26 C 601/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5, sídlem Praha 1, Hybernská 1006/18, rozhodl soudcem Mgr Jindřichem Kyselou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 32 650 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 650 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 484 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1.10.2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 650 Kč s příslušenstvím s tím, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy, která je na základě zřizovací listiny oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 24.5.2018 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, dle protokolu o odtahu [číslo] to na pokyn strážníka Městské policie hl. m. Prahy Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění, přičemž parkovné je počítáno za každý započatý den. Vzhledem k tomu, že pohledávka vůči žalovanému za odtah vozidla a za parkovné v období od 24.5.2018 do 13.11.2018 byla žalobkyni přiznána již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26.2.2019, č. j. 28 C 57/2019-10, uplatňuje žalobkyně podanou žalobou pouze nárok na parkovné ve výši 32 650 Kč, a to za období od 14.11.2018 do 16.7.2020 (den vydání vozu). Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil za provedený odtah ničeho, ačkoliv byl k tomu žalobkyní vyzván.

2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili, soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

4. Z důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání (prokázáno zřizovací listinou žalobkyně ze dne 9.7.2013). Dne [datum] žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], kdy vozidlo bylo umístěno na odstavné parkoviště provozované žalobkyní (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo] ze dne [datum]). Vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla je žalovaný (prokázáno výpisem karty vozidla ze dne 18.6.2018). Vozidlo žalovaného bylo žalobkyní vydáno až dne 16.7.2020, což žalovaný nesporoval. Do tohoto dne bylo vozidlo žalovaného zaparkováno na odstavném parkovišti žalobkyně (prokázáno oznámením o odtahu vozidla a výzvou k převzetí vozidla ze dne 27.6.2018 s dodejkou a výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 30.8.2018 s dodejkou). Nárok žalobkyně vůči žalovanému byl zčásti přiznán již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26.2.2019, sp.zn. 28 C 59/2019-10, přičemž žaloba byla v tamní věci podána dne 13.11.2018 (prokázáno uvedeným rozsudkem). Za parkování uvedeného vozidla na odstavném parkovišti žalobkyně v období od 14.11.2018 do dne vydání vozidla dne 16.7.2020 žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 32 650 Kč (celkem 605 dní po 50 Kč), a to na základě nařízení Hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, dle něhož činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí i jen započatý den 250 Kč za den, maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč za den a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč za den (prokázáno nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti účinným ke dni 1.4.2013). Žalovaný nesporuje, že žalobkyni z této částky dosud ničeho neuhradil, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy k plnění (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 18.9.2020).

5. Dle ust. § 59 odst. 2 písm. i) zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, je zastupitelstvu hlavního města Praze vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a organizační složky jako zařízení bez právní subjektivity a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny a rozhodovat o účasti hlavního města Prahy v již založených nebo zřízených právnických osobách.

6. Podle ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), dále jen„ zák. č. 361/2000 Sb.“), je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

7. Na základě shora uvedených skutečností ve spojení s výše citovaným ustanovením zák. č. 361/2000 Sb. dospěl soud k závěru, že žalobkyně v rámci své činnosti vykonávané na základě zřizovací listiny Hlavního města Praha a v souladu s ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, provedla odtah shora specifikovaného osobního motorového vozidla žalovaného na jí provozované odstavné parkoviště. Vlastnické právo žalovaného k odtaženému vozidlu bylo prokázáno výpisem z karty vozidla. Žalovaný žalobkyni za parkování vozidla ode dne 14.11.2018 do dne 16.7.2020, kdy si vozidlo převzal, dluží částku 32 650 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván, nicméně do dne podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradil.

8. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky 32 650 Kč až ode dne 26.9.2020 do zaplacení.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 306 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 500 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o.s.ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12, a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 3. této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 3 484 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužné částky a výší (kapitalizovaného) příslušenství. V tomto případě šlo skutkově o velmi obdobný případ, pro které žalobkyně ve velkém množství žaloby podává, přičemž v dané věci bylo pouze částečně rozhodnuto v rámci řízení u jiného soudu. I v daném případě jde tedy fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.