Kč. Částka ve výši 32 037,50 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, která tuto částku inkasovala na základě neplatných ustanovení. Výše uvedené důvody neplatnosti se v celém rozsahu vztahují i na smlouvu [číslo]. Platby na smlouvu [číslo] byly žalovanou uhrazeny na bankovní účet žalobkyně. Žalované zbývá doplatit žalobkyni na smlouvu částku ve výši 2 686,60 Kč. Žalovaná tímto započítává část svojí pohledávky vůči žalobkyni ve výši 2 686,60 Kč vyplývající z neplatnosti smlouvy [číslo] vůči pohledávce žalobkyně vůči žalované na zaplacení zbývající části bezdůvodného obohacení ve výši 2 686,60 Kč. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nemá žalobkyně nárok na zaplacení ničeho. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, když zde není žádný nárok žalobkyně vůči žalované.

3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 26 dní. Datum splatnosti úvěru byl dne 4.3.2019. Četnost plateb: jednorázově. Poplatek byl sjednán 2 084,60 Kč. Výpůjční úrok 54,60 a administrativní poplatek 2 030 Kč. Účet žalované byl uveden číslem [bankovní účet] (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). [příjmení] 7 000 Kč byla dne [datum] zaslána na účet č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem plateb). Žalovaná uhradila žalobkyni dne 8.1.2019 částku 2 300,90 a dne 5.2.2019 částku 2 012,50 (prokázáno platby [příjmení]). Žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení upomínkou ze dne 11.3.2019, kterou požadovala částku 9 311,68 Kč; dále opětovně upomínala žalovanou upomínkou ze dne 18.3.2019 na částku 9 640,04 Kč; upomínkou ze dne 25.3.2019 upomínala žalovanou k zaplacení částky 10 070,52 Kč a dne 3.4.2019 zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení částky 10 577,80 Kč (prokázáno upomínkou ze dne 11.3.2019, opětovnou upomínkou ze dne 18.3.2019, 3. Upomínkou ze dne 25.3.2019 a předžalobní upomínkou ze dne 3.4.2019). Žalobkyně rovněž soudu předložila popis základních vlastností spotřebitelského úvěru ze dne 11.12.2018 bez podpisu žalované (zjištěno popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru). Dále soudu předložila listiny nazvanou [příjmení], podle které měl celkový příjem domácnosti činit 41 268 Kč a výdaje 20 8000 Kč a volné zdroje (příjmy – výdaje) měly činit 20 468 Kč. Bez podpisu žalované (zjištěno z listiny [příjmení]). Soudu byla předložena listina Centrální evidence exekucí ze dne 11.12.2018, podle které u žalované nebyly zjištěny exekuční tituly (zjištěno z listiny Centrální evidence exekucí ze dne 11.12.2018). Soudu byly rovněž předloženy výplatní pásky žalované za období září a říjen 2018, podle kterých měla mít žalovaná čistý příjem v měsíci září 2018 ve výši 26 480 Kč a v říjnu 2018 čistý příjem 32 468 Kč (zjištěno z výplatních pásek). Žalovaná soudu předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru u žalobkyně ve výši 30 000 Kč ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Dále byla žalovanou předložena předžalobní výzva ze dne 23.5.2018 adresovaná žalované na částku 47 896, 11 Kč i s náklady právního zastoupení (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 23.5.2018).

4. Právně soud posoudil poměr mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle ust. § 78 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění této povinnosti mj. uchovává dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle ust. § 88 odst. 1.

9. Z provedený důkazů soud zjistil, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byl uveden účet žalované číslo [bankovní účet] a na tento účet došla dne 11.12.2018 od žalobkyně částka 7 000 Kč. Žalovaná následně uhradila žalobkyni dne 8.1.2019 částku 2 300,90 a dne 5.2.2019 částku 2 012,50.

10. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovanou judikaturu, která je uvedena v obraně žalované, soud žalobu částečně zamítl, co částky 11 048 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 548 Kč od 18. 4. 2019 do zaplacení, neboť žalovaná prokázala zjevnou nepřiměřenost požadovaných poplatků a soud tak shledal předmětnou úvěrovou smlouvu v této části za neplatnou. S ohledem na to, že se žalobkyně bez omluvy nedostavila k jednání, nemohl soud poučit žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů a žaloba byla zamítnuta rovněž z důvodu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Navíc žalobkyně vůbec nereagovala na obranu žalované, byť jí její písemné vyjádření bylo jí doručeno dne 27. 1. 2021. Bylo prokázáno, že žalovaná na tuto smlouvu zaplatila žalobkyni celkovou částku 4 313,40 Kč. Na druhou stranu nebylo bezpochyby prokázáno, že by byl proveden hmotněprávní zápočet pohledávek žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na pohledávku žalobkyně, přičemž soud s ohledem na neúčast žalované, resp. jejího právního zástupce rovněž nemohl žalovanou poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, především k otázce okamžiku, kdy se započitatelné pohledávky setkaly. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 686,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 686,60 Kč od 18. 4. 2019 do zaplacení. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč. Vzhledem k výše uvedené neplatnosti smlouvy o úvěru se jedná o bezdůvodné obohacení. Žalovaná uhradila v rámci smlouvy žalobkyni již částku ve výši 4 313,40 Kč. K vrácení poskytnuté částky tedy zbývá 2 686,60 Kč. Platby na smlouvu byly žalovanou uhrazeny na bankovní účet žalobkyně. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl.

11. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení až po splatnosti úvěru, tj. ode dne 18. 4. 2019 do zaplacení.

12. Lhůta k plnění byla i v tomto případě ponechána obecná (srov. ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). 13 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalované je dán co do částky 11 048 Kč (tj. úspěch co do 80,43 %), její neúspěch pak co do částky 2 686,60 Kč (tj. neúspěch co do 19,57 %); žalované proto náleží právo na úhradu 60,86 % vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů právního zastoupení žalované, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po úkony právní služby po 1 660 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) sepis podání ze dne 7. 1. 2021; výše úkonů právní pomoci je dána dle ust. § 7 bod 5. ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky, a dále 2 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady žalované ve výši 2 886,71 Kč (60,86 % vzniklých nákladů) (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).